Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 201/2006 - 170

č. j. - 172

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: L. G., zast. Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem, se sídlem Praha 7, Jana Zajíce 36, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2005, č. j. – 96,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 3. 2005, č. j. – 96, zamítl žalobu žalobkyně směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 10. 2002, č. j. OAM-4311/VL-11-04-2002, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a dále žalobkyni neudělil azyl podle , 2 a a nevztáhl na žalobkyni překážku vycestování ve smyslu téhož zákona. Krajský soud dospěl v odůvodnění napadeného rozsudku k závěru, že žaloba ze dne 13. 11. 2002 není důvodná, a proto ji podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zamítl.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas kasační stížnost (podání ze dne 10. 5. 2005) a požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení Uvedla, že kasační stížnost podává ze zákonných důvodů specifikovaných v ustanovení až d) Namítala, že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem, a shledala vážná pochybení všech orgánů rozhodujících v řízení o udělení azylu a v projednání věci u krajského soudu, kdy uvedený soud projednal předmětnou věc v rozporu se . Tvrdila, že má reálnou obavu z nuceného opuštění České republiky a na Ukrajině jí hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů. Žalobkyně požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů a navrhla, aby bylo rozhodnutí krajského soudu zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 16. 6. 2005, č. j. – 106, zamítl návrh žalobkyně ze dne 10. 5. 2005 na ustanovení zástupce. Kasační stížnost podanou proti tomuto usnesení Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 17. 5. 2006, č. j. – 132, zamítl.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 11. 8. 2006, č. j. – 150, stěžovatelku vyzval, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení odstranila nedostatek svého podání ze dne 10. 5. 2005 spočívající v tom, že stěžovatelka není zastoupena advokátem. Současně stěžovatelku poučil o tom, že nevyhoví-li této výzvě ve stanovené lhůtě, Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítne.

Dne 27. 9. 2006 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil plnou moc, kterou stěžovatelka dne 2. 8. 2006 udělila Mgr. Andreji Perepečenovovi, advokátovi, a dospěl k závěru, že i přes absenci výslovného zmocnění nejsou pochybnosti o projevu vůle stěžovatelky směřujícímu k tomu, aby byla tímto advokátem zastoupena i v řízení o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud následně zjistil, že podaná kasační stížnost nesplňuje náležitosti uvedené v , proto poté usnesením ze dne 9. 11. 2006, č. j. – 166, vyzval zástupce stěžovatelky, aby ve lhůtě 20 dnů ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost tak, aby sdělil, v čem konkrétně spatřuje pochybení krajského soudu ve smyslu uplatňovaných důvodů uvedených v ustanovení až d) Současně poučil zástupce stěžovatelky o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, Nejvyšší správní soud ji podle ustanovení odmítne. Uvedené usnesení bylo zástupci stěžovatelky doručeno dne 20. 11. 2006.

Zástupce stěžovatelky však na výzvu soudu k doplnění kasační stížnosti nereagoval. Za této procesní situace nezbývá než konstatovat, že kasační stížnost nadále nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením ve spojení s téhož zákona.

Podle musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Ustanovení platí obdobně. Podle předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

Z výše uvedeného plyne, že kasační stížnost podaná stěžovatelkou zůstává neurčitá a nekonkrétní. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že stěžovatelka je v souladu s povinna nejen poukázat na to, pod jaké ustanovení podřazuje důvod kasační stížnosti, který namítá (zde ustanovení až d) ), ale je povinna tento důvod i obsahově popsat či formulovat, tedy uvést konkrétní skutečnosti, které k naplnění označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení vedly. Toto však stěžovatelka v posuzované věci neučinila. Z textu kasační stížnosti tak není seznatelné, v čem stěžovatelka spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku krajského soudu, resp. jaká konkrétní pochybení krajskému soudu vytýká.

Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že není přípustné, aby za stěžovatelku domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měla pro potřeby kasační stížnosti na mysli. Pro podporu tohoto svého názoru Nejvyšší správní soud odkazuje např. i na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. – 5, v němž je uvedeno, že soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen a nebo to, že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu uplatní-li stěžovatel v kasační stížnosti důvody spočívající v citaci a b) , které blíže nekonkretizuje, nelze vyjít z toho, že je uplatněn důvod uvedený v ... (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2004, č. j. – 43, www.nssoud.cz).

Tak tomu je v posuzované věci, kdy stěžovatelka uvedla pouze obecný odkaz na důvody vymezené v ustanovení až d) , avšak nespecifikovala konkrétní skutečnosti, které k naplnění uváděných důvodů podle jejího názoru vedly. Takto formulovanou kasační stížnost považuje Nejvyšší správní soud za nedostačující ve smyslu ustanovení se zřetelem k ustanovení

Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka byla prostřednictvím svého zástupce řádně vyzvána k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně byla poučena o následcích nerespektování takového požadavku. Vytýkané vady však v zákonné lhůtě neodstranila, přestože je zastoupena advokátem. Vzhledem k tomu, že citované údaje nebyly stěžovatelkou doplněny, nebyly splněny podmínky ustanovení

Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost podle ustanovení ve spojení s ustanovením téhož zákona odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení ve spojení s ustanovením téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 14. prosince 2006

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu