Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
8 Azs 101/2006 - 85.pdf
PDF · 0 B
No categories available
8 Azs 101/2006 - 85
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera, v právní věci žalobce: A. D., zastoupeného Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem v Praze 7, Jana Zajíce 36, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2004, čj.OAM-7501/VL-04-P21-2001, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2005, čj. 8 Az 20/2004 - 30, a o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2004, čj. 8 Az 20/2004 - 21,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2005, čj. 8 Az 20/2004 - 30, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2004, čj. 8 Az 20/2004 - 21, se zrušují a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 1. 2004, čj.OAM-7501/VL-04-P21-2001, neudělil žalobci azyl podle § 12 , § 13 odst. 1 , 2 a § 14 zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb. , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu “) a rozhodl, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování ve smyslu § 91 citovaného zákona.
Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Městského soudu v Praze a současně požádal o ustanovení právního zástupce. Městský soud usnesením ze dne 19. 10. 2004, čj. 8 Az 20/2004 - 21, zamítl návrh na ustanovení zástupce žalobci s tím, že není splněna zákonná podmínka potřebnosti zastoupení k ochraně práv žalobce. Žalobce (stěžovatel) brojil proti tomuto usnesení kasační stížností (kasační stížnost I.) a mj. uvedl, že s rozhodnutím nesouhlasí, protože se v průběhu azylového řízení několikrát změnil zákon o azylu a stěžovatel neměl kvůli špatné znalosti českého jazyka možnost tyto změny prostudovat. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud kasační stížnost I. nepředložil Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí a pokračoval v řízení o žalobě.
Rozsudkem ze dne 6. 1. 2005, čj. 8 Az 20/2004 - 30, městský soud žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že skutková zjištění, z nichž rozhodnutí žalovaného vycházelo, byla dostatečná a právní závěr vyjádřený v rozhodnutí je v souladu se zákonem. Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační stížností (kasační stížnost II.), v níž v obecné rovině namítl, že městský soud posoudil daný případ v rozporu s platným právním řádem a že stěžovatel shledává vážná pochybení všech dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu a v projednání věci u městského soudu. Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadené rozhodnutí městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti II.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti za odkladný účinek kasační stížnosti II. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku městského soudu režimem pobytu za účelem strpění podle § 78b odst. 1 , 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadená rozhodnutí městského soudu, vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v kasačních stížnostech I. a II (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s. s. ř. s. ), zároveň však shledal vady k nimž musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ). Rozsudek městského soudu (napadený kasační stížností II.) trpí vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. ]. Usnesení městského soudu (napadené kasační stížností I.) pak Nejvyšší správní soud shledal nezákonným pro nesprávné posouzení právní otázky soudem [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. ].
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval kasační stížností I., kterou stěžovatel brojil proti usnesení městského soudu, jímž byla zamítnuta žádost stěžovatele o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě.
K rozhodnutí o ustanovení zástupce účastníku řízení k ochraně jeho zájmů Nejvyšší správní soud již v minulosti vyslovil, že se nejedná o rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení, a proto je proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost přípustná (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, čj. 1 Azs 5/2003 - 47, publikovaný pod č. 108/2004 Sb. NSS).
Podle ustanovení § 35 odst. 7 věta první s. ř. s. s. ř. s. (ve znění účinném v rozhodné době) navrhovateli, u něhož jsou předpoklady, aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to třeba k ochraně jeho práv, může předseda senátu na návrh ustanovit usnesením zástupce, jímž může být i advokát. Pro ustanovení zástupce dle citovaného ustanovení tak musí být kumulativně splněny dvě podmínky: 1) účastník musí splňovat podmínky pro osvobození od soudních poplatků a 2) ustanovení zástupce musí být třeba k ochraně jeho práv. Při zkoumání druhé podmínky je kritériem pro úvahu soudu o potřebě ochrany zájmů žalobce především formální a obsahová úroveň žaloby. Podle stabilní rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu soud, zejména je-li účastníkem cizinec, přihlédne rovněž k jeho znalosti českého jazyka a orientaci v právním řádu České republiky (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2003, čj. 1 Azs 5/2003 - 47, publikované pod č. 108/2004 Sb. NSS).
Podle ustanovení § 71 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. musí žaloba kromě obecných náležitostí podání (§ 37 odst. 2 a 3 s. ř. s. s. ř. s. ) obsahovat označení napadeného rozhodnutí a den jeho doručení nebo jiného oznámení žalobci, označení osob na řízení zúčastněných, jsou-li žalobci známy, označení výroků rozhodnutí, které žalobce napadá, žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné, jaké důkazy k prokázání svých tvrzení žalobce navrhuje provést a návrh výroku rozsudku. Podle věty třetí odstavce 2 tohoto ustanovení může žalobce rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body jen ve lhůtě pro podání žaloby.
Podle ustanovení § 35 odst. 7 věta třetí s. ř. s. s. ř. s. (ve znění účinném v rozhodné době), požádá-li navrhovatel o ustanovení zástupce, po dobu od podání takové žádosti do právní moci rozhodnutí o ní neběží lhůta stanovená pro podání návrhu na zahájení řízení.
Nejvyšší správní soud konstantně judikuje, že ustanovení § 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. s. ř. s. žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní (tj. ve vztahu k žalobci a k projednávané věci individualizovaná) skutková tvrzení a (v témže smyslu) konkrétní právní argumentaci, z nichž plyne, z jakých důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné. Prostý výčet paragrafů správního řádu , případně jejich parafrázi, bez jakékoli specifikace, tedy nelze považovat za žalobní bod (právní důvod). Soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti správního aktu a nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen a pouze v obecné rovině odkazuje k zákonným ustanovením, nebo vytýká-li, že řízení bylo vadné, aniž by zároveň poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno. Soud nemá a nemůže za žalobce podsouvat prosté žalobní citaci procesního předpisu skutkové okolnosti ze spisu. Pokud žaloba žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení zhojen, nicméně jen v zákonné lhůtě pro podání žaloby (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/2005 - 57, publikovaný pod č. 835/2006 Sb.NSS, a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 5. 2005, čj. 8 Azs 52/2005 - 56, http://www.nssoud.cz
a ze dne 22. 4. 2004, čj. 6 Azs 22/2004 - 42 http://www.nssoud.cz
).
Stěžovatel v žalobě pouze uvedl, že rozhodnutí žalovaného napadá v plném rozsahu pro jeho nezákonnost, která spočívá v porušení ustanovení § 3 odst. 4 , § 32 odst. 1 , § 34 odst. 1 a 5 a § 46 správního řádu , a dále tato ustanovení parafrázoval. Současně požádal o ustanovení právního zástupce.
Městský soud v usnesení, kterým zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce, uvedl, že ze spisového materiálu je patrno, že stěžovatel v souladu s poučením žalovaného využil svého oprávnění domáhat se přezkoumání správního rozhodnutí soudem a jím podaný opravný prostředek má všechny zákonem stanovené náležitosti, zejm. obsahuje označení napadeného rozhodnutí, důvody a námitky, které stěžovatele k podání opravného prostředku vedly, i výrok rozsudku. Stěžovatel tedy svými vlastními úkony učinil vše, co mohl podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv, dostatečně kvalifikovaným způsobem se obrátil na soud a v řízení před soudem není právní zastoupení stěžovatele již povinné. Městský soud proto dospěl k závěru, že není splněna zákonná podmínka potřebnosti zastoupení k ochraně práv stěžovatele, z tohoto důvodu již neposuzoval druhou zákonem stanovenou podmínku, tj. splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že městský soud při vydání usnesení o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce stěžovateli pochybil. Jak vyplývá ze shora uvedené argumentace, v žalobě zcela absentují jakákoli konkrétní skutková tvrzení o nezákonnostech, konkrétní právní výtky a rovněž i návrhy na provedení důkazů a žaloba tak nemá všechny náležitosti stanovené § 71 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Zákonná lhůta pro odstranění vad žaloby se přitom podáním žádosti o ustanovení zástupce staví, a proto by soud mohl přihlížet k případnému doplnění podání stěžovatele vyhotovenému (v zákonné lhůtě) soudem ustanoveným zástupcem. Závěr městského soudu, že žaloba má všechny zákonem stanovené náležitosti, mj. obsahuje důvody a námitky, které stěžovatele k podání opravného prostředku vedly, a stěžovatel tedy svými vlastními úkony učinil vše, co mohl podle právních předpisů učinit k ochraně svých práv, a dostatečně kvalifikovaným způsobem se obrátil na soud, neodpovídá skutkovému stavu věci. Městský soud v rozporu se stabilní rozhodovací praxí Nejvyššího správního soudu posoudil kvalitu stěžovatelem podané žaloby, a na základě této skutečnosti nesprávně dovodil, že ustanovení zástupce stěžovateli není k ochraně jeho práv třeba. Rozhodnutí městského soudu je proto nezákonné pro nesprávné posouzení právní otázky [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s].
Kasační stížnost I. je tedy důvodná, Nejvyšší správní soud napadené usnesení o neustanovení zástupce stěžovateli podle § 110 odst. 1 věty první s. ř. s. s. ř. s. zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud dále přikročil k posouzení kasační stížnosti II., kterou stěžovatel brojil proti rozsudku městského soudu, jímž byla zamítnuta žaloba.
Nejvyšší správní soud již ve svém rozsudku ze dne 14. 4. 2005, čj. 4 Azs 72/2004 - 80, publikovaném pod č. 607/2005 Sb. NSS, judikoval, že nepředloží-li krajský soud k rozhodnutí kasační stížnost proti usnesení, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení advokáta, a nařídí a provede jednání, je řízení zatíženo vadou, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s]. Takový postup popírá právo na právní pomoc (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d).
Podobně městský soud v této věci nepředložil v rozporu s ustanovením § 108 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. kasační stížnost I. Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí, nařídil a provedl jednání dne 6. 1. 2006, při kterém zamítl návrh stěžovatele na odročení ústního jednání do doby vyřízení kasační stížnosti I. a rozhodl ve věci samé. Tím, že nebylo rozhodnuto o kasační stížnosti I. před rozhodnutím ve věci samé, byl stěžovatel zkrácen na svých právech (čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobo d). Doplnění náležitostí žaloby (příp. po výzvě soudu) vyhotovené soudem ustanoveným zástupcem stěžovatele přitom mohlo být procesně zásadní, mohly jím být odstraněny vady žaloby a žaloba mohla být řádně věcně projednána. Městský soud však věcně přezkoumal žalobu, která neměla zákonné náležitosti a která měla být, v případě, že by nebyla o tyto náležitosti doplněna, po uplynutí zákonné lhůty pro podání žaloby, odmítnuta podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. pro nedostatek podmínek řízení (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2005, čj. 7 Azs 294/2004 - 41 http://www.nssoud.cz
). V této souvislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že lhůta pro podání žaloby, resp. pro její rozšíření ve smyslu § 71 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. , se v souladu s § 35 odst. 7 věta třetí s. ř. s. s. ř. s. stavěla dnem podání žádosti o ustanovení zástupce (tj. dnem podání žaloby). Řízení před městským soudem je proto zatíženo vadou, která může mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s].
Nejvyšší správní soud uzavírá, že v řízení o kasační stížnosti II. vyšla najevo vada, k níž musí kasační soud přihlížet z úřední povinnosti [§ 109 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ], proto rozsudek městského soudu zrušil (§ 110 odst. 1 věta první s. ř. s. s. ř. s. ) a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. Městský soud je vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným v tomto rozsudku [§ 110 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ].
S ohledem na shora uvedené odůvodnění Nejvyšší správní soud nepřezkoumával napadený rozsudek v rozsahu stížních bodů.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne podle § 110 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. městský soud v novém rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 28. prosince 2006
JUDr. Petr Příhoda
předseda senátu
8 Azs 101/2006 - 92