Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 64/2006 - 51

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: V. G., zastoupeného Mgr. Josefem Bartuskem, advokátem se sídlem Ostrava, tř. 28. října 108, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. - 17 ze dne 21. 6. 2005,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovenému zástupci stěžovatele, advokátu Mgr. Josefu Bartuskovi s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce po právní moci tohoto rozhodnutí. Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.

O d ů v o d n ě n í :

Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-3205/VL-10-08-2004, ze dne 16. 11. 2004. Rozhodnutím správního orgánu byla žádost stěžovatele o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (azylový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Krajský soud dospěl k závěru, že žalovaný nepochybil, zamítl-li žádost stěžovatele jako zjevně nedůvodnou podle . Do ČR přicestoval stěžovatel na základě osmnáctidenního víza. Po příjezdu zde žil a pracoval, dokud nebyl dne 27. 10. 2004 zadržen příslušníky policie a za porušení předpisů o pobytu cizinců na území ČR nebylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění. Žádost o udělení azylu podal stěžovatel s cílem tomuto vyhoštění se vyhnout, ačkoli ji mohl podat již dříve.

Dle názoru krajského soudu měl žalovaný dostatek podkladů k tomu, aby zjistil úplně skutkový stav a aby mohl posoudit důvodnost podané žádosti o azyl. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný se žádostí stěžovatele zabýval odpovědně a svědomitě a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci. Z přílohy pohovoru se stěžovatelem vyplývá, že mu byla dána možnost, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k protokolu o pohovoru, případně navrhl jeho doplnění. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval.

Z uvedených důvodů Krajský soud v Ostravě v souladu s , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), žalobu jako nedůvodnou zamítl.

V podané kasační stížnosti stěžovatel tvrdí porušení předpisů o řízení správním orgánem, konkrétně ust. , a , o správním řízení ) ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), neboť žalovaný podle stěžovatele nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci. Dále má stěžovatel za to, že důkazy, které si správní orgán pro rozhodnutí opatřil, nebyly úplné, čímž opět porušil ust. , jakož i , a nemohl tudíž správně posoudit pro rozhodnutí podstatné otázky skutkové a právní. Rozhodnutí žalovaného podle stěžovatele nevyplývá ze zjištěných podkladů, tj. není zde logická vazba mezi rozhodnutím a podkladem pro ně.

V zemi původu má stěžovatel s manželkou problémy s orgánem státní správy, konkrétně se starostou, který sexuálně obtěžoval manželku stěžovatele. Následně byli oba propuštěni z práce. Na policii nemá smysl se obracet, neboť ta tyto poměry nejen trpí, ale i přímo podporuje.

V dalším textu stížnosti se stěžovatel odvolává na Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky v lednu 1992 v Ženevě, konkrétně na čl. 53, podle kterého se může stát, že žadatel byl podroben různým opatřením, která sama o sobě ještě nepředstavují pronásledování, ale jsou v některých případech spojena s dalšími zápornými faktory, a v konečném součtu pak mohou vyvolat efekt, který může opravňovat k tvrzení o opodstatněnosti pronásledování na kumulativním základě, a čl. 43, podle něhož se opodstatněné obavy z pronásledování nemusejí nutně zakládat na vlastních zkušenostech žadatele. To, co se stalo jeho přátelům, příbuzným a dalším členům stejné rasové nebo společenské skupiny, může totiž dokládat, že jeho obavy jsou opodstatněné. Současně stěžovatel požádal, aby byl jeho kasační stížnosti přiznán odkladný účinek.

V doplnění takto formulované kasační stížnosti ustanoveným advokátem se stěžovatel dovolává stížního důvodu podle ust. Stěžovateli hrozí v zemi původu pronásledování ze strany zaměstnavatelů a úřadů. Stěžovatel má obavy o svůj život a zdraví, neboť mu zde hrozí ublížení ze strany lidí, které si úřady a zaměstnavatelé najímají na špinavou práci. Má za to, že je pronásledován z politických důvodů, jelikož jeho pronásledování je na bohaté Ukrajině především politickým problémem, kdy vládnoucí vrstvy si rozdělují bohatství mezi sebou a na ostatní lidi nedbají. Nedovedou vytvořit podmínky pro spokojený život ostatních. Stěžovatel si proto potřebuje legalizovat pobyt v České republice, kde jemu ani jeho manželce pronásledování nehrozí.

V případě návratu na Ukrajinu by bylo pro stěžovatele a jeho manželku obtížné získat prostředky obživy, neboť z obavy před pronásledováním by byli nuceni neustále měnit místo pobytu a nemohli by pracovat ani příležitostně.

Z uvedených důvodů žádá stěžovatel Nejvyšší správní soud, aby rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Správní orgán ve svém vyjádření ze dne 9. 2. 2006 popřel oprávněnost námitek kasační stížností vznesených. Má za to, že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek soudu byly vydány v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti proto odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele a na vydané rozhodnutí. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě v rozsahu uplatněných stížních bodů, avšak dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Ze správního spisu přitom zjistil tyto pro posouzení věci rozhodné skutečnosti:

Žádost o udělení azylu stěžovatel podal dne 3. 11. 2004. Za důvod žádosti označil ztrátu zaměstnání své manželky a následně i své vlastní v důsledku sexuálního obtěžování manželky ze strany starosty města. Manželka stěžovatele pracovala v kanceláři starosty. Ten ji začal sexuálně obtěžovat, až jej manželka jednou udeřila do tváře. V říjnu 2003 byla propuštěna. V polovině listopadu byl propuštěn i stěžovatel v důsledku snižování stavu. Domnívá se, že i zde existuje souvislost mezi jeho propuštěním a osobou starosty. Se stížností se nikam neobraceli, neboť se domnívali, že by to nemělo smysl. Z důvodu nastalých existenčních problémů prodali byt a v březnu 2004 odjeli do ČR i s manželčiným synem. O azyl žádá stěžovatel, protože mu bylo uděleno správní vyhoštění. Pohovor k žádosti byl se stěžovatelem proveden v přijímacím středisku V. L. dne 12. 11. 2004 s jeho souhlasem v jazyce ruském za přítomnosti tlumočnice. Zde nad rámec žádosti uvedl, že původně s manželkou zvažovali přestěhování do jiného města, vzhledem k ekologické zatíženosti města, v němž žili, by však výtěžek z prodeje jejich bytu byl velmi nízký. Na radu přátel se proto rozhodli odcestovat do ČR. Doklady jim zajistila Lvovská firma, která rovněž slíbila zajistit pracovní povolení, šlo však o podvod. Po vypršení platnosti víza pobýval stěžovatel na území ČR nelegálně a příležitostně pracoval.

O stížních námitkách uvážil Nejvyšší správní soud takto:

Stěžovatel předně konstantně namítá porušení ustanovení žalovaným, tyto však stejně konstantně žádným způsobem neodůvodňuje ani nespecifikuje v čem konkrétně spatřuje nedostatky skutkových zjištění, resp. právního posouzení věci správním orgánem.

Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že je v něm založena žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru k žádosti o udělení azylu, který byl se stěžovatelem proveden, jakož i předávací protokol cizince, který projevil úmysl požádat o azyl na území ČR vystavený Oddělením cizinecké policie Oblastního ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie Frýdek-Místek. Z uvedených listin zřetelně vyplývá, že žádost o udělení azylu na území ČR podal stěžovatel poté, co bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění s cílem se tomuto vyhnout, ačkoli mohl požádat o udělení azylu dříve [ust. ]. Nejvyšší správní soud posoudil rozhodnutí žalovaného a dospěl k závěru, že tento se porušení stěžovatelem označených ustanovení nedopustil. Výpovědi samotného stěžovatele ve správním řízení a podklady zajištěné správním orgánem představovaly potřebné podklady pro rozhodnutí a žalovaný tak dostál své povinnosti zjistit přesně a úplně skutečný stav věci ( ). Lze také konstatovat, že správní orgán použil k dokazování prostředků, které nepochybně vedly ke zjištění, resp. objasnění skutečného stavu věci a které jsou v souladu se zákony, resp. byly zákonným způsobem získány a provedeny. Nedošlo tedy ani k porušení . Po ověření, že rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákony, orgánem k přijetí takového rozhodnutí příslušným a že obsahuje předepsané náležitosti, nemohl Nejvyšší správní soud přisvědčit ani námitce porušení , resp. . Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že stěžovatelem tvrzený důvod kasační stížnosti podle není naplněn.

Co se týká odkazu na články Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, není z kasační stížnosti zřejmé, jaké „záporné faktory“ či zkušenosti dalších osob má stěžovatel na mysli, a jakým způsobem by tedy měly citované články dopadat na konkrétní případ stěžovatele. Nejvyšší správní soud proto k těmto odkazům nepřihlížel.

Pokud jde o doplnění kasační stížnosti ustanoveným advokátem, jsou skutečnosti zde uváděné z převážné části bez vztahu k projednávané věci (ohrožení života a zdraví stěžovatele), zčásti opakuje azylově irelevantní důvody sdělené stěžovatelem již v průběhu správního řízení (potřeba legalizace pobytu na území ČR, ekonomické důvody). K prvně jmenovaným skutečnostem Nejvyšší správní soud v souladu s ust. nepřihlížel; co se týká posléze uvedených, odkazuje na svou ustálenou judikaturu, např. rozsudek ze dne 27. 8. 2003, č. j. - 60, www.nssoud.cz; rozsudek ze dne 30. 6. 2004, č. j. - 44, Sb. NSS 397/2004, resp. rozsudek ze dne 31. 10. 2003, č. j. - 65, www.nssoud.cz.

Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že napadený rozsudek netrpí vadami podle ustanovení ani b) a kasační stížnost proto podle jako nedůvodnou zamítl.

Vzhledem k ust. , podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona ( ve spojení s ). Žalovaný správní orgán měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal ( ve spojení s ). Ustanovenému zástupci stěžovatele Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za dva úkony právní služby dle ust. a d), a ve výši 2000 Kč a režijní paušál dle ust. cit. vyhlášky ve výši 150 Kč. Tato částka bude jmenovanému vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 19. října 2006

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu