Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 4/2005 - 65

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců Mgr. Jana Passera a JUDr. Jana Rutsche v právní věci žalobce JUDr. M. Š., zastoupeného JUDr. Josefem Šťastným, advokátem se sídlem v Horažďovicích, Ševčíkova 38, proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem v Českých Budějovicích, U Zimního stadionu 1952/2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 11. 2004, čj. - 30,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Městský úřad, odbor dopravy, rozhodnutím ze dne 4. 5. 2004, čj. 1086/576/B/04/IKr, uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu dle , o přestupcích, v platném znění (dále jen „“), kterého se dopustil porušením ustanovení a , o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v platném znění (dále jen „“). Za tento přestupek mu byla uložena pokuta 300 Kč a povinnost úhrady nákladů řízení 1000 Kč. Žalovaný žalobcovo odvolání rozhodnutím ze dne 8. 6. 2004, čj. KUJCK 16146/2004 ODSH/Mah, zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. Stejně tak zamítl krajský soud žalobcovu žalobu proti rozhodnutí žalovaného.

Ve včas podané kasační stížnosti žalobce projevil nesouhlas se závěrem soudu, že správní orgány postupovaly v souladu s ustanovením zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť naplnění v něm uvedené skutkové podstaty přestupku nevylučuje ustanovení . Právě výklad ustanovení je podle žalobce pro posouzení věci klíčový. Pouze v něm je totiž vymezena skutková podstata přestupku za rychlou jízdu. Přestupku se dopustí ten, kdo jako řidič motorového vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním zákonem (míněn ) nebo dopravní značkou o více než 30 km/h v obci nebo o 50 km/h mimo obec. Pokud je tedy otázka překročení rychlosti upravena v tomto ustanovení , pak jiným jednáním ve smyslu téhož zákona musí být rozuměno něco zcela jiného, například jízda bez světel, bez bezpečnostního pásu apod. Ustanovení tedy přesně definuje, kdy se dopustí přestupku řidič motorového vozidla za překročení nejvyšší povolené rychlosti. Protože žalobce překročil dovolenou rychlost v obci pouze o 14 km/h, nemohl se žádného přestupku vymezeného v dopustit. Správní orgány i krajský soud proto posoudily tuto otázku v rozporu se zákonem. Žalobce navrhl, aby z toho důvodu Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný uvedl, že k naplnění skutkové podstaty přestupku dle došlo tak, že se žalobce dne 13. 2. 2004 v 15.29 hodin jako řidič motorového vozidla Nissan X-Trail, RZ 1C5 3003, neřídil pravidly provozu na pozemních komunikacích a v obci S. překročil nejvyšší povolenou rychlost o 14 km/h, tedy byla mu naměřena rychlost 64 km/h, zatímco nejvyšší povolená rychlost v obci je 50 km/h. Tím porušil zvláštní předpis, na který odkazuje, konkrétně zákona o provozu na pozemních komunikacích, v rozsahu překročení povolené rychlosti v rozmezí nad 50 km/h do 80 km/h v obci. Toto protiprávní jednání je pak nutno kvalifikovat jako jiné jednání ve smyslu . Ačkoliv to výslovně nenavrhl, vyplynulo z obsahu jeho podání, že navrhuje zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost.

Nejvyšší správní soud posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (, 3 ), přičemž vycházel z následujících skutečností, úvah a závěrů.

Jak vyplývá ze správního i soudního spisu, stěžovatel jel dne 13. 2. 2004 v obci S. osobním automobilem jako jeho řidič rychlostí 64 km/h, a tím překročil v kontrolovaném úseku nejvyšší povolenou rychlost o 14 km/h. Proti tomuto skutkovému zjištění nevznesl žádné námitky.

Podle zákona o provozu na pozemních komunikacích, smí jet řidič v obci rychlostí nejvýše 50 km/h. Podle se přestupku dopustí ten, kdo jako řidič motorového vozidla překročí nejvyšší dovolenou rychlost stanovenou zvláštním zákonem, kterým je uvedený , nebo dopravní značkou o více než 30 km/h v obci nebo o 50 km/h mimo obec. Podle písm. f) téhož paragrafu se dále přestupku dopustí ten, kdo jiným jednáním, než které je uvedeno pod písmeny a) až e), poruší zvláštní zákon.

Podstatou právního posouzení případu je otázka, zda „jiné jednání“, které spočívá v překročení nejvyšší povolené rychlosti v obci o méně než 30 km/h, je protiprávním jednáním ve smyslu . Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem žalovaného i krajského soudu, že je toto podřazení možné a že stěžovatel se tímto jednáním dopustil přestupku. Dle jazykového výkladu se písmeno a) citovaného ustanovení vztahuje jen na zde uvedené případy překročení nejvyšší povolené rychlosti. Pouze v případě, kdy by z daného ustanovení vyplývalo, že zcela vyčerpává všechny případy překročení rychlosti by byl přípustný argument a contrario, což by znamenalo, že jiné než zde popsané překročení nejvyšší povolené rychlosti není přestupkem. Takový závěr však ze samotného textu písm. a) v žádném případě jazykovým výkladem dovodit nelze, proto by pro něj musely svědčit některé další argumenty; tak tomu však také není. Jak objektivní význam daného ustanovení, tak historické důvody jeho vzniku vedou naopak k závěru, že jiné překročení nejvyšší povolené rychlosti, než které je popsáno v písm. a), je nutné projednat v režimu . Uvedený závěr je také v souladu s jazykovým výkladem písm. f), neboť překročení nejvyšší povolené rychlosti o 14 km/h zcela jistě není jednáním popsaným v písm. a) uvedeného ustanovení, a proto jde zcela jistě o jiné jednání ve smyslu písm. f). Pro závěr, který by byl v rozporu s tímto jazykovým výkladem, by bylo třeba velmi závažných argumentů, kterých se však, jak bylo výše uvedeno, nedostává a ani stěžovatel žádné neuváděl. Naopak výklad provedený stěžovatelem nejen, že je v rozporu s jazykovým zněním uvedených ustanovení, ale ještě by se jeho prostřednictvím dospělo k nezamýšleným závěrům, tj. že jedno z pravidel bezpečnosti a plynulosti dopravy – stanovená povolená rychlost – ztrácí smysl.

Nejvyššímu správnímu soudu tedy z výše uvedených důvodů nezbylo, než kasační stížnost podle zamítnout.

Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ve spojení s Žalobce nedosáhl v řízení procesního úspěchu, nemá tedy právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti Protože žalovaný, který měl úspěch ve věci, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že se žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 25. srpna 2006

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu

- 69