Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 750/06

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti JUDr. M. Š., zastoupeného JUDr. Josefem Šťastným, advokátem se sídlem Ševčíkova 38, Horažďovice, směřující proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. srpna 2006, sp. zn. , rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. listopadu 2004, sp. zn. , rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje - odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 8. června 2004, č. j. KUJCK 16146/2004 ODSH/Mah, a rozhodnutí Městského úřadu Strakonice - odboru dopravy ze dne 4. května 2004, č. j. 1086/576/B/04/Kr, za účasti 1) Nejvyššího správního soudu, 2) Krajského soudu v Českých Budějovicích, 3) Krajského úřadu Jihočeského kraje, a 4) Městského úřadu Strakonice, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou telefaxem dne 17. listopadu 2006 a k poštovní přepravě dne 18. listopadu 2006 se stěžovatel domáhá zrušení rozhodnutí Městského úřadu Strakonice - odboru dopravy ze dne 4. května 2004, č. j. 1086/576/B/04/Kr, kterým byl uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, kterého se dopustil tím, že ve Strakonicích při řízení osobního motorového vozidla překročil nejvyšší dovolenou rychlost (50 km/h) o 14 km/h, a za to mu byla uložena pokuta ve výši 300 Kč, a byla mu uložena povinnost nahradit náklady řízení, rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje - odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 8. června 2004, č. j. KUJCK 16146/2004 ODSH/Mah, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu prvého stupně potvrzeno a jeho odvolání zamítnuto, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. listopadu 2004, sp. zn. , kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí odvolacího správního orgánu, a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. srpna 2006, sp. zn. , kterým byla zamítnuta jeho kasační stížnost. Tvrdí, že bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Stěžovatel konkrétně namítá, že v napadených rozhodnutích bylo orgány veřejné moci nesprávně interpretováno a na jeho právní věc aplikováno ustanovení § 22 odst. 1 zákona o přestupcích. Má zato, že skutková podstata přestupku překročení povolené rychlosti je vyčerpána v ustanovení § 22 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích. Podle něho se přestupku dopustí ten, kdo překročí nejvyšší dovolenou rychlost v obci o více než 30 km/h. Nemůže se ztotožnit s právním názorem, že překročením nejvyšší dovolené rychlosti v obci o méně než 30 km/h je jiným jednáním podle § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích (ve znění účinném do 31. prosince 2004, pozn. Ústavního soudu), a ani zákonodárce nemohl zamýšlet "část" přestupku překročením povolené rychlosti upravit ve dvou ustanoveních téhož paragrafu téhož zákona. Dále se domnívá, že považuje dikci § 22 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona ve vztahu k dikci přestupkového zákona za nejednoznačnou a umožňující dvojí výklad, což jistě nenaplňuje ústavní požadavek právního státu. Proto je podle něj možné zvážit v této souvislosti postup podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Proto stěžovatel očekává od rozhodnutí Ústavního soudu i judikát ve vztahu k a f) přestupkového zákona.

Hodnocení ústavnosti zásahů orgánů veřejné moci se skládá z několika komponentů. Prvním z nich je posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu (srov. např.

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 3. N. 9. str. 45). V posuzovaném případě jde o § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích (ve znění účinném do 31. prosince 2004). Stěžovatel argumentuje souvislostí tohoto zákonného ustanovení s ustanovením písm. a) téhož odstavce v jeho případě.

Ústavní soud k tomu uvádí, že přestupkový jako celek chrání stanoveným způsobem určitý výsek právem regulovaných právních vztahů. Jde tu o veřejnoprávní ukládání trestů za skutkové podstaty protiprávních činů, na které tak v souladu s ustálenou rozhodovací činností Evropského soudu pro lidská práva dopadá zásada nullum crimen sine lege, nulla poena sine lege, obsažená v Úmluvy (srov. rozsudek ze dne 9. února 1995 ve věci Welch proti Spojenému království č. 17440/90, série A307-A). Ustanovení zákona o přestupcích v souladu se svým názvem sleduje dodržování právních předpisů vztahujících se k bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, tak, jak jsou upraveny ve zvláštních právních předpisech, které vlastní sankce nemají. Jedná se především o , o silničním provozu, na který je v jednotlivých skutkových podstatách přestupků podle tohoto zákonného ustanovení odkazováno ať už přímo použitou terminologií a úpravou, nebo skrze poznámku pod čarou 2a. Je přitom zcela zřejmá legislativní technika tohoto zákonného ustanovení, které v písm. a) až e) prvého odstavce vymezuje kvalifikované skutkové podstaty přestupků, a v písm. f) pak tzv. "zbytkovou" skutkovou podstatu za jakékoliv jiné, méně závažné porušení zvláštního právního předpisu. Tomu pak odpovídá konkrétní odstupňování sazeb sankcí, uvedených v odst. 2, 5 a 6 tohoto zákonného ustanovení. Posuzované ustanovení zákona o přestupcích lze tedy považovat za dostatečně určité a ústavně souladné.

Ústavní soud připomíná, že jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti zásadně nemá pravomoc zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných soudů v oblasti podústavního práva, pokud jejich postupy a rozhodnutí nepředstavují zároveň porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud přitom již v minulosti dovodil podmínky, kdy aplikace podústavního práva jinými soudy má za následek porušení základních práv a svobod (souhrnně

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 29. N. 10. str. 69). Mezi jinými se rovněž jedná o případy, v nichž jde o řešení akceptace některé z několika interpretačních alternativ jedné určité normy podústavního práva. Tímto směrem je také zaměřena argumentace stěžovatele.

K tomu, aby soudcovské rozhodnutí vybočilo z ústavních limitů, musí právní argumentace soudu svévolně a iracionálně vybočit z množiny možných významů zákona a narušit tak hodnotu právní jistoty a s ní spojený princip ochrany legitimních očekávání adresátů příslušné právní normy: obecnými soudy zvolená interpretace by tedy musela odporovat jakémukoliv možnému výkladu zákona, k němuž lze dospět na základě některé z výkladových metod, a překvapit tak účastníky právní normou regulovaných právních vztahů. Nabízí-li se výklad, který vede k naplnění smyslu zákonné úpravy, je racionální a ústavně žádoucí, aby obecná justice zvolila takový výklad. Takovýmto postupem obecná justice nijak nezasahuje do výlučné kompetence zákonodárce (a zasahovat nemůže), ale naopak v souladu s Ústavním soudem preferovaným principem objektivního teleologického výkladu (srov. např.

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 32. N. 10. str. 61. - č. 98/2004 Sb.), naplňuje účel zákona a prezumovanou vůli racionálního zákonodárce.

V projednávané věci Ústavní soud dospěl k závěru, že interpretace ustanovení

§ 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích, provedená správními orgány i obecnými soudy, nevybočila z mezí ústavnosti a to zejména proto, že tu nejde o konkurenci interpretačních alternativ v pravém slova smyslu. V předchozích řízeních orgány veřejné moci interpretovaly uvedené zákonné ustanovení zcela v intencích slovně logického, teleologického a systematického výkladu, tak, jak to pro účely předběžného posouzení ústavnosti uvedeného zákonného ustanovení učinil stručně Ústavní soud výše, a na jejich argumentaci a závěry, kterými se vypořádaly i s argumentací stěžovatele obsaženou ve shodném smyslu a rozsahu i v ústavní stížnosti (srov.

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení. Sv. 5. N. 63. str. 481) lze pro stručnost odkázat. K interpretaci, podle níž na překročení rychlosti o méně než 30 km/hod v obci nepochybně dopadá skutková podstata přestupku definovaná v § 22 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích (ve znění účinném do 31. prosince 2004), dospěla také teorie (Červený, Z., Šlauf., V.: Přestupkové právo. Komentář k zákonu o přestupcích včetně textu souvisících předpisů. Podle právního stavu k 1. 7. 2006. 13. vydání. Linde Praha, 2006), ale i rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu v publikovaných rozhodnutích, sp. zn. (in SbNSS 2006, 2:146), a sp. zn. (in SbNSS 2006, 4: 829), na který v posuzovaném případě odkázal v odůvodnění svého rozhodnutí Krajský soud v Českých Budějovicích. Právě Nejvyšší správní soud je přitom na rozdíl od Ústavního soudu povolán k zajištění jednoty a zákonnosti rozhodování ve správním soudnictví (srov. ), a tím i ke sjednocování interpretace podústavního práva v daném případě. Uvedená rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, s nimiž je souladné i rozhodnutí napadené ústavní stížností, lze považovat za závazné judikáty, jichž se stěžovatel ústavní stížností rovněž domáhá.

Ústavní soud tedy neshledal, že by v posuzovaném případě došlo k porušení ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele, a proto byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako zjevně neopodstatněná odmítnuta podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. prosince 2006

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu

Za správnost: H. Kyprová