Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 460/2005 - 70

č. j. - 72

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: J. K. H., zast. JUDr. Tomášem Vincourkem, advokátem, se sídlem Petýrkova 1958, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21 OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce podané proti rozsudku Krajského soudu v Praze, ze dne 17. 3. 2005, č. j. - 33,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Zástupci stěžovatele JUDr. Tomáši Vincourkovi, advokátu, s e p ř i z n á v á odměna ve výši 1075 Kč, která mu bude vyplacena Nejvyšším správním soudem do 30-ti dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Včasnou kasační stížností podanou u Krajského soudu v Praze žalobce (dále též „stěžovatel“) brojí proti napadenému rozsudku Krajského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta žaloba žalobce, podaná proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2003, č. j. OAM-319/LE-02-14-2003. Tímto rozhodnutím bylo zastaveno řízení o udělení azylu podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

V kasační stížnosti stěžovatel namítal jen v obecné rovině důvody, přicházející v úvahu při podání kasační stížnosti podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ ) a požadoval zrušení napadaného rozsudku a vrácení věci k dalšímu řízení.

Současně požádal o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.

Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 15. 9.2005, č. j. – 52, byl stěžovateli ustanoven zástupce - JUDr. Tomáš Vincourek, advokát se sídlem Petýrkova 1958, Praha 4.

Vzhledem k k tomu, že kasační stížnost neobsahovala veškeré náležitosti, které zákon

č. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) pro kasační stížnost vyžaduje, vyzval Krajský soud v Praze stěžovatele (zástupce) v souladu s ustanovením usnesením ze dne 2. 11. 2005, č. j. - 54, k doplnění kasační stížnosti a stanovil k tomu lhůtu 30 dnů měsíce od dne doručení tohoto usnesení. Na tuto výzvu nebylo stěžovatelem (zástupcem) nijak reagováno a krajský soud poté věc předložil Nejvyššímu správnímu soudu.

Nejvyšší správní soud zjistil, že uvedená výzva k odstranění nedostatků kasační stížnosti neobsahovala poučení o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, bude odmítnuta ( ). Proto spis vrátil krajskému soudu k provedení opětovné výzvy stěžovatele k odstranění vad kasační stížnosti, včetně zmiňovaného poučení o následcích nevyhovění takové výzvě.

Krajský soud v Praze návazně znovu vyzval stěžovatele (zástupce) usnesením ze dne 16. 3. 2006, č. j. - 62, k doplnění kasační stížnosti, a to o uvedení konkrétních ustanovení až e) , pod které podřazuje důvody kasační stížnosti, a o konkrétní důvody, jež krajský soud měl svým rozhodnutím porušit, v nichž stěžovatel spatřuje naplnění ustanovení až e) Pro toto doplnění kasační stížnosti stanovil krajský soud stěžovateli (zástupci) lhůtu 10 dnů, ode dne doručení tohoto usnesení. Toto usnesení současně obsahovalo výslovné poučení o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud kasační stížnost odmítne ( , věta druhá a ). Zásilka byla řádně doručena a osobně převzata zástupcem stěžovatele dne 20. 3. 2006, nicméně ze spisu vyplývá, že ve stanovené lhůtě, a ostatně ani později, vady kasační stížnosti odstraněny nebyly.

Podle kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí proti němuž kasační stížnost směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Podle musí být chybějící náležitosti kasační stížnosti doplněny ve lhůtě do jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele z vážných důvodů prodloužit.

Ustanovení platí obdobně.

Vymezení důvodů, z jakých stěžovatel kasační stížnost podává, přitom musí být dostatečně určité. Ostatně i z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 12. 2005, č. j. - 58) plyne, že: Líčení skutkových okolností nemůže být toliko typovou charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, k nimž při vyřizování věcí určitého druhu může docházet, nýbrž zcela jasně individualizovaným, a tedy od charakteristiky jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně odlišitelným popisem. Žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti. Právní náhled na věc se přitom nemůže spokojit toliko s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Pokud žalobce odkazuje na okolnosti, jež jsou popsány či jinak zachyceny ve správním či soudním spise, nemůže se jednat o pouhý obecný, typový odkaz na spis či jeho část, nýbrž o odkaz na konkrétní skutkové děje či okolnosti ve spisu zachycené, a to tak, aby byly zřetelně odlišitelné od jiných skutkových dějů či okolností obdobné povahy a aby bylo patrné, jaké aspekty těchto dějů či okolností považuje žalobce za základ jím tvrzené nezákonnosti.

Podle předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být stěžovatel ve výzvě poučen.

Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vad kasační stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování takového požadavku, přesto však vytýkané vědy v soudem stanovené lhůtě neodstranil. O prodloužení lhůty k odstranění nedostatků kasační stížnosti nepožádal. Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost podle ustanovení ve spojení s odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení ve spojení s ustanovením , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.

Vzhledem k tomu, že zástupce stěžovatele JUDr. Tomáš Vincourek, byl ustanoven soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle a v návaznosti na označenému zástupci za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, a to v celkové výši 1075 Kč, sestávající se z odměny dle za jeden úkon právní služby (á 1000 Kč - b/ - první porada s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení nebo obhajoby, je-li klientovi zástupce nebo obhájce ustanoven soudem - ve spojení s cit. vyhlášky) a jednoho režijního paušálu (á 75 Kč - téže vyhlášky).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. června 2006

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu