Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 12/2006 - 45

- 47

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Jaroslava Hubáčka, JUDr. Elišky Cihlářové, JUDr. Milady Tomkové a Mgr. Jana Passera v právní věci stěžovatele T. H. C., zast. Mgr. Darinou Kučerovou, advokátkou se sídlem v Děčíně, Labská 137/17, za účasti Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 10. 11. 2005, č. j. - 23,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 10. 11. 2005, č. j. - 23, zamítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 22. 10. 2004, č. j. OAM-2471/VL-10-05-2004, jímž nebyl stěžovateli udělen azyl podle ustanovení , , 2 a , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), a současně rozhodnuto tak, že se na tohoto cizince nevztahuje překážka vycestování podle ustanovení .

Stěžovatel ve včasné kasační stížnosti ze dne 28. 11. 2005, kterou podal prostřednictvím své zástupkyně a opřel o ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), pouze uvedl, že se neztotožňuje se závěry krajského soudu o nedůvodnosti žádosti o udělení azylu, neboť v jeho případě jsou dány podmínky pro udělení azylu podle ustanovení . Současně navrhl, aby Nejvyšší správní soud přiznal jeho kasační stížnosti odkladný účinek.

Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 17. 3. 2006, č. j. - 39, vyzval stěžovatele, aby do 1 měsíce od doručení tohoto usnesení odstranil vadu kasační stížnosti a uvedl, z jakých konkrétních důvodů napadá rozsudek krajského soudu. Současně v tomto usnesení poučil krajský soud stěžovatele, že pokud nebude kasační stížnost ve stanovené lhůtě v naznačeném směru doplněna, bude odmítnuta ( ).

Toto usnesení bylo doručeno advokátce Mgr. Darině Kučerové dne 11. 4. 2006, která doplnila kasační stížnost podáním ze dne 9. 5. 2006. Uvedla, že žádost stěžovatele o udělení azylu je odůvodněna již skutečností, že je občanem země, kde dochází k porušování základních lidských politických práv a svobod. Vietnamská socialistická republika je zemí s komunistickým režimem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje a má tedy odůvodněný strach pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má.

Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky, v písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že námitky stěžovatele jsou zcela obecné a ty, které byly uplatněny v doplnění ze dne 9. 5. 2006, dokonce nové. Skutečnost, že v některé zemi existuje autoritářský a nedemokratický režim, který v mnoha případech pošlapává lidská práva, však ještě neznamená, že kterýkoliv občan je tomuto negativnímu vlivu přímo nebo zprostředkovaně vystaven. Neschopnost splatit dluhy a snahu o legalizaci pobytu rozhodně nelze hodnotit jako důvody azylově relevantní. Z těchto důvodů navrhlo, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.

Podle ustanovení kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno. Ustanovení platí obdobně.

I v řízení o kasační stížnosti se kasační soud řídí přísnou dispoziční zásadou. Je provedením této dispoziční zásady, jestliže ustanovení ukládá stěžovateli povinnost označit rozsah napadení soudního rozhodnutí a uvést, z jakých důvodů (skutkových a právních) toto soudní rozhodnutí napadá a považuje výroky tohoto rozhodnutí za nezákonné. Rozsah napadení soudního rozhodnutí a uvedení skutkových a právních důvodů pak znamená povinnost stěžovatele tvrdit, že soudní rozhodnutí nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonu nebo jinému předpisu, která má charakter předpisu právního a toto tvrzení také odůvodnit. Činnost kasačního soudu je pak ohraničena rámcem takto vymezeným (rozsah napadení soudního rozhodnutí a skutkové a právní důvody nezákonnosti tohoto rozhodnutí) a tento soud se musí omezit na zkoumání napadeného rozhodnutí jen v tomto směru, nejde-li ovšem o vadu, k níž musí hledět z úřední povinnosti ( a 3 ). Nedostatek stěžovatelova tvrzení, že vydáním napadeného soudního rozhodnutí byl porušen zákon nebo jiný právní předpis, představuje vadu kasační stížnosti, která brání jejímu věcnému vyřízení. I při nejmírnějších požadavcích proto musí být z kasační stížnosti poznatelné, v kterých částech a po jakých stránkách má kasační soud napadené soudní rozhodnutí zkoumat, přičemž kasační soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti soudního rozhodnutí. Nepostačí proto, vytýká-li kasační stížnost obecně, že zákon byl porušen a nebo to, že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno.

Kasační stížnost, ani po jejím doplnění, neodpovídá uvedeným požadavkům.

V kasační stížnosti stěžovatel toliko obecně uvádí, bez obsahového skutkového a právního popisu svých výtek ve vztahu k důvodům a závěrům napadeného rozsudku a podřazení konkrétním důvodům uvedeným v ustanovení , „že se neztotožňuje se závěry krajského soudu o nedůvodnosti žádosti o udělení azylu, neboť v jeho případě jsou dány podmínky pro udělení azylu podle ustanovení a že žádost stěžovatele o udělení azylu je odůvodněna již skutečností, že je občanem Vietnamské socialistické republiky, kde dochází k porušování základních lidských politických práv a svobod, která je zemí s komunistickým režimem, s nímž se neztotožňuje a má tedy odůvodněný strach pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má“. V takto formulované kasační stížnosti tedy nejsou obsaženy ve vztahu ke stěžovateli žádné skutkové a právní důvody nezákonnosti rozsudku krajského soudu ohledně pronásledování tohoto cizince pro skutečnosti uvedené v ustanovení . V tomto mimořádném opravném prostředku proto chybí, i po jeho doplnění, tvrzení konkrétních důvodů uvedených v ustanovení , pro něž je rozsudek krajského soudu napadán. Tato vada ovšem brání věcnému projednání kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem, protože z ní není zřejmé po jakých stránkách má kasační soud napadený rozsudek přezkoumat.

Doplnění kasační stížnosti, které neodstranilo vadu tohoto mimořádného opravného prostředku pojmenovanou v usnesení krajského soudu ze dne 17. 3. 2006, č. j. - 39, navíc ani pojmově neodpovídá zákonným podmínkám pro udělení azylu podle ustanovení . Třeba plně souhlasit se závěrem správního orgánu, který vyslovil v písemném vyjádření ke kasační stížnosti, kde uvedl, že existence autoritářského a nedemokratického režimu, který v mnoha případech pošlapává lidská práva, ještě neznamená, že každý občan je tomuto negativnímu vlivu přímo nebo zprostředkovaně vystaven. Ostatně i ustálená judikatura se k této problematice vyslovila shodně. Tak v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 11. 2003, č. j. - 40, tento soud zaujal právní názor, že ustanovení vymezuje důvody pro udělení azylu taxativně a pouhá nespokojenost se stavem dodržování lidských práv, navíc ani v zemi původu neprojevená, takovým důvodem není.

Jelikož stěžovatel byl vyzván k odstranění vad kasační stížnosti usnesením krajského soudu a současně byl upozorněn na možnost odmítnutí tohoto mimořádného opravného prostředku, pokud nebudou vady ve stanovené lhůtě odstraněny, Nejvyšší správní soud podanou kasační stížnost odmítl, protože k odstranění vad kasační stížnosti vůbec nedošlo a nadále obsahuje takové vady, jež brání pokračování v řízení ( za použití ustanovení ).

Nejvyšší správní soud dodává, že projednatelnost této kasační stížnosti byla jako procesní otázka přezkoumána po věcné stránce a nikoliv z hlediska její přijatelnosti či nepřijatelnosti podle ustanovení , které by se s ohledem na datum vydání rozsudku krajského soudu dne 10. 11. 2005 vztahovalo k vlastní problematice azylu.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení za použití ustanovení , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 29. června 2006

JUDr. Radan Malík

předseda senátu