Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 305/2005 - 39

č. j. – 39

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: I. S., zast. JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem, se sídlem Praha 4, Na Pankráci 30, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 3. 2005, č. j. – 16,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e o d m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 3. 2005, č. j. – 16, zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2004, č. j. OAM-3194/VL-07-11-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaného byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Krajský soud dospěl v odůvodnění napadeného rozsudku k závěru, že žaloba ze dne 11. 11. 2004 není důvodná, a proto ji podle ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení Uvedl, že kasační stížnost podává ze zákonných důvodů specifikovaných v ustanovení až d) Namítal, že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem, a shledal vážná pochybení všech orgánů rozhodujících v řízení o udělení azylu a v projednání věci u krajského soudu, kdy uvedený soud projednal předmětnou věc v rozporu se . Tvrdil, že má reálnou obavu z nuceného opuštění České republiky a na Ukrajině mu hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů. Stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a navrhl, aby bylo rozhodnutí krajského soudu zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 7. 2005, č. j. – 32, ustanovil stěžovateli zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Karla Brücklera, advokáta.

Dne 17. 8. 2005 byl spis Krajského soudu v Ostravě předložen Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti stěžovatele ze dne 19. 4. 2005.

Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 24. 1. 2006, č. j. – 34, vrátil spis krajskému soudu s tím, že je třeba vyzvat stěžovatele prostřednictvím jeho zástupce k doplnění kasační stížnosti podle ustanovení

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 2. 2006, č. j. – 35, vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost o údaj o doručení napadeného rozsudku, rozsah napadení rozsudku a důvody kasační stížnosti s tím, že důvody musí být obsahově popsány a podřazeny důvodům uvedeným v ustanovení Krajský soud současně stěžovatele poučil o tom, že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, může být řízení o kasační stížnosti odmítnuto. Toto usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 2. 3. 2006.

Protože zástupce stěžovatele na výzvu soudu ve lhůtě soudem stanovené nereagoval, Krajský soud v Ostravě dne 13. 4. 2006 opětovně předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.

Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za situace, kdy zástupce stěžovatele nereagoval na výzvu krajského soudu k doplnění kasační stížnosti, kasační stížnost nadále nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením ve spojení s ustanovením

Podle ustanovení musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Ustanovení platí obdobně. Podle ustanovení předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.

Z výše uvedeného plyne, že kasační stížnost podaná stěžovatelem zůstává neurčitá a nekonkrétní. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že stěžovatel je v souladu s ustanovením povinen nejen poukázat na to, pod jaké ustanovení podřazuje důvod kasační stížnosti, který namítá [zde ustanovení až d) ], ale je povinen tento důvod i obsahově popsat či formulovat, tedy uvést konkrétní skutečnosti, které k naplnění označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení vedly. Toto však stěžovatel v posuzované věci neučinil. Z textu kasační stížnosti tak není seznatelné, v čem stěžovatel spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku krajského soudu, resp. jaká konkrétní pochybení krajskému soudu vytýká.

Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že není přípustné, aby za stěžovatele domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měl pro potřeby kasační stížnosti na mysli. Pro podporu tohoto svého názoru Nejvyšší správní soud odkazuje např. i na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. – 5, v němž je uvedeno, že soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen, a nebo to, že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení dovozováno.

Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu uplatní-li stěžovatel kasační důvody spočívající v citaci a b) , které blíže nekonkretizuje, nelze vyjít z toho, že je uplatněn důvod uvedený v ... (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2004, č. j. – 43).

Tak tomu je v posuzované věci, kdy stěžovatel uvedl pouze obecný odkaz na důvody vymezené v ustanovení až d) , avšak nespecifikoval konkrétní skutečnosti, které k naplnění uváděných důvodů podle jeho názoru vedly. Takto formulovanou kasační stížnost považuje Nejvyšší správní soud za nedostačující ve smyslu ustanovení se zřetelem k ustanovení

Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování takového požadavku. Vytýkané vady však v zákonné lhůtě neodstranil, přestože je zastoupen advokátem. Vzhledem k tomu, že citované údaje nebyly stěžovatelem doplněny, nebyly splněny podmínky ustanovení

Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost podle ustanovení odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.

Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V situaci, kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem již nezabýval.

O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití ustanovení a ustanovení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.

Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2005, č. j. – 32, byl stěžovateli na jeho žádost ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce JUDr. Karel Brückler, advokát. Nejvyšší správní soud však nepřiznal zástupci stěžovatele odměnu za zastupování, neboť ze spisu nevyplývá, že by učinil některý z úkonů uvedených v ustanovení vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. května 2006

JUDr. Marie Turková

předsedkyně senátu