Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Nao 18/2006 - 60

č. j. - 61

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudců JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: KAMNÁŘSTVÍ MOLČAN, s. r. o., se sídlem Záhlinice 111, zastoupen JUDr. Vlastiborem Vejvodou, advokátem, se sídlem Praha 4, Na Hřebenech II/1062, proti žalovanému: Finanční ředitelství v Brně, se sídlem Brno, nám. Svobody 4, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. - 22 ze dne 27. 4. 2005, o návrhu žalobce na vyloučení soudkyň Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové z projednávání a rozhodnutí věci sp. zn. ,

takto:

Soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Marie Žišková a JUDr. Lenka Kaniová n e j s o u v y l o u č e n y z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. .

Odůvodnění:

Žalovaný napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Brně shora označený, kterým bylo ve výroku I. zrušeno rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 8. 2001, č. j. 110-2575/2001-0106, a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení; ve výroku II. bylo zrušeno rozhodnutí Finančního úřadu v Kroměříži ze dne 11. 12. 2000, č. j. 106020/00/320911/2580, a výrokem III. byla žalovanému uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení ve výši 4500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet JUDr. Vlastibora Vejvody, advokáta se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II/1062.

Žalobce podáním ze dne 30. 3. 2006, došlým Nejvyššímu správnímu soudu dne 3. 4. 2006, označeným jako vyjádření (pozn. soudu již druhé v pořadí k dané kasační stížnosti), založeným na č. l. 55 a násl. spisu, mimo jiné uvedl, že podává v zákonné lhůtě a ve smyslu přípisu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 3. 2006 návrh na vyloučení soudkyň JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Lenky Kaniové ve smyslu , a to z důvodu, že se podílely na rozhodování v předchozím soudním jednání v této věci vedené pod č. j. - 81 zdejšího soudu.

Soudkyně JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Marie Žišková se k podané námitce podjatosti vyjádřily tak, že okolnosti uvedené žalobcem nejsou samy o sobě důvodem pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí ve věci sp. zn. . Při rozhodování věci sp. zn. se nejednalo o „předchozí soudní řízení“ ve smyslu , s poukazem na č. NSS. Rovněž dodaly, že jim nejsou známy ani žádné jiné skutečnosti odůvodňující jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší správní soud posoudil vznesené námitky podjatosti a dospěl k závěru, že nejsou důvodné.

Předseda Nejvyššího správního soudu, jemuž byl návrh předložen, podle věc v souladu s rozvrhem práce předložil jinému senátu Nejvyššího správního soudu, aby o vyloučení rozhodl.

Podle jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.

Ústřední otázkou, kterou soud vyřešil v citovaném č. NSS (sp. zn. - 54), je interpretace pojmu „předchozí soudní řízení“, a to v souvislostech specifik správního soudnictví obecně, tam s přihlédnutím k přechodnému období po konstituování Nejvyššího správního soudu a zániku věcné příslušnosti vrchních soudů ve správním soudnictví zvláště.

Smysl právní úpravy obsažené v větě druhé (vyloučení soudce z důvodu jeho podílu na předchozím soudním řízení) spočívá ve vyjádření principu instanční oddělenosti řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy, a tím i práva každého na spravedlivý proces. S ohledem na specifika správního soudnictví je nutno pojem „předchozí soudní řízení“ interpretovat tak, že tutéž věc nemůže u krajského soudu a poté u Nejvyššího správního soudu projednávat a rozhodovat stejný soudce. Totožnost věci pak bude dána totožností účastníků a předmětu řízení (předmětem řízení zde je přezkoumání určitého správního rozhodnutí). V judikatuře Nejvyššího soudu zabývající se institutem vyloučení soudců (např. sp. zn. ) i v dosavadní judikatuře Nejvyššího správního soudu (např. sp. zn. ) je patrný konzistentní přístup v tom směru, že soudce má čerpat poznatky potřebné pro projednávání a rozhodování věci z těch pramenů a tím způsobem, jež jsou vlastní té fázi řízení, k níž je podle pravidel funkční příslušnosti povolán. Z toho v posuzované věci plyne, že překážkou pro projednání a rozhodnutí věci není jakékoliv poznání o dané věci. Soudce může nabývat poznatky k projednávaným věcem rozličnými způsoby. Ve správním soudnictví bylo dokonce v minulosti pravidlem, že v případě žaloby podané proti „novému“ rozhodnutí správního orgánu (v důsledku kasatorního soudního výroku) rozhodoval tentýž senát, který nepochybně poznatky o věci již měl. Překážkou, která je důvodem podjatosti soudce z důvodu podílu na předchozím soudním řízení tak může být pouze skutečnost, že soudce nemůže na jiném stupni soudní hierarchie rozhodovat (přezkoumávat rozhodnutí) o totožné věci, na které se podílel na odlišném stupni.

O takovou situaci se však v posuzované věci nejedná. Předmětem řízení o kasační stížnosti je rozhodnutí Krajského soudu v Brně; tento soud byl příslušný rozhodnout o žalobě, která brojila proti rozhodnutím správních orgánů, jenž byl vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. - 81. Bude-li tedy 1. senát Nejvyššího správního soudu rozhodovat o kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu, nebude užívat k projednání a rozhodnutí věci žádné poznatky, jež by mohly vzbudit pochybnosti o vnitřní nezávislosti soudních instancí, neboť jeho členové se řízení před krajským soudem neúčastnili a jejich postavení je z hlediska závaznosti právního názoru vysloveného v rozhodnutí sp. zn. - 81 obdobné, jaké by mohlo být v řízení o kasační stížnosti za situace, kdy by - při splnění určitých podmínek - mohl rozhodovat tentýž senát Nejvyššího správního soudu opakovaně. To je důsledek specifik správního soudnictví, v němž nelze vyloučit podání žaloby i proti „novému“ rozhodnutí správního orgánu.

Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon ( d). Tak jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen vskutku výjimečně a z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě. Podjatost sama zasahuje vždy do principu nezávislosti soudce, neboť nestrannost tento princip předpokládá. Samotný pojem soudce totiž s sebou nese atribut nezaujatosti a nestrannosti a bez toho, že by se nepředpokládal, nebylo by důvodu ani konstituování soudní moci jako pilíře demokratické společnosti.

Ze shora uvedených důvodů bylo rozhodnuto tak, že soudkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Lenka Kaniová a JUDr. Marie Žišková z projednávání a rozhodnutí právní věci sp. zn. vyloučeny nejsou.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 a contr.).

V Brně dne 18. května 2006

JUDr. Václav Novotný

předseda senátu