Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 21/2006 - 164

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

- 164

Usnesení

Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Miluše Doškové, JUDr. Michala Mazance, JUDr. Václava Novotného, JUDr. Milady Tomkové, JUDr. Marie Turkové a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobce: M. S., zastoupeného Mgr. Petrem Novákem, advokátem v Praze 9, Pod Pekárnami 157/3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného, ze dne 9. 3. 2004, čj. OAM-6558/VL-10-K04-2003, o kasační stížnosti žalovaného ze dne 15. 11. 2005 a o kasační stížnosti žalobce ze dne 25. 11. 2005 proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 9. 2005, čj. - 119,

takto:

I. Výrok rozhodnutí správního orgánu o tom, že na neúspěšného žadatele o udělení azylu se vztahuje nebo nevztahuje překážka vycestování (§ 28 a § 91 zákona o azylu) je podmíněn jen tím, že musí být učiněn současně s rozhodnutím o neudělení nebo odnětí azylu; jen potud jde také o výrok závislý. Soud ve správním soudnictví proto může zamítnout žalobu proti výroku o neudělení azylu a současně zrušit výrok o tom, že se na žadatele nevztahuje překážka vycestování a v této části vrátit věc k dalšímu řízení správnímu orgánu.

II. Věc se vrací osmému senátu Nejvyššího správního soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 26. 9. 2005, čj. - 119, rozhodl o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2004, čj. OAM-6558/VL-10-K04-2003. Výrokem I. rozsudku krajský soud zamítl žalobu ve vztahu k výroku správního rozhodnutí, kterým žalobci nebyl udělen azyl podle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Výrokem II. rozsudku krajský soud zrušil správní rozhodnutí v rozsahu výroku, kterým bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování podle ; v tomto rozsahu vrátil krajský soud věc žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný napadl rozsudek krajského soudu včasnou kasační stížností. Dovolával se stížního důvodu podle , tedy nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí. Podle jeho názoru nelze procesně oddělit výrok o neudělení azylu od výroku o překážce vycestování, resp. tyto výroky nemohou obstát samostatně; v uvedeném závěru odkázal na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 10. 2003, čj. - 76, a ze dne 15. 9. 2005, čj. - 69. Žalovaný ovšem poukázal rovněž na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 5. 2005, čj. – 67, a ze dne 1. 9. 2005, čj. - 65, v nichž je vysloven opačný právní názor. Žalovaný proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud učinil ve smyslu ustanovení příslušné kroky k zajištění jednoty rozhodování v otázce dělitelnosti výroků rozhodnutí v azylových věcech přijetím stanoviska nebo vydáním zásadního usnesení.

Věc je u Nejvyššího správního soudu projednávána osmým senátem. Ten ji usnesením ze dne 16. 3. 2006, čj. – 155, předložil podle rozšířenému senátu k posouzení otázky, zda výrok o neudělení azylu podle , , 2 a a výrok o nevztažení překážky vycestování podle jsou samostatnými výroky či nikoliv. Poukázal přitom na dosavadní rozdílnou judikaturu Nejvyššího správního soudu, kterou ostatně v rámci kasační stížnosti zmínil i žalovaný.

V rozsudku ze dne 15. 9. 2005, čj. - 69[[] http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=1878

], Nejvyšší správní soud vyslovil názor, že výrok o existenci či neexistenci překážky vycestování není samostatným výrokem, neboť se váže na výrok o neudělení azylu nejen podle , ale i podle a .

V rozsudku ze dne 25. 5. 2005, čj. – 67[[] http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=1641

], Nejvyšší správní soud oproti tomu vyslovil názor, že žádné ustanovení českého právního řádu soudu nebrání, aby k žalobě směřující proti rozhodnutí žalovaného obsahujícímu samostatné výroky o neudělení azylu a o neexistenci překážek vycestování přijal rozhodnutí, kterým zamítne žalobu směřující proti výroku o neudělení azylu a kterým naopak zruší rozhodnutí v rozsahu výroku o neexistenci překážek vycestování. Z dikce ustanovení lze dovodit, že výrok o neexistenci překážky vycestování by bylo třeba zrušit v případě, byl-li by zrušen výrok o neudělení azylu, neboť platí, že v takovém případě je výrok o neexistenci překážek vycestování závislý na existenci výroku o neudělení azylu; opačně však tento závěr neplatí. Obdobně Nejvyšší soud rozhodl např. v rozsudku ze dne 20. 1. 2006, čj. – 96, publikovaném pod č. 853/2006 Sb. NSS, či v rozsudku ze dne 17. 2. 2006, čj. – 90 http://www.nssoud.cz/anonym.php?ID=6091

.

Rozšířený senát se přiklonil k druhému právnímu názoru.

Výrok o neudělení azylu podle , , 2 a a výrok o nevztažení překážky vycestování podle jsou samostatnými výroky, jakkoliv spolu vzájemně souvisí. Tato souvislost v určitých případech ústí ve vzájemnou podmíněnost obou výroků. Např. existence výroku o vztažení překážky vycestování je vždy podmíněna negativním rozhodnutím o udělení azylu. Neexistuje však racionální důvod, pro který by výrok o neudělení azylu, v případě jeho zákonnosti, musel sdílet osud nezákonného rozhodnutí o překážkách vycestování. Výrok o nevztažení překážek vycestování je v popsané situaci jistě oddělitelný a způsobilý samostatného přezkumu, neboť i podmínky pro udělení azylu podle a překážky vycestování podle téhož zákona je nutno posuzovat samostatně. V tomto závěru rozšířený senát vedle již citovaných rozhodnutí odkazuje rovněž na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2004, čj. – 40, publikovaný pod č. NSS. Nejvyšší správní soud proto přitakává postupu krajského soudu, který shledaje výrok žalovaného o neudělení azylu zákonným a současně shledaje nezákonným jeho výrok o nevztažení překážky vycestování, nezruší napadené rozhodnutí v plném rozsahu, ale pouze v rozsahu druhého z výroků.

Rozšířený senát po vyslovení právního názoru vrací věc k dalšímu řízení osmému senátu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. května 2006

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu