Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 405/2004 - 32

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: N. Q. T., zastoupeného Mgr. Alešem Dufkem, advokátem se sídlem Zlín, Bartošova 4341, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp.zn. , o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2004 č.j. OAM-1262/VL-10-05-2004, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 7. 2004 č.j. –13,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 29. 7. 2004 č. j. - 13 odmítl žalobu podanou žalobcem (dále i „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2004 č.j. OAM-1262/VL-10-05-2004, kterým nebyl žalobci udělen azyl dle , , 2 a , o azylu a o změně , o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), a zároveň bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování dle .

V odůvodnění usnesení Krajský soud v Ostravě mimo jiné uvedl, že podání žalobce ze dne 26. 4. 2004 postrádalo náležitosti žaloby dle ustanovení , (dále jen „ “). Soud proto v souladu s usnesením vyzval žalobce, aby ve lhůtě jednoho měsíce vady podání odstranil, jelikož bylo podání žalobce zčásti v jazyce jiném než českém, soud žalobce dále vyzval, aby předložil překlad svého podání do českého jazyka, který je jazykem úředním. Současně soud žalobce poučil o tom, že nebude-li podání ve stanovené lhůtě doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání odmítne. Usnesení bylo žalobci doručeno dne 6. 6. 2004, on však podání ve lhůtě ani později nedoplnil. Krajský soud tak měl za to, že v daném případě nelze v řízení pokračovat zejména z toho důvodu, že z podání žalobce vůbec není zřejmé označení výroků rozhodnutí, které napadá, a důvody, pro které považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, proto podání odmítl dle ustanovení

Stěžovatel podal proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě včas kasační stížnost, ve které uplatňuje důvod dle ustanovení Podle názoru stěžovatele platí i ve správním soudnictví zásada, že každý má právo jednat ve své mateřštině, proto jeho žaloba, i když byla podána ve vietnamštině, mohla být před krajským soudem projednána. I kdyby byl soud opačného názoru, neměl poučení o povinnosti odstranit vady návrhu žalobci zaslat v češtině, neboť bylo zcela evidentní, že žalobce česky neumí a výzvu nemůže pochopit. Stěžovatel navrhl napadené usnesení zrušit a kasační stížnosti přiznat odkladný účinek.

Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Z předloženého soudního spisu ve věci vyplývá, že dne 28. 4. 2004 byla Krajskému soudu v Ostravě doručena žaloba ze dne 26. 4. 2004 podaná stěžovatelem proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 4. 2004 č.j. OAM-1262/VL-10-05-2004 o neudělení azylu, která byla zčásti sepsána v jazyce patrně vietnamském. Protože krajský soud nemohl dostatečně posoudit obsah této žaloby, vyzval stěžovatele usnesením ze dne 11. 5. 2004 č. j. - 10 (vyhotoveným v jazyce českém), aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení předložil překlad žaloby do českého jazyka, a zároveň ji doplnil o označení výroků rozhodnutí, které napadá, a uvedení žalobních bodů. V usnesení byl stěžovatel také poučen, že nebude-li jeho podání (žaloba) ve stanovené lhůtě doplněno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání odmítne. Stěžovateli bylo usnesení s výzvou doručeno dne 6. 6. 2004, přičemž on na něj ve stanovené lhůtě ani později nijak nereagoval. Krajský soud v Ostravě tak měl za to, že v daném případě nelze v řízení pokračovat, a usnesením ze dne 29. 7. 2004 č. j. - 13 žalobu stěžovatele odmítl.

V kasační stížnosti stěžovatel namítá nezákonnost předmětného usnesení o odmítnutí žaloby, neboť ze strany krajského soudu došlo k porušení zásady, že každý má právo jednat ve své mateřštině, a to zejména když zaslal stěžovateli výzvu k odstranění vad žaloby v českém jazyce, který stěžovatel neovládá.

Článek 37 odst. 4 d stanoví, že kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka. sám neobsahuje konkrétní ustanovení o právu účastníků jednat před soudem ve své mateřštině, se zřetelem k ustanovení (podle něhož nestanoví-li jinak, použijí se pro řízení ve správním soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části ), je třeba postupovat podle ustanovení , , v platném znění (dále jen „ “). Podle ustanovení mají účastníci v občanském soudním řízení rovné postavení. Mají právo jednat před soudem ve své mateřštině. Soud je povinen zajistit jim stejné možnosti k uplatnění jejich práv. Podle ustanovení účastníku, jehož mateřštinou je jiný, než český jazyk, soud ustanoví tlumočníka, jakmile taková potřeba vyjde v řízení najevo. Totéž platí, jde-li o ustanovení tlumočníka účastníku, s nímž se nelze dorozumět jinak, než znakovou řečí. Z posledně citovaného ustanovení tedy vyplývá, že ustanovení tlumočníka není automatickým úkonem soudu, jehož účastníkem je cizinec. Potřeba tlumočníka musí být zcela zjevná a musí z řízení vyplynout sama, tedy bez toho, aby soud aktivně zjišťoval, zda jsou naplněny podmínky stanovené v

Nejvyšší správní soud především odkazuje na stanovisko pléna Ústavního soudu České republiky sp. zn. ze dne 25. 10. 2005 o tom, že základní právo garantované d nedopadá na písemný styk soudu s účastníky řízení a naopak. Nejvyšší správní soud také považuje za vhodné k výkladu ustanovení v souladu se svou ustálenou judikaturou uvést, že účastník, který neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka v případě nařízení ústního jednání před soudem, aby byl informován o obsahu jednání, které se za jeho přítomnosti vede, nemá však právo obracet se písemně na soud v cizím jazyce, proto je třeba písemnosti zasílané soudu v cizí řeči opatřit překladem do českého jazyka.

V projednávané věci byla krajskému soudu stěžovatelem předložena žaloba (tzn. písemné podání), jež byla z části sepsána v české jazyce, zčásti v jazyce jiném než českém a rovněž byla stěžovatelem podepsána. Nejvyšší správní soud má za to, že v této části soudního řízení nevyšla najevo potřeba ustanovit stěžovateli tlumočníka, a to konkrétně potřeba přeložit do mateřského jazyka stěžovatele usnesení soudu s výzvou k předložení překladu a doplnění jeho žaloby, a krajský soud nikterak nepochybil, zaslal-li stěžovateli předmětné usnesení vyhotovené pouze v českém jazyce. Postup krajského soudu je zcela v souladu s výše citovaným stanoviskem Ústavního soudu. Ke splnění požadavku ustanovení nedošlo ani později, neboť stěžovatel na výzvu krajského soudu k předložení překladu žaloby a jejího doplnění nijak nereagoval (například nesdělil soudu, že výzvě neporozuměl, či nepožádal výslovně o ustanovení tlumočníka).

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud neshledal oprávněným stěžovatelem uplatněný důvod podání kasační stížnosti dle ustanovení spočívající v nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu, proto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou dle ustanovení

S přihlédnutím k ustanovení , podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.

Jelikož stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona (ustanovení ve spojení s ). Žalovaný měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (ustanovení ve spojení s ).

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 8. února 2006

JUDr. Marie Součková

předsedkyně senátu