Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Afs 118/2004 - 58

- 60

Usnesení

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Příhody a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Jana Passera v právní věci žalobce Ing. J. W., zastoupeného JUDr. Vladimírou Kolaříkovou, advokátkou se sídlem Děčín I., Masarykovo nám. 3/3, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Ústí nad Labem, Ústí nad Labem, Velká hradební 61, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 6. 2004, čj. - 33,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

Žalobce (dále též „stěžovatel“) se včas podanou kasační stížností domáhá přezkoumání a zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 4. 2001, čj. 13846/140/2000/Dv. Tímto (posledně uvedeným) správním rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti platebnímu výměru Finančního úřadu v Děčíně ze dne 24. 5. 2001, č. 1000000981, čj. 59736/00/178960/6021 o vyměření daně z převodu nemovitosti stěžovateli v celkové výši 202 636 Kč.

V kasační stížnosti stěžovatel uvádí, že nezpochybňuje věcné zjištění, z kterého vychází soud, ale namítá nesprávnost posouzení právní otázky soudem. V daném případě jde pouze o posouzení otázky, zda vklad nemovitosti do obchodní společnosti, učiněný stěžovatelem na základě notářského zápisu ze dne 30. 12. 1992, č. NZ 668/92, N 891/92, postupem, který byl soudu doložen, je úplatným úkonem, který je předmětem daně z převodu nemovitostí podle , písm. a) , o dani dědické, darovací a dani z převodu nemovitostí. Se závěrem soudu v napadeném rozsudku se stěžovatel neztotožňuje. Základní východisko pro právní posouzení dané věci spatřuje stěžovatel v důsledném rozlišení titulu a modu, tedy skutečností, na základě kterých došlo k přechodu (nikoliv převodu) předmětných nemovitostí. Při založení obchodní společnosti byla titulem nabytí vlastnického práva společnosti k předmětným nemovitostem smlouva o založení společnosti s ručením omezeným, sepsaná notářským zápisem ze dne 30. 12. 1992, č. NZ 668/92, N 891/92. Modem nabytí vlastnictví k předmětným nemovitostem byl poté vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí. V mezidobí byla předmětná nemovitost předána správci vkladu podle obch. zák., přičemž vlastnické právo k předmětným nemovitostem přešlo na společnost až dnem vkladu nemovitostí do katastru nemovitostí podle , jehož účinnost nastala až dnem 1. 1. 1993. Pro vlastní posouzení není rozhodné, zda vklad byl učiněn např. dne 1. 1. 1993, nebo až po více než roce a půl po vzniku společnosti, jak uvádí soud. Stěžovatel toto prodlení řádně odůvodnil při jednání soudu skutečností, že v případě převáděných nemovitostí, které byly nabyty z restitučního řízení, nemohlo dojít ke vkladu (převodu) v katastru nemovitostí, pokud zde uvedené nemovitosti (pozemky) byly vedeny v tzv. zjednodušené evidenci. Tento nedostatek byl v mezidobí odstraňován. Rovněž povinnost zakladatele splatit finanční vklady před vznikem společnosti nemá na posuzovanou věc vliv. Stěžovatel nenapadá právní závěry soudu v napadeném rozsudku, které se týkají posouzení, resp. právního výkladu , o osvobození vkladu do obchodních společností. Lze pouze na tomto místě konstatovat, že původně nejednotný právní výklad této problematiky byl bohužel pro podnikatelskou veřejnost ustálen v soudní praxi až po deseti letech platnosti zákona, např. v usnesení Ústavního soudu sp. zn. vydaného dne 28. 5. 2002. Jak je výše uvedeno, ani závěr Ústavního soudu a závěr v napadeném rozsudku, nelze na postup stěžovatele aplikovat.

Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti především dovozuje, že v daném případě se jednalo o vklad do společnosti, kterým bylo zvýšeno obchodní jmění a nikoli základní jmění společnosti, přičemž v žádném případě (z hlediska příslušných ustanovení obč. zák. a ), nešlo o darování. Pokud se týká další argumentace, odvolal se žalovaný na své rozhodnutí a na napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem. Z těchto důvodů navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta.

Nejvyšší správní soud se v prvé řadě zabýval otázkou, zda podaná kasační stížnost je způsobilá projednání a zda není důvod k jejímu odmítnutí, přičemž vycházel z následujících úvah, skutečností a závěrů.

Jak řízení o žalobě, tak i řízení o kasační stížnosti je ovládáno dispoziční zásadou. V žalobě proti rozhodnutí správního orgánu musí být (vedle dalších náležitostí) uvedeno, v jakém rozsahu žalobce rozhodnutí napadá a žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky správního rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [ a d) ]. Rozšířit žalobu na dosud nenapadené výroky rozhodnutí nebo ji rozšířit o další žalobní body může jen ve lhůtě pro podání žaloby ( ). Soud pak (až na některé výjimky) přezkoumá napadené výroky rozhodnutí jen v mezích žalobních bodů ( ).

Kasační stížnost je možno podat jen z důvodů uvedených v Ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté, co bylo vydáno napadené rozhodnutí (tedy vzhledem k uvedenému především v žalobě či v jejím doplnění podaném v zákonné lhůtě) Nejvyšší správní soud nepřihlíží ( ). Pokud se kasační stížnost opírá jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v , nebo důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, až tak učinit mohl, jde o kasační stížnost nepřípustnou ( ).

Žalobce v řízení před krajským soudem (především v žalobě) pokud se týká konkrétních žalobních bodů namítal, že jestliže by jeho vklad nemovitosti do obchodní společnosti W., spol. s r. o. byl předmětem , potom by zcela určitě tento právní úkon byl předmětem darovací daně ve smyslu ve spojení s písm. b) citovaného zákona. Poplatníkem této daně a osobou povinnou k podání daňového přiznání nemůže být žalobce, ale nabyvatel bezúplatného nabytí majetku, v tomto případě obchodní společnost W., spol. s r. o. Žalobce se v tomto směru dovolával i rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 10. 1996, čj. – 27. Uvedl, že na základě těchto skutečností podala prokuristka této společnosti se zpožděním u Finančního úřadu v Děčíně řádné přiznání k dani darovací. Ten daňové přiznání přijal i s původním zdůvodněním poplatníka a neodmítl je jako daňové přiznání podané neoprávněnou osobou, z čehož žalobce usuzuje, že v jiném správním řízení bylo o zdanění rozhodnuto.

Stěžovatel tedy v žalobě (pokud se týká náležité konkretizace žalobních bodů) toliko namítal, že povinným k zaplacení daně byl jiný subjekt. Teprve v kasační stížnosti uplatňuje jiné právní důvody (viz shora), které bezesporu i se zřetelem na obsah žalobou napadeného správního rozhodnutí především jeho odůvodnění, v řízení před krajským soudem (v žalobě) uplatnit mohl. Jedná se totiž toliko o námitky právního charakteru, směřující v prvé řadě proti právním závěrům v napadeném správním rozhodnutí. Jde tedy ve smyslu o nepřípustnou kasační stížnost, která musela být podle ve spojení s odmítnuta.

O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s ustanovením ve spojení s , podle nějž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. února 2006

JUDr. Petr Příhoda

předseda senátu