Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 As 30/2004 - 45

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: C., spol. s r.o., proti žalované: Rada pro rozhlasové a televizní vysílání, se sídlem v Praze 10, Krátká 10, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2004, č. j. - 25,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalovaná (dále též „stěžovatelka“) včas podanou kasační stížností napadá shora označený rozsudek Městského soudu v Praze, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí ze dne 4. 6. 2003, č. j. Rpo/19/03/1284, a věc jí byla vrácena k dalšímu řízení. Tímto rozhodnutím byla žalobci podle , o provozování rozhlasového a televizního vysílání a o změně dalších zákonů (dále jen „“), uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč, a to za porušení uvedeného zákona, podle něhož je provozovatel vysílání povinen nezařazovat v době od 6.00 hodin do 22.00 hodin pořady, které by mohly ohrozit fyzický, psychický nebo mravní vývoj dětí a mladistvých, kterého se žalobce dopustil tím, že dne 4. 11. 2002 na stanici N. ve 20.35 hodin odvysílal pořad s názvem „B.“, jehož obsahem byly i scény a výrazy, jež mohly vývoj dětí a mladistvých ohrozit.

Městský soud v Praze předmětné rozhodnutí stěžovatelky po projednání žaloby podané žalobcem zrušil pro vady řízení s tím, že řízení o uložení pokuty bylo zahájeno až po uplynutí lhůty, stanovené pro zahájení takového řízení § 61 odst. 1 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání.

V podané kasační stížnosti stěžovatelka namítá nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, tedy důvod podřaditelný pod ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Uvádí, že soud nesprávně posoudil právní otázku, spočívající v hodnocení skutečnosti rozhodné pro zahájení řízení. Jmenovitě dále uvádí, že tříměsíční lhůtu pro zahájení řízení, stanovenou zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, počítanou ode dne, kdy byl stěžovatelce doručen vyžádaný záznam pořadu, dodržela, neboť stěžovatelka záznam pořadu obdržela dne 29. 11. 2002, o zahájení řízení rozhodla na zasedání dne 4. 2. 2003, a oznámení o zahájení řízení bylo žalobci doručeno dne 5. 3. 2003. Stěžovatelka je toho názoru, že závěr soudu o tom, že zahájení správního řízení musí být účastníkovi řízení ve lhůtě podle zákona o rozhlasovém a televizním vysílání oznámeno, představuje výklad zákona překračující jeho rámec.

Na základě výše uvedeného stěžovatelka navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil, věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení, a současně, aby uložil žalobci nahradit stěžovatelce náklady řízení.

Žalobce se k podané kasační stížnosti k výzvě soudu nevyjádřil.

Z obsahu spisu ve vztahu k otázce namítané v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud zjistil, že mezi účastníky soudního řízení je nesporné, že film – americká romantická komedie „B.“, byl odvysílán na stanici N. dne 4. 11. 2002, že stěžovatelka si v témže měsíci (listopad 2002) vyžádala záznam tohoto pořadu, a že ve stejném měsíci (29. 11. 2002) stěžovatelka záznam obdržela. Z doručenky, resp. dodejky, založené ve správním spisu pak vyplývá, že oznámení o zahájení správního řízení včetně výzvy k vyjádření, které stěžovatelka přijala na svém zasedání dne 4. 2. 2003, bylo žalobci doručeno do vlastních rukou dne 5. 3. 2003.

Předmětem sporu v řízení o kasační stížnosti tak je, zda se okamžik zahájení řízení u tohoto správního řízení, zahajovaného z podnětu správního orgánu (tzv. ex offo), váže na datum rozhodnutí stěžovatelky o zahájení řízení nebo až na datum oznámení zahájení řízení žalobci, což má význam právě pro posouzení otázky, zda bylo řízení zahájeno v předepsané tříměsíční lhůtě pro zahájení řízení, počítané od okamžiku, kdy stěžovatelka obdržela záznam předmětného pořadu.

To, že bylo předmětné správní řízení zahájeno po uplynutí stanovené tříměsíční lhůty, namítal žalobce již v žalobě.

Nejvyšší správní soud napadený rozsudek přezkoumal v souladu s a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila v kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Po přezkoumání kasační stížnosti Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatelka splňuje podmínku ustanovení , věta za středníkem (jedná za něho osoba, která má vysokoškolské vzdělání, vyžadované podle zákona pro výkon advokacie).

Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za nutné předeslat, že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu posuzovat, zda měla či neměla být pokuta uložena, nýbrž jeho úkolem je posoudit, zda předchozí řízení naplňuje důvody vymezené v , specifikované stěžovatelkou.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelka uvádí jako právní důvod kasační stížnosti důvod podřaditelný , posuzoval Nejvyšší správní soud námitky právě s odkazem na naplnění tohoto stížnostního důvodu. Stěžovatelka konkretizovala své námitky ve spojení s důvodem tak, že soud nesprávně posoudil právní otázku spočívající v hodnocení skutečnosti rozhodné pro zahájení řízení, když o zahájení řízení bylo rozhodnuto dne 4. 2. 2003 a oznámení o zahájení řízení bylo žalobci doručeno dne 5. 3. 2003.

Podle § 61 odst. 1 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání Pokutu Rada uloží do jednoho roku ode dne, kdy se dozvěděla o porušení povinnosti, nejdéle však do 2 let ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo. Správní řízení o uložení pokuty lze zahájit nejpozději do 3 měsíců ode dne, kdy Radě byl doručen záznam vyžádaný podle . Při ukládání pokut se postupuje podle .

Podle , o správním řízení (), platí, že Řízení je zahájeno dnem, kdy podání účastníka řízení došlo správnímu orgánu příslušnému ve věci rozhodnout. Pokud se řízení zahajuje z podnětu správního orgánu, je řízení zahájeno dnem, kdy tento orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon.

Městský soud v Praze ve svém rozsudku obsah předmětných ustanovení ve vzájemných souvislostech vyložil tak, že pro zahájení správního řízení podle § 61 odst. 1 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání, je rozhodné nikoli to, kdy bylo stěžovatelkou o zahájení správního řízení „rozhodnuto“, ale naopak to, kdy bylo stěžovateli zahájení řízení oznámeno.

S tímto právním názorem Městského soudu v Praze se plně ztotožňuje i Nejvyšší správní soud.

Ze znění citovaného ustanovení nesporně vyplývá, že v případě, kdy je správní řízení zahajováno tzv. na návrh, je řízení zahájeno dnem, kdy takový návrh došel příslušnému správnímu orgánu, tedy, kdy se správní orgán o tomto návrhu „dozvěděl“. To koresponduje skutečnosti, že správní řízení je realizováno ve dvoustranném správněprávním vztahu mezi správním orgánem a účastníkem (účastníky) řízení. Tato povaha správního řízení se nemění ani v situaci, kdy je správní řízení zahajováno z podnětu správního orgánu. I přes skutečnost, že citované zákonné ustanovení neužívá formulaci „kdy byl první úkon v řízení účastníkovi oznámen“, resp. při písemné formě úkonu „kdy úkon účastníkovi došel“, je třeba jak s ohledem na jednotnou povahu správního řízení (jako realizace dvoustranného procesního vztahu) bez ohledu na způsob jeho zahajování, tak potom zejména i s ohledem na jazykový, logický a systematický výklad dikce: z podnětu správního orgánu, je řízení zahájeno dnem, kdy tento orgán učinil vůči účastníku řízení první úkon, předmětné ustanovení vykládat tak, že účinky zahájení řízení spojuje s jeho oznámením účastníkovi. Teprve z takového oznámení, tedy z podnětu učiněnému vůči účastníkovi, t. j. z logiky věci jako podnětu, který může a také má být účastníkem jako „učiněný“ vnímán (a nikoliv z dřívějšího rozhodnutí o zahájení řízení ex offo v době, kdy o něm účastník řízení nic neví), může být založen vznik předmětného procesně správního vztahu. Ostatně na těchto pozicích, že řízení je v případech správních řízení zahajovaných z moci úřední zahájeno teprve tehdy, až byl první úkon vůči účastníkovi správního řízení danému účastníkovi předepsaným způsobem oznámen, staví i komentáře (viz např. Ondruš, R. a kol.: , komentář, Linde, a.s. Praha 2003, str. 157). Tomu dále koresponduje i praxí uznávané pravidlo, že ze základních zásad řízení ( ) a z povahy věci plyne, že vyrozumění účastníka řízení o zahájení správního řízení ( ) musí obsahovat přinejmenším stejné náležitosti jako podání účastníka směřující k zahájení řízení na návrh. Musí tedy i z oznámení správního úřadu být patrno, kdo je činí, které věci se týká a mutatis mutandis co se navrhuje ( ).

Přitom není bez zajímavosti, že ve snaze odstranit případné nejasnosti výkladu tohoto způsobu zahájení řízení nový zahájení řízení z moci úřední již výslovně váže na oznámení zahájení řízení účastníkovi ( ).

Za tohoto stavu věci tak tříměsíční lhůta pro zahájení řízení podle § 61 odst. 1 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání začala běžet ode dne 29. 11. 2002, kdy stěžovatelka obdržela od žalobce záznam předmětného pořadu (toto datum stěžovatelka nezpochybňuje), a v situaci, kdy bylo žalobci zahájení řízení oznámeno až dne 5. 3. 2003, se tak stalo (k zahájení řízení „došlo“) prokazatelně po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Z dikce § 61 odst. 1 zákona o rozhlasovém a televizním vysílání je přitom zřejmé, že se u dané tříměsíční lhůty, předepsané pro zahájení řízení, nejedná o lhůtu pořádkovou, ale že jde svou povahou o lhůtu propadnou (arg. - řízení lze zahájit nejpozději do 3 měsíců).

Městský soud v Praze proto nepochybil, když dospěl k závěru, že předmětné správní řízení bylo zahájeno opožděně, a rozhodnutí stěžovatelky zrušil pro vady řízení a věc jí vrátil k dalšímu řízení.

Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( ).

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle , ve spojení s Stěžovatelka, která neměla v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil, a proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. října 2005

JUDr. Dagmar Nygrínová

předsedkyně senátu