Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 Afs 165/2004 - 56

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: Ing. K. B., zast. Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem U Papírny 9/614, Praha 7, proti žalovanému Finančnímu ředitelství v Praze, Žitná 12, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 7. 2004, č. j. – 38,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á .

O d ů v o d n ě n í :

Kasační stížností se žalobce - stěžovatel - domáhá zrušení výše označeného usnesení, kterým byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 9. 2003,

č. j. 8351/03-110.

Městský soud v Praze žalobu stěžovatele odmítl podle ustanovení , (dále jen „ “), a to pro opožděnost. Dle názoru soudu bylo napadené rozhodnutí žalovaného doručeno zmocněnkyni stěžovatele do vlastních rukou dne 16. 9. 2003, lhůta k podání žaloby uplynula 18. 11. 2003. Žaloba byla podána osobně u Městského soudu v Praze dne 26. 11. 2003, soud ji proto posoudil jako opožděnou.

Stěžovatel v kasační stížnosti namítl, že zmocněnkyni stěžovatele bylo rozhodnutí doručeno dne 26. 9. 2003. Zmocněnkyně se zdržovala na adrese J. 12, B., rozhodnutí jí však bylo žalovaným zasláno na adresu T. 9, B., Česká pošta jej poté přeposlala na správnou adresu jejího pobytu, kde jí bylo doručeno 26. 9. 2003. Vzhledem ke skutečnosti, že se zmocněnkyně nezdržovala na adrese, kam jí bylo doručováno, nemohla nastat fikce doručení uložením a lhůta pro podání žaloby uplynula dne 26. 11. 2003. V tento den byla žaloba u soudu osobně podána a nemohla být odmítnuta jako opožděná. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhuje vzhledem k zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Městského soudu v Praze v rozsahu důvodu kasační stížností uplatněného dle , neshledal přitom vady podle , k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Dle závěru Městského soudu v Praze byla zmeškána lhůta k podání žaloby, která je určena ustanovením v délce dvou měsíců poté, kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Tato lhůta je rovněž zachována, byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje.

Stěžovatel zpochybnil správnost stanovení počátku běhu lhůty pro podání žaloby, kdy Městský soud v Praze za den určující počátek lhůty, tj. den doručení rozhodnutí žalovaného zmocněnkyni stěžovatele, považoval 16. 9. 2003. Dle originálu doručenky připojené k rozhodnutí žalovaného č. 8351/03-110 žalovaný odeslal toto rozhodnutí Mgr. D. S. na adresu T. 9, B. Tato adresa byla doručujícím orgánem přeškrtnuta, namísto ní je uvedena adresa S. 5, B.. Mgr. D. S. potvrdila převzetí výše uvedeného rozhodnutí do vlastních rukou dne 16. 9. 2003 svým podpisem.

Na základě výše uvedených skutečností nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele, že předmětné rozhodnutí žalovaného bylo doručeno jeho zmocněnkyni na adrese J. 12, B. dne 26. 9. 2003. Mgr. S. potvrdila dne 16. 9. 2003 převzetí rozhodnutí žalovaného na adrese S. 5, B., doručeno bylo tedy v souladu s a 2 , podle nichž správce daně doručuje úřední písemnosti zpravidla poštou, doručuje se v bytě, provozovně, obchodní místnosti, kanceláři a nebo pracovním místě, kde se osoba, jíž má být doručeno zdržuje. Písemnosti určené daňovému poradci se doručuje v jeho kanceláři. Doručené mimo tyto místnosti je platné, nebylo-li přijetí odepřeno. Podle odstavce třetího téhož ustanovení, není-li místností uvedených v odstavci 2, může se doručit všude, kde doručovatel příjemce zastihne. Vzhledem k tomu, že nebylo doručováno uložením dle , nýbrž dle a 2 , účinnost doručení nemůže ovlivnit skutečnost, zda se Mgr. S. na adrese S. 5, B., v době doručování skutečně zdržovala, či zde byla náhodně zastižena.

Stěžovatel nepředložil na podporu tvrzení, že napadené rozhodnutí bylo jeho zmocněnkyni doručeno dne 26. 9. 2003 na adrese J. 5, B., žádné důkazy. Prokázáno bylo tedy pouze doručení rozhodnutí žalovaného č. j. 8351/03-110 Mgr. S. na adrese S. 5, B., dne 16. 9. 2003.

Nejvyšší správní soud tak ověřil správnost zjištění Městského soudu v Praze, že dnem určujícím počátek dvouměsíční lhůty k podání žaloby byl den 16. 9. 2003. Posledním dnem lhůty k podání žaloby byl za použití den 18. 11. 2003, žaloba osobně podaná u Městského soudu v Praze dne 26. 11. 2003 byla proto podána opožděně.

Z výše uvedeného vyplývá, že rozhodnutí Městského soudu v Praze o odmítnutí žaloby pro opožděnost dle bylo učiněno v souladu se zákonem, námitka stěžovatele dle nebyla důvodná. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost podle ustanovení jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( ) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 31. srpna 2005

JUDr. Václav Novotný

předseda senátu