Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 629/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 9. února 2006 v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy o ústavní stížnosti Ing. K. B., zastoupeného Mgr. Karlem Tománkem, advokátem se sídlem 170 00 Praha 7, U Papírny 9/614, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -56 ze dne 31. 8. 2005 a usnesení Městského soudu v Praze č. j. -38 ze dne 14. 7. 2004, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá v záhlaví označená rozhodnutí správních soudů a domáhá se jejich zrušení pro rozpor s y, a d, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Paktu o občanských a politických právech.

Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti i připojených příloh, byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu shora označeným zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze shora označenému, jímž byla odmítnuta podle ust. , , žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Praze ze dne 11. 9. 2003 č. j. 8351/03-110, kterým jmenovaný správní orgán rozhodl o odvolání stěžovatele proti dodatečnému platebnímu výměru na daň z příjmů fyzických osob za rok 1996 č. j. 32582/02/057922/1178, vydanému dne 17. 6. 2002 Finančním úřadem v Brandýse nad Labem-Staré Boleslavi.

Městský soud v Praze žalobu stěžovatele podanou u něj osobně dne 26. 11. 2003 zamítl pro opožděnost. Vycházel ze zjištění, že odvoláním napadené rozhodnutí správního orgánu bylo doručeno zmocněnkyni stěžovatele dne 16. 9. 2003 a jestliže byla žaloba u soudu osobně podána teprve dne 26. 11. 2003, stalo se tak po uplynutí dvouměsíční lhůty pro její podání zákonem stanovené. Proti tomuto rozhodnutí Městského soudu v Praze podal stěžovatel kasační stížnost v níž tvrdil, že rozhodnutí správního orgánu bylo doručeno jeho zmocněnkyni teprve dne 26. 9. 2003 (neboť se zdržovala na jiné adrese), a proto jeho správní žaloba byla podána včas. Nejvyšší správní soud, jak již uvedeno, kasační stížnost stěžovatele ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl, když vycházel z i podle něj prokázaného zjištění, že rozhodnutí správního orgánu bylo doručeno zmocněnkyni stěžovatele Mgr. Studené na adrese Brno, Staňkova 5 dne 16. 9. 2003, tj. dne, který správní soud považoval za určující pro počátek běhu lhůty k podání správní žaloby.

Proti těmto rozhodnutím správních soudů směřuje ústavní stížnost stěžovatele, v níž tento rozhodnutí kasačního soudu vytýká porušení práva na spravedlivý proces, neboť podle něj, stručně řečeno, v řízení nebyl "spravedlivě a veřejně vyslechnut nezávislým a nestranným soudem", kromě toho nebyl hodnocen důkaz obsažený ve spise, když na doručence rozhodnutí č. j. 8351/03-110 je jako datum převzetí uvedeno datum 26. 9. 2003 a nikoli, jak uvádí oba správní soudy, datum 16. 9. 2003, a proto byl chybně stanoven počátek lhůty pro podání žaloby podle Podle jeho názoru měla být písemnost doručena nejenom zmocněnci pro daňové řízení, ale též daňovému subjektu, přitom se v této souvislosti dovolává ust. věta třetí Uvádí také, že on sám považoval plnou moc Mgr. S., jíž bylo rozhodnutí jako jeho zmocněnkyni doručováno, za zaniklou z důvodů, které dále ve stížnosti rozvádí. Navrhl proto zrušení napadených rozhodnutí správních soudů pro jejich rozpor se shora označenými normami.

Ústavní soud, poté co se seznámil s obsahem ústavní stížnosti, připojeného spisu Městského soudu v Praze sp. zn. a spisovým materiálem Finančního ředitelství v Praze, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Z originálu poštovní doručenky Poštovního úřadu Brno 2 (připojené k rozhodnutí správního orgánu), jež je součástí spisového materiálu Finančního ředitelství v Praze, je patrno a to bez jakýchkoli pochybností, že k doručení uvedeného rozhodnutí č. j. 8351/03-110 a 8352/03-110 Mgr. D. S. došlo - nerozhodno kde se tak stalo - nepochybně dne 16. 9. 2003, tedy v den, který oba správní soudy považovaly za určující pro počátek běhu lhůty k podání správní žaloby, a proto i jejich závěry o opožděnosti této žaloby jsou zcela správné a na odůvodnění jejich rozhodnutí tak lze zcela odkázat.

Odkaz stěžovatele na ust. věta třetí je nepřípadný, neboť uvedené ustanovení pamatuje na jiné úkony, než je podání opravného prostředku, u něhož se naopak předpokládá, že bude podán prostřednictvím právního zástupce, nehledě na to, že touto námitkou, stejně tak jako další - zánikem plné moci - stěžovatel v kasační stížnosti neargumentoval, a tudíž v této části je ústavní stížnost nepřípustná, neboť v tomto směru nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

Přisvědčit pak nelze ani tvrzení stěžovatele o porušení práva na veřejné projednání věci, neboť v jeho případě nešlo o meritorní řešení jeho záležitosti, přitom ustanovení , které připouští rozhodnutí kasačního soudu o kasační stížnosti bez jednání, je právě jedním z těch zákonných ustanovení, na něž pamatuje y. Ústavní soud tak uzavírá, že porušení ústavně zaručených práv stěžovatele v posuzovaném případě neshledal, a proto jeho ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2006