Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 As 10/2004 - 32

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Novotného a soudkyň JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Ludmily Valentové v právní věci stěžovatele P. P., zast. advokátem Mgr. Karlem Hnilicou, se sídlem AK Lublaňská 40, 120 00 Praha 2, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1, o kasační stížnosti stěžovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2003, č. j. - 16,

takto:

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce – nyní stěžovatel - žalobou podanou u Městského soudu v Praze požadoval zrušení rozhodnutí žalovaného, který rozhodnutím ze dne 30. 5. 2003, č. j. MHMP SOC 69415/03 zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí Úřadu městské části Praha 5 ze dne 11. 4. 2003, č. j. 708/2003 o odejmutí dávky sociální péče ve výši 3 690 Kč s platností od 1. 12. 2002. Městský soud v Praze žalobu odmítl shora uvedeným usnesením, a to z důvodu její opožděnosti s tím, že napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 5. 6. 2003, avšak žaloba byla podána až dne 16. 9. 2003.

Stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Důvod spatřuje v tom, že v poučení správního orgánu bylo uvedeno, že jde o rozhodnutí konečné, aniž by byl poučen o možnosti podat správní žalobu k soudu. Proto, na základě nesprávného poučení správním orgánem, podal žalobu opožděně, avšak soud I. stupně ji nezákonně odmítl.

Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil.

Usnesením krajského soudu byl odmítnut návrh stěžovatele dle z důvodu opožděného podání. Nejvyšší správní soud má posoudit, zda předchozí řízení trpělo vadami spadajícími pod ustanovení , popřípadě některými dalšími vadami, k jejichž přezkumu je Nejvyšší správní soud povolán v řízení zahájeném podanou kasační stížností z úřední povinnosti.

Není sporu o tom, že řízení ve správním soudnictví je plně ovládáno zásadou dispoziční a je na žalobci, zda proti rozhodnutí správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, podá žalobu u soudu či nikoliv. Je pouze na žalobci, aby v případě, kdy se bude domáhat ochrany svých práv žalobou u soudu, tak učinil v zákonem stanovené lhůtě, v této žalobě jasně vymezil, které výroky správního rozhodnutí napadá a v žalobních bodech pak specifikoval, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné (§ 71 s. ř. s).

Možnost napadení pravomocného správního rozhodnutí a zejména možnost jeho zrušení soudem je bezesporu určitým zásahem do principu právní jistoty. Proto zákon stanoví, že žalobu je možno podat v poměrně krátké lhůtě podle ustanovení , ale i to, že jen v této lhůtě je možno žalobu rozšířit, resp. uvádět další žalobní důvody ( a 4 ).

Ze spisového materiálu vyplynulo, že rozhodnutí žalovaného správního orgánu, jež se týkalo výlučně stěžovatele, nabylo právní moci dne 5. 6. 2003, lhůta k podání žaloby počala běžet dnem 6. 6. 2003 a skončila patnáctým dnem, tj. 20. 6. 2003. Žaloba byla sepsána dne 10. 9. 2003 a k Městskému soudu v Praze byla doručena dne 16. 9. 2003; k této písemnosti je přiložena obálka s podacím razítkem pošty ze dne 12. 9. 2003. Žaloba tak byla podán zjevně opožděně a tuto skutečnost stěžovatel nikterak nezpochybňuje. Jeho výtka směřuje k postupu soudu, který měl vycházet z faktu, že stěžovatel nebyl o možnosti podat správní žalobu poučen správním orgánem.

Zmeškání lhůty však nebylo způsobeno nesprávným poučením ani nezákonným postupem žalovaného, neboť ze ( ), jímž se při vydání rozhodnutí řídil, nevyplývá povinnost poučovat o opravných prostředcích, které stojí mimo sféru správního řízení, totiž o možnosti podat žalobu k soudu podle ( ). Nelze proto soudu vytýkat, že svým postupem, když žalobu považoval za opožděnou, odepřel stěžovateli přístup k soudu a právo na projednání její věci.

Stanoví-li ust. lhůtu k podání žaloby, jejíž prominutí kogentně ve čtvrtém odstavci vylučuje, nelze v řízení před soudem postupovat ani podle ustanovení , neboť soudu moderační právo stran běhu této lhůty nepřísluší. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že krajský soud se odmítnutím návrhu stěžovatele postupem podle nezákonnosti nedopustil, a proto kasační stížnost jako nedůvodnou podle zamítl.

Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení ( za použití ) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se nepřiznává náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné ( , ).

V Brně dne 27. června 2005

JUDr. Václav Novotný

předseda senátu