Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 13/2004 - 28

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce B., s.r.o., zastoupeného advokátem JUDr. Pavlem Klimešem se sídlem Dukelských hrdinů 14, Praha 7, proti žalovanému Celnímu ředitelství Praha, se sídlem Washingtonova 11, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2003 č. j. – 9,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce podal včas kasační stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 12. 2003 č. j. - 9, jímž byla odmítnuta žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 3. 2003 č. j. 16632/02-21/I ve spojení s rozhodnutím žalovaného ze dne 8. 4. 2003 č. j. 16632/02-21/nesprávnost, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal přezkoumání shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný podle , o správě daní a poplatků (dále jen „ “) rozhodl tak, že se nařizuje přezkoumání rozhodnutí CÚ čj. 01-806/02/11-14 ze dne 18. 3. 2003 s tím, že přezkumné řízení provede Celní úřad Mladá Boleslav.

Městský soud dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného, jehož přezkoumání se žalobce domáhá, je z přezkoumání soudem vyloučeno, a podle , (dále jen „ “) žalobu jako nepřípustnou odmítl.

Městský soud odkázal na Podle tohoto ustanovení, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva a povinnosti (dále jen „rozhodnutí“), může se žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak. S ohledem na použitou legislativní zkratku lze dovodit, že za rozhodnutí ve smyslu tohoto ustanovení lze považovat pouze takové úkony správního orgánu, jimiž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují práva a povinnosti. Ustanovení stanoví, že ze soudního přezkumu jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jež nejsou rozhodnutími; na tom nic nemění skutečnost, že z formálního hlediska rozhodnutími nepochybně jsou, pouze však nejsou takovými rozhodnutími, která zakládají žalobní legitimaci podle Právě takovým úkonem je rozhodnutí žalovaného, jehož přezkumu se žalobce domáhá. Žalobce totiž napadeným rozhodnutím nemohl být zkrácen na svých právech, protože se jím o žádných jeho právech nerozhodovalo.

V řízení o přezkoumávání daňových rozhodnutí podle § 55b daňového řádu může být vadné pravomocné rozhodnutí zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno, a to na základě žádosti daňového subjektu nebo z vlastního podnětu kteréhokoli správce daně. Rozhodnutí o tom, zda přezkoumání bude povoleno nebo nařízeno, vydává vždy instančně vyšší správce daně. Proti takovému rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Je-li přezkoumání povoleno nebo nařízeno, má to odkladný účinek vůči rozhodnutí přezkoumávanému. Po povolení nebo nařízení provádí nové řízení správce daně, který rozhodl v posledním stupni a je vázán právním názorem toho, kdo přezkoumání povolil nebo nařídil. Proti novému rozhodnutí ve věci se lze odvolat.

Pouze v případě, že řízení bylo nově otevřeno, přichází v úvahu další rozhodnutí, jímž se buď rozhodnutí potvrzuje tam, kde v přezkumném řízení nezákonnost nebyla shledána, nebo se zruší, nahradí jiným či změní, existovaly-li právní vady nebo nedostatky ve skutkových zjištěních. Pouze takové další rozhodnutí, zasáhne-li do subjektivních oprávnění a povinností žalobce, je rozhodnutím ve smyslu legislativní zkratky uvedené v a je po vyčerpání opravných prostředků ve správním řízení přezkoumatelné soudem ve správním soudnictví.

Napadené rozhodnutí, jehož přezkoumání se žalobce domáhá, nezasáhlo do jeho subjektivních hmotněprávních oprávnění a povinností. Tímto rozhodnutím žalovaný pouze vyjádřil použití mimořádného procesního prostředku dozorčího práva.

V kasační stížnosti je tvrzen důvod opírající se o ust. Žalobce spatřuje rozpor se zákonem v tom, že soud se zaměřil pouze na žalobní legitimaci ve smyslu , nikoli zejména ve smyslu Postup žalovaného je nezákonný zejména proto, že ust. daňového řádu (nesprávně uváděn daňového řádu) umožňuje přezkoumání pouze takového rozhodnutí, které je v rozporu s právními předpisy nebo se zakládá na podstatných vadách řízení a okolnosti nasvědčují tomu, že došlo ke stanovení daně v nesprávné výši. Je však zjevné, že předmětným rozhodnutím nebyla stanovena daň, ale došlo pouze k rozhodnutí o zrušení původních rozhodnutí celního úřadu v rámci autoremedury, a to zcela zjevně ze zákonných důvodů, neboť původní rozhodnutí byla vydána ještě před tím, než došlo k zahájení daňového řízení. Poté příslušný celní úřad opětovně projednal předmětnou problematiku a výsledkem bylo vydání nového rozhodnutí. Proti nim však žalobce podal odvolání, ve kterých mj. namítl prekluzi práva daň doměřit ve smyslu , celní zákon, ve znění účinném od 1.7.2002.

Žalobce má za to, že se jedná o nezákonný postup správního orgánu, jímž byl zkrácen na svých právech a v důsledku toho by také mohlo dojít k obcházení zákona v ust. § 268 celního zákona ve znění účinném od 1. 7. 2002. Nelze rovněž přehlédnout ust. § 55b odst. 6 daňového řádu, podle něhož orgán, který přezkoumání provádí, je vázán právním názorem orgánu, který přezkoumání nařídil.

Městský soud se měl zaobírat otázkou, zda se nejedná o rozhodnutí, které je „výrazem“ nesprávného postupu správního orgánu. Za tohoto stavu by pravomoc pro přezkoumání takového rozhodnutí byla v každém případě dána. Přezkoumání postupu žalovaného je nutné i z hlediska posouzení obecné otázky nesprávného užití předmětného zákona v praxi, neboť takovým postupem by mohly celní orgány v praxi obcházet pevně stanovené lhůty dané příslušným zákonem.

Žalobce navrhl, aby napadené usnesení městského soudu bylo zrušeno a věc vrácena městskému soudu k novému projednání a rozhodnutí (správně k dalšímu řízení).

Žalovaný ve vyjádření vyvracel důvody kasační stížnosti a navrhl její zamítnutí.

Nejvyšší správní soud, vázán rozsahem a důvody kasační stížnosti ( a 3 ), dospěl po jejím přezkoumání k závěru, že není důvodná.

Nejvyšší správní soud ve své konstantní judikatuře vždy dochází k závěru, že rozhodnutí podle § 55b odst. 1 daňového řádu jsou vyloučena z přezkoumání soudem (srov. např. č. 14/2003 Sb. NSS nebo rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. - 98, č. j. - 30).

Rozhodnutí vydaná podle § 55b odst. 1 daňového řádu jsou považována za výkon dozorčího práva. Tato rozhodnutí nezasahují do hmotněprávních subjektivních práv a povinností daňového subjektu. Nejvyšší správní soud odkazuje na podrobnou právní argumentaci obsaženou v odůvodnění napadeného usnesení městského soudu, s níž se ztotožňuje.

Námitka, že se soud zaměřil pouze na posouzení žalobní legitimace ve smyslu a nikoli zejména ve smyslu , není důvodná. Žalobcova aktivní legitimace k podání žaloby je založena na jeho tvrzení, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím správního orgánu; toto rozhodnutí však nezasáhlo do jeho hmotněprávních subjektivních práv a povinností, jak je uvedeno shora. Ustanovení na projednávanou věc nedopadá a soud toto ustanovení nemohl aplikovat.

Soud ve správním soudnictví nemůže rozhodnutí podle § 55b odst. 1 daňového řádu přezkoumávat ani tehdy, je-li tvrzeno, že pro vydání tohoto rozhodnutí nebyla splněna jedna ze dvou podmínek, které musejí být splněny současně (že nedošlo ke stanovení daně v nesprávné výši), nebo že vydáním tohoto rozhodnutí může dojít k obcházení § 268 celního zákona. Tyto námitky bude muset žalobce uplatnit v přezkoumaném řízení, které provede Celní úřad Mladá Boleslav.

Proti rozhodnutí vydaném v přezkumném řízení bude žalobce moci podat odvolání a případně se žalobou bude moci domáhat přezkoumání odvolacího rozhodnutí soudem ve správním soudnictví; i v žalobě bude moci případně uplatnit námitky, které nyní uplatnil v kasační stížnosti.

Městský soud v Praze rozhodl v souladu se zákonem. Kasační stížnost není důvodná a Nejvyšší správní soud ji proto zamítl ( věta druhá ).

Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení se opírá o Žalobce ve věci úspěch neměl a žalovanému nevznikly náklady převyšující jeho běžnou úřední činnost.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 4. května 2005

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu