Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Afs 49/2005 - 62

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Jiřího Vyvadila a JUDr. Elišky Cihlářové v právní věci stěžovatelky J. K., zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Sporthotel OAZA, Jeremenkova 106, za účasti Ministerstva financí, se sídlem v Praze 1, Letenská 15, v řízení o kasační stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 10. 2004, č. j. - 37,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á.

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se včas podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva financí ze dne 30. 10. 2003, č. j. 533/35 091/2002, jímž podle , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), nebylo povoleno přezkoumání rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, ze dne 24. 7. 2001, č. j. FŘ – 8235/11/00, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Prahu 9 ze dne 16. 5. 2000, č. j. 120850/00/009915/5589, o zastavení řízení.

Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 10. 2004, č. j. - 37, žalobu podle ustanovení , (dále jen „ “) ve spojení s jako nepřípustnou odmítl.

Stěžovatelka podala proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž namítala, že rozhodnutí o odmítnutí žaloby je nezákonné ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s, když byla zkrácena na svých právech tím, že nebylo zjištěno, že jí daň nebyla vyměřena ve správné výši, a proto rozhodnutí ministerstva financí, jímž nebyl povolen přezkum bylo rozhodnutím zasahujícím do jejích hmotněprávních oprávnění. Z toho dovodila, že žaloba neměla být jako nepřípustná odmítnuta podle Poukázala rovněž na nález Ústavního soudu sp. zn. , z něhož vyplývá, že občan má právo na přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy, jestliže tvrdí, že jím byl zkrácen na svých právech.

Ministerstvo ve svém písemném vyjádření ke kasační stížnosti uvedlo, že dle jeho názoru má rozhodnutí o nepovolení přezkoumání rozhodnutí vydané dle § 55b daňového řádu procesní povahu, a nepodléhá proto soudnímu přezkumu.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadené usnesení v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka uplatnila, přičemž neshledal vady uvedené v odstavci 3, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Kasační stížnost není důvodná.

Podle ustanovení soudy ve správním soudnictví poskytují ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, u nichž tak stanoví tento zákon.

Podle ustanovení se může každý, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti domáhat žalobou zrušení takového rozhodnutí, popř. vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Podle nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je návrh podle tohoto zákona nepřípustný.

Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozhodnutí NSS č. j. - 98, č. j. - 30, č. j. - 30) podmínky vyplývající z ust. nejsou v daném případě splněny, tzn. není zde dána žalobní legitimace stěžovatelky. Žalobou napadené rozhodnutí je rozhodnutím o žádosti o přezkoumání pravomocného správního rozhodnutí vydaného v odvolacím řízení. Tato rozhodnutí jsou považována za výkon dozorčího práva. V důsledku toho, že správní orgán nevyhověl žádosti stěžovatelky a nepovolil přezkoumání pravomocného rozhodnutí finančního ředitelství, zůstalo toto rozhodnutí v právní moci a sféra materiálních práv a povinností stěžovatelky nebyla nijak dotčena, takže napadeným rozhodnutím nebyla založena, změněna, rušena ani závazně určena jeho práva a povinnosti. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo pouze rozhodnuto o tom, že věc pravomocně skončená nebude v daňovém řízení znovu projednána, nebude znovu zasahováno do věci pravomocně skončené a nedojde tak k opětovném projednání věci v daňovém řízení. Hmotná práva či povinnosti stěžovatelky,

o nichž bylo pravomocně rozhodnuto v daňovém řízení vydáním rozhodnutí Finančního ředitelství pro hl. m. Prahu, zůstala napadeným rozhodnutím nedotčena. V dané věci tedy není naplněn základní předpoklad pro to, aby mohlo být napadené rozhodnutí přezkoumáno soudem podle části třetí

Pokud se stěžovatelka dovolává nálezů Ústavního soudu, Nejvyšší správní soud podotýká, že jeho ustálená rozhodovací praxe je v plném souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu, který naposledy v nálezu ve věci sp. zn. uvedl že, dle stanoviska pléna Ústavního soudu, sp. zn. , ze dne 19. prosince 2000, jímž je senát vázán, se „v případě rozhodování podle § 55b daňového řádu jedná o rozhodnutí o právech a povinnostech daňového subjektu jen tehdy, jestliže v prvé fázi přezkoumání bylo rozhodnutí k přezkumu vůbec otevřeno a teprve ve druhé fázi bylo zrušeno, nahrazeno jiným nebo změněno.“ (in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 21, Vydání 1., Praha 2001 - I. Díl, C. H. Beck 2002, str. 486).

Z uvedeného je zřejmé, že městský soud nepochybil, pokud žalobu podle odmítl a námitkám stěžovatelky nelze přiznat důvodnost.

Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle zamítl. O kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s bez jednání.

Stěžovatelka podala současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek dle ust. Nejvyšší správní soud o tomto návrhu z důvodu nadbytečnosti nerozhodl, neboť o věci rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení ve spojení s , protože stěžovatelka ve věci úspěch neměla a správnímu orgánu žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. května 2005

JUDr. Radan Malík

předseda senátu