Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Ads 11/2004 - 30

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Brigity Chrastilové v právní věci žalobce: M. P., zastoupen Mgr. Davidem Bascheri, advokátem, se sídlem Vodičkova 36, 110 00 Praha 1, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. - 11 ze dne 30. 10. 2003,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí včas podanou kasační stížností proti výše označenému rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované (ze dne 25. 7. 2003) ve věci jednorázové peněžní částky podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945 (dále jen „ “).

Stěžovatel napadá rozhodnutí městského soudu proto, že nesprávně posoudil stěžovatelův nárok na jednorázovou peněžní částku za období od 26. 5. 1978 do 30. 10. 1978, kdy byl ve vazbě. Stěžovatel je přesvědčen, že , nikde nevyžaduje odsouzení, ale požaduje prokázání, že žadatel byl protiprávně vězněn. Usnesení prokurátora o zastavení trestního stíhání podle stěžovatelova názoru nahrazuje teoretické zrušení rozhodnutí o věznění podle zákona č. 119 nebo 198 (míněn a ).

Ze správního spisu žalované plyne, že rozhodnutím ze dne 25. 7. 2003 rozhodla o stěžovatelově žádosti o jednorázovou peněžní částku podle , a to tak, že výrokem I. přiznala stěžovateli částku 60 000 Kč za dobu neoprávněného věznění od 4. 4. 1989 do 14. 12. 1989 (správně mělo být uvedeno do 4. 12. 1989), tj. za osm měsíců. Ve výroku II. byla zamítnuta stěžovatelova žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky i za dobu od 26. 5. 1978 do 30. 10. 1978 a od 5. 12. 1989 do 2. 1. 1990. Stěžovatel činí spornou dobu od 26. 5. 1978 do 30. 10. 1978. Žalovaná vyjádřila ve svém rozhodnutí názor, kterému přisvědčil i městský soud, že stěžovateli odškodnění za posléze uvedenou dobu nenáleží, neboť se jedná o dobu, kterou strávil ve vazbě v době, kdy bylo proti němu vedeno trestní stíhání, které bylo posléze usnesením krajského prokurátora v Košicích ze dne 6. 8. 1979, sp. zn. 1 Kv 014/78, zastaveno (jednalo se o trestní stíhání pro trestný čin vyzvědačství podle trestního zákona).

Městský soud v Praze usoudil, že stěžovatel nesplňuje jednu z podmínek stanovených v , totiž podmínku zrušení rozhodnutí o věznění podle nebo Ve stěžovatelově případě se jednalo o výkon vazby, nikdy nebyl za skutek, pro který byl ve vazbě, odsouzen, nemohlo tedy dojít ke zrušení rozhodnutí o věznění. Zákon o soudní rehabilitaci č. , zrušil jednak ex lege některá soudní rozhodnutí za vypočtené trestné činy, jednak ohledně dalších trestných činů umožnil zahájit zvláštní přezkumné řízení. Stěžovatel nebyl soudem odsouzen, proto nemůže být splněna podmínka, že rozhodnutí bylo zrušeno podle umožňuje soudu, aby na návrh zrušil nebo zmírnil trest uložený za trestný čin, na který se nevztahuje rehabilitace podle Vazba nebyla trestem za trestný čin, proto nemohlo být rozhodnuto o zrušení věznění podle Oba citované zákony předpokládají odsuzující rozhodnutí. Předpokladem přiznání jednorázové částky je tedy věznění v důsledku odsuzujícího rozhodnutí, výkon vazby bez následujícího rozhodnutí nemůže být odškodněn podle

Nejvyšší správní soud přezkoumal rozhodnutí městského soudu vázán rozsahem i důvody kasační stížnosti ( , 3 , /dále jen „ “/). Důvod uplatněný stěžovatelem je třeba subsumovat pod , tedy jako nesprávné právní posouzení věci. Toho by se mohl městský soud dopustit tehdy, pokud by na věc aplikoval nesprávnou právní normu, anebo právní normu sice správnou, leč její výklad by podle názoru Nejvyššího správního soudu neobstál.

Nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky ( ) váže na současné splnění tří podmínek; musí být splněna podmínka občanství České

republiky, dále to, že občan byl na základě rozhodnutí vězněn v době mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 a konečně též podmínka, že rozhodnutí o jeho věznění bylo zcela nebo z části zrušeno buď podle , o soudní rehabilitaci, nebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.

Z důkazů, které byly v řízení soustředěny, je zřejmé, že třetí podmínku žalobce nesplňuje. Ze spisů je zřejmé, že žalobce byl ve vazbě od 26. 5. 1978 do 30. 10. 1978, netvrdí však, že by byl odsouzen soudem. Odsouzení soudem je tu však podmínkou vzniku nároku.

Podle byla jednak přímo ze zákona zrušena pravomocná soudní rozhodnutí vyhlášená v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, týkající se skutků vymezených v ; dále mohl soud v přezkumném řízení zrušit odsuzující soudní rozhodnutí v případech vypočtených v a konečně přicházelo do úvahy i zrušení některých dalších soudních rozhodnutí podle až 22b zákona. pak umožnil v ustanovení soudu na návrh zrušit nebo zmírnit trest uložený za trestný čin, na který se nevztahovala rehabilitace podle , prokáže-li se během řízení, že jednání odsouzeného směřovalo k ochraně základních lidských a občanských práv a svobod ne zjevně nepřiměřenými prostředky.

Za vykonanou vazbu, která neskončila odsuzujícím (a v rehabilitačním řízení zrušeným) rozsudkem, proto nelze nárok (podle ) přiznat.

Stěžovatel se mýlí, pokud se domnívá, že rozhodnutí o zastavení trestního stíhání lze klást na roveň odsuzujícímu a v rehabilitačním řízení zrušenému rozsudku; takovou možnost nedává, jeho znění je zcela jasné a výklad nevzbuzuje pochyb.

Poněvadž Nejvyšší správní soud neshledal v právním posouzení věci městským soudem jakoukoli nesprávnost, kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl ( ). Pro úplnost Nejvyšší správní soud poznamenává, že tento právní názor Nejvyšší správní soud vyslovil opakovaně ve svých rozhodnutích týkajících se nároků podle (např. č. j. – 17, – 17, – 30).

O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , 7 ve spojení s ; stěžovatel neměl v řízení úspěch, proto mu právo na náhradu nákladů řízení nenáleží, žalovaná, které by toto právo příslušelo, však žádnou náhradu nákladů řízení neuplatňovala a ze spisu nevyplývá, že by jí vznikly náklady převyšující běžné náklady její úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. května 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu