Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 A 554/2002 - 17

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobce J. D., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, Křížová 25, 225 08 Praha 5, v řízení o žalobě proti rozhodnutí ze dne 26. 6. 2002,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení

III. Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

Napadeným rozhodnutím zamítla žalovaná žádost žalobce o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle , o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně , o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníkům československých zahraničních armád a spojeneckých armád v letech 1939 až 1945. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce podle procesních předpisů účinných do konce roku 2002 opravný prostředek, který byl předložen Vrchnímu soudu v Praze v srpnu 2002; po provedení přípravných úkonů však již tento soud o věci samé nerozhodl; podle přechodných ustanovení k reformě správního soudnictví byla věc předána Nejvyššímu správnímu soudu k dokončení řízení ( a ). Nejvyšší správní soud proto poté v řízení pokračoval, jako by byla podána žaloba proti správnímu rozhodnutí, a protože žádný z účastníků netrval na nařízení jednání, rozhodl o věci bez toho, aby jednání nařizoval.

Podstatou námitky žalobce je tvrzení, že nárok na jednorázovou částku je dán, i když žalobce nebyl ve výkonu trestu odnětí svobody, ale ve vazbě (27. 8. 1949 až 27. 12. 1949 a následně v táboře nucených prací (TNP, 28. 12. 1949 až 26. 1. 1950). V opravném

prostředku žalobce naznačil, že to bylo způsobeno tím, že v chaosu na přelomu let 1949 a 1950 bylo takové množství postižených osob, že namísto soudu byl z vazby přímo převeden do TNP. Byl tedy vězněn celkem 5 měsíců a má za to, že by měl jednorázovou částku obdržet.

Žalobce se ale mýlí.

Nárok na poskytnutí jednorázové peněžní částky váže na současné splnění tří podmínek; musí být splněna podmínka občanství České republiky, dále to, že občan byl na základě rozhodnutí vězněn v době mezi 25. 2. 1948 a 1. 1. 1990 a konečně též podmínka, že rozhodnutí o jeho věznění bylo zcela nebo z části zrušeno buď podle , o soudní rehabilitaci, nebo podle , o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu.

Z důkazů, které byly v řízení soustředěny, je zřejmé, že třetí podmínku žalobce nesplňuje. Ze spisů je zřejmé, že žalobce byl ve vazbě po dobu čtyř měsíců a že na vazbu bezprostředně navázalo umístění do tábora nucených prací; netvrdí však ani nedokládá, že by byl odsouzen soudem. Odsouzení soudem je tu však podmínkou vzniku nároku.

Podle byla jednak přímo ze zákona zrušena pravomocná soudní rozhodnutí vyhlášená v době od 25. 2. 1948 do 1. 1. 1990, týkající se skutků vymezených v ; dále mohl soud v přezkumném řízení zrušit odsuzující soudní rozhodnutí v případech vypočtených v a konečně přicházelo do úvahy i zrušení některých dalších soudních rozhodnutí podle až 22b zákona. pak umožnil v ustanovení soudu na návrh zrušit nebo zmírnit trest uložený za trestný čin, na který se nevztahovala rehabilitace podle , prokáže-li se během řízení, že jednání odsouzeného směřovalo k ochraně základních lidských a občanských práv a svobod ne zjevně nepřiměřenými prostředky.

Za vykonanou vazbu, která neskončila odsuzujícím (a v rehabilitačním řízení zrušeným rozsudkem) proto nelze nárok (podle ) přiznat.

O zařazení do tábora nucené práce a o době trvání pobytu v něm (podle zákona č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce), rozhodovaly tříčlenné komise jmenované krajskými národními výbory; rozhodnutí těchto komisí byla rozhodnutími správních orgánů, výrokem exekutivy a nikoli soudů (justice); ani zde nemohlo tak přicházet do úvahy jejich zrušení soudy podle nebo podle

Protože zařazení do tábora nucené práce nebylo (právně) trestem, uloženým za trestný čin (i když v některých případech mohlo na soudní odsouzení následně navazovat), nemohlo být rozhodnutí o zařazení do tábora nucené práce ani podle zrušeno a žalobce to ani netvrdí. Rozhodnutí o zařazení do tábora nucených prací vyslovená podle zákona č. 247/1948 Sb., o táborech nucené práce, byla ovšem zrušena ze zákona již dříve, a to ustanovením , o mimosoudních rehabilitacích, který současně založil nárok takto postižených osob na peněžní náhradu za pobyt v TNP. Zrušení rozhodnutí o zařazení do TNP podle ale není splněním podmínky podle Je vhodné dodat,

že náhrady za pobyt v táborech nucených prací jsou upraveny , u vojenských táborů nucených prací

Z vyložených důvodů proto soud dospěl k závěru, že žalovaná o žádosti za přiznání jednorázové částky rozhodla správně a žalobu proto zamítl.

Žalobce neměl v řízení úspěch a právo na náhradu nákladů řízení mu proto nenáleží ( ). Žalované podle obsahu spisu náklady řízení nevznikly a ani jejich náhradu nepožadovala.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 21. srpna 2003

JUDr. Michal Mazanec

předseda senátu