Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 223/2004 - 45

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Tomkové a soudců JUDr. Bohuslava Hnízdila a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: N. S., zastoupena JUDr. Lubomírem Pánikem, advokátem, se sídlem Masarykova 43, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2004, č. j. - 23,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadá kasační stížností rozsudek Krajského soudu v Ostravě č. j. - 23 ze dne 27. 4. 2004, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM - 5808/VL - 07 - 19 - 2003 ze dne 18. 11. 2003, kterým byla zamítnuta její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle , o azylu a o změně , o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “).

Stěžovatelka k výzvě soudu doplněné kasační stížnosti formálně namítá kasační důvody podávané z , b) a c) , (dále jen „ “), a tvrdí, že krajský soud, který ve věci rozhodoval, měl tvrzený i prokázaný skutkový děj posoudit dle a . Na území České republiky žije stěžovatelčin otec, který zde má „řádné zaměstnání (resp. pracovní povolení)“, stěžovatelka je tak z jeho strany sociálně zajištěna a má opatřeno řádné bydlení. Z tohoto

důvodu jí měl být udělen azyl. Stěžovatelka proto navrhuje zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu, který jej vydal, k dalšímu řízení. Zároveň stěžovatelka navrhuje přiznání odkladného účinku jí podané kasační stížnosti.

Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že nedostatek sociálních jistot v zemi stěžovatelčina původu a přání zůstat v České republice se svým otcem, který zde pracuje, nejsou důvody, pro které by měl být stěžovatelce udělen azyl podle . Humanitární azyl není dle žalovaného určen k legalizaci pobytu cizinců na území České republiky, jak se o to pokusila stěžovatelka, když jí bylo uloženo vyhoštění. Žalovaný proto navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.

Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zejména zjistil, že stěžovatelka o udělení azylu požádala 4. 11. 2003, přitom v průběhu správního řízení uvedla, že zemi svého původu opustila v září 2003 z toho důvodu, že tam nelze získat práci; v České republice byla za prací již v letech 2000 až 2003, o azyl zde tedy žádá z důvodu legalizace pobytu, neboť jí bylo uděleno správní vyhoštění. V zemi svého původu již dále nechce žít. Žalovaný stěžovatelčinu žádost zamítl jako zjevně nedůvodnou podle , neboť považoval za objasněné, že důvodem žádosti o udělení azylu byla nemožnost nalézt v zemi svého původu pracovní uplatnění a snaha legalizovat zde svůj pobyt. V rámci odůvodnění rozhodnutí se žalovaný dále vyslovil i k nesplnění důvodů pro udělení azylu podle , a . Jeho rozhodnutí napadla stěžovatelka žalobou, v níž stěžovatelka zopakovala základní důvody, které ji vedly k podání žádosti o udělení azylu, poukazovala ne nemožnost získání práce v zemi svého původu, na nezaměstnanost, na bídu, dále poukazovala na skutečnost, že v České republice žije stěžovatelčin otec, na své dobré úmysly a na to, že sice v České republice porušuje zákony, ale nemá jinou možnost. Krajský soud stěžovatelčinu žalobu zamítl, když shodně s žalovaným dospěl k závěru, že jsou v případě stěžovatelky naplněny podmínky podávané z a že žalovaný nepochybil, pokud stěžovatelčinu žádost jako zjevně nedůvodnou zamítl. Kromě toho se krajský soud vyslovil i k procesním otázkám řízení před žalovaným a pochybení neshledal. Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 3. 5. 2004, ta jej napadla kasační stížností dne 7. 5. 2004.

Stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel ( ), a kasační stížnost je tak podána osobou oprávněnou. Kasační stížnost byla podána včas ( ). Pokud jde o uplatněné kasační důvody, pak stěžovatelka v doplnění kasační stížnosti sice formálně odkazuje na , b, a c) , avšak její obsah uplatnění těchto kasačních důvodů nenasvědčuje. Stěžovatelka neuvádí, že by řízení před krajským soudem bylo zmatečné z toho důvodu, že by chyběly podmínky řízení, že by ve věci rozhodoval vyloučený soudce nebo že by byl soud nesprávně obsazen, ani že by bylo rozhodnuto v její neprospěch v důsledku trestného činu soudce ( ). Kromě toho z obsahu kasační stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka namítala vady řízení před žalovaným, pro které měl krajský soud její rozhodnutí zrušit, avšak neučinil tak ( ), neboť stěžovatelka toliko namítá, jak měl krajský soud věc posoudit a jaká ustanovení měl aplikovat. Zbývá tedy toliko kasační důvod podle , tj. nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Právní otázkou, která měla být dle stěžovatelky posouzena nesprávně, je právní otázka splnění podmínek pro zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné a právní otázka týkající se nezbytnosti rozhodovat o důvodech pro udělení azylu podávaných z a . Nejvyšší správní soud, vědom si přípustnosti tohoto svého závěru pro stěžovatelku, neboť právě uvedenou konstrukci jejího kasačního důvodu bylo zapotřebí z obsahu kasační stížnosti včetně jejího doplnění nepřímo dovozovat, pro posléze uvedený a soudem dovozovaný kasační důvod shledává kasační stížnost přípustnou.

Nejvyšší správní soud tedy napadený rozsudek krajského soudu přezkoumal v mezích řádně uplatněného kasačního důvodu ( ) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

Podle se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel (v tomto případě stěžovatelka) neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v . Podle tohoto ustanovení se azyl cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován za uplatňování politických práv a svobod (písm. a/), nebo že má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště (písm. b/). Pokud stěžovatelka v průběhu správního řízení setrvala na konstataci důvodů, pro které o azyl požádala, směřujících k legalizaci pobytu v České republice, a na poukazu na špatné životní podmínky v zemi jejího původu a na otcův pobyt v České republice, pak tato tvrzení objektivně nesvědčila o tom, že by mohla být v zemi svého původu pronásledována za uplatňování politických práv a svobod, ani že by měla odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. Stěžovatelka neuvedla, že by hodlala uplatňovat politická práva, že by jí v tom bylo bráněno a že by dokonce byla za jejich uplatňování pronásledována. Stěžovatelka rovněž nepoukazovala na skutečnosti, které by jakkoli mohly odůvodnit její případné obavy z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů. V takovém případě tedy byly důvody k aplikaci . Posoudil-li tuto právní otázku Krajský soud v Ostravě shodně, pak v tomto jeho posouzení Nejvyšší správní soud nezákonnost neshledává. Dospěl-li přitom krajský soud k závěru, že aplikace byla důvodná, neměl se samostatně zabývat splněním podmínek podávaných z až 14 . Pokud totiž nebyly s ohledem na stěžovatelčina tvrzení učiněná v průběhu správního řízení samostatně posuzovány důvody podle , toliko bylo shledáno, že stěžovatelka neuvedla ničeho, co by svědčilo o tom, že by byť jen mohla být vystavena pronásledování, jak má na mysli , což je závěr pro aplikaci dostačující, nebylo důvodu posuzovat splnění podmínek podávaných z , a krajský soud tak ani nečinil. Pro rozhodování žalovaného o udělení azylu z důvodu předvídaného v je určující závěr o neexistenci důvodů pro udělení azylu podle . Tyto důvody však při zamítnutí žádosti s odkazem na zákona samostatně zjišťovány nejsou, a proto krajský soud nepochybil, pokud se jimi vůbec nezabýval.

Ze shora uvedených důvodů tedy Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou podle zamítl. Za této procesní situace se již Nejvyšší správní soud samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.

O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle a 7 ve spojení s Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, proto jí právo na náhradu nákladů nenáleží. To by náleželo žalovanému. Protože však žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné náklady, jež by mu vznikly a jež by překročily náklady jeho běžné administrativní činnosti, ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žalovanému, přestože měl ve věci plný úspěch, se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. února 2005

JUDr. Milada Tomková

předsedkyně senátu