Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 207/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 25. května 2005, v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatelky N. S., zastoupené JUDr. Zdeňkem Grusem, advokátem se sídlem Resslova 3, 400 01 Ústí nad Labem, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. února 2005 č. j. -45, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 2004 č. j. -23 a rozhodnutí Ministerstva vnitra ČR ze dne 18. listopadu 2003 č. j. OAM-5808/VL-07-19-2003, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ČR ze dne 18. listopadu 2003 č. j. OAM-5808/VL-07-19-2003 byla podle , ve znění pozdějších předpisů, zamítnuta jako zjevně nedůvodná žádost stěžovatelky o udělení azylu, přičemž správní orgán (stručně shrnuto) vycházel ze skutkových tvrzení stěžovatelky v ní uvedených, jež podřadil pod ustanovení citovaného zákona. Její žaloba směřující do tohoto rozhodnutí byla následně rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. dubna 2004 č. j. -23 zamítnuta a posléze podanou kasační stížnost vůči tomuto rozhodnutí zamítl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 23. února 2005 č. j. -45.

Uvedená rozhodnutí orgánů veřejné moci napadla stěžovatelka ústavní stížností s tvrzením, že se jimi cítí být dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v a , 4d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Svůj názor o porušení ústavních kautel odůvodnila tím, že v České republice žije její otec, je sociálně zajištěna, má povolení k zaměstnání a řádně pracuje, rovněž má trvalé bydliště, platí nájemné, jakož i řádně plní veškeré další povinnosti. Stěžovatelka má zato, že k těmto skutečnostem mělo být s relevantními důsledky přihlédnuto jako k hodným zvláštního zřetele a humanitárním důvodům ve smyslu a , ve znění pozdějších předpisů. Stěžovatelka současně namítala, že vzhledem ke své ukrajinské národnosti měla mít od počátku azylového řízení tlumočníka, resp. opatrovníka, který by jí umožňoval styk s úřady, aby pro svou neznalost českého jazyka neutrpěla újmu. Pro uvedené se domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Ústavní soud přezkoumal důvodnost tvrzení obsažených v ústavní stížnosti a poté dospěl k závěru, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný, resp. zčásti nepřípustný. S námitkami stěžovatelky ve vztahu k neudělení azylu se v konečné fázi vypořádal Nejvyšší správní soud, který řádně odůvodnil, proč bylo rozhodováno v její věci ve shodě se zákonem. Na obsah odůvodnění rozsudku jmenovaného soudu postačí v tomto ohledu v podrobnostech odkázat s tím, že stěžovatelkou uváděná skutková tvrzení z pohledu podřazení pod ve věci relevantní normativní rámec nezakládala možnost udělení azylu dle , ve znění pozdějších předpisů.

Pokud se týče jejího tvrzení o tom, že byly, dle jejího názoru, splněny podmínky ve smyslu § 14 citovaného zákona, umožňujícího v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu, je třeba dodat, že toto ustanovení právní nárok na udělení azylu nezakládá a přezkum uvážení (diskrece) předurčeného jeho dikcí z přezkumné pravomoci Ústavního soudu coby soudního orgánu ochrany ústavnosti (y ČR) zjevně vykračuje (srov. usnesení ve věci

sp. zn.

, uveřejněné pod č. 38 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 28, Vydání 1., Praha, C. H. Beck 2002, str. 453 a násl.). Řečeno jinými slovy, jakékoliv závěry v tomto směru učiněné nemohou být co do materiální stránky předmětem opětovného přehodnocování v řízení o ústavní stížnosti.

Uplatnění námitek absence tlumočníka či odepření práva na právní pomoc v řízení před Nejvyšším správním soudem, v jehož rámci byla stěžovatelka zastoupena advokátem, se potom z rozhodnutí označeného soudu, jakož ani z vyžádaného spisu sp. zn. nepodává, pročež k nim nemohlo být v řízení před Ústavním soudem z pohledu principu subsidiarity ( , ve znění pozdějších předpisů) coby takto novu uplatněnému ex post přihlédnuto (k tomuto srov. kupř. nálezy ve věci

sp. zn.

,

a další).

Pro uvedené Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zčásti zjevně neopodstatněný a zčásti nepřípustný podle , odst. 2 písm. a) , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. května 2005