Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Ads 23/2023 - 43

- 44

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců Mgr. Michala Bobka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobce: J. K., zast. Mgr. Daliborem Lípou, advokátem se sídlem Jugoslávská 856/2, Karlovy Vary, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2022, č. j. MPSV2022/54460421/1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 7. 11. 2022, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Daliborovi Lípovi, advokátovi se sídlem Jugoslávská 856/2, Karlovy Vary, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

[1] Stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 5. 2022, č. j. MPSV2022/54460421/1. Žalovaný tímto rozhodnutím potvrdil prvostupňové rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Karlových Varech, kterým byl stěžovatel podle a odst. 3 a , o zaměstnanosti (dále jen „“), vyřazen z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce, jehož se měl dopustit tím, že se nedostavil na úřad práce ve stanoveném termínu dne 26. 1. 2022 bez vážných důvodů.

[2] Žalobce v řízení namítal, že důvodem nedostavení bylo zapsání odlišného termínu (26. 2. 2022) do průkazu uchazeče o zaměstnání namísto termínu setkání (26. 1. 2022), jenž byl zapsán v záznamu o jednání ze dne 22. 11. 2021. Tento důvod žalovaný nepovažoval za důvod hodný zvláštního zřetele ve smyslu bodu 7. , který by vyloučil aplikaci téhož zákona o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání z důvodu maření součinnosti s úřadem práce. Povinnost dostavovat se ve stanovených termínech na úřad práce je jednou ze základních povinností uchazeče o zaměstnání. Při jejím nesplnění bez doložení vážného důvodu ve smyslu bodu 7. ukládá úřad práce za podmínky přiměřenosti sankci v podobě vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání.

[3] Krajský soud shledal žalobu nedůvodnou. S ohledem na žalobcem namítané mylné sdělení termínu setkání pracovnicí úřadu práce konstatoval, že tento termín byl jednoznačně zapsán do záznamu z jednání ze dne 22. 11. 2021, se kterým žalobce souhlasil a také jej stvrdil svým podpisem. Písemný záznam z jednání ze dne 22. 11. 2021 označil krajský soud jako dostatečné informování a splnění podmínky stanovené v , , ve znění pozdějších předpisů, která stanovuje správním orgánům povinnost poskytnout účastníkům řízení přiměřené poučení. Následné nedostavení se žalobce na termín setkání bez předchozí omluvy a bez vážného důvodu, za který není podle bodu 7. považován omyl účastníka, resp. jeho nepozornost, vedlo k vyřazení z evidence uchazečů. Krajský soud rovněž odmítl argumentaci žalobce o nedostatečném zjištění skutkových okolností. Zdůraznil, že s ohledem na záznam z jednání ze dne 22. 11. 2022 lze učinit závěr pro účely aplikace bodu 7. .

[4] V kasační stížnosti stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Krajskému soudu poté vytýká, že nesprávně interpretuje podmínku „jiných vážných osobních důvodů a důvodů zvláštního zřetele hodných“ podle bodu 7. a nezabývá se přiměřeností dopadů rozhodnutí o vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání. Stěžovatel dále namítá, že v důsledku neprovedení jím navržených důkazů nebyl úplně zjištěn skutkový stav, ze kterého žalovaný vycházel, neboť nebyl proveden navržený důkaz v podobě výslechu konkrétních pracovnic úřadu práce.

[5] Nejvyšší správní soud se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti zabýval její přijatelností dle , (dále jen „“), tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce ( ).

[6] Podstatný přesah zájmů stěžovatele Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS (k uplatnitelnosti tam vyslovených názorů na současnou právní úpravu srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021, č. j. ). Podstatný přesah bude dán pouze v případech, kdy se kasační stížnost (1) týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu anebo (2) právních otázek řešených dosavadní judikaturou rozdílně. Podstatný přesah zájmů stěžovatele bude dán (3) rovněž v případě potřeby učinit odklon od ustálené judikatury. Konečně bude kasační stížnost přijatelná (4) tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Takovým pochybením jsou především případy, kdy krajský soud nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, nebo krajský soud v konkrétním případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Zároveň však platí, že Nejvyšší správní soud není v rámci hodnocení přijatelnosti povolán přezkoumávat jakékoliv pochybení krajského soudu, ale pouze pochybení tak výrazné intenzity, o němž se lze důvodně domnívat, že kdyby k němu nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné. V rámci posouzení přijatelnosti také z povahy věci není místo pro plnohodnotný věcný přezkum napadeného rozhodnutí, tudíž se v uvedené souvislosti Nejvyšší správní soud omezuje na případy zjevných pochybení krajského soudu.

[7] Žádný z těchto případů není dán. Kasační stížnost je proto nepřijatelná.

[8] Stěžovatel namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí krajského soudu spočívající v nedostatku důvodů, neboť se krajský soud dle stěžovatele nesprávně vypořádal s námitkami obsaženými v žalobě a argumentací žalobce. Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře opakovaně vymezil kritéria nepřezkoumatelnosti (srov. např. rozsudek ze dne 21. 12. 2011, č. j. ; ze dne 29. 3. 2013, č. j. ; ze dne 6. 6. 2013, č. j. ; ze dne 29. 6. 2017, č. j. ), kdy konstatoval, že se nejedná o požadavek detailní odpovědi na každou dílčí námitku, ale postačí přednést vlastní ucelený argumentační systém, který je dostatečně a logicky vyložen (srov. také nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. ). Podstatné je, aby se soud vypořádal se smyslem žalobní argumentace, tedy se stěžejními námitkami, což může v určitých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (např. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, č. j. ).

[9] Stěžovatel také namítá neprovedení výslechu konkrétních pracovnic úřadu práce za účelem zjištění skutkového stavu. Nejvyšší správní soud v řadě svých rozhodnutí již rovněž osvětlil, že je na uvážení správních orgánů, jaké důkazy provedou, a to s ohledem na zásadu volného hodnocení důkazů (srov. např. rozsudky ze dne 22. 3. 2005, č. j. ; ze dne 13. 11. 2009, č. j. ; ze dne 19. 1. 2010, č. j. ; ze dne 17. 6. 2015, č. j. ). Těmto požadavkům rozhodnutí krajského soudu přezkoumávající rozhodnutí žalovaného plně dostálo. V bodě 17. napadeného rozsudku krajský soud přesvědčivě osvětlil, že za daných okolností věci je záznam ze dne 22. 11. 2022 dostatečný z důvodu jasného uvedení termínu dalšího setkání dne 26. 1. 2022.

[10] Konečně pokud stěžovatel namítá nesprávnost interpretace „jiných vážných osobních důvodů a důvodů zvláštního zřetele hodných“ podle bodu 7. , i výkladem tohoto ustanovení se Nejvyšší správní soud již opakovaně ve své judikatuře zabýval (srov. např. rozsudek ze dne 30. 3. 2009, č. j. ; ze dne 9. 7. 2014, č. j. ; ze dne 3. 12. 2015, č. j. ; ze dne 5. 6. 2018, č. j. ). Dovodil, že pouhé opomenutí ze strany uchazeče není vážným důvodem, pokud není doprovázeno relevantními okolnostmi. Zapsání odlišného termínu do průkazu uchazeče o zaměstnání a následné neomluvení se nelze považovat za okolnosti, které by svědčily ve prospěch stěžovatele, jak krajský soud správně dovodil.

[11] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle , neboť ke všem projednávaným otázkám stěžovatelem vznášeným existuje ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu, kterou krajský soud na projednávanou věc aplikoval korektně.

[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s větou první ve spojení s Stěžovatel v řízení nebyl úspěšný. Nemá proto právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému poté žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly. Žádný z účastníků tudíž nemá právo na náhradu nákladů řízení.

[13] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2023, č. j. , ustanoven k ochraně jeho práv zástupce Mgr. Dalibor Lípa, advokát se sídlem Jugoslávská 856/2, Karlovy Vary. Podle platí hotové výdaje a odměnu za zastupování ustanoveného zástupce stát. Podle a , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, náleží ustanovenému zástupci odměna za dva úkony právní služby, a to za přípravu a převzetí věci a jedno písemné podání (doplnění kasační stížnosti) [ a d) advokátního tarifu], každý ve výši 3 100 Kč, a náhrada hotových výdajů za tyto dva úkony v celkové výši 600 Kč ( advokátního tarifu). V souhrnu tak odměna ustanoveného zástupce činí 6 800 Kč. Tato částku mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2023

JUDr. Radan Malík

předseda senátu