Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Ads 320/2022 - 31

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: Moravskoslezské inovační centrum Ostrava, a. s., se sídlem Technologická 372/2, Ostrava, zastoupena JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalované: Okresní správa sociálního zabezpečení Ostrava, se sídlem Zelená 3158/34a, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2022, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I.

[1] Shora označeným usnesením Krajský soud v Ostravě (dále též „krajský soud“) odmítl podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 16. 6. 2021, č. j. 48008/260126/21/220/HT, jímž nebylo vyhověno její žádosti o odstranění tvrdosti zákona ve věci prominutí pojistného na sociální zabezpečení a politiku zaměstnanosti za kalendářní měsíc červen 2020. Krajský soud na základě , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení (dále jen „ “), dovodil, že rozhodnutí žalované je vyloučeno ze soudního přezkumu. To podle krajského soudu potvrzuje i judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu. S ohledem na tento závěr krajský soud neshledal ani důvod pro to, aby se obrátil na Ústavní soud s případnou neústavností zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení. Jeli rozhodnutí ve věci odstranění tvrdosti zákona vyloučeno ze soudního přezkumu, nemohl se krajský soud vyjádřit ani k namítanému počítání lhůty pro placení pojistného, ani k neústavnosti úpravy prominutí pojistného, resp. k další věcné argumentaci vznesené v žalobě. Usnesení krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupné na www.nssoud.cz, přičemž zdejší soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje.

II.

[2] Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodu dle Podle stěžovatelky krajský soud pochybil, pokud žalobu nepřipustil k věcnému přezkumu. Takový postup odporuje d (dále též „Listina“), podle něhož ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanovíli zákon jinak, přičemž z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle y. Právě o takové rozhodnutí se však podle stěžovatelky jedná v daném případě. Stěžovatelka byla zkrácena na právu na spravedlivý proces, jak to má na mysli judikatura Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, kterou obsáhle citovala. Krajský soud měl proto žalobu připustit k věcnému přezkumu, a nikoliv ji odmítnout. V další části kasační stížnosti stěžovatelka brojila proti postupu žalované, která nevyhověla předmětné žádosti o odstranění tvrdosti zákona. Podle stěžovatelky žalovaná nevzala při rozhodování o žádosti o prominutí pojistného do úvahy veškeré rozhodné skutečnosti. Stěžovatelka proto navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.

III.

[3] Žalovaná podala písemné vyjádření ke kasační stížnosti, ve kterém se ztotožnila se závěry krajského soudu. Námitky stěžovatelky neshledala důvodnými. Navrhla proto zamítnutí kasační stížnosti.

IV.

[4] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[5] Kasační stížnost není důvodná.

[6] Kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby dle Podle konstantní judikatury lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu uvedeného v (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. , a ze dne 5. 1. 2006, č. j. ). Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Jeli dán důvod podle písm. e), vylučuje to důvody podle písm. a), c) a d), neboť nezákonným je rozhodnutí o odmítnutí návrhu (žaloby) nebo o zastavení řízení v každém případě i tehdy, bylali v něm soudem nesprávně posouzena právní otázka ve smyslu s. ř. s, byloli řízení u krajského soudu zmatečné ve smyslu , nebo jeli rozhodnutí krajského soudu nepřezkoumatelné ve smyslu (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2012, č. j. ).

[7] S ohledem na to, jakým způsobem je v nyní projednávané věci formulována kasační argumentace stěžovatelky, považuje Nejvyšší správní soud za vhodné připomenout, že řízení ve správním soudnictví, včetně řízení o kasační stížnosti, je ovládáno dispoziční zásadou. S výjimkami uvedenými v větě za středníkem je Nejvyšší správní soud vázán důvody uvedenými v kasační stížnosti ( věta před středníkem ), a proto obsah stížnostních bodů a kvalita jejich odůvodnění v kasační stížnosti do značné míry předurčují obsah rozhodnutí kasačního soudu. Ten je přitom povolán pouze k přezkumu v rozsahu vymezeném stěžovatelem (stěžovatelkou). Jeli tedy kasační stížnost kuse zdůvodněna, je tak předurčen nejen rozsah přezkumné činnosti soudu, ale i obsah rozsudku soudu. Soud není povinen ani oprávněn domýšlet argumenty za stěžovatelku. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by roli advokáta (srov. rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2012, č. j. , ze dne 22. 4. 2014, č. j. , ze dne 27. 10. 2010, č. j. , ze dne 18. 6. 2008, č. j. , ze dne 17. 12. 2008, č. j. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 1. 2020, sp. zn. , ze dne 14. 9. 2021, sp. zn. ).

[8] Jádro kasační argumentace představuje otázka, zda krajský soud pochybil, pokud žalobu odmítl.

[9] Podle platí, že nestanovíli jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný.

[10] Podle je žaloba nepřípustná, domáháli se přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání podle nebo zvláštního zákona vyloučeno.

[11] Podle § 106 odst. 1 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení lze tvrdost předpisů o sociálním zabezpečení odstranit na základě písemné a odůvodněné žádosti občana, v jehož prospěch má být tvrdost odstraněna. Podle § 106 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení jsou rozhodnutí o žádosti o odstranění tvrdosti předpisů o sociálním zabezpečení vyloučena ze soudního přezkumu.

[12] Mezi stranami není sporné, že stěžovatelka žalobou brojila proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 6. 2021, jímž nebylo vyhověno její žádosti o odstranění tvrdosti zákona ve věci prominutí pojistného na sociální zabezpečení a politiku zaměstnanosti za kalendářní měsíc červen 2020. Prominutí pojistného v danou dobu reguloval , o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného některými zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020 a o změně , o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), přičemž stěžovatelka žádala o odstranění tvrdosti ve věci doměření pojistného na sociální zabezpečení a politiku zaměstnanosti dle , o pojistném na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti (dále jen „ “). Stejně tak není mezi stranami sporné, že možnost požádat o odstranění tvrdosti zákona obsahoval v rozhodnou dobu (č. ). Tento zákon však rozhodnutí správního orgánu o žádosti o odstranění tvrdosti předpisů o sociálním zabezpečení vylučoval ze soudního přezkumu. Jak již bylo výše uvedeno, podle zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení jsou rozhodnutí o žádosti o odstranění tvrdosti předpisu o sociálním zabezpečení vyloučena ze soudního přezkumu.

[13] Stěžovatelka je názoru, že uvedené ustanovení odporuje y, podle něhož kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy, může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanovíli zákon jinak, přičemž z pravomoci soudu nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a svobod podle y. Právě o takové rozhodnutí se dle stěžovatelky jedná v daném případě.

[14] Nejvyšší správní soud se ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval souladností zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení s u.

[15] Předně kasační soud odkazuje na rozsudek ze dne 20. 11. 2008, č. j. , ve kterém soud dovodil, že rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí o odstranění tvrdosti zákona je podle téhož zákona ve spojení s vyloučeno ze soudního přezkumu ve správním soudnictví, přičemž tato výluka není v rozporu s požadavky ve spojení s y, ani s Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Odstranění tvrdosti představuje nenárokový institut, který spočívá v subjektivním posouzení nepřiměřených dopadů předpisů o sociálním zabezpečení na konkrétní situaci účastníka. „Stěžovatel jistě může vnímat to, že rozhodnutí o odstranění tvrdosti nelze podrobit přezkumu, jako nedostatečnou ochranu před omyly státních úředníků, a tyto jeho pocity jsou lidsky pochopitelné. Před takovými omyly však stěžovatele chrání jiná ustanovení zákona, která upravují podmínky vzniku nároku na dávku důchodového pojištění. Tato ustanovení spadají do množiny právních norem vymezujících podle d rozsah základních sociálních práv zahrnutých v y.“ Jejich prostřednictvím a díky možnosti přezkumu rozhodnutí, která byla vydána na základě těchto ustanovení, je zaručena ochrana stěžovatelovým základním sociálním právům. Institut odstranění tvrdosti při uplatňování sociálního zabezpečení však nepředstavuje právo chráněné u, resp. Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2008, č. j. ). Uvedený rozsudek přitom obstál i v řízení o ústavní stížnosti (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 5. 5. 2009, sp. zn. ).

[16] Z uvedených východisek vychází i pozdější judikatura, např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 11. 2018, č. j. . Nejvyšší správní soud v označeném rozsudku zrekapituloval závěry rozsudku ve věci sp. zn. vč. stěžejního závěru, že předmětná výluka neodporuje ústavnímu pořádku. Na odstranění tvrdosti zákona není právní nárok, není zde tedy ani veřejné subjektivní právo, na kterém by mohl být účastník krácen. To ostatně akcentoval i Ústavní soud v usnesení ve věci sp. zn. (ve kterém posuzoval ústavní stížnost mířící proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. ). Mj. uvedl, že „podle ustálené judikatury Ústavního soudu na odstranění tvrdosti zákona není právní nárok, a je tedy na zvážení ministryně, zda s přihlédnutím k okolnostem každého individuálního případu v konkrétní věci vyhoví či nikoliv. Protože zde neexistuje veřejné subjektivní právo stěžovatele na odstranění tvrdosti zákona, není zde nic, co by byl soud kompetentní přezkoumávat a na čem by mohl být stěžovatel činností moci výkonné krácen (srov. např. usnesení sp. zn. ze dne 19. 4. 2002 nebo usnesení sp. zn. ze dne 23. 8. 2004; všechna citovaná rozhodnutí jsou dostupná z: www.nalus.usoud.cz). Pravomoci nezasahující do základních práv a svobod jednotlivců lze vyloučit ze soudního přezkumu (a contrario y). (…) Pokud tedy správní soudy v rámci napadených rozhodnutí nepřezkoumávaly rozhodnutí ministryně s odkazem na , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, stanovící vyloučení rozhodnutí ministryně ze soudního přezkumu, neshledává Ústavní soud na jejich postupu nic protiústavního.“ (viz usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. ).

[17] Nejinak lze nahlížet na předmětnou věc. Jak vyplývá ze spisu, stěžovatelka se domáhala přezkumu rozhodnutí žalované, jímž nebylo vyhověno její žádosti o odstranění tvrdosti zákona. Není přitom podstatné, že žádost o odstranění tvrdostí zákona (i žádost o prominutí pojistného) byla podána v souvislosti s pandemii Covid19. K tomu odkazuje soud na shora provedenou rekapitulaci, ze které mj. vyplývá, že rozhodnutím žalované ze dne 16. 6. 2021 nebylo vyhověno její žádosti o odstranění tvrdosti zákona ve věci prominutí pojistného na sociální zabezpečení a politiku zaměstnanosti za kalendářní měsíc červen 2020. Prominutí pojistného v danou dobu reguloval (č. ), přičemž stěžovatelka žádala o odstranění tvrdosti ve věci doměření pojistného na sociální zabezpečení a politiku zaměstnanosti, jež upravoval (č. 589/1991 Sb.). Jak již však bylo výše uvedeno, žádný z těchto zákonů v rozhodnou dobu neobsahoval možnost požádat o odstranění tvrdosti zákona. Takovou možnost obsahoval toliko (č. ), který však rozhodnutí ve věci o žádosti o odstranění tvrdosti předpisů o sociálním zabezpečení vylučoval ze soudního přezkumu (viz výše). Tato výluka nebyla přehodnocena ani zákonem o pojistném na sociální zabezpečení, jakož ani zákonem o prominutí pojistného. Žádný z těchto zákonů nestanovil, že by rozhodnutí o žádosti ve věci o odstranění tvrdosti zákona podaná v souvislosti s pandemii Covid19 podléhal soudnímu přezkumu. To ostatně netvrdí ani stěžovatelka. Ta svou argumentaci neopírá o znění zákona. V kasační stížnosti označuje jednotlivé články ústavního pořádku (zejména y a y), jakož i dílčí pasáže ze soudních rozhodnutí.

[18] Nejvyšší správní soud nikterak nezpochybňuje znění stěžovatelkou akcentovaných článků, žádný z nich však neposkytuje oporu pro závěr, že by předmětné rozhodnutí mělo podléhat soudnímu přezkumu. Je pravdou, že podle y slouží státní moc všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Princip uplatňování státní moci toliko v případech, mezích a způsoby, které stanoví zákon, znamená, že „všechny orgány státu, tj. orgány moci zákonodárné (Parlament České republiky), soudní (soudy civilní, trestní a správní), výkonné (vláda, ministerstva atd.), jakož i jiné státní orgány, resp. ústavní činitelé a úřední osoby, které jménem státu státní moc za příslušný orgán státu jako moc vrchnostenskou (výsostnou) vykonávají, se při jejím výkonu musí řídit zákonem“ (srov. Sládeček, V., Syllová, J. České republiky. Čl. 2. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 32.). Skutečnost, že krajský soud odmítl předmětnou žalobu věcně projednat s odkazem na zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, nepředstavuje podle zdejšího soudu narušení ústavního principu vyjádřeného . odst. 3 y. Takové narušení by představoval opačný postup, tedy postup, při kterém by soud i přes výslovnou dikci zákona umožnil soudní přezkum rozhodnutí, které je ze soudního přezkumu vyloučeno (což opakovaně potvrdil Ústavní soud). Podle názoru Nejvyššího správního soudu je obdobně nepřípadný i poukaz na y, podle něhož má každý právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje. Uvedený článek tedy chrání vlastnické právo a zaručuje všem vlastníkům stejnou ochranu. Nestanoví však, že by předmětné rozhodnutí mělo podléhat soudnímu přezkumu. Opačný závěr nelze učinit ani na základě jiných článků y a y.

[19] Nutnost soudního přezkumu předmětného rozhodnutí nelze dovodit ani z judikatury akcentované stěžovatelkou (usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. , nálezy Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. , ze dne 4. 7. 2000, sp. zn. , ze dne 5. 6. 2012, sp. zn. , ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. , či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008, č. j. , a rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2005, č. j. ). Žádné z označených rozhodnutí se nezabývalo identickou skutkovou a právní situací, ke které došlo v projednávané věci. Usnesení Ústavního soudu ze dne 13. 11. 2007, sp. zn. se zabývalo výkladem , o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Ústavní soud dovodil, že předmětné ustanovení (upravující prominutí daně či jejího příslušenství) je právní normou, která zahrnuje kombinaci neurčitého právního pojmu a správního uvážení. Tím vzniká prostor pro správní orgány, aby zhodnotily, zda konkrétní situace patří do rozsahu neurčitého právního pojmu, či nikoli, resp. zda žádosti daňového dlužníka vyhovět a daň či její příslušenství prominout, či nikoli. „Dodržení těchto mezí – správního uvážení či jeho zneužití – ve správním soudnictví je přezkoumatelné ( ); je zde tedy oprávnění účastníka řízení požadovat, aby rozhodnutí správního orgánu bylo vydáno v řádném procesu vymezeném normami hmotného i procesního práva, s vyloučením případné svévole ze strany rozhodujících správních orgánů.“ Stěžovatelka již však přehlíží, že rozhodnutí podle nebylo v rozhodné době vyloučeno ze soudního přezkumu. To je přitom zcela zásadní rozdíl obou srovnávaných případů. Kasační soud proto v nynější věci nemůže z předmětného usnesení Ústavního soudu vycházet. Stejně tak nemůže soud vycházet z nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2009, sp. zn. . V označené věci se totiž Ústavní soud zabýval taktéž , které jak již bylo výše uvedeno, nebylo vyloučeno ze soudního přezkumu. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 11. 2008, č. j. , se pak zabýval problematikou odstranění tvrdostí zákona podle , o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů, tedy rovněž zcela odlišnou problematikou. To stejné přitom platí i pro další stěžovatelkou označená soudní rozhodnutí. Z žádného z nich nevyplývá, že by žalobou napadené rozhodnutí mělo podléhat soudnímu přezkumu. To nelze dovodit ani z obecných východisek označených rozhodnutí. Naopak rozhodnutí, o která se opírá krajský soud, jednoznačně dovozují, že správní soudy nemohou přezkoumávat rozhodnutí ve věcech odstranění tvrdosti zákona, a to ani s poukazem na tvrzené zkrácení základních práv či svobod. Nad rámec uvedeného a pouze pro úplnost soud dodává, že do předmětné situace se stěžovatelka dostala vlastním zaviněním, přičemž nepodala ani řádný opravný prostředek proti rozhodnutí ve věci pojistného. Podala pouze žádost o odstranění tvrdosti zákona, o níž žalovaná rozhodla shora označeným rozhodnutím, které soudnímu přezkumu nepodléhá. S ohledem na uvedené se soud nemohl zabývat procesem předcházejícím vydání rozhodnutí ve věci odstranění tvrdosti zákona, resp. zákonností tohoto správního aktu.

[20] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že rozhodnutí okresní správy sociálního zabezpečení o odstranění tvrdosti zákona ve smyslu , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, je podle téhož zákona ve spojení s vyloučeno ze soudního přezkumu ve správním soudnictví, a to i za situace, kdy žádost o odstranění tvrdosti byla podána v návaznosti na , o prominutí pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti placeného některými zaměstnavateli jako poplatníky v souvislosti s mimořádnými opatřeními při epidemii v roce 2020.

[21] Nejvyšší správní soud tedy neshledal, že by krajský soud postupoval nezákonně, pokud žalobu odmítl. V řízení nedošlo ani k vadám, pro které by bylo třeba přistoupit ke zrušení usnesení ex offo (viz a rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 9. 2007, č. j. , ze dne 26. 4. 2021, č. j. atp.).

[22] Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost zamítl ( věta druhá ). Ve věci rozhodl soud na základě oprávnění stanoveného v bez jednání.

[23] Kasační soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle věty první za použití Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. června 2023

Tomáš Foltas

předseda senátu