Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Afs 359/2021 - 36

- 37

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Carpenter Invest, a. s., Vladislavova 1390/17 Praha 1, zastoupená advokátkou JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., Chodská 1366/9, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 4. 2018, čj. 13462/18/520011435711918, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2021, čj. ,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni se vrací soudní poplatek za kasační stížnost ve výši 5 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupkyně žalobkyně JUDr. Mgr. Petry Novákové, Ph.D., advokátky, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] V projednávané věci je sporná otázka, zda žalobkyně byla na základě dodatečného daňového přiznání oprávněna uplatnit daňovou ztrátu, která byla stanovena a vyměřena za předchozí zdaňovací období, za situace, kdy dodatečným daňovým přiznáním nevykázala vyšší daňovou povinnost (oproti její poslední známé daňové povinnosti) nebo daňovou povinnost shodnou s její poslední známou daňovou povinností, ale daňovou povinnost nižší (0 Kč oproti dosud stanovené částce 1 194 720 Kč).

[2] Žalobkyně v dodatečném daňovém přiznání nově uplatnila vyšší částku daňové ztráty, a proto se domáhala stanovení nižší než posledně známé daňové povinnosti. Správce daně (Finanční ředitelství pro hlavní město Prahu) to ovšem odmítl a dodatečným platebním výměrem ze dne 19. 10. 2017 doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2013.

[3] Odvolání žalobkyně proti tomuto platebnímu výměru žalovaný rozhodnutím ze dne 3. 4. 2018 zamítl. Žalovaný dovodil, že nebyly splněny podmínky stanovené , o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2013, neboť žalobkyně v dodatečném daňovém přiznání vykázala daňovou povinnost nižší oproti původní daňové povinnosti, avšak podle uvedeného ustanovení musí být nová daňová povinnost vyšší nebo stejná. Další podmínkou dle citovaného ustanovení je, že nově stanovený základ daně zaokrouhlený na tisícikoruny dolů musí být o 1 000 Kč vyšší než pravomocně vyměřený základ daně po úpravě.

[4] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně u městského soudu, který rozhodnutí žalovaného rozsudkem ze dne 14. 5. 2019 zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. Městský soud dovodil, že podmínky podle § 38p zákona o daních z příjmů s ohledem na změnu cíle správy daní, jak jej stanovil daňový řád, nemohou obstát.

[5] Proti rozsudku městského soudu ze dne 14. 5. 2019 podal žalovaný kasační stížnost, o které rozhodl NSS rozsudkem ze dne 17. 6. 2021, čj. , tak, že napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. NSS dospěl k závěru, že nelze nepostupovat podle § 38p odst. 1 zákona o daních z příjmů jen proto, že v roce 2011 vstoupil v účinnost daňový řád.

[6] Městský soud v dalším řízení rozsudkem ze dne 9. 8. 2021 žalobu zamítl.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[7] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu ze dne 9. 8. 2021 kasační stížnost. Namítla, že NSS v rozsudku sp. zn. postupoval v rozporu s , neboť se ve svém rozhodnutí materiálně odchýlil od právního názoru vysloveného NSS v rozsudku ze dne 27. 2. 2014, čj. , a věc nepostoupil k rozhodnutí rozšířenému senátu. Z zákona o daních z příjmů plynou dvě podmínky, které musí být splněny současně: (1) daňovou ztrátu lze uplatnit jen v daňovém přiznání; (2) i po uplatnění vyšší daňové ztráty musí „zůstat“ základ daně kladný. NSS ve věci sp. zn. uvedl, že ve věci sp. zn. rozhodující senát použití první i druhé podmínky nevyloučil. To není pravda, NSS se ve věci sp. zn. vyslovil k použití celého zákona o daních z příjmů.

[8] Stěžovatelka má proto za to, že závěry vyjádřené v napadeném rozhodnutí městského soudu, které vychází ze závěrů NSS ve věci sp. zn. , jsou nezákonné. NSS se v rušícím rozsudku přiklonil k výkladu práva, který je absurdní.

[9] Stěžovatelka navrhla, aby NSS napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[10] Žalovaný uvedl, že se jedná o opakovanou kasační stížnost, a proto by ji NSS měl odmítnout pro nepřípustnost. Odkázal na obdobný postup NSS např. ve věci sp. zn. . Dále se žalovaný vyjádřil k výkladu § 38p zákona o daních z příjmů. Navrhl, aby NSS kasační stížnost odmítl, případně zamítl.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[11] V projednávané věci se jedná o opakovanou kasační stížnost, proto se NSS nejprve zabýval její přípustností z hlediska , podle kterého je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno NSS; to neplatí, jeli jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem NSS. Rozšířený senát v usnesení ze dne 22. 3. 2011, čj. , č. 2365/2011 Sb. NSS, dovodil, že ze zákazu opakované kasační stížnosti platí výjimky též pro případy, v nichž NSS zrušil rozhodnutí soudu pro procesní pochybení, nedostatečně zjištěný skutkový stav, případně nepřezkoumatelnost jeho rozhodnutí.

[12] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítá nesprávné posouzení právní otázky, kterou NSS řešil již v předchozím řízení o kasační stížnosti žalovaného (použití § 38p zákona o daních z příjmů). NSS se v rušícím rozsudku sp. zn. k této otázce jednoznačně a jasně vyjádřil a učinil tak v mezích rozsahu první kasační stížnosti a v ní uplatněných důvodů. Zde žalovaný řešenou otázku nastolil a stěžovatelka měla jako účastník řízení možnost se k ní vyjádřit a uplatnit veškerou relevantní argumentaci. Na danou věc nedopadá žádná z výjimek pro projednání opakované kasační stížnosti. Sporná otázka byla tedy již vyřešena a není možné se jí nyní znovu zabývat.

[13] NSS dále podotýká, že v rušícím rozsudku se v bodě 16 vypořádal i s rozsudkem sp. zn. . Konkrétně uvedl, že „citovalli městský soud judikaturu NSS ve vztahu k uplatnění daňové ztráty, je nutno uvést, že v rozsudku čj. není uvedeno, že by z důvodu přijetí daňového řádu bylo ustanovení § 38p zákona o daních z příjmů nadále neaplikovatelné. Plyne z něj pouze to, že daňový subjekt je oprávněn uplatnit daňovou ztrátu ve vyměřovacím řízení, jehož účelem je stanovení daně, v řízení doměřovacím, které je vedeno za účelem stanovení změny poslední známé daně, a to i v rámci postupu k odstranění pochybností či daňové kontroly, jakož i v řízení o řádném opravném prostředku proti rozhodnutí vydanému ve vyměřovacím či doměřovacím řízení“. NSS si tedy byl vědom svého rozsudku sp. zn. , v němž konstatoval, že daňový řád změnil pojetí zaměření správce daně při výběru daňové povinnosti (nyní je stěžejní hledisko materiální správnosti, a ne fiskální hledisko), a náležitě se s ním vypořádal. NSS tak neshledal důvod pro předložení věci rozšířenému senátu.

[14] Závěrem NSS jen pro úplnost dodává, že o skutkově a právně obdobné věci rozhodoval též pod sp. zn. , v níž usnesením ze dne 8. 3. 2021, čj. , opakovanou kasační stížnost žalobkyně (zastoupenou touž zástupkyní jako v této věci) také odmítl pro nepřípustnost podle Ústavní soud poté ústavní stížnost proti tomuto usnesení NSS odmítl usnesením ze dne 22. 6. 2021, sp. zn. .

IV. Závěr a náhrada nákladů řízení

[15] NSS s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatelky je podle nepřípustná.

[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ve spojení s

[17] Podle , o soudních poplatcích, bylli návrh na zahájení řízení (zde kasační stížnost) před prvním jednáním odmítnut, soud vrátí z účtu soudu zaplacený poplatek. Proto soud rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku výrokem III.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. března 2023

Ondřej Mrákota

předseda senátu