Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Ads 102/2022 - 38

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: D. E., zast. Mgr. Jiřím Mikundou, advokátem se sídlem Štefánikova 244/18, Kopřivnice, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení - pracoviště Ostrava, se sídlem Zelená 3158/34, Ostrava, proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 4. 2021, č. j. 48000/006658/21/010/BK, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2022, č. j. - 38,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2022, č. j. - 38, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaná rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítla odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení Nový Jičín ze dne 16. 2. 2020, č. j. 48005/122210/20/120/KY, kterým bylo rozhodnuto, že žalobkyně není osobou zdravotně znevýhodněnou dle , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl rozsudkem uvedeným v záhlaví. Stěžejním důkazem pro podklad žalované byl posudek posudkové lékařky ze dne 9. 3. 2021, který byl dle krajského soudu úplný a přesvědčivý. Posudková lékařka žalované v něm jasně formulovala posudkový závěr, že pracovní schopnosti žalobkyně byly omezeny z důvodu narušení jemného úchopu IV. a V. prstem levé ruky, tedy její nedominantní končetiny. Žalobkyně není dle posudkové lékařky žalované vyloučena z možnosti uplatnit se na trhu práce v takové míře, v jaké předpokládá . Závěry z lékařského posudku ze dne 9. 3. 2021 vypovídají o tom, že žalobkyně je sice zdravotně omezena, nicméně jí to nebrání zůstat zařazená na stávající pracovní pozici či získat jinou kvalifikaci.

II. Obsah kasační stížnosti žalobkyně a vyjádření žalované

[3] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřadila pod , b) a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“).

[4] Krajský soud v napadeném rozsudku vycházel z nesprávných závěrů žalované. Z lékařských zpráv MUDr. S. a MUDr. Š. vyplývá, že se v případě stěžovatelky jedná o poškození celé levé ruky a její úchopové schopnosti, nicméně podle rozhodnutí žalované se jedná o poškození jednoho prstu nedominantní ruky. Krajský soud nezohlednil vnitřní rozpornost daného posudku, na kterou stěžovatelka poukazovala již v žalobě. Posudková lékařka žalované v posudku ze dne 9. 3. 2021 zdůvodňuje, proč má za to, že je postižen pouze IV. prst levé ruky stěžovatelky. Vzápětí ale hovoří o tom, že pracovní schopnosti stěžovatelky byly omezeny z důvodu narušení jemného úchopu IV. a V. prstem levé ruky. Není proto zřejmé, jestli má stěžovatelka postižen pouze IV. prst nebo má narušen i úchop V. prstu.

[5] Lékařský posudek posudkové lékařky žalované a rozsudek krajského soudu jsou rozporné i ohledně vlivu úrazu na výdělečnou činnost stěžovatelky, respektive na její pracovní uplatnění. Posudková lékařka žalované hovoří o tom, že pracovní schopnosti stěžovatelky byly omezeny z důvodu narušení jemného úchopu IV. a V. prstem levé ruky, a proto nebyla stěžovatelka zařazena zpět na pracovní pozici operátorky. Krajský soud poté konstatuje, že stěžovatelka je sice zdravotně omezena, což jí však nebrání zůstat v zařazení na stávající pracovní pozici. To je ale v rozporu s výše uvedeným.

[6] Žalovaná i krajský soud argumentují obecnou způsobilostí stěžovatelky konat výdělečnou činnost a možností její rekvalifikace. To ale nepožaduje. Jednotlivé podmínky pro definici osoby zdravotně znevýhodněné jsou spojeny spojkou „nebo“ nikoliv spojkou „a“. Stačí tedy splnění některé z podmínek. Stěžovatelka proto má nárok na přiznání statusu osoby zdravotně znevýhodněné i v případě, že její schopnost rekvalifikace je zachována.

[7] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na své vyjádření k žalobě, dále na správní spis a na odůvodnění rozsudku krajského soudu.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[8] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[9] Novelou provedenou došlo s účinností od 1. 4. 2021 k rozšíření institutu nepřijatelnosti kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud se proto zabýval otázkou, zda tento institut dopadá i na nyní projednávanou věc. Podle ve znění citované novely platí: Jestliže kasační stížnost ve věcech, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce, svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.

[10] Projednávanou věc v řízení před krajským soudem po dni 1. 4. 2021 rozhodovala specializovaná samosoudkyně, což by nasvědčovalo závěru, že se jedná o věc, u které musí NSS posuzovat přijatelnost kasační stížnosti dle Přijatelnost kasační stížnosti ve smyslu se nicméně posuzuje pouze v těch věcech, kde specializovaný samosoudce rozhodoval v souladu s stanovícím taxativní výčet věcí, ve kterých specializovaný samosoudce má rozhodovat, nikoli i ve věcech, v nichž samosoudce rozhodoval, přestože do výčtu obsaženého v nespadají. Okruh žalob, které spadají do režimu posuzování přijatelnosti, tudíž nemůže být určován případnými pochybeními krajských soudů při posouzení rozsahu (srov. rozsudek NSS ze dne 30. 11. 2021, č. j. -59, č. 4289/2022 Sb. NSS).

[11] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že v dané věci samosoudkyně rozhodovala v rozporu s , jak bude rozvedeno níže, a proto věc ve skutečnosti není v režimu , takže není namístě zabývat se přijatelností kasační stížnosti a je namístě posoudit rovnou její důvodnost.

[12] Kasační stížnost je důvodná.

[13] Dle ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, uchazečů o zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci podle předpisů o zaměstnanosti, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, ve věcech přestupků, za které zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je nejvýše 100 000 Kč, mezinárodní ochrany, neudělení krátkodobého víza, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, jakož i v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon, rozhoduje specializovaný samosoudce. (zvýraznil nyní NSS)

[14] Obecné principy pro výklad NSS vymezil např. v rozsudku ze dne 28. 12. 2011, č. j. 7 Ans 9/2011-106. Z tohoto rozsudku vyplývá, že „[p]ro většinu typů věcí řešených krajskými soudy ve správním soudnictví má zákonodárce za to, že mají být rozhodovány kolegiálně, a to senátem složeným ze tří soudců, protože takové obsazení soudu je vhodné zejména s ohledem na obecnou typovou obtížnost a závažnost projednávaných věcí. Kvůli úspoře veřejných prostředků a za účelem zjednodušení řízení v některých vybraných věcech, které jsou typově jednodušší, zákon zavádí výjimku z pravidla, že v těchto věcech rozhoduje krajský soud ve správním soudnictví samosoudcem.“ Rozhodování v senátu je tedy obecným pravidlem, z něhož jsou možné výjimky, ale pouze v taxativně stanovených případech podle Tyto výjimky interpretuje dosavadní judikatura restriktivně (srov. např. rozsudek NSS ze dne 11. 9. 2014, č. j. -29, č. 3259/2015 Sb. NSS).

[15] Krajský soud v napadeném rozsudku neuvedl, pod jakou položku z výčtu uvedeného v projednávanou žalobu podřadil. NSS se proto zabýval v úvahu připadajícími možnostmi. Jednou z těchto možností je věc sociální péče. Danou žalobu nicméně nelze podřadit pod služby sociální péče upravené v a násl. , o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, ani pod rozsah sociální péče, který upravoval a násl. , o sociálním zabezpečení, jenž byl zrušen , o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). Pojem sociální péče není v současné době definován v právních předpisech, a proto je třeba jej vykládat v rozsahu, jak byl systém sociální péče vymezen v době, kdy vstoupil v účinnost , neboť v současnosti nemá žádný vlastní (jiný) obsah (srov. bod 17 rozsudku NSS ze dne 22. 3. 2023, č. j. -24). Pod věc sociální péče lze podle současné právní úpravy zařadit dávky poskytované osobám se zdravotním postižením podle zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením (srov. rozsudek NSS ze dne 14. 3. 2018, č. j. -37). V projednávaném případě se však o výše uvedené dávky nejedná.

[16] Danou žalobu nelze podřadit ani pod věci pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory, jelikož nespadá pod dávky vymezené v , o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů, a v , o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů.

[17] Projednávanou žalobu nelze podřadit ani pod věci uchazečů o zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci podle předpisů o zaměstnanosti, neboť konkrétní osoba, u které se posuzuje zdravotní znevýhodnění dle , nemusí naplňovat definici uchazeče o zaměstnání dle tohoto zákona, tedy nemusí se jednat o osobu, která požádá o zprostředkování vhodného zaměstnání krajskou pobočku Úřadu práce, v jejímž územním obvodu má bydliště, a při splnění zákonem stanovených podmínek je krajskou pobočkou Úřadu práce zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání.

[18] Nejvyšší správní soud si je vědom podobnosti posuzování otázky zdravotního znevýhodnění s posuzováním otázky invalidity, jelikož osoba invalidní i osoba zdravotně znevýhodněná spadají dle pod pojem osoba se zdravotním postižením. Nelze však opomenout, že na rozdíl od posuzování postavení osoby zdravotně znevýhodněné, spadá posuzování invalidity pod věc důchodového pojištění, která je v výslovně uvedena.

[19] Projednávanou žalobu nelze podřadit ani pod zbylé věci uvedené v tomto ustanovení. Posuzování otázky, zdali je konkrétní osobu možné považovat za zdravotně znevýhodněnou dle , tedy nespadá pod žádnou z věcí uvedených v , a nemůže tak o ní rozhodovat specializovaný samosoudce.

[20] Dle ustálené judikatury zakládá rozhodování věci samosoudcem namísto senátu vadu zmatečnosti řízení dle (srov. např. rozsudek NSS ze dne 27. 1. 2011, č. j. -39, č. 2366/2011 Sb. NSS). Ačkoliv stěžovatelka vadu napadeného rozsudku dle neuvedla v kasační stížnosti, NSS k této vadě musí přihlížet z úřední povinnosti (viz rozsudek NSS ze dne 27. 8. 2021, č. j. -28). NSS v projednávaném případě dospěl k závěru, že v řízení před krajským soudem měl o projednávané žalobě správně rozhodovat senát a nikoliv specializovaná samosoudkyně. Z tohoto důvodu mu nezbylo než napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.

[21] Jelikož NSS zrušil napadený rozsudek z důvodu, že o projednávané žalobě rozhodoval krajský soud v nesprávném složení, nemohl se zabývat kasačními námitkami, které směřovaly k řešení věci samé. Krajský soud se bude muset danou věcí zabývat znovu ve správném složení, proto by byl přezkum závěrů rušeného rozsudku krajského soudu, tak jak byly napadeny v kasační stížnosti, jejíž klíčové body NSS výše rekapituloval, předčasný.

IV. Závěr a náklady řízení

[22] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů v souladu s zrušil rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Dle je krajský soud vázán právním názorem uvedeným v tomto rozsudku.

[23] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí, jak je stanoveno v

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 30. března 2023

JUDr. Pavel Molek

předseda senátu