Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Ads 122/2021 - 28

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Sdružení na ochranu ohrožených dětí, z. s., se sídlem Na Poříčí 1041/12, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2020, č. j. MPSV-2019/171388-231/1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. - 32,

takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 5. 2021, č. j. - 32, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 30. 11. 2020, č. j. MPSV-2019/171388-231/1, k odvolání žalobce změnil rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy (dále jen „magistrát“) ze dne 4. 7. 2019, č. j. MHMP 1337824/2019, jímž rozhodl o změně výše státního příspěvku pro žalobce jakožto zřizovatele zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (dále jen „ZDVOP“) Koala Kbely. Změny, které v rozhodnutí magistrátu provedl, však byly toliko formální v označení výroků rozhodnutí. Po věcné stránce žalovaný nepřisvědčil odvolání žalobce, který namítal nedůvodné zkrácení výše příspěvku o 27 360 Kč za měsíc květen 2019.

[2] Žalobce se obrátil žalobou k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který v záhlaví označeným rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Městský soud nepřisvědčil žalobnímu bodu týkajícímu se zkrácení příspěvku ve vztahu k pobytu nezl. X. V ZDVOP pobývala jen od pátku do pondělí, zbytek týdne trávila na internátu. Tím byly naplněny zákonné předpoklady , o sociálně-právní ochraně dětí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “), pro zkrácení příspěvku.

[3] V části nároku na příspěvek vztahujícímu se k pobytu nezletilé X posoudil žalobu jako důvodnou. Okresní soud v Mladé Boleslavi nerozhodl o prodloužení předběžného opatření o jejím umístění do ZDVOP opožděně. Účinky předcházejícího předběžného opatření nařízeného usnesením Okresního soudu Praha-východ dne 4. 4. 2019, č. j. - 13, skončily dne 4. 5. 2019. Tento den připadl na sobotu. Bylo třeba podpůrně použít , větu druhou, , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Posledním možným dnem pro prodloužení tohoto předběžného opatření proto bylo až pondělí 6. 5. 2019. Toho dne Okresní soud v Mladé Boleslavi usnesením č. j. - 23 předběžné opatření prodloužil na období od 5. 5. 2019 do 31. 5. 2019. Jeho rozhodnutí bylo proto zákonné. I kdyby ovšem Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl opožděně, nebylo by takové usnesení nicotné. Ze zákona jasně plyne pravomoc rozhodnout předběžným opatřením o úpravě poměrů nezletilého dítěte na nezbytně nutnou dobu [ , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. ř. s.“)], i rozhodnout o prodloužení takového opatření ( z. ř. s.). Vada, které se podle žalovaného soud dopustil, tak mohla představovat pouze nezákonnost. Správní orgány nebyly oprávněny podrobit usnesení soudu vlastnímu přezkumu a rozhodovat se, zda je budou, či nebudou respektovat. V této části byl tedy nárok žalobce na příspěvek zkrácen nezákonně.

II. Obsah kasační stížnosti žalovaného a vyjádření žalobce

[4] Žalovaný napadl rozsudek městského soudu kasační stížností, jejíž důvod podřadil pod , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “). Navrhl, aby Nejvyšší správní soud (dále také „NSS“) rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

[5] Podle městského soudu se na počítání doby platnosti předběžného opatření použije pravidlo přesunutí posledního dne lhůty ze dne pracovního klidu na nejbližší pracovní den. Toto pravidlo se však uplatní pro počítání lhůty, nikoli doby. Možnost soudu rozhodnout o prodloužení trvání předběžného opatření je svázána s dobou jeho trvání − prodloužení je možné jen před skončením původní doby trvání, která je zákonem pevně vymezena bez ohledu na to, zda připadá na pracovní den či víkend nebo svátek. Podpůrné využití obecné úpravy v je tím vyloučeno. Současně jde i o pojistku naplnění ústavně zaručených práv dětí a jejich rodičů. Při výplatě příspěvku žalovaný nemůže ignorovat, že uplynutím doby došlo ex lege k zániku předběžného opatření, na jehož základě bylo dítě do ZDVOP umístěno. Nemůže alibisticky vyčkávat, až nápravu nezákonného postupu opatrovnického soudu sjedná odvolací soud, popřípadě Ústavní soud.

[6] Žalobce navrhl kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. Poukázal na to, že většina kasační stížnosti polemizuje s názorem městského soudu, který byl uveden jen jako alternativní. Každý je povinen respektovat vykonatelné soudní rozhodnutí, třebaže je nezákonné, pokud nebylo zrušeno. Žalovaný nijak neosvětlil, co měl žalobce udělat, aby práva dítěte a rodičů nebyla ohrožena, zda snad měl dítě „vyhodit na ulici“, aby nebylo nezákonně omezeno na osobní svobodě, když příslušný orgán sociálně-právní ochrany nepodal včas návrh na prodloužení předběžného opatření, ačkoli zde nebyla jiná osoba, která by se o dítě postarala. Není zřejmé, proč by měl zřizovatel ZDVOP pykat za chyby jiného státního orgánu, pokud sám o dítě v dobré víře pečoval. Rozhodnutí žalovaného proto bylo nezákonné, nespravedlivé a v rozporu s dobrými mravy.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná.

[8] Podle je NSS vázán důvody kasační stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné [ ] nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné [ ], jakož i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Vázanost důvody kasační stížnosti se tedy neuplatní, pokud bylo řízení před krajským soudem zatíženo některým ze závažných případů porušení procesních předpisů. V takovém případě je Nejvyššímu správnímu soudu zákonem uloženo napadené rozhodnutí krajského soudu zrušit z úřední povinnosti (ex officio).

[9] Jeden z takových případů představuje zmatečnost řízení před krajským soudem ve smyslu spočívající v tom, že byl soud nesprávně obsazen.

[10] Před vlastním posouzením věci dospěl NSS z úřední povinnosti k závěru, že řízení před městským soudem proběhlo v nesprávném obsazení soudu, což zapříčinilo jeho zmatečnost.

[11] Městský soud vydal napadený rozsudek specializovaným samosoudcem. K otázce obsazení soudu se v odůvodnění rozsudku nevyjádřil.

[12] Podle [k]rajský soud ve věcech správního soudnictví, nestanoví-li zákon jinak, rozhoduje ve specializovaných senátech složených z předsedy a dvou soudců.

[13] Navazující vymezuje příslušnost specializovaného samosoudce ve vybraných věcech: Ve věcech důchodového pojištění, nemocenského pojištění, uchazečů o zaměstnání a jejich podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci podle předpisů o zaměstnanosti, sociální péče, pomoci v hmotné nouzi a státní sociální podpory, dávek pěstounské péče, ve věcech přestupků, za které zákon stanoví sazbu pokuty, jejíž horní hranice je nejvýše 100 000 Kč, mezinárodní ochrany, neudělení krátkodobého víza, rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území, rozhodnutí o zajištění cizince, rozhodnutí o prodloužení doby trvání zajištění cizince, jakož i jiných rozhodnutí, jejichž důsledkem je omezení osobní svobody cizince, jakož i v dalších věcech, v nichž tak stanoví zvláštní zákon, rozhoduje specializovaný samosoudce.

[14] Ustálená judikatura NSS vykládá tuto úpravu tak, že rozhodování specializovaným senátem krajského soudu je pravidlem, zatímco rozhodování specializovaným samosoudcem výjimkou z tohoto pravidla. Rozšířený senát v rozsudku ze dne 26. 7. 2016, č. j. - 38, č. 3450/2016 Sb. NSS, vyložil, že toto pravidlo „je opřeno o vcelku jednoduchou úvahu, že kolegiální rozhodování v (na krajských soudech tříčlenných) senátech poskytuje účastníkům řízení větší pravděpodobnost uvážlivého, profesionálního, dostatečně bedlivého a ze všech relevantních úhlů věc nahlédnuvšího posouzení jejich věci“, zatímco „[v]ýjimku z pravidla rozhodování specializovanými senáty zákonodárce při rozhodování krajských soudů ve správním soudnictví stanovuje ve věcech, v nichž obecně vzato lze nalézt znak určité typové jednoduchosti (oblast sociální či přestupková), nebo věcech, kde je vedle jejich typové jednoduchosti též silně přítomen prvek zájmu na rychlém a nekomplikovaném rozhodování“ (body 35 a 36 cit. rozsudku).

[15] Aby tedy mohl městský soud ve věci rozhodnout specializovaným samosoudcem, musel by pro takový postup existovat zákonný podklad v Věc, o niž se v řízení jedná, by musela být podřaditelná pod jednu z kategorií vyjmenovaných v tomto ustanovení. Městský soud neoznačil, pod jakou „věc“ v nynější řízení podřadil. NSS se domnívá, že jedinou v úvahu připadající možností bylo podřazení pod „věc dávek pěstounské péče“, k čemuž by mohla vést úprava státního příspěvku pro zřizovatele ZDVOP v zákoně o sociálně-právní ochraně dětí, konkrétně v jeho a násl. Taková úvaha je však zjevně nesprávná, neboť odporuje textu i systematice zákona o sociálně-právní ochraně dětí.

[16] totiž v vymezuje okruh dávek pěstounské péče jejich taxativním výčtem: Dávkami pěstounské péče jsou a) příspěvek na úhradu potřeb dítěte, b) odměna pěstouna, c) příspěvek při převzetí dítěte, d) příspěvek na zakoupení osobního motorového vozidla, e) příspěvek při ukončení pěstounské péče. Státní příspěvek pro zřizovatele ZDVOP v tomto výčtu nefiguruje.

[17] To je ostatně logické už proto, že nejde o dávku jakkoli navázanou na pěstounskou péči jakožto formu náhradní rodinné péče. Jak plyne z § 42g odst. 1 zákona o sociálně-právní ochraně dětí, státní příspěvek pro zřizovatele ZDVOP je dávkou, jíž stát nahrazuje náklady pobytu dítěte v ZDVOP jako zařízení sociálně-právní ochrany dětí, poskytujícímu ochranu a pomoc ohroženému dítěti [§ 39 odst. 1 písm. c) ve spojení s zákona o sociálně-právní ochraně dětí], a to subjektu, který toto zařízení zřizuje. Jediné, co pěstounské dávky a tento příspěvek spojuje, je skutečnost, že jsou upraveny ve stejném zákoně. To však pro podřazení nepochybně nepostačuje. Není ani žádný zvláštní zákon, který by příslušnost specializovaného samosoudce v této věci stanovil nad rámec Řízení před městským soudem proto mělo správně proběhnout v obsazení specializovaným senátem, v souladu s výchozím pravidlem uvedeným v Takto ostatně městský soud postupoval v jiných řízeních, viz jeho rozsudky ze dne 3. 4. 2019, č. j. - 32 (nenapaden kasační stížností), nebo ze dne 20. 7. 2020, č. j. - 31 (kasační stížnost NSS zamítl rozsudkem ze dne 1. 2. 2021, č. j. - 46, č. 4151/2021 Sb. NSS).

[18] Rozhodoval-li místo senátu ve věci samosoudce, jedná se o rozhodování soudu v nesprávném obsazení zakládající zmatečnost řízení ve smyslu (viz rozsudky NSS ze dne 15. 10. 2003, č. j. - 32, ze dne 27. 1. 2011, č. j. - 39, č. 2366/2011 Sb. NSS, nebo rozsudek rozšířeného senátu č. j. - 38), a je dán důvod ke zrušení rozhodnutí, které z takového řízení vzešlo.

[19] Vzhledem k této vadě se NSS nemohl zabývat kasačními námitkami, směřujícími k řešení věci samé. Přezkum závěrů rušeného rozsudku městského soudu by byl předčasný.

IV. Závěr a náklady řízení

[20] Nejvyšší správní soud proto rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( ). Městský soud bude povinen o žalobě rozhodnout znovu, a to ve složení senátu odpovídajícím

[21] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 27. srpna 2021

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu