Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 118/2022 - 32

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobce: T. H. T. L., zast. Mgr. Markem Sedlákem, advokátem se sídlem Milady Horákové 1957/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti sdělení žalovaného ze dne 7. 3. 2022, č. j. OAM-11055-6/ZM-2022, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2022, č. j. -32,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 6. 2022, č. j. -32, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalovaný sdělením o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele ve smyslu , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), ze dne 7. 3. 2022, č. j. OAM-11055-6/ZM-2022, žalobci oznámil, že v jeho případě nebyly splněny podmínky pro jeho zaměstnávání u konkrétního zaměstnavatele stanovené v a 8 výše uvedeného zákona. Dále jej poučil, že proti tomuto sdělení není přípustné odvolání.

[2] Žalobce proti sdělení žalovaného podal žalobu ke Krajskému soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), který ji výrokem I. usnesení uvedeného v záhlaví odmítl a výrokem II. tohoto usnesení postoupil věc jako odvolání Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále jen „Komise“). Krajský soud z judikatury Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) dovodil, že sdělení dle zákona o pobytu cizinců je svou povahou rozhodnutím ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“). S ohledem na přezkumnou pravomoc správních soudů, která má nastupovat až po vyčerpání prostředků nápravy dostupných v rámci veřejné správy, dospěl krajský soud k závěru, že v dané věci nejsou splněny podmínky projednatelnosti žaloby. Podání žalobce krajský soud posoudil jako odvolání proti sdělení žalovaného, jelikož zákonodárce výslovně nevyloučil přípustnost odvolání proti tomuto sdělení. Krajský soud proto rozhodl o postoupení věci Komisi dle

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti

[3] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost z důvodů podřazených pod a e)

[4] Krajský soud nesprávně posoudil otázku nepřípustnosti žaloby. Dle § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ode dne 2. 8. 2021, není proti sdělení dle tohoto zákona přípustné odvolání. Z tohoto důvodu měl krajský soud žalobu projednat a věc neměl postupovat Komisi. Oznámení o změně zaměstnavatele bylo stěžovateli doručeno dne 7. 2. 2022, tedy již za účinnosti , kterým se mění a další související zákony, ve znění pozdějších předpisů. Touto novelou došlo ke změně zákona o pobytu cizinců, kterou bylo mezi řízení či úkony, na které se nevztahuje část druhá a třetí , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“), zařazeno i oznámení změny zaměstnavatele dle zákona o pobytu cizinců. Nevede se o něm tedy správní řízení, jehož cílem by bylo vydání správního rozhodnutí ve smyslu . Úprava odvolání je též obsažena v druhé části , jejíž použití je dle tohoto zákona vyloučeno.

[5] Krajský soud dovozuje přípustnost odvolání proti sdělení dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců z § 170b odst. 1 tohoto zákona. Jeho smyslem však není stanovit, že je proti rozhodnutím stěžovatele přípustné odvolání, ale pouze vyloučit obecnou úpravu rozkladu jako opravného prostředku. Skutečnost, že sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele je rozhodnutím dle , neznamená, že je možné ho považovat za rozhodnutí dle . Krajský soud svůj závěr založil na usnesení NSS ze dne 17. 9. 2021, č. j. -41, ve kterém však NSS pouze konstatoval, že dané sdělení je rozhodnutím dle

[6] Žalobce ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí. Proti rozhodnutí stěžovatele je dle zákona o pobytu cizinců přípustné odvolání. Toto ustanovení zajišťuje právo na odvolání bez ohledu na to, že dané řízení je v výše uvedeného zákona vyloučeno z působnosti části druhé a třetí . Usnesení krajského soudu je proto správné. Sdělení stěžovatele neobsahuje poučení o opravném prostředku proti tomuto sdělení, ačkoliv je právo na opravný prostředek zaručeno v směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/98/EU ze dne 13. 12. 2011, o jednotném postupu vyřizování žádostí o jednotné povolení k pobytu a práci na území členského státu pro státní příslušníky třetích zemí a o společném souboru práv pracovníků ze třetích zemí oprávněně pobývajících v některém členském státě (dále jen „směrnice 2011/98/EU“). Dle žalobce je tímto opravným prostředkem odvolání ve smyslu a násl. . Potřeba odvolání je odůvodněna zajištěním ochrany práv cizinců, která nabyli v dobré víře. Pokud by jediným opravným prostředkem byla žaloba ve správním soudnictví, která nemá odkladný účinek, znamenalo by to, že cizinci by po uplynutí šedesáti dnů zůstali po dobu řízení o žalobě bez platného povolení k pobytu na území ČR.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[8] Kasační stížnost je důvodná.

[9] Dle konstantní judikatury lze proti rozhodnutí o odmítnutí žaloby podat kasační stížnost pouze z důvodu uvedeného v (srov. např. rozsudek NSS ze dne 21. 4. 2005, č. j. -98, č. 625/2005 Sb. NSS). Žalovaný podává kasační stížnost z důvodu, že žalobcova žaloba podle něj neměla být odmítnuta a věc neměla být postoupena Komisi jako odvolání, jelikož proti sdělení dle § 42g odst. 9 zákona o pobytu cizinců není odvolání ze zákona přípustné.

[10] Dle zákona o pobytu cizinců, ve znění účinném ode dne 2. 8. 2021, platí: Ustanovení částí druhé a třetí se nevztahují na řízení podle (s výjimkou řízení podle ), , , , 30, 31a, 32, 33, 36, , , 41, až 11, , 50, 52, 117, a 2, , , , 154, , , 180b, 180d, 180e a 180h (zvýraznění provedl NSS).

[11] V dané věci není sporu o tom, že sdělení podle zákona o pobytu cizinců je rozhodnutím ve smyslu , přičemž tento závěr potvrdil NSS již mnohokrát ve své judikatuře (srov. např. výše uvedené usnesení č. j. -41 nebo rozsudek ze dne 27. 9. 2021, č. j. - 28).

[12] Podstatnou otázkou řešeného případu však je, zda lze sdělení ve smyslu zákona o pobytu cizinců považovat po novele tohoto zákona účinné ode dne 2. 8. 2021 za rozhodnutí dle , proti kterému lze podat odvolání. Shodnou otázku posuzoval NSS po vydání nyní napadeného usnesení krajského soudu, a to v rozsudku ze dne 26. 9. 2022, č. j. -25, kterým zrušil obdobné usnesení Krajského soudu v Brně o odmítnutí žaloby a postoupení věci Komisi. NSS ve výše uvedeném rozsudku uvedl: „Podle Nejvyššího správního soudu nelze sdělení žalovaného podle zákona o pobytu cizinců vydaná k oznámením podaným od 2. 8. 2021 (oznámení žalobce bylo podáno dne 26. 10. 2021) považovat za rozhodnutí ve smyslu (…) O tom, že se sdělení podle zákona o pobytu cizinců vydává i podle nové úpravy v ‚řízení‘, byť v určitém ohledu se zvláštními pravidly, která stanoví nové znění téhož zákona, není pochyb, užívá-li samotné toto ustanovení pojmu ‚řízení‘ v souvislosti s ustanoveními až 11 uvedeného zákona. Nejedná se však o správní řízení dle části druhé a třetí , nepoužijí se tedy ani příslušná ustanovení o rozhodnutí ( a násl. ), opravných prostředcích, včetně odvolání a řízení o něm ( a násl. ). Na tomto závěru nemůže nic změnit zákona o pobytu cizinců, podle něhož proti rozhodnutí ministerstva lze podat odvolání ke komisi. Nejvyšší správní soud podotýká, že právě citované ustanovení pouze upřesňuje označení opravného prostředku podaného podle tohoto zákona a toho, kdo o opravném prostředku rozhodne. Jedná se o výjimku z pravidla, že opravný prostředek směřující proti rozhodnutí ústředního správního úřadu se nazývá rozklad a rozhoduje o něm ministr (srov. a 2 ). Lze uzavřít, že v posuzované věci bylo poučení, které stěžovatel uvedl v závěru svého sdělení ze dne 18. 11. 2021, správné. Proti sdělení o nesplnění podmínek pro změnu zaměstnavatele skutečně nebylo přípustné podat odvolání“ (zvýraznění provedl nyní NSS).

[13] Nejvyšší správní soud tedy jedinou spornou otázku tohoto případu již zcela vyřešil ve výše uvedeném rozsudku č. j. -25 a v nyní projednávané věci neshledal důvod, pro který by se od tohoto závěru měl odchýlit. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce podal oznámení o změně zaměstnavatele dne 7. 2. 2022, tedy až po novele zákona o pobytu cizinců účinné ode dne 2. 8. 2021. V takovém případě nebylo dle zákona o pobytu cizinců možné na toto řízení použít část druhou a třetí , tedy ani ustanovení o odvolání. Proti sdělení stěžovatele dle výše uvedeného zákona proto nebylo odvolání přípustné a žalobce se správně obrátil žalobou na krajský soud, který se měl věcí meritorně zabývat.

[14] Co se týče žalobcovy námitky uvedené ve vyjádření ke kasační stížnosti, že proti sdělení stěžovatele je možné dle směrnice 2011/98/EU podat odvolání, NSS uvádí, že v čl. 8 odst. 2 této směrnice je pouze obecně uvedeno, že proti rozhodnutím uvedeným v čl. 8 odst. 1 této směrnice lze podat opravný prostředek v dotčeném členském státě v souladu s vnitrostátním právem. V písemném oznámení podle odstavce 1 je uveden soud nebo správní orgán, u kterého může dotčená osoba podat opravný prostředek, a lhůta pro toto podání. (zvýraznil nyní NSS) Jelikož je sdělení dle zákona o pobytu cizinců možné považovat za rozhodnutí ve smyslu , lze se proti němu bránit podáním žaloby ke správnímu soudu. Správní žalobu lze považovat za opravný prostředek ve smyslu směrnice 2011/98/EU.

[15] K žalobcově námitce, že sdělení stěžovatele neobsahuje poučení o opravném prostředku (správní žalobě), NSS uvádí, že tato otázka není pro projednávanou věc podstatná. NSS se totiž mohl zabývat pouze otázkou, zda měl krajský soud žalobu odmítnout a postoupit věc Komisi, a nikoliv, zda samotné sdělení stěžovatele splňuje nároky směrnice 2011/98/EU.

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Z výše uvedeného plyne, že krajský soud postupoval v rozporu se zákonem, pokud žalobu odmítl a věc postoupil Komisi k projednání odvolání. NSS proto usnesení krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení ( věta první ). V něm je krajský soud vázán právním názorem vysloveným NSS v tomto rozhodnutí ( ).

[17] V novém rozhodnutí krajský soud rozhodne rovněž o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti ( ).

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. ledna 2023

JUDr. Pavel Molek

předseda senátu