Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

17 A 109/2021 - 40

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera, soudkyně Pavly Klusáčkové a soudce Vadima Hlavatého ve věci

žalobce:

proti

žalovanému:

APB – PLZEŇ a.s., IČO: 27066410

se sídlem Losiná, č.p. 303

Ministerstvo životního prostředí

se sídlem Praha 10, Vršovická 1442/65

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2021, č. j. MZP/2021/530/1273,

takto:

I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 26. 7. 2021, č. j. MZP/2021/530/1273, v části, ve které bylo zamítnuto odvolání žalobce proti výroku I. rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 28. 5. 2021, č. j. ČIŽP/44/2021/4587, a ve které byl tento výrok žalovaným potvrzen, a dále výrok I. rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 28. 5. 2021, č. j. ČIŽP/44/2021/4587, se zrušují a v této části se věc vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Základ sporu

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo podle , (dále jen „ “), a , , , o ochraně přírody a krajiny (dále jen „ “), zamítnuto jeho odvolání a potvrzeno rozhodnutí České inspekce životního prostředí ze dne 28. 5. 2021, č. j. ČIŽP/44/2021/4587. Tímto rozhodnutím byl žalobce prvním výrokem shledán vinným tím, že v roce 2016 zbudoval betonovou ohradu v ochranném pásmu památných stromů „Skupina třmeňáckých dubů“ na p.p.č. 157 k.ú. Prunéřov. Žalobce tím porušil , dle kterého lze v ochranném pásmu památných stromů stanovené činnosti a zásahy provádět jen s předchozím souhlasem orgánu ochrany přírody. Žalobce tak spáchal přestupek podle . V souladu s , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ “), správní orgán I. stupně konstatoval, že došlo k zániku odpovědnosti za tento přestupek, a to z důvodu uplynutí promlčecí doby. Druhým výrokem byla žalobci podle uložena povinnost provést odstranění betonového ohradníku z ochranného pásma památných stromů „Skupina třmeňáckých dubů“ jako náhradní opatření podle k nápravě výše popsaného nedovoleného jednání. U těchto památných stromů je základní ochranné pásmo, které je ve tvaru kruhu o poloměru desetinásobku průměru kmene měřeného ve výši 130 cm nad zemí. Při provádění náhradního opatření stanovil prvostupňový orgán žalobci podmínky, které ve druhém výroku dále specifikoval. Třetím výrokem byla žalobci podle a uložena povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč.

2. Žalobce se podanou žalobou domáhal rovněž zrušení prvostupňového rozhodnutí v celém jeho rozsahu.

II. Obsah žaloby

3. V podané žalobě žalobce namítal nezákonnost napadeného a prvostupňového rozhodnutí, a to z následujících důvodů:

4. V prvním žalobním bodě žalobce tvrdil, že ze správního spisu vyplývá, že žalobce se měl jednání, které správní orgány označují za přestupek podle , tj. jednání spočívajícího ve vybudování betonového ohradníku v ochranném pásmu předmětných památných stromů, dopustit v roce 2016. Promlčecí doba v projednávaném případě činí podle a 3 roky. Prvostupňový orgán tak byl oprávněn zahájit se žalobcem přestupkové řízení nejpozději v roce 2019. Naproti tomu bylo předmětné řízení zahájeno až dne 2. 3. 2021, kdy byl žalobci doručen příkaz ze dne 26. 2. 2021, č. j. ČIŽP/44/2021/2329 (dále jen „příkaz“). Z příkazu rovněž vyplývá, že prvostupňový orgán zjistil, že promlčecí lhůta již uplynula. Namítal, že jestliže prvostupňový orgán zjistil, že promlčecí lhůta již uplynula, byl povinen k této skutečnosti přihlédnout z úřední povinnosti a věc podle odložit bez toho, že by se žalobcem zahájil řízení o přestupku.

5. Ve druhém žalobním bodě žalobce namítal, že příkazem lze podle uložit správní trest napomenutí, pokuty, zákazu činnosti nebo propadnutí věci nebo náhradní hodnoty. V projednávaném případě však správní orgán I. stupně uložil příkazem žalobci náhradní opatření podle . Takovou povinnost však uložit nelze.

6. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítal, že na základě argumentace uvedené v odporu měl správní orgán I. stupně podle řízení o přestupku zastavit, neučinil-li tak, je prvostupňové rozhodnutí nezákonné. K tomu žalobce odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 2. 2005, sp. zn. .

7. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce odkázal na a a tvrdil, že povinnost podle nespadá do žádného z uvedených trestů, respektive opatření, a tudíž ji nelze uložit v řízení o přestupku vedeném podle .

III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě

8. Ve vyjádření k podané žalobě žalovaný setrval na stanovisku uvedeném v napadeném rozhodnutí a navrhl, aby soud žalobu pro nedůvodnost zamítl.

9. K námitce prvního, druhého a třetího žalobního bodu žalovaný uvedl, že na rozdíl od odpovědnosti za přestupek není možnost postupu podle omezena žádnou lhůtou. To vyplývá z odlišného charakteru opatření k nápravě od správního trestu za přestupek. Uložení této povinnosti totiž představuje pouze jeden z následků porušení povinnosti na úseku ochrany přírody stanovených v části osmé , který, na rozdíl od uložení pokuty za přestupek, nemá sankční charakter. Cílem uložení opatření podle je uvedení poškozených, zničených nebo změněných částí přírody do stavu, v jakém se nacházely před nedovoleným zásahem, a pokud to není možné, kompenzace vzniklé ekologické újmy provedením vhodných opatření. Funkce opatření k nápravě je proto reparační a sleduje zcela odlišný cíl než sankce za přestupek. K tomu žalovaný odkázal na odbornou literaturu k . Dále žalovaný poukázal na to, že povinnost navrátit změněné části přírody do původního stavu vyplývá přímo ze .

10. K námitce čtvrtého žalobního bodu žalovaný uvedl, že se v tomto případě nejednalo o uložení správního trestu podle , ale o uložení povinnosti odstranit následek nedovoleného zásahu podle .

IV. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze

11. Městský soud v Praze přezkoumal žalobou napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů, jimiž je vázán [ věta první , (dále jen „ “)], a vycházel přitom ze skutkového i právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu ( ).

12. Soud v dané věci rozhodl bez jednání, jelikož oba účastníci řízení na výzvu soudu podle nikterak nereagovali.

13. Soud při posouzení věci vyšel z následující právní úpravy:

- Podle správní orgán usnesením zastaví řízení, jestliže odpovědnost za přestupek zanikla.

14. Soud o podané žalobě uvážil následovně:

15. Soud shledal napadené rozhodnutí v části zabývající se výrokem I. prvostupňového rozhodnutí a výrok I. prvostupňového rozhodnutí podle nepřezkoumatelnými pro nesrozumitelnost a současně pro nedostatek důvodů rozhodnutí.

16. Výrok I. prvostupňového rozhodnutí obsahuje dvě tvrzení správního orgánu I. stupně, a to jednak, že žalobce spáchal přestupek podle 88 odst. 1 písm. f) , a jednak, že podle došlo k zániku odpovědnosti žalobce za tento přestupek, a to z důvodu uplynutí promlčecí doby. Tato tvrzení však vedle sebe neobstojí, neboť se navzájem vylučují. Jestliže totiž správní orgán I. stupně shledal žalobce vinného z přestupku, nemohl současně konstatovat, že došlo k uplynutí promlčecí (prekluzivní) lhůty, a naopak. Závěr o spáchání přestupku lze totiž učinit výlučně za předpokladu, že dosud neuplynula promlčecí doba. Uplynutím promlčecí doby zaniká pravomoc správního orgánu projednat přestupek, a tedy i oprávnění správního orgánu shledat dotčenou osobu vinnou ze spáchání přestupku. Jinými slovy uplynutím promlčecí doby zaniká deliktní odpovědnost dotčené osoby, což ve svém důsledku způsobuje, že přestupek nelze meritorně projednat. V takovém případě je pak správní orgán povinen řízení bez dalšího zastavit. Protože I. výrok prvostupňového rozhodnutí obsahuje tvrzení, která jsou ve vzájemném rozporu, když nelze jednoznačně zjistit, jakým způsobem bylo správními orgány v této věci rozhodnuto, je napadené rozhodnutí ve spojení s prvostupňovým rozhodnutím v této části nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost. Nesrozumitelností je pak rovněž zatíženo odůvodnění rozhodnutí správního orgánu I. stupně a rovněž i žalovaného.

17. Dále soud poukazuje na skutečnost, že správní orgán I. stupně shledal, že se předmětný přestupek stal v roce 2016, a současně konstatoval, že k uplynutí promlčecí doby došlo podle . V této souvislosti soud připomíná, že , na který správní orgány v projednávaném případě poukazovaly, nabyl účinnosti dne 1. 7. 2017, tj. až po spáchání daného přestupku. Ve smyslu d ve spojení s nálezem Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2002, sp. zn. , nebo rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2004, č. j. -27, se však přestupek vždy posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku. Podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, je-li to pro pachatele příznivější. Aby tak mohlo být v projednávaném případě postupováno podle , musel by být pro žalobce příznivější než . Prvostupňové rozhodnutí a rovněž ani napadené rozhodnutí však neobsahují žádnou úvahu, na základě které správní orgány dospěly k závěru, že je na místě postupovat podle nové úpravy obsažené v přestupkovém zákoně nikoliv podle , respektive že je právní úprava obsažená v přestupkovém zákoně pro žalobce příznivější než úprava obsažená v . I když tato úvaha pravděpodobně nemá žádný vliv na závěr, že v projednávaném případě došlo k zániku odpovědnosti žalobce za předmětný přestupek, je tato úvaha nezbytná pro určení rozhodné právní úpravy, podle které došlo k zániku odpovědnosti žalobce, a rovněž pro určení příslušného procesního předpisu. Nelze totiž postupovat podle tam, kde byl postup správních orgánů upraven v ve spojení se , a naopak. Vzhledem k tomu, že napadené rozhodnutí a rovněž ani prvostupňové rozhodnutí neobsahují odpovídající posouzení, jaká právní úprava zániku odpovědnosti je pro projednávaný případ relevantní, je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.

18. K tvrzení žalobce týkající se uložení nápravného opatření podle soud uvádí, že s žalobcem lze obecně souhlasit, že opatření podle nelze uložit za spáchaný přestupek. Tak tomu však v projednávaném případě nebylo. Z obsahu správního spisu předloženého žalovaným totiž vyplývá, že se žalobcem bylo vedeno společné řízení, a to ve věci spáchání přestupku podle a dále ve věci uložení náhradního opatření podle . Skutečnost, že se žalobcem bylo vedeno spojené přestupkového řízení a řízení ve věci uložení náhradního opatření podle jednoznačně vyplývá z oznámení o pokračování řízení ze dne 1. 4. 2021, č. j. ČIŽP/44/2021/2752. Toto oznámení totiž výslovně na uložení náhradního opatření odkazuje, když současně poučuje žalobce jako účastníka řízení o právech, která mu náleží dle (viz uvedené oznámení ve spojení s jeho přílohou). Rovněž z prvostupňového a napadeného rozhodnutí je zřejmé, že náhradní opatření podle bylo žalobci uloženo samostatně a za účelem odstranění následků porušení povinnosti podle , tedy nikoliv ve spojitost s dotčeným přestupkem, respektive jako trest za jeho spáchání. Jinými slovy z obsahu správních rozhodnutí v projednávaném případě nikterak neplyne, že by žalobci bylo opatření podle ukládáno za dotčený přestupek. Naopak z těchto rozhodnutí je zřejmé, že toto opatření bylo žalobci uloženo nezávisle na závěru správních orgánů o spáchání přestupku. Za uvedeného stavu věci je tvrzení žalobce, ve kterém spojoval uložení opatření podle s dotčeným přestupkem, nedůvodné.

19. Pro úplnost soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 12. 2019, č. j. -70, ve kterém se Nejvyšší správní soud zabýval charakterem opatření podle , přičemž dospěl k závěru, že „[U]ložení povinností dle a 2 , o ochraně přírody a krajiny, nemá sankční charakter. Jeho cílem je uvést poškozené, zničené nebo změněné části přírody do stavu, v jakém se nacházely před nedovoleným zásahem, a není-li to možné, kompenzovat vzniklou ekologickou újmu provedením vhodných opatření.“. Zároveň soud ve shodě s žalovaným uvádí, že a rovněž ani jiný právní předpis neomezuje možnost uložení opatření podle žádnou lhůtou. Správní orgán I. stupně tak byl oprávněn opatření podle v projednávaném případě uložit.

20. Bez ohledu na výše uvedené soud rovněž uvádí, že ve výrokové části napadeného rozhodnutí se vyskytují zřejmé nesprávnosti týkající se označení prvostupňového rozhodnutí. Konkrétně prvostupňové rozhodnutí je v této části nesprávně označeno jako rozhodnutí ze dne 4. 2. 2021, č. j. ČIŽP/44/2021/1836, nebo jako rozhodnutí ze dne 28. 5. 2021, č. j. ČIŽP/44/2019/4587, a to přestože správné označení prvostupňového rozhodnutí je rozhodnutí ze dne 28. 5. 2021, č. j. ČIŽP/44/2021/4587. Tuto vadu však soud považuje za zřejmou nesprávnost, která neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí.

V. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

21. Vzhledem ke skutečnosti, že soud shledal žalobu v části, ve které směřovala proti I. výroku prvostupňového rozhodnutí a odpovídající části napadeného rozhodnutí, důvodnou zrušil příslušné části prvostupňového a napadeného rozhodnutí podle pro nesrozumitelnost a nedostatek důvodů rozhodnutí. V této části soud věc podle vrátil žalovanému k dalšímu řízení

22. Ve zbývající části shledal soud žalobu nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 zamítl.

23. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z věty druhé , podle kterého, měl-li v řízení účastník úspěch jen částečný, přizná mu soud právo na náhradu poměrné části nákladů. V daném případě poměr úspěchu a neúspěchu žalobce z procesního hlediska činil 50 %, tedy obě strany byly úspěšné stejnou měrou, tudíž soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou (více) vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Praha dne 16. listopadu 2022

Mgr. Milan Tauber v.r.

předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Z. F.