Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Afs 126/2021 - 81

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudců Jana Kratochvíla a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: Zemědělský podnik Razová, státní podnik v likvidaci, Třanovského 11, Praha 17, zastoupeného advokátem JUDr. Jaromírem Bláhou, Prvního pluku 7, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 9. 2020, č. j. 33910/20/19/5100-31462-704211, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 17. 3. 2021, č. j. -133,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Nejvyšší správní soud v tomto případu potvrdil svou ustálenou judikaturu, že v žalobě proti povinnosti platit úroky z prodlení z pozdě zaplacené daně, nelze přezkoumávat samotné vyměření daně, ke kterému došlo samostatným rozhodnutím.

[2] Finanční úřad pro Pardubický kraj dne 20. 12. 2018 žalobci (stěžovateli) vyměřil daň z nemovitých věcí za rok 2016 ve výši 27 476 Kč. Lhůta pro uhrazení daně byla 31. 5. 2016 pro první splátku a 30. 11. 2016 pro druhou splátku. Stěžovatel daň uhradil až dne 4. 1. 2019. Proto finanční úřad platebním výměrem ze dne 7. 5. 2020 předepsal stěžovateli úroky z prodlení úhrady daňových povinností na dani z nemovitých věcí za zdaňovací období roku 2016 ve výši 9 194 Kč.

[3] Žalovaný výměr předepisující úroky z prodlení potvrdil a krajský soud žalobu stěžovatele zamítl. Žalovaný i krajský soud uvedli, že v tomto řízení se nemohou zabývat námitkami proti samotnému vyměření daně.

[4] Stěžovatel se proti rozsudku krajského soudu bránil kasační stížností z důvodů dle a d) . Názor krajského soudu, že v tomto řízení se nelze zabývat zákonností samotného vyměření daně považuje za nesprávný. Stěžovatel v kasační stížnosti rozsáhle zpochybňuje právě zákonnost vyměření daně.

[5] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti.

[6] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu v rámci řízení o přezkumu úroku z prodlení a penále nelze přezkoumávat samotnou daňovou povinnost (rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2008, č. j. -93; ze dne 25. 1. 2012, č. j. -91; či ze dne 4. 10. 2018, č. j. -37, bod 16). Soud nemá důvod se od této judikatury v tomto řízení odchýlit.

[7] Rozhodnutí o vyměření daně a vyměření úroku z prodlení jsou samostatná rozhodnutí. Proti těmto dvěma rozhodnutím lze brojit samostatnými odvoláními a žalobami, resp. kasačními stížnostmi. Tato samostatnost má za následek, že daňový subjekt nemůže do řízení o přezkumu rozhodnutí o vyměření úroků z prodlení přenášet námitky vztahující se k posouzení, zda vůbec a v jakém rozsahu měla být v jeho případě vyměřena daň, k níž se úrok vztahuje. Rozsah přezkumu platebního výměru na úrok z prodlení je tedy oproti přezkumu platebního výměru na daň limitován a je zaměřen zejména na posouzení, zda úrok měl být vůbec předepsán, zda byl vyměřen ve správné výši a za relevantní dobu.

[8] V nyní posuzované věci není mezi účastníky sporu, že platební výměr předepisující daň je stále pravomocný, a že stěžovatel předepsanou daň ve lhůtě její splatnosti neuhradil. Zákonné podmínky pro předepsání úroku z prodlení jsou tedy splněny (§ 252 daňového řádu). Nejde o úroky z prodlení ohledně neexistující daně. Respektive v současné době stále existuje pravomocné rozhodnutí o vyměření daně. To, že stěžovatel zákonnost tohoto rozhodnutí zpochybňuje, není pro řízení o předepsání úroků podstatné. Je zde tedy rozdíl oproti situaci v rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, č. j. -39, a rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, č. j. -165, kterých se stěžovatel dovolává. V těchto případech bylo rozhodnutí o vyměření daně zrušeno, proto krajské soudy zrušily i rozhodnutí o úrocích z prodlení.

[9] Nejvyšší správní soud nepominul, že stěžovatel paralelně brojí proti samotnému vyměření daně. Jeho žaloba však byla zamítnuta rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích dne 17. 3. 2021. Kasační stížnost stěžovatele proti tomuto rozsudku je vedena pod sp. zn. a dosud o ní nebylo rozhodnuto. Nejvyšší správní soud také nepominul, že v obdobné věci Nejvyšší správní soud kasační stížnosti stěžovatele vyhověl a rozhodl, že daň z nemovitostí byla vyměřena v rozporu se zákonem (rozsudek ze dne 22. 7. 2021, č. j. -44). Zda k tomu dojde i v této věci však Nejvyšší správní soud rozhodne právě v řízení pod sp. zn. .

[10] Podstatné je, že pokud rozhodnutí o vyměření daně bude zrušeno, bude to mít automaticky dopad i na rozhodnutí o vyměření úroků z prodlení. Jak správně podotkl již žalovaný a krajský soud, podle § 2 odst. 5 daňového řádu úroky, penále a pokuta za opožděné tvrzení daně sledují osud daně. Pokud tedy bude rozhodnutí o vyměření daně zrušeno, odpadne i povinnost stěžovatele platit úroky z prodlení. Stěžovateli by tak vznikl přeplatek na dani (§ 154 daňového řádu), pokud již úroky z prodlení zaplatil. Není tedy důvod, aby správní orgány či soudy v této věci vyčkávaly na rozhodnutí soudů o opravných prostředcích ohledně vyměření daně. Stěžovatel není a nebude nijak negativně dotčen, pokud tak nečiní.

[11] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( věta poslední ).

[12] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle za použití . Stěžovatel nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalovanému náklady řízení nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 28. listopadu 2022

Zdeněk Kühn

předseda senátu