Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 As 112/2021 - 28

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Mgr. V. V., proti žalované: Komise k projednávání přestupků města Blansko, se sídlem nám. Svobody 32/3, Blansko, o žalobě proti nezákonnému zásahu, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 4. 2021, č. j. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobce brojil správní žalobou proti tvrzenému nezákonnému zásahu, který spatřoval v tom, že žalovaná vyrozuměním ze dne 24. 6. 2020, č. j. MBK/30329/2020, sp. zn. SBMK 13183/2019/PRÁV, zrušila ústní jednání nařízené na 25. 6. 2020.

[2] Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) žalobu odmítl podle , soudní (dále jen „ “), protože nebyly splněny podmínky řízení a tato vada byla neodstranitelná. Jednání žalované totiž nemohlo být v dané věci zásahem ve smyslu , protože nebylo způsobilé zasáhnout do práv žalobce. Tvrzený zásah představuje faktický úkon správního orgánu, kterým se pouze upravuje vedení řízení. Žalobce byl v postavení tzv. osoby přímo postižené spácháním přestupku, jehož se týkalo zrušení jednání, která má ještě méně práv než poškozený; v žádném případě nemá právo požadovat uznání viny jiného subjektu.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobce

[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu podle

[4] Stěžovatel namítá, že pokud bylo přestupkové řízení zastaveno z důvodu prekluze přestupku, nemůže se bránit zrušení jednání, resp. nezákonnému postupu správního orgánu a proti jeho faktické dílčí rozhodovací činnosti v řízení o tom, že má být vyslechnuta advokátka obviněného z přestupku jako svědek jinak než zásahovou žalobou. Krajský soud měl úřední činnost žalovaného podrobit soudnímu přezkumu a přispět svojí rozhodovací činností k posílení práv osob poškozených.

[5] Žalovaná se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnila se závěry uvedenými v usnesení krajského soudu. Stěžovatel v kasační stížnosti nepředkládá nové argumenty a nijak se s argumentací v usnesení krajského soudu nevypořádává. Stěžovatel se sice označuje za poškozeného, nicméně jak vyplývá z napadeného usnesení, je osobou přímo postiženou spácháním přestupku. V přestupkovém řízení tak má pouze omezená práva. Neexistuje také žádné veřejné subjektivní právo na uznání viny jiné osoby.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[6] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že je přípustná a lze ji projednat.

[7] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadené usnesení ze stěžovatelem uplatněných důvodů a shledal, že kasační stížnost důvodná není.

[8] Nejvyšší správní soud předesílá, že kasační stížností je napadeno usnesení o odmítnutí žaloby podle Podle konstantní judikatury lze kasační stížnost proti takovému usnesení podat pouze z důvodu uvedeného v (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 1. 2004, č. j. -54, a ze dne 5. 1. 2006, č. j. -65). Tento důvod je totiž ve vztahu k důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním. Nejvyšší správní soud se pak může zabývat pouze tím, zda usnesení o odmítnutí žaloby je zákonné či nikoli. Nedochází tedy k přezkumu námitek směřujících do merita původní věci.

[9] Předmětem sporu je otázka, jestli může být zrušení ústního jednání v dané věci zásahem do práv stěžovatele. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že nemůže.

[10] Z judikatury Nejvyššího správního soudu jasně vyplývá, že stěžovatelem napadený úkon není možné žalovat ani jako nezákonný zásah, ani jako rozhodnutí ve smyslu , protože dle s. ř s. platí, že ze soudního přezkoumávání jsou vyloučeny úkony správního orgánu, jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem. A právě takovým úkonem zrušení ústního jednání bezpochyby je.

[11] Jestliže zákon mezi výluky ze soudního přezkumu rozhodnutí řadí mimo jiné i úkony, kterými se upravuje vedení řízení [ ], vyjadřuje tím záměr jednak nerozmělňovat soudní ochranu, jednak umožnit efektivní průběh řízení bez vynucených přestávek, vedením množství dílčích půtek mezi účastníkem řízení a správním orgánem. Soudní ochranu proto koncentruje zásadně do finálního výstupu, tedy zpravidla rozhodnutí o meritu. Tento záměr je rovněž vyjádřením dělby moci a potřebné zdrženlivosti soudních orgánů vůči exekutivě, dokud ona vede řízení a směřuje k uskutečnění své pravomoci a působnosti rozhodnout autoritativně o právech a povinnostech účastníka řízení. Nelze jej obcházet či vyprazdňovat použitím jiného procesního nástroje k ochraně veřejných subjektivních práv, kterým je tzv. zásahová žaloba. Zde lze odkázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2019, č. j. -42, publikovaný pod č. 3965/2020 Sb. NSS, který dospívá k tomuto závěru: „Úkon správce daně spočívající v zamítnutí žádosti daňového subjektu o odročení termínu výslechu svědka je procesním úkonem, kterým se upravuje vedení řízení. Tento postup správce daně nemůže představovat zásah ve smyslu , proti němuž by bylo možné se bránit zásahovou žalobou.“

[12] Výše uvedené lze plně vztáhnout na nyní projednávaný případ. Jak také správně dodává krajský soud v napadeném usnesení, stěžovatel neměl v přestupkovém řízení ani postavení poškozeného [a tedy ani nebyl účastníkem řízení podle , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ “)], protože mu nevznikla škoda, ani na jeho úkor nedošlo k bezdůvodnému obohacení. Měl podle jako osoba přímo postižená spácháním přestupku právo na vyrozumění o zahájení řízení, právo navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení, právo na poskytnutí informací o řízení, právo vyjádřit v řízení své stanovisko, právo nahlížet do spisu, právo účastnit se ústního jednání a být přítomen při všech úkonech v řízení, právo vyjádřit se před vydáním rozhodnutí k jeho podkladům a právo na oznámení rozhodnutí.

[13] Jednání žalovaného tedy nelze považovat za zásah a navíc zde není právo, do kterého by toto jednání mohlo zasáhnout. Teoreticky by se k takovému právu nejvíce mohlo přibližovat právo účastnit se ústního jednání. Do něho však není zasaženo, pokud je nařízené ústní jednání zrušeno, ještě navíc z důvodu, že předvolané svědkyni nebylo včas doručeno předvolání.

[14] Nadto je také vhodné poukázat na správný závěr krajského soudu, že z neplyne právo požadovat uznání viny jiné osoby. Jak vyplývá z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, třetí osoba nemá subjektivní právo domáhat se zahájení řízení o správním deliktu s jinou osobou nebo požadovat uznání její viny (jak vyplývá např. z rozsudku ze dne 31. 10. 2007, č. j. -100, publikovaného pod č. 2276/2011 Sb. NSS, ze dne 11. 3. 2008, č. j. -98, či ze dne 29. 1. 2015, č. j. -351, či rozsudku rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2021, č. j. -39).

IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení

[15] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Nejvyšší správní soud nezjistil ani žádný důvod pro zrušení napadeného usnesení z úřední povinnosti ( ), zamítl tedy kasační stížnost jako nedůvodnou ( věta druhá ).

[16] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s za použití téhož zákona. Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalované, které by jinak jako úspěšnému účastníku právo na náhradu nákladů řízení příslušelo, v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec její běžné úřední činnosti nevznikly. Soud jí proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznal.

[17] K žádosti žalované o paušální náhradu nákladů v souvislosti s vyjádřením ke kasační stížnosti nutno připomenout, že v soudním řízení správním se neuplatní , o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle a podle exekučního řádu, ani nosné důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. , na jejichž základě lze nezastoupenému účastníkovi řízení, jenž má právo na náhradu nákladů řízení, přiznat náhradu hotových výdajů v paušální výši (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 8. 2015 č. j. -79, publikovaný pod č. 3344/2016 Sb. NSS a ze dne 5. 3. 2015, č. j. -25). Žalovaná je tedy povinna nést náklady na úkony, které spadají do její běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 31. října 2022

Mgr. Eva Šonková

předsedkyně senátu