Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Konf 29/2021 - 24

takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

1. Podáním doručeným dne 12. 12. 2021 zvláštnímu senátu zřízenému podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „“), společnost EDHESSA, s. r. o. (dále též „žalobkyně“ nebo „navrhovatelka“), navrhla tomuto senátu rozhodnout spor o pravomoc podle téhož zákona, který měl podle ní vzniknout mezi Městským soudem v Brně a Krajským soudem v Brně na straně jedné a předsedou Městského soudu v Brně a předsedou Krajského soudu v Brně na straně druhé ve věci příslušnosti vydat rozhodnutí o prekluzi práva na stanovení (vyměření) soudního poplatku.

2. Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu a předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:

3. Městský soud v Brně usnesením ze dne 25. 6. 2020, čj. , vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za podanou žalobu, který činí 4 100 000 Kč. Současně byla žalobkyně poučena, že nebudeli do 15 dnů od doručení tohoto usnesení soudní poplatek uhrazen, řízení bude zastaveno. Aniž by žalobkyně daný soudní poplatek uhradila, podala dne 29. 6. 2020 návrh na zrušení shora uvedené výzvy k zaplacení soudního poplatku, upozornila na prekluzi práva na stanovení soudního poplatku a požádala o osvobození od soudních poplatků, přičemž tuto svou žádost doplnila podáním ze dne 30. 7. 2020, v němž rovněž urgovala zrušení výzvy k zaplacení soudního poplatku a tento svůj požadavek zopakovala i v dalších podáních.

4. O žádosti žalobkyně rozhodl Městský soud v Brně usnesením ze dne 8. 9. 2020, čj. , tak, že návrh na osvobození od soudních poplatků zamítl. V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že při určení, kdo za dané situace má pravomoc rozhodovat o zániku poplatkové povinnosti, vyšel z usnesení ze dne 12. 3. 2015, čj. Konf 2/201417, v němž zvláštní senát uzavřel, že k rozhodování o posečkání s placením soudního poplatku, respektive k rozhodnutí o placení soudního poplatku ve splátkách, je příslušný soud v užším smyslu (předseda senátu), zatímco správa soudu (předseda soudu) je příslušná k rozhodování ve věci až ve fázi vymáhání soudního poplatku. Tato situace jde podle Městského soudu v Brně analogicky uplatnit i na případ rozhodování o vybírání soudního poplatku a s tím spojeným určením, že poplatková povinnost zanikla. Oba tyto instituty jsou přitom upraveny v zákoně č. , o soudních poplatcích (dále jen „“). Prekluze uvedená v zákoně č. , daňový řád (dále jen „“), se nevztahuje k zákonu o soudních poplatcích, jelikož tento má v svou vlastní úpravu prekluze. se podle zákona o soudních poplatcích použije při správě placení poplatků, pokud nestanoví tento zákon jinak dle zákona o soudních poplatcích. Výzva podle zákona o soudních poplatcích k zaplacení soudního poplatku s ohledem na skutečnost, že se jedná o podmínku pokračování v řízení, je vydávána předsedou senátu za použití . Správa soudu pak kontroluje, zda k zaplacení poplatku skutečně došlo. Předseda senátu tak v dané věci rozhoduje o poplatku dle zákona o soudních poplatcích, zatímco správa soudu vykonává správu placení soudního poplatku dle zákona o soudních poplatcích. Pokud je za dané situace předseda senátu oprávněn vydat rozhodnutí podle zákona o soudních poplatcích, je logicky i pro přehlednost řízení oprávněn své rozhodnutí zrušit dle zákona o soudních poplatcích, ať už z jakéhokoliv důvodu. Rozdělovat pravomoc na zrušení tohoto rozhodnutí dle důvodů zrušení by bylo nesystematické. Soud tak dovodil, že je to on a nikoliv správa soudu, kdo je oprávněn rozhodovat ve věci soudních poplatků.

5. K odvolání žalobkyně, v němž tato nebrojila proti řešení otázky pravomoci k rozhodnutí o prekluzi práva na vyměření soudního poplatku, Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 11. 2020, čj. , usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Poté žalobkyně reagovala podáním nové žádosti o úplné osvobození od soudních poplatků a podáním ústavní stížnosti.

6. Ústavní stížnost podaná proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2020, čj. , a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2020, čj. , byla usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. , odmítnuta.

7. Městský soud v Brně usnesením ze dne 9. 12. 2020, čj. , řízení o opětovné žádosti žalobkyně o osvobození od soudních poplatků zastavil. V návaznosti na toto rozhodnutí žalobkyně podala již v pořadí třetí žádost o osvobození od soudního poplatku. K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 30. 8. 2021, čj. , usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Po nabytí právní moci rozhodnutí dne 20. 9. 2021, Městský soud v Brně usnesením ze dne 11. 10. 2021, čj. , opětovně vyzval žalobkyni k zaplacení soudního poplatku za žalobu ve výši 4 100 000 Kč a poučil ji o následcích jeho nezaplacení. V reakci na tuto výzvu žalobkyně podala další žádost o osvobození od soudních poplatků. Městský soud v Brně následně usnesením ze dne 11. 11. 2021, čj. , řízení zastavil, neboť žalobkyně nezaplatila soudní poplatek ani ve lhůtě, kterou jí soud určil (výrok I), a rozhodl o nákladech řízení (výroky II až IV).

8. Podáním ze dne 6. 9. 2021 žalobkyně předložila k rukám předsedy Městského soudu v Brně, Mgr. J. S., jako správce daně, námitku prekluze práva na stanovení (vyměření) soudního poplatku a návrh na vydání rozhodnutí o marném uplynutí lhůty pro vyměření a vybrání soudního poplatku. Předseda Městského soudu v Brně přípisem ze dne 16. 9. 2021, sp. zn. , žalobkyni sdělil, že předseda soudu nemůže coby orgán státní správy soudu zasahovat do rozhodovací činnosti jednotlivých soudců. Vzhledem k tomu, že předsedkyně senátu soudu prvního stupně se náležitě věnovala tvrzené prekluzi a na základě své argumentace činila a činí další procesní úkony a tento postup byl potvrzen odvolacím soudem, uzavřel, že zde není žádný prostor pro rozhodování předsedy soudu coby správce daně.

9. Podáním ze dne 20. 9. 2021 se žalobkyně obrátila na předsedu Krajského soudu v Brně, jako na nadřízeného správce daně s podnětem k ochraně před nečinností předsedy Městského soudu v Brně jako správce daně prvního stupně. Rozhodnutí o tomto podání pak žalobkyně urgovala svým podáním ze dne 29. 11. 2021. Předseda Krajského soudu v Brně, JUDr. Milan Čečotka, v přípise ze dne 3. 12. 2021, sp. zn. , žalobkyni sdělil, že není správný její názor o tom, že předsedové soudů jako orgány státní správy soudů zaujímají k řízením zahájeným u soudu na návrh účastníka paralelně pozici správce daně a tudíž jsou povoláni k rozhodování o ukládání soudních poplatků a určování lhůt k jejich splatnosti. Předsedům soudů nepřísluší jakkoliv zasahovat do rozhodování soudů v jimi projednávaných věcech ani dovysvětlovat vydaná rozhodnutí. Rozhodování o povinnosti hradit soudní poplatek je výlučnou pravomocí soudu jako rozhodovacího orgánu v rámci výkonu soudnictví. Za této situace předseda Krajského soudu v Brně považoval za správný názor předsedy Městského soudu v Brně. Navíc, jelikož se v dané věci nejedná o řízení vedené ve smyslu daňového řádu, nemůže být podání žalobkyně považováno ani za námitku proti nečinnosti podle § 159 odst. 6 daňového řádu.

10. Žalobkyně (navrhovatelka) s vyřízením dané věci nesouhlasila, a proto podala zvláštnímu senátu návrh na řešení kompetenčního sporu ze dne 12. 12. 2021, přičemž svou aktivní legitimaci k podání kompetenční žaloby dovozuje ve smyslu § 3 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech, neboť je účastníkem řízení ve věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , v níž se otázka pravomoci vydat rozhodnutí o prekluzi práva na stanovení (vyměření) soudního poplatku stala spornou. Navrhovatelka je přesvědčena, že podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích) jsou jak předseda Městského soudu v Brně, tak i předseda Krajského soudu v Brně orgány státní správy soudů, a je proto nepochybně v jejich diskreci, aby ex officio posoudili, zda marně uplynula prekluzivní lhůta podle daňového řádu pro stanovení (vyměření) soudního poplatku splatného ke dni podání žaloby ve smyslu zákona o soudních poplatcích. Právní závěry usnesení zvláštního senátu ze dne 12. 3. 2015, čj. Konf 2/201417, nelze podle navrhovatelky v tomto případě aplikovat. Naopak velmi příhodně se podle navrhovatelky k prekluzi práva na vyměření soudního poplatku vyjádřil Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 2. 2018, sp. zn. . Rozhodnutí ve věci prekluze práva na vyměření soudního poplatku je podle navrhovatelky rovněž přezkoumatelné ve správním soudnictví. V posuzované věci byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku až po uplynutí 3 let od konce kalendářního roku, v němž se stal splatným. Soud prvního stupně žalobkyni k zaplacení soudního poplatku splatného s podáním žaloby nevyzval a ani nezačal jednat ve věci samé. Účelem prekluze je podle navrhovatelky ochrana právní jistoty spočívající v legitimním očekávání toho, že jednou nastalé právní vztahy nedojdou po uplynutí prekluzivní lhůty změny. To v posuzované věci znamená, že poplatník soudního poplatku, splatného společně s podáním žaloby, o které soud ani nezačal jednat, přičemž se sám svou liknavostí zbavil možnosti poplatníka vyzvat k úhradě soudního poplatku, respektive mu ve lhůtě stanovené zákonem soudní poplatek vyměřit musí, nutně založil legitimní očekávání žalobkyně, že soudní poplatek hradit nebude, neboť z zákona o soudních poplatcích nelze poplatek vyměřit ani vymáhat po uplynutí 3 let od konce kalendářního roku, v němž se stal splatným. Ze systematického členění zákona o soudních poplatcích je přitom podle navrhovatelky zřejmé, že ustanovení zákona o soudních poplatcích nemůže nikterak modifikovat ustanovení citovaného zákona. Závěr vyložený v usnesení Městského soudu v Brně ze dne 8. 9. 2020, čj. , je proto podle názoru navrhovatelky nutno korigovat tak, že o běhu prekluzivní lhůty pro stanovení (vyměření) soudního poplatku je oprávněn v rámci dělené správy daně rozhodovat toliko předseda soudu jako správce daně.

11. Zvláštní senát se nejprve zabýval podmínkami, za nichž může věc projednat a rozhodnout o ní.

12. Stranami kompetenčního sporu jsou dle § 1 odst. 1 zákona o některých kompetenčních sporech buď soudy a orgány moci výkonné, územní, zájmové nebo profesní samosprávy, nebo soudy v občanském soudním řízení a soudy ve správním soudnictví.

13. Kladným kompetenčním sporem je podle § 1 odst. 2 zákona o některých kompetenčních sporech spor, v němž si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí. Záporný kompetenční spor dle téhož ustanovení nastává tehdy, jestliže v totožné věci individuálně určených účastníků strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí.

14. Takto vymezené kompetenční spory projednává a rozhoduje zvláštní senát (srov. § 2 odst. 1 zákona o některých kompetenčních sporech). Ten pak rozhodne, kdo je příslušný vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení (§ 5 odst. 1 téhož zákona).

15. Základní podmínkou pro to, aby byla dána pravomoc zvláštního senátu, je tedy existence kompetenčního sporu. Ten však podle názoru zvláštního senátu nevznikl.

16. Navrhovatelka ve svém návrhu na zahájení řízení o kompetenčním sporu zřejmě usuzuje na existenci kompetenčního sporu mezi Městským soudem v Brně, Krajským soudem v Brně a Ústavním soudem na straně jedné, a předsedou Městského soudu v Brně a předsedou Krajského soudu v Brně na straně druhé. Není přitom sporné, že předseda Městského soudu v Brně i předseda Krajského soudu v Brně, jako orgány státní správy soudů, svou pravomoc k vydání rozhodnutí ve věci zániku práva na stanovení (vyměření) soudního poplatku popřeli. Městský soud v Brně však svou věcnou příslušnost věc projednat a pravomoc o návrhu rozhodnout nepopřel a ve věci vydal usnesení ze dne 8. 9. 2020, čj. . Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 10. 11. 2020, čj. , usnesení soud prvního stupně potvrdil. Ústavní stížnost podaná žalobkyní proti uvedeným rozhodnutím byla usnesením Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2020, sp. zn. , odmítnuta. Je tedy zřejmé, že v posuzované věci žádný kompetenční spor nevznikl (srov. obdobně usnesení zvláštního senátu ze dne 13. 10. 2021, sp. zn. Konf 9/2021).

17. Zvláštní senát je povolán k rozhodování kompetenčních sporů o pravomoc nebo věcnou příslušnost. Jak je uvedeno výše, kompetenčním sporem je stav, kdy si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků, o níž bylo druhou stranou vydáno pravomocné rozhodnutí; nebo situace, v níž strany sporu popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V případě negativního kompetenčního sporu je překážkou projednání věci neochota orgánu vydat rozhodnutí, v případě pozitivního sporu je překážkou projednání věci pravomocné rozhodnutí nepříslušného orgánu. K vyřešení kompetenčního sporu je povolán zvláštní senát, který spor o pravomoc rozhodne a jeli to nezbytné, odstraní překážející rozhodnutí, které vydal orgán k tomu nepříslušný, nebo takové rozhodnutí, jímž orgán nesprávně popřel svou pravomoc. O žádnou z uvedených situací, jak již bylo vyloženo, v posuzované věci nejde.

18. Návrh na zahájení řízení o kompetenčním sporu není zvláštním opravným prostředkem. Při neexistenci kompetenčního sporu zvláštnímu senátu nepřísluší rozhodovat, zda soud, respektive správní orgán uvážily o (ne)existenci své věcné příslušnosti, respektive pravomoci předmět sporu projednat a rozhodnout v souladu se zákonem. Tuto otázku mohou posoudit pouze opravné instance v rámci řízení, ve kterém je o předmětu sporu rozhodováno.

19. Zvláštní senát proto pro nesplnění podmínek řízení o kompetenčním sporu návrh odmítl, a to za přiměřeného použití ve spojení s ustanovením

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 4. dubna 2022

Mgr. Ing. Radovan Havelec

předseda zvláštního senátu