Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

60 Az 64/2021 - 39

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Plzni rozhodl soudcem Mgr. Janem Šmakalem ve věci

žalobce:

B. N. N.

proti

žalovanému:

Ministerstvo vnitra,

sídlem Nad Štolou 936/3, Praha,

o žalobě proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-130/LE-BA05-HA15-2021 ze dne 25. 11. 2021,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

1. Žalobce dne 3. 10. 2021 podal druhou (opakovanou) žádost o mezinárodní ochranu na území ČR. K ní uvedl, že musí v ČR zůstat, aby si vydělal a zaplatil dluhy, které má v zemi původu. Lichváři mu tam vyhrožují násilím a jeho rodině vyhrožují únosem.

2. Žalovaný zastavil řízení o této žádosti podle , o azylu, jelikož ji vyhodnotil jako nepřípustnou podle téhož zákona. O azyl žalobce požádal podruhé, poprvé tak neúspěšně učinil 31. 5. 2018. Důvod aktuální žádosti byl stejný jako u předchozí žádosti – nesplacený dluh a hrozba násilí ze strany soukromých osob. K situaci ve Vietnamu žalovaný uvedl, že z podkladů nevyplývá žádná změna, která by mohla být považována za novou skutečnost odůvodňující věcné posouzení žádosti.

3. Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojil žalobou. V ní namítl, že žalovaný jej nepoučil o tom, jak probíhá řízení o opakované žádosti. Především však měl žádost posoudit věcně. Již v první žádosti žalobce uváděl strach z lichvářů. Od té doby však došlo k eskalaci výhrůžek, které se nyní rozšířily i vůči jeho synům. Výhrůžky adresované nezletilým dětem žalobce považuje za novou skutečnost ve vztahu ke korupci a nedostatečné činnosti bezpečnostních složek. Žalovaný si k této otázce neobstaral žádné aktuální podklady. I z podkladů pro rozhodnutí o předchozí žádosti však plyne, že obava z věřitelů znemožňující vyhledání účinné pomoci není ojedinělým jevem postihujícím pouze žalobce. Žalovaný se tak měl doptat na formu výhrůžek i na zkušenosti žalobce s podobnými případy v okolí, které by potvrdily jeho odůvodněné obavy vyhledat policii. Shromážděné zprávy o zemi původu nedokazují, že by vnitrostátní orgány byly ochotny a schopny poskytovat účinnou ochranu proti pronásledování.

4. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že od poslední žádosti žalobce o mezinárodní ochranu nedošlo v jeho zemi původu k žádné změně. Důvody žádosti jsou stejné, spočívají zejména v problémech se soukromými osobami. Tvrzení žalobce o vyhrožování synům žalovaný považoval za účelové, neboť je žalobce uvedl až v žalobě, i když tak mohl učinit již v řízení o žádosti.

Posouzení věci

5. Žaloba není důvodná.

6. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1. Podle § 11a odst. 1 téhož zákona platí, že ministerstvo u opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany nejprve posoudí její přípustnost, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo, že mu hrozí vážná újma podle § 14a. Neuvede-li žadatel takové důvody, ministerstvo řízení o žádosti zastaví (rozsudek rozšířeného senátu NSS č. j. -96 ze dne 6. 3. 2012, č. 2642/2012 Sb. NSS).

7. Opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany tedy neslouží k upřesňování či skutkovému doplňování předchozí žádosti. Jejím hlavním smyslem je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího řízení (rozsudek NSS č. j. -65 ze dne 11. 6. 2009).

8. Důvod popsaný k opakované žádosti o mezinárodní ochranu z roku 2021 žalobce uvedl již při podání první žádosti v roce 2018: dosud nesplacený dluh žalobce ve Vietnamu a obavu z postupu věřitelů. V tomto ohledu nejsou skutečnosti uváděné žalobcem nijak nové. Ostatně sám žalobce si toho byl vědom, neboť při poskytnutí údajů k žádosti dne 15. 10. 2021 souhlasil s tím, že tyto skutečnosti uvedl již v rámci řízení o předchozí žádosti (srov. č. l. 51 správního spisu).

9. Uváděl-li žalobce, že novou skutečností je eskalace situace a nové výhrůžky nyní směřované také vůči jeho dětem, nelze mu přisvědčit. Předně soud souhlasí s žalovaným, že tato tvrzení působí účelově, neboť je žalobce patrně mohl sdělit při poskytnutí údajů k žádosti dne 15. 10. 2021. Prostor k tomu měl, správní orgán se jej výslovně zeptal na jeho minulé tvrzení o výhrůžkách lichvářů. Nejde nicméně o novou skutečnost ve smyslu § 11a odst. 1 zákona o azylu, která by vypovídala o nějakém možném novém důvodu pro udělení mezinárodní ochrany. Vyhrožování jiným osobám než žalobci z důvodu jeho dluhu soukromými osobami by bylo projevem stále stejného důvodu, který žalobce uvedl již v roce 2018 (při pohovoru 5. 8. 2018 ostatně žalobce uvedl, že splácí, aby lichváři neublížili dětem). Jde tedy stále o hrozbu žalobci ze strany soukromých osob pro dluh, který má ve Vietnamu. Žalobce ji pouze skutkově rozvíjí, to z ní však nečiní skutečnost novou.

10. Podstatné za tohoto stavu tedy je, zda se nové skutečnosti nebo zjištění objevily nad rámec tvrzení žalobce, tedy z vlastní úřední činnosti žalovaného. Takové skutečnosti se neobjevily.

11. Jde-li o hrozící újmu ze strany soukromých osob jako důvod pro udělení doplňkové ochrany, judikatura správních soudů je ustálena v tom, že je podstatné, zda v zemi původu existuje systém účinné ochrany před takovou újmou. Žadatel se zásadně musí obrátit na orgány země původu, aby mu poskytly ochranu před jednáním soukromých osob, a teprve při její nedostupnosti je možné újmu ze strany soukromých osob považovat za významnou pro rozhodování o mezinárodní ochraně. Subjektivní nedůvěra vůči vnitrostátním orgánům neodůvodňuje rezignaci na využití ochrany státu. Pokud však informace o zemi původu ukazují opodstatněnost této nedůvěry, nelze po žadateli o mezinárodní ochranu požadovat, aby vyčerpal prostředky vnitrostátní ochrany (srov. např. rozhodnutí NSS č. j. -87 ze dne 31. 5. 2017, č. j. -28 ze dne 17. 1. 2019, č. j. -61 ze dne 13. 4. 2021).

12. K tomu žalobce uvedl, že žalovaný neobstaral žádné aktuální podklady. Tomu v zásadě přisvědčit nelze. Žalovaný zajistil dva okruhy podkladů: z roku 2021 a 2019, které ve vzájemné souvislosti a v souvislosti s absencí konkrétních tvrzení žalobce postačují.

13. Aktuální podklady pro rozhodnutí z roku 2021 (zprávy OAMP a IOM) nevypovídají o otázkách rozhodných pro posouzení věci, tj. o účinnosti vietnamské právní ochrany před újmou ze strany soukromých osob. Na druhou stanu z nich nijak neplyne, že by vietnamská policie byla neefektivní. Adresným podkladem je překlad části zprávy britského ministerstva vnitra ze zjišťovací mise ze začátku roku 2019. Z něj plyne, že nelegální půjčování peněz je považováno za vážný trestněprávní problém a že kriminální policie proti této trestné činnosti fakticky postupuje.

14. Z těchto podkladů tedy plyne, že ve Vietnamu existuje systém ochrany fakticky potlačující nelegální půjčování peněz. Jinou otázkou je, zda je tento systém účinný i ve vztahu k ochraně jednotlivců. Nicméně žalobce již v řízení o původní žádosti uvedl, že se na policii neobrátil, aniž by s ní měl nějakou negativní zkušenost. Za toho stavu tedy při zjišťování skutkového stavu nevyvstaly pochybnosti o účinnosti vietnamské policie, k nimž by bylo potřeba zjišťovat další podrobnosti.

15. Jakkoliv si je soud vědom toho, že odkazovaná zpráva britského ministerstva vnitra je z počátku roku 2019, nepovažoval ji za zastaralou, neboť proti ní žalobce neuplatnil žádné konkrétní námitky, ani neoznačil informace jiné a novější. Za toho stavu nebyl důvod se domnívat, že jde o zprávu již informačně nepoužitelnou.

16. Namítal-li žalobce, že jej žalovaný nepoučil o tom, jak probíhá řízení o opakované žádosti, nelze to považovat za plně formulovaný žalobní bod, neboť z tohoto tvrzení neplynou konkrétní důvody, proč by postup žalovaného měl být vadný a v čem by měl mít vliv na zákonnost jeho rozhodnutí. Nad rámec toho tak lze jen uvést, že žalobce měl dne 15. 10. 2021 dostatečnou možnost poskytnout údaje k žádosti o mezinárodní ochranu. Způsob jaký tak učinil, je věc jiná.

Závěr

17. Žalobce neuvedl žádné nové skutečnosti a žádné se oproti původnímu řízení ani neobjevily. Žalovaný tak po právu řízení o žádosti zastavil, neboť šlo o žádost nepřípustnou.

18. Soud proto žalobu zamítl dle Žalobce neměl ve věci úspěch a úspěšnému žalovanému nevznikly náklady nad rámec běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků tak nemá právo na náhradu nákladů řízení ( věta první ).

19. K procesnímu postupu soudu podle soud odkazuje na odst. 15–20 rozsudku KS v Plzni č. j. -30 ze dne 23. 4. 2021. Nad rámec tam uvedené argumentace je třeba zdůraznit, že soud se žalobcem písemně komunikoval v českém jazyce, což plně odpovídá závěrům stanoviska pléna ÚS sp. zn. ze dne 25. 10. 2005 (ST 20/39 SbNU 487). Pakliže některé nedávné rozsudky dospívají k jinému závěru než stanovisko pléna Ústavního soudu a obsah práva podle d bez adekvátní oponentury vztahují i na písemný styk, nelze je považovat za směrodatné [srov. nález sp. zn. ze dne 13. 11. 2007 (N 190/47 SbNU 465), odst. 67–72]. Soud se nezabýval ani tím, co žalobce uvedl o svých jazykových znalostech ve správním řízení. Tato část správního spisu nebyla nijak významná pro posouzení rozhodných otázek a soud do ní tedy nenahlížel. Nejvyšší správní soud ostatně sám opakovaně vyslovil, že není úkolem soudu, aby aktivně zjišťoval, zda jsou naplněny podmínky pro ustanovení tlumočníka podle a Potřeba tlumočníka musí být zcela zjevná a musí z řízení vyplynout sama, zejména z aktivity účastníka řízení (srov. rozhodnutí NSS č. j. -45 ze dne 29. 7. 2004, č. NSS, č. j. -49 ze dne 31. 1. 2005, č. j. -53 ze dne 28. 6. 2007, č. j. -64 ze dne 26. 2. 2008, č. j. -28 ze dne 30. 1. 2014, č. j. -21 ze dne 18. 6. 2021, č. j. -56 ze dne 1. 12. 2021).

20. Uvedené závěry nebyly vždy respektovány (srov. rozsudky NSS č. j. -50 ze dne 7. 4. 2021, č. j. -52 ze dne 30. 7. 2021, č. j. -45 ze dne 11. 11. 2021), nebyly však ani zpochybněny postupem podle

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost u Nejvyššího správního soudu do dvou týdnů od jeho doručení. Lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Krajského soudu v Plzni.

Plzeň 9. února 2022

Mgr. Jan Šmakal v.r.

soudce

Shodu s prvopisem potvrzuje: L. K.