Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 As 178/2021 - 25

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Ing. M. P., zastoupený JUDr. Jiřím Trnkou, Ph.D., advokátem se sídlem V. Talicha 14, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 1. 2021, sp. zn. OREG/137643/2020/vano, čj. , o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 5. 2021, čj. ,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Městský úřad Protivím (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 8. 9. 2020, čj. výst. 73/20152372/201519/ÚŘUS/Rozh/Ko, rozhodl o umístění stavby „Oplocení pozemku a vjezd na pozemek, na pozemku p.č. X (zahrada) v k.ú. P.“. V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a některých dalších účastníků správního řízení a potvrdil rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou. Protože spolu s jejím podáním nezaplatil soudní poplatek, zaslal mu Krajský soud v Českých Budějovicích výzvu k jeho zaplacení, kterou doručoval prostřednictvím držitele poštovní licence. Protože se mu vrátila jako nedoručitelná z důvodu, že žalobce nemá schránku, do které by bylo možné zásilku vhodit, přistoupil následně krajský soud k náhradnímu doručení výzvy vyvěšením na úřední desce podle ve spojení s Po uplynutí lhůty k zaplacení soudního poplatku krajský soud řízení v záhlaví označeným usnesením zastavil pro nezaplacení soudního poplatku.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Namítá, že je fyzickou osobou a má zřízenu datovou schránku, do které mu měl krajský soud písemnosti doručovat, což se nestalo. Stěžovatel si datovou schránku zřídil, protože často cestuje, a legitimně očekával, že mu do ní bude doručováno. Usnesení o zastavení řízení jej překvapilo, protože výzva k zaplacení soudního poplatku se vůbec nedostala do jeho dispozice.

[4] Žalovaný při předložení správního spisu sdělil, že se s ohledem na uplatněný důvod kasační stížnosti nebude k jejímu obsahu vyjadřovat.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[5] Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační stížnosti v souladu s a 4 v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů. Současně se zabýval tím, zda napadený rozsudek či řízení jemu předcházející řízení nevykazuje vady, k nimž by musel podle přihlédnout z úřední povinnosti.

[6] Kasační stížnost není důvodná.

[7] Stěžovatel uplatnil kasační námitku, kterou lze z hlediska jejího obsahu podřadit pod důvod dle Namítá, že krajský soud nemohl řízení o žalobě zastavit pro nezaplacení soudního, protože stěžovateli nesprávně doručoval výzvu k zaplacení soudního poplatku poštou, a nikoli do datové schránky.

[8] Úvodem Nejvyšší správní soud předesílá, že identickými otázkami ve věci totožných účastníků se v nedávné době zabýval již v rozsudku ze dne 21. 12. 2021 čj. , ve věci dodatečného povolení téže stavby. I v dané věci krajský soud řízení zastavil pro nezaplacení soudního poplatku, přičemž výzvu k jeho zaplacení stěžovateli doručoval ve stejné době stejným způsobem jako v nyní posuzované věci. V kasační stížnosti pak stěžovatel uplatnil shodné námitky jako nyní. Nejvyšší správní soud proto neshledal důvod se za této situace odchylovat od závěrů, které učinil v uvedeném rozsudku a v podrobnostech na ně nyní odkazuje.

[9] Nejvyšší správní soud vyšel z toho, že předložený spis krajského soudu obsahuje úřední záznam ze dne 7. 4. 2021, ze kterého se podává, že krajský soud k doručování výzvy k zaplacení soudního poplatku prostřednictvím poštovní přepravy přistoupil z důvodu, že stěžovatel má datovou schránku podnikající fyzické osoby, nikoli datovou schránku fyzické osoby.

[10] Z plyne, že soud je povinen doručovat písemnosti primárně do datové schránky. Teprve neníli doručení tímto způsobem možné, doručuje ji jiným způsobem (viz rozsudek NSS ze dne 9. 6. 2016, čj. ). Toto ustanovení obsahuje současně odkaz na , o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen „“), který v až rozeznává různé typy datových schránek – datovou schránku fyzické osoby, datovou schránku podnikající fyzické osoby, datovou schránku právnické osoby a datovou schránku orgánu veřejné moci (k tomu viz také rozsudek NSS ze dne 6. 1. 2016, čj. ). Rozlišení jednotlivých typů datových schránek zákon dále zachovává mimo jiné také v upravujícím doručování dokumentů orgánů veřejné moci (tedy i soudů) prostřednictvím datové schránky.

[11] Jak plyne i z judikatury Nejvyššího správního soudu, při doručování je třeba mezi jednotlivými typy datových schránek rozlišovat. Dle zákona musí orgán veřejné moci doručovat pouze do té datové schránky, která odpovídá roli osoby v dané věci. V případě fyzické osoby se proto musí zabývat tím, zda v daném řízení vystupuje v souvislosti se svým podnikáním či nikoli. Jestliže má fyzická osoba zřízenu pouze datovou schránku podnikající fyzické osoby a dané řízení se týká otázek nesouvisejících s podnikáním, je povinností orgánu veřejné moci doručovat takové osobě tak, jako by žádnou datovou schránku zřízenu neměla – typicky prostřednictvím držitele poštovní licence (viz rozsudky NSS ze dne 18. 6. 2014, čj. , ze dne 15. 7. 2010, čj. , ze dne 21. 11. 2013, čj. , a ze dne 6. 1. 2016, čj. ).

[12] Nejvyšší správní soud se proto musel zabývat tím, zda nyní posuzovaná věc souvisí s podnikatelskou činností stěžovatele. Pokud by tomu tak bylo, byla by kasační stížnost důvodná, neboť v takovém případě by skutečně bylo povinností krajského soudu, aby stěžovateli výzvu k zaplacení soudního poplatku doručoval do datové schránky. Správní řízení se týkalo stavby oplocení na pozemku sousedícím s pozemkem ve vlastnictví stěžovatele, který byl účastníkem řízení ve smyslu , o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), dle nějž jsou účastníky územního řízení osoby, jejichž vlastnické nebo jiné věcné právo k sousedním stavbám anebo sousedním pozemkům nebo stavbám na nich může být územním rozhodnutím přímo dotčeno. Z hlediska předmětu řízení a tvrzení stěžovatele v žalobě není zřejmé, že by se správní řízení týkalo podnikání stěžovatele. Souvislost dané věci s podnikáním stěžovatele nelze dovodit ani z obsahu podání, která stěžovatel správním orgánům zasílal a v nichž proti umístění stavby brojil a ani ze způsobu, jakým se v těchto podáních v průběhu správního řízeni (ale ani později v žalobě) označoval. Podle věty třetí platí, že „v podání souvisejícím s její podnikatelskou činností uvede fyzická osoba jméno a příjmení, popřípadě dodatek odlišující osobu podnikatele nebo druh podnikání vztahující se k této osobě nebo jí provozovanému druhu podnikání, identifikační číslo osob a adresu zapsanou v obchodním rejstříku nebo jiné zákonem upravené evidenci jako místo podnikání, popřípadě jinou adresu pro doručování.“ Stěžovatel se ve svých podáních označoval pouze jménem a adresou. Ani z tohoto hlediska proto stěžovatel nedal nijak najevo, že by se snad věc měla dotýkat jeho podnikatelské činnosti. Na základě uvedených skutečností lze dospět k závěru, že krajský soud postupoval v souladu se zákonem, pokud písemnosti (včetně výzvy k zaplacení soudního poplatku) stěžovateli zasílal prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, a nikoli do datové schránky.

[13] Pouze pro doplnění lze dodat, že z předložených správních spisů rovněž plyne, že správní orgány doručovaly stěžovateli veškeré písemnosti poštou na shodnou adresu jako později krajský soud, aniž by se proti tomu stěžovatel v průběhu správního řízení vymezoval a požadoval doručovat jiným způsobem. Z předloženého spisu krajského soudu vedle toho plyne, že stěžovatel podal žalobu rovněž prostřednictvím držitele poštovní licence.

[14] Jak Nejvyšší správní soud podotkl již ve výše uvedeném rozsudku sp. zn. , stěžovatel ani nedoložil, zda opravdu nebyla naplněna materiální funkce doručení, tedy zda se s danou písemností skutečně neseznámil, respektive se s ní vůbec nemohl seznámit. I kdyby totiž v projednávané věci došlo k nedodržení zákonného postupu při doručování, samo o sobě to ještě neznamená, že se doručení musí zopakovat. Rozhodující je, zda se předmětná písemnost dostala či mohla dostat do rukou adresáta. Obdobný závěr dovodil zdejší soud již v rozsudku ze dne 6. 3. 2009, čj. , na který dále navázal v rozhodnutích ze dne 16. 12. 2010, čj. a ze dne 29. 6. 2011, čj. . Z doručenky založené ve spisu krajského soudu přitom plyne, že držitel poštovní licence v místě doručení zanechal písemné oznámení o tom, že stěžovateli zásilku doručoval. Stěžovatel přitom jen obecně uvedl, že v souvislosti se svým povoláním (ředitel K.) často cestuje až na několik týdnů mimo své trvalé bydliště. Nijak však netvrdil ani nedoložil, že byl mimo své bydliště rovněž v rozhodné době, kdy mu krajský soud doručoval výzvu k zaplacení soudního poplatku. Obecný odkaz na to, že pracovní činnost stěžovatele je spojena s častým cestováním, je za takové situace nedostatečný.

[15] Nejvyšší správní soud neshledal ani důvod provádět stěžovatelem navržené důkazy. Stěžovatel ke kasační stížnosti přiložil potvrzení ze dne 29. 8. 2016 o žádosti o zneplatnění přístupových údajů a vydání nových a výpis zpráv z datové schránky. Vedle toho dále navrhl, aby soud provedl k důkazu výpis z evidence datových schránek. Takové dokazování by ale bylo nadbytečné, neboť jak plyne i z výše uvedené žádosti, stěžovatel má zřízenu pouze datovou schránku pro podnikající fyzické osoby. Uvedené ostatně ověřil u Ministerstva vnitra zdejší soud v již uvedeném řízení sp. zn. , z čehož lze vyjít i v nynější věci. Provedení těchto důkazů by bylo nadbytečné, protože by nemohlo nic změnit na výše uvedených závěrech a nevedlo by ke zjištění jiných skutkových okolností než těch, ze kterých vyšel krajský soud při vydání napadeného usnesení.

IV. Závěr a náklady řízení

[16] Nejvyšší správní soud tedy s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle věty druhé zamítl.

[17] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle ve spojení s Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu nákladů řízení proto nemá. Žalovanému, který měl ve věci úspěch, nevznikly v řízení náklady přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 28. ledna 2022

Milan Podhrázký

předseda senátu