Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 305/2021 - 12

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce P. Č., proti žalované České advokátní komoře, se sídlem Praha 1, Národní 16, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2021, č. j. - 23,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Žalobce se u Krajského soudu v Brně domáhal přezkoumání a zrušení rozhodnutí ze dne 22. 3. 2021, č. j. 10.01-000110/21-002, jímž žalovaná nevyhověla jeho žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby podle , o advokacii. Poté, co krajský soud věc postoupil Městskému soudu v Praze, požádal žalobce tento soud o osvobození od soudních poplatků. Městský soud tuto žádost usnesením označeným v záhlaví zamítl. Dospěl k závěru, že ačkoliv žalobce dostatečně neosvědčil, že nemá dostatečné prostředky, není namístě jej vyzývat k odstranění nedostatků. Ani po případném doplnění údajů by totiž žalobci nebylo možné osvobození od soudních poplatků přiznat, neboť žalobce tento institut zneužívá. Mimo množství žalobcem vedených sporů považoval městský soud za rozhodný způsob, jakým žalobce soudní spory vyvolává a také podstatu těchto sporů. Daná řízení jsou vedena sériově a stereotypně. Povaha projednávané věci i ostatních žalobcových případů podle městského soudu svědčí o tom, že žalobci primárně nejde i vyřešení sporné otázky, ale o to, aby vyvolal spor jako takový

[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal proti tomuto usnesení kasační stížnost. Namítá, že o osvobození od soudních poplatků vůbec nepožádal, a že městský soud rozhoduje „svévolně, stereotypně, mstivě a arogantně“.

[3] Nejvyšší správní soud považuje nejprve za vhodné uvést, že pokud kasační stížnost směřuje proti rozhodnutí městského soudu o neosvobození od soudních poplatků, stěžovateli nevzniká poplatková povinnost, ani povinnost zastoupení advokátem dle (viz usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2015, č. j. - 19, č. 3271/2015 Sb. NSS, rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na webu www.nssoud.cz).

[4] Nejvyšší správní soud proto přistoupil k přezkumu napadeného usnesení městského soudu v rozsahu podané kasační stížnosti ( věta před středníkem ) a z důvodů v ní uvedených ( , věta před středníkem ). Ve věci rozhodl bez nařízení jednání za podmínek vyplývajících z věty první

[5] Kasační stížnost není důvodná.

[6] Podle účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne.

[7] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že z obsahu spisu městského soudu jednoznačně vyplývá, že stěžovatel tento soud požádal o osvobození od soudních poplatků, a to podáním ze dne 17. 7. 2021 (č. l. 19 spisu městského soudu). Není proto pravdivé jeho tvrzení, že tuto žádost nepodal.

[8] Smyslem osvobození od soudních poplatků je, aby osobám, které nemají dostatek prostředků, byla zajištěna účinná soudní ochrana jejich práv. Jak již tento soud uvedl v rozsudku ze dne 26. 10. 2011, č. j. - 66, který se týkal právě stěžovatele, a který v odůvodnění napadeného usnesení citoval i městský soud, „osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím chudým osobám vést bezplatně spory podle své libosti“. I pokud je účastník nemajetný a zásadně by bylo namístě jej osvobodit od soudních poplatků, může soud toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporů, které účastník vede.

[9] V tomto případě městský soud považoval pro posouzení žádosti rozhodný právě způsob, jakým stěžovatel vyvolává a vede soudní spory, včetně toho, co je jejich podstatou. Stěžovatel vede u městského soudu velké množství sporů proti žalované, v nichž postupuje sériově a používá obdobné argumenty jako v dřívějších neúspěšných případech, kde se mu na ně již opakovaně dostalo odpovědi. I z rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu, který též eviduje značné množství věcí stěžovatele, vyplývá, že jeho postup v řízeních se neustále opakuje. Příznačná je sériovost a stereotypnost stěžovatelových žádostí, spojená s opakováním obdobných či zcela identických argumentů. Stěžovatel se evidentně nesoudí se snahou o vyřešení sporu, nýbrž pro jeho samotné vedení (viz shodně rozsudky Nejvyššího správního soudu v obdobných věcech stěžovatele ze dne 12. 6. 2020, č. j. - 13, ze dne 13. 8. 2020, č. j. - 11, či ze dne 6. 11. 2020, č. j. - 10). Nejvyšší správní soud proto aprobuje závěr městského soudu, že podmínky pro osvobození od soudních poplatků v řízení před městským soudem nebyly splněny. Stěžovatelova žádost nesměřovala k zajištění jeho účinné soudní ochrany, nýbrž k tomu, aby mohl bezplatně vést spory podle své libosti; k tomuto účelu institut osvobození od soudních poplatků neslouží.

[10] K ostatním tvrzením obsaženým v kasační stížnosti Nejvyšší správní soud pouze ve stručnosti konstatuje, že se jedná o vyjádření stěžovatelových názorů na činnost městského soudu, které nemají pro posouzení věci, tedy otázky osvobození od soudních poplatků, žádnou relevanci.

[11] Ze shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji dle in fine zamítl.

[12] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o , ve spojení s Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. listopadu 2021

Mgr. Radovan Havelec

předseda senátu