Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

60 Az 1/2021 - 27

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci

žalobce: O. M., narozený

státní příslušnost

pobytem

zastoupený advokátkou JUDr. Irenou Strakovou

se sídlem Karlovo náměstí 287/18, 120 00 Praha 2

proti

žalovanému: Ministerstvo vnitra

se sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7

v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 6. 2021, čj. X,

takto:

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Žalobce podal dne 11. 5. 2021 žádost o udělení mezinárodní ochrany v České republice.

2. Při pohovoru konaném dne 19. 5. 2021 žalobce uvedl, že v zemi původu doposud neměl žádné potíže a do České republiky přicestoval za prací. Na Ukrajinu se však nechce vrátit z důvodu možného povolání do armády a do války. V této souvislosti mu již od jeho 20 let chodila předvolání, aby se dostavil na vojenskou správu. Osobně žádné takovéto předvolání nepřevzal; s obsahem předvolání se seznámila pouze žalobcova matka. Na Ukrajině žije celá žalobcova rodina.

3. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalobcovu žádost o mezinárodní ochranu zamítl jako zjevně nedůvodnou dle , o azylu, ve znění od 18. 12. 2015 (dále jen „zákon o azylu“), neboť žalobce pochází ze země, kterou Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu.

II. Shrnutí žaloby

4. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 3. 8. 2021 žalobu u Krajského soudu v Plzni. Ten ji usnesením ze dne 17. 8. 2021, čj. -13, postoupil Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

5. Žalobce uvedl, že žalovaný svým rozhodnutím porušil a 4, a a 3 , § 12 písm. b) a § 14a zákona o azylu a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). Žalobce stručně zrekapituloval průběh řízení a uvedl, že svůj azylový příběh předestřel dostatečně podrobně. Žalovaný se naopak zřejmě neseznámil se situací v zemi původu a judikaturou správních soudů. Ve výsledku tak nedostatečně zjistil skutkový stav věci. Žalobce poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 6. 2008, čj. -83, č. 2406/2011 Sb. NSS, a rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 26. 2. 2015, C-472/13, Shepherd, ECLI:EU:C:2015:117.

6. Dále žalobce citoval § 2 odst. 7 zákona o azylu a poukázal též na povinnost získání přesných a aktuálních informací o zemi původu ve smyslu čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany. Žalobce uvedl, že výklad pojmu pronásledování je poměrně složitý a byl předmětem rozsáhlé judikatury (k tomu žalobce citoval rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 9. 2008, čj. -57).

7. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

III. Shrnutí vyjádření žalovaného

8. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odmítl žalobcovu argumentaci a uvedl, že nepovažuje napadené rozhodnutí za vadné, nesprávné či nezákonné. Žalobcovu obavu z možného nástupu do vojenské služby nelze vnímat jako pronásledování ve smyslu § 12 zákona o azylu. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2018, čj. -64. Žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav věci, přičemž je to právě žalobce, kdo má v daném řízení povinnost tvrzení. Mezinárodní ochrana je výjimečným institutem, který neslouží k pouhé legalizaci pobytu cizince na území České republiky.

9. Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

IV. Právní hodnocení krajského soudu

10. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů ( ). Ve věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle

11. Žaloba není důvodná.

12. Dle § 16 odst. 2 zákona o azylu platí, že „[j]ako zjevně nedůvodná se zamítne i žádost o udělení mezinárodní ochrany, jestliže žadatel o udělení mezinárodní ochrany přichází ze státu, který Česká republika považuje za bezpečnou zemi původu, neprokáže-li žadatel o udělení mezinárodní ochrany, že v jeho případě tento stát za takovou zemi považovat nelze.“

13. Dle § 16 odst. 3 zákona o azylu pak „[j]sou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a 14 nebo doplňkové ochrany podle § 14b. Jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné podle odstavce 2, rovněž se neposuzuje, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a“ (důraz doplněn).

14. Z uvedeného vyplývá, že pochází-li žadatel o mezinárodní ochranu ze země, již Česká republika považuje za bezpečnou, je to právě žadatel, kdo prokazuje, že v jeho konkrétním případě mu v návratu do země původu brání skutečnosti odůvodňující udělení mezinárodní ochrany (z recentní judikatury srov. například usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 10. 2018, čj. -34).

15. V nyní posuzované věci je postaveno najisto, že žalobce pochází z Ukrajiny a má ukrajinské státní občanství. Česká republika přitom dle , kterou se provádí zákon o azylu a zákon o dočasné ochraně cizinců, považuje Ukrajinu za bezpečnou zemi pouze „s výjimkou poloostrova Krym a částí Doněcké a Luhanské oblasti pod kontrolou proruských separatistů.“

16. Žalobce svou žádost o udělení mezinárodní ochrany opřel výhradně o svou obavu z možného povolání do armády a případného zapojení do válečného konfliktu. Nejvyšší správní soud například v usnesení ze dne 26. 10. 2016, čj. -26 shrnul, že „[p]roblematikou odmítání služby v armádě jakožto azylově relevantního důvodu se Nejvyšší správní soud zabýval opakovaně (ve vztahu k aktuálnímu konfliktu na Ukrajině např. v usnesení ze dne 17. 6. 2015, čj. -31, či ze dne 20. 4. 2016, čj. -24). Dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu „[s]amotné odmítání tedy odůvodněné obavy z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu ještě nezakládá, a to ani tehdy, pokud by výkon vojenské služby byl spojen s rizikem účasti při bojových akcích ve válečném konfliktu. Může je zakládat, pokud je odůvodněno reálně projeveným politickým nebo náboženským přesvědčením“ (rozsudky ze dne 29. 3. 2004, čj. -49, či ze dne 7. 8. 2012, č. j. -44).“ Specifickými důvody pro možné udělení mezinárodní ochrany v případě nástupu do vojenské služby se pak zabýval Nejvyšší správní soud například i v žalobcem citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. -83, dle něhož branci mohou představovat určitou sociální skupinu ve smyslu § 12 zákona o azylu v případě, kdy jim při nenastoupení do služby hrozí postih ze strany státu a naopak při nastoupení do služby nebezpečí ze strany teroristických skupin, proti nimž není stát schopen poskytnout dostatečnou ochranu. Velmi specifickým byl též případ, který Soudní dvůr Evropské unie řešil v rozsudku ve věci Shepherd, dle něhož je za pronásledování – stručně řečeno – nutno považovat i situaci, kdy by se příslušník ozbrojených sil měl svým nuceným působením v armádě (byť nepřímo) podílet na páchání válečných zločinů.

17. Ačkoli žalobce v nynější věci tížilo nejen břemeno tvrzení, ale i břemeno důkazní, neuvedl (a tím spíše ani nikterak nedoložil), že by v jeho případě byly v souvislosti s odmítáním nastoupení vojenské služby dány jakékoli zvláštní okolnosti, které by udělení mezinárodní ochrany opodstatňovaly. Samotná skutečnost, že žalobce vojenskou službu nastoupit nechce – jakkoli může být i lidsky pochopitelná –, k udělení mezinárodní ochrany nedostačuje. Žalobce pak neuvedl ani žádné jiné skutečnosti, pro něž by v jeho případě nebylo možné považovat Ukrajinu za bezpečnou zemi původu. Za této situace a ze shora uvedených důvodů krajský soud neshledal, že by žalovaný nedostatečně zjistil skutkový stav věci, resp. že by své rozhodnutí zatížil jinou nezákonností.

V. Závěr a náklady řízení

18. Na základě shora uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl krajský soud podle věty první Žalobce neměl v řízení úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Pokud jde o procesně úspěšného žalovaného, v jeho případě nebylo prokázáno, že by mu v souvislosti s tímto řízením před soudem vznikly nezbytné náklady důvodně vynaložené nad rámec běžné úřední činnosti. Z toho důvodu mu krajský soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

V Českých Budějovicích 30. září 2021

JUDr. Michal Hájek, Ph.D. v. r.

samosoudce

Shodu s prvopisem potvrzuje G. K.