Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
9 Azs 56/2021 - 57.pdf
PDF · 0 B
No categories available
9 Azs 56/2021 - 57
[13] Stěžovatel uvedl, že je nucen k výkonu vojenské služby a její výkon je proti jeho náboženskému vyznání a svědomí. K otázce odmítání nástupu k výkonu základní vojenské služby se NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 29. 3. 2004, č. j. 5 Azs 4/2004 - 49: „Odmítání nástupu k výkonu základní vojenské služby, která je ve státě původu povinná, nelze bez dalšího považovat za důvod pro udělení azylu podle § 12 zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb. , zvláště není-li takové odmítání spojeno s reálně projeveným politickým přesvědčením nebo náboženstvím.“ Stěžovatel při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 4. 9. 2019 (protokol o pohovoru na č. l. 17 správního spisu) tvrdil, že k výkonu vojenské služby nechce nastoupit, jelikož se necítí jako Alžířan, ale jako Kabyl. Odmítavý postoj k vojenské službě tedy nezdůvodňoval svým náboženstvím, ale národností. Ve správním řízení ani později však neuvedl, z jakého důvodu by mu jeho příslušnost k této národnosti měla výkon vojenské služby znemožňovat. Neuvedl ani, že by s Kabyly bylo v armádě zacházeno hůře než s ostatními občany. Neuvedl tak žádná konkrétní tvrzení, se kterými by se žalovaný musel podrobněji vypořádat. Z tohoto důvodu bylo dostatečné, když žalovaný uvedl, že by případný výkon vojenské služby nemohl v jeho případě představovat pronásledování či vážnou újmu. V žalobě následně uvedl, že výkon vojenské služby je proti jeho přesvědčení, ovšem toto tvrzení nijak nerozvinul. Krajský soud proto nebyl povinen se s tímto tvrzením podrobněji vypořádat.
[14] K hrozbě, jež by v dané zemi původu vymezila brance jako určitou sociální skupinu ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, se NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 9. 6. 2008, č. j. 5 Azs 18/2008 - 83, č. 2406/2011 Sb. NSS, týkajícím se navíc právě Alžírska: „Branci mohou být na základě konkrétních skutkových okolností považováni za specifickou sociální skupinu, jejíž příslušníci mohou mít odůvodněný strach z pronásledování ve smyslu § 12 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb. , o azylu, pokud na jedné straně čelí hrozbě násilí ze strany teroristických skupin pro případ, že základní vojenskou službu nastoupí, přičemž příslušný stát (Alžírsko) není schopen jim před tímto nebezpečím poskytnout dostatečnou ochranu, a na straně druhé naopak čelí hrozbě trestů odnětí svobody a dalších sankcí ze strany státu pro případ, že by vojenskou službu nastoupit odmítli.“ Stěžovatel netvrdil, že by mu hrozilo násilí ze strany teroristických skupin. Potenciální trestní stíhání pro nenastoupení vojenské služby zakládá azylově relevantní pronásledování tehdy, pokud je trestní sankce důsledkem toho, že se branec odmítne zúčastnit bojových operací odporujících mezinárodnímu právu nebo že mu hrozí trest, jehož intenzita či způsob výkonu zakládá porušení lidských práv. Takové okolnosti však v případě stěžovatele nenastaly.
[15] Stěžovatel namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu ohledně aktuální situace národnostní menšiny Kabylů. Žalovaný si podle něj též neopatřil aktuální zprávy nezávislých mezinárodních organizací k dodržování lidských práv v Alžírsku. Ve vztahu ke shromážděným podkladům NSS odkazuje na rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, č. 1825/2009 Sb. NSS, dle kterého musí být užité podklady 1) relevantní, 2) důvěryhodné a vyvážené, 3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a 4) transparentní a dohledatelné. Zastaralost zpráv o zemi původu nelze posuzovat pouze na základě faktu, že od vypracování či vydání takové zprávy uplynul určitý čas (srov. usnesení NSS ze dne 5. 8. 2020, č. j. 5 Azs 369/2019 - 35). Zastaralá je taková zpráva, která „obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, již zpráva popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden, a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let.“ (viz rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2020, č. j. 6 Azs 109/2019 - 74). Žalovaný při posuzování situace v Alžírsku vycházel z informace OAMP ze dne 5. 1. 2017 - Vztah Berberů a Arabů na území Alžírska, informace OAMP ze dne 9. 4. 2019 - Hodnocení Alžírska jako bezpečné země původu a z informace MZV ČR ze dne 9. 6. 2017 - Hnutí za autonomii Kabýlie (MAK). Uvedené podklady vycházejí i ze zpráv lidskoprávních organizací Human Rights Watch a Freedom House, na něž stěžovatel poukazuje v kasační stížnosti. Informace ohledně hodnocení Alžírska jako bezpečné země původu byla pořízena půl roku před vydáním napadeného rozhodnutí. Stěžovatel netvrdil, že by se situace v Alžírsku změnila natolik, že by již nebylo možné použít podklady ohledně hnutí MAK a situace Berberů. Neuvedl též jediné tvrzení, které by závěry z těchto podkladů vyvracelo. Alžírsko opustil v roce 2019 kvůli tomu, že obdržel předvolání k nástupu vojenské služby. Zemi původu tak neopustil kvůli své národnosti nebo potížím kvůli podpoře hnutí MAK.
[16] Dle § 16 odst. 3 zákona o azylu platí, že jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a § 14. V případě zjevně nedůvodné žádosti dle odstavce 2 se rovněž neposuzuje, zda žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a (srov. též usnesení NSS ze dne 16. 2. 2021, č. j. 10 Azs 258/2020 - 52). Žalovaný tak nebyl povinen posoudit, zda stěžovatel splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany či humanitárního azylu.
[17] Námitku, že se asimiloval na území České republiky a zpřetrhal všechny vazby v zemi původu, stěžovatel poprvé uplatnil až v kasační stížnosti. Jedná se tedy o námitku, kterou neuplatnil v řízení před krajským soudem. Taková námitka je dle § 104 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. nepřípustná. Ze stejného důvodu jsou nepřípustné námitky uvedené v replice ohledně sociálních problémů v Alžírsku či blíže nespecifikovaného zásahu do jeho soukromého a rodinného života.
[18] Na závěr je třeba uvést, že k přijatelnosti kasační stížnosti dle § 104a s. ř. s. s. ř. s. je nutné shledat, že v projednávané věci nastal jeden z případů uvedených ve výše citovaném usnesení NSS č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. V nyní projednávaném případě se tak nestalo. Stěžovateli se nepodařilo zpochybnit, že Alžírsko je bezpečná země původu, ve které mu nehrozí pronásledování ani vážná újma. Ustálená judikatura NSS poskytuje dostatečnou odpověď na jeho námitky. Pouhý nesouhlas s rozsudkem krajského soudu nemůže přijatelnost kasační stížnosti založit.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle § 104a s. ř. s. s. ř. s.
[20] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s § 60 odst. 1 větou první s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. s. ř. s. (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. 8 As 287/2020 - 33, část III. 4.). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. července 2021
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu