Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 Azs 56/2021 - 57

[13] Stěžovatel uvedl, že je nucen k výkonu vojenské služby a její výkon je proti jeho náboženskému vyznání a svědomí. K otázce odmítání nástupu k výkonu základní vojenské služby se NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 29. 3. 2004, č. j. - 49: „Odmítání nástupu k výkonu základní vojenské služby, která je ve státě původu povinná, nelze bez dalšího považovat za důvod pro udělení azylu podle , o azylu, ve znění , zvláště není-li takové odmítání spojeno s reálně projeveným politickým přesvědčením nebo náboženstvím.“ Stěžovatel při pohovoru k žádosti o udělení mezinárodní ochrany ze dne 4. 9. 2019 (protokol o pohovoru na č. l. 17 správního spisu) tvrdil, že k výkonu vojenské služby nechce nastoupit, jelikož se necítí jako Alžířan, ale jako Kabyl. Odmítavý postoj k vojenské službě tedy nezdůvodňoval svým náboženstvím, ale národností. Ve správním řízení ani později však neuvedl, z jakého důvodu by mu jeho příslušnost k této národnosti měla výkon vojenské služby znemožňovat. Neuvedl ani, že by s Kabyly bylo v armádě zacházeno hůře než s ostatními občany. Neuvedl tak žádná konkrétní tvrzení, se kterými by se žalovaný musel podrobněji vypořádat. Z tohoto důvodu bylo dostatečné, když žalovaný uvedl, že by případný výkon vojenské služby nemohl v jeho případě představovat pronásledování či vážnou újmu. V žalobě následně uvedl, že výkon vojenské služby je proti jeho přesvědčení, ovšem toto tvrzení nijak nerozvinul. Krajský soud proto nebyl povinen se s tímto tvrzením podrobněji vypořádat.

[14] K hrozbě, jež by v dané zemi původu vymezila brance jako určitou sociální skupinu ve smyslu § 12 písm. b) zákona o azylu, se NSS vyjádřil v rozsudku ze dne 9. 6. 2008, č. j. - 83, č. 2406/2011 Sb. NSS, týkajícím se navíc právě Alžírska: „Branci mohou být na základě konkrétních skutkových okolností považováni za specifickou sociální skupinu, jejíž příslušníci mohou mít odůvodněný strach z pronásledování ve smyslu , o azylu, pokud na jedné straně čelí hrozbě násilí ze strany teroristických skupin pro případ, že základní vojenskou službu nastoupí, přičemž příslušný stát (Alžírsko) není schopen jim před tímto nebezpečím poskytnout dostatečnou ochranu, a na straně druhé naopak čelí hrozbě trestů odnětí svobody a dalších sankcí ze strany státu pro případ, že by vojenskou službu nastoupit odmítli.“ Stěžovatel netvrdil, že by mu hrozilo násilí ze strany teroristických skupin. Potenciální trestní stíhání pro nenastoupení vojenské služby zakládá azylově relevantní pronásledování tehdy, pokud je trestní sankce důsledkem toho, že se branec odmítne zúčastnit bojových operací odporujících mezinárodnímu právu nebo že mu hrozí trest, jehož intenzita či způsob výkonu zakládá porušení lidských práv. Takové okolnosti však v případě stěžovatele nenastaly.

[15] Stěžovatel namítal nedostatečné zjištění skutkového stavu ohledně aktuální situace národnostní menšiny Kabylů. Žalovaný si podle něj též neopatřil aktuální zprávy nezávislých mezinárodních organizací k dodržování lidských práv v Alžírsku. Ve vztahu ke shromážděným podkladům NSS odkazuje na rozsudek ze dne 4. 2. 2009, č. j. - 81, č. 1825/2009 Sb. NSS, dle kterého musí být užité podklady 1) relevantní, 2) důvěryhodné a vyvážené, 3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a 4) transparentní a dohledatelné. Zastaralost zpráv o zemi původu nelze posuzovat pouze na základě faktu, že od vypracování či vydání takové zprávy uplynul určitý čas (srov. usnesení NSS ze dne 5. 8. 2020, č. j. - 35). Zastaralá je taková zpráva, která „obsahuje informace, které v důsledku změny okolností v období mezi vypracováním zprávy a jejím použitím již nejsou aktuální, neboť situace, již zpráva popisuje, je již zcela jiná. Pokud se podstatně změní situace, může být zastaralá i zpráva stará pouhý týden, a pokud je situace stabilní, může být použitelná i zpráva stará několik let.“ (viz rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2020, č. j. - 74). Žalovaný při posuzování situace v Alžírsku vycházel z informace OAMP ze dne 5. 1. 2017 - Vztah Berberů a Arabů na území Alžírska, informace OAMP ze dne 9. 4. 2019 - Hodnocení Alžírska jako bezpečné země původu a z informace MZV ČR ze dne 9. 6. 2017 - Hnutí za autonomii Kabýlie (MAK). Uvedené podklady vycházejí i ze zpráv lidskoprávních organizací Human Rights Watch a Freedom House, na něž stěžovatel poukazuje v kasační stížnosti. Informace ohledně hodnocení Alžírska jako bezpečné země původu byla pořízena půl roku před vydáním napadeného rozhodnutí. Stěžovatel netvrdil, že by se situace v Alžírsku změnila natolik, že by již nebylo možné použít podklady ohledně hnutí MAK a situace Berberů. Neuvedl též jediné tvrzení, které by závěry z těchto podkladů vyvracelo. Alžírsko opustil v roce 2019 kvůli tomu, že obdržel předvolání k nástupu vojenské služby. Zemi původu tak neopustil kvůli své národnosti nebo potížím kvůli podpoře hnutí MAK.

[16] Dle § 16 odst. 3 zákona o azylu platí, že jsou-li důvody pro zamítnutí žádosti o udělení mezinárodní ochrany jako zjevně nedůvodné, neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 a § 14. V případě zjevně nedůvodné žádosti dle odstavce 2 se rovněž neposuzuje, zda žadatel neuvádí skutečnosti svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a (srov. též usnesení NSS ze dne 16. 2. 2021, č. j. - 52). Žalovaný tak nebyl povinen posoudit, zda stěžovatel splňuje podmínky pro udělení doplňkové ochrany či humanitárního azylu.

[17] Námitku, že se asimiloval na území České republiky a zpřetrhal všechny vazby v zemi původu, stěžovatel poprvé uplatnil až v kasační stížnosti. Jedná se tedy o námitku, kterou neuplatnil v řízení před krajským soudem. Taková námitka je dle nepřípustná. Ze stejného důvodu jsou nepřípustné námitky uvedené v replice ohledně sociálních problémů v Alžírsku či blíže nespecifikovaného zásahu do jeho soukromého a rodinného života.

[18] Na závěr je třeba uvést, že k přijatelnosti kasační stížnosti dle je nutné shledat, že v projednávané věci nastal jeden z případů uvedených ve výše citovaném usnesení NSS č. j. - 39. V nyní projednávaném případě se tak nestalo. Stěžovateli se nepodařilo zpochybnit, že Alžírsko je bezpečná země původu, ve které mu nehrozí pronásledování ani vážná újma. Ustálená judikatura NSS poskytuje dostatečnou odpověď na jeho námitky. Pouhý nesouhlas s rozsudkem krajského soudu nemůže přijatelnost kasační stížnosti založit.

IV. Závěr a náklady řízení

[19] Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nepřijatelnou odmítl podle

[20] O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s (k tomu srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 25. 3. 2021, č. j. - 33, část III. 4.). Stěžovatel v řízení úspěch neměl, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, který by jinak měl právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady v řízení o kasační stížnosti nevznikly. Žádný z účastníků proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 2. července 2021

JUDr. Barbara Pořízková

předsedkyně senátu