Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Azs 97/2021 - 36

[14] Jak Nejvyšší správní soud uvedl již v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. - 70, na nějž správně poukázal v napadeném rozsudku i městský soud, žadatel o udělení mezinárodní ochrany pocházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze. Uvedené se však stěžovatelce prokázat nepodařilo, jak přiléhavě zdůraznil městský soud zejména v odstavcích 24. až 27. napadeného rozsudku. Na jeho závěry lze nyní pro stručnost odkázat, Nejvyšší správní soud se s nimi ztotožňuje.

[15] Pro úplnost dodává, že informace o zemi původu, jež lze s ohledem na skutkové okolnosti věci (zemi stěžovatelčina původu – až na výše uvedené územní výjimky - považuje Česká republika za bezpečnou zemi původu) považovat za dostačující, svědčí nejen o hodnocení země původu v kontextu povoleného bezvízového styku, jak namítá stěžovatelka, ale především obsahují též informace o stavu dodržování lidských práv, ratifikaci mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách, včetně činnosti právnických osob dohlížejících nad stavem jejich dodržování. V této souvislosti lze zmínit, že ze zprávy Ministerstva vnitra ze dne 8. 8. 2020 s názvem Hodnocení Ukrajiny jako bezpečné země původu vyplývá, že civilní úřady udržují účinnou kontrolou nad bezpečnostními složkami (s výjimkou území, které nemá ukrajinská vláda pod svou kontrolou), funguje zde Státní úřad pro vyšetřování, který má mimo jiné vyšetřovat trestné činy příslušníků vyšetřovacích orgánů a dále, že v rámci Úřadu generálního prokurátora Ukrajiny byl vytvořen Odbor procesního vedení trestních řízení mučení a dalších vážných porušení práv občanů ze strany policie a dalších orgánů. I z toho lze dovodit, že nelze bez dalšího presumovat, jak to činí stěžovatelka, že v případě, že by se se svými obavami z pronásledování ze strany bývalého přítele obrátila na policii, tato by jí vůbec ochranu neposkytla, resp. by se jí s ohledem na vazby rodiny bývalého přítele na policejní struktury nikterak nedovolala. Přinejmenším výše uvedené úřady mají v pravomoci právě vyšetřování případů mučení či špatného zacházení, a stěžovatelka se tudíž prvořadě měla obrátit právě na orgány své země. Stěžovatelka tak kromě obecných tvrzení neprokázala, že právě v jejím individuálním případě Ukrajinu za bezpečnou zemi původu považovat nelze.

[16] Městský soud s ohledem na právě uvedené nepochybil ani v tom, že se blíže nezabýval námitkami vztahujícími se k udělení humanitárního azylu podle § 14 zákona o azylu. Jak naopak správně uvedl, v případě, kdy je na místě postupovat podle § 16 odst. 3 zákona o azylu se důvody pro udělení této formy mezinárodní ochrany samostatně neposuzují. Nebylo tudíž na místě ani poměřovat možnost stěžovatelčina setrvání v České republice oproti jejímu navrácení do země původu, jak v kasační stížnosti požadovala.

[17] Jinými slovy, v řízení se žadatelem pocházejícím z bezpečné země původu, který nedoloží, že v jeho případě tuto zemi nelze za bezpečnou považovat „podle § 16 odst. 3 zákona o azylu platí, že nedochází ze strany žalovaného k hodnocení, zda žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b téhož zákona.“ (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2020, č. j. - 36, nebo obdobně též rozsudek ze dne 14. 6. 2006, č. j. - 50 či ze dne 24. 11. 2020, č. j. - 34). Pro úplnost lze poukázat i na závěry vyplývající z usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2021, č. j. - 23, podle nichž „výše uvedená právní úprava (a konstantní judikatura k ní se vztahující) umožňuje (…) v případě, že cizinec pochází z bezpečné země, se věcně nezabývat jeho žádostí o mezinárodní ochranu, pokud cizinec neprokáže, že v jeho případě nelze domovskou zemi za bezpečnou považovat.“

[18] Nejvyšší správní soud ze všech shora uvedených důvodů uzavírá, že napadený rozsudek netrpí vadou nepřezkoumatelnosti (pro nedostatek důvodů), není zde ani jiná vada řízení před krajským soudem, která by mohla mít vliv na nezákonnost napadeného rozsudku, krajský soud se nedopustil ani judikaturního odklonu či hrubého pochybení při výkladu hmotného práva a dosavadní vnitřně jednotná a ustálená judikatura dává odpověď na všechny stěžovatelčiny námitky.

VI.

[19] S ohledem na výše uvedené Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje stěžovatelčiny vlastní zájmy. Proto ji podle odmítl jako nepřijatelnou.

[20] Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn , ve spojení s téhož zákona. Stěžovatelka nebyla účastnící v řízení úspěšnou a žalovanému nevznikly žádné náklady na rámec jeho běžné úřední činnosti. Nejvyšší správní soud tedy rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. července 2021

JUDr. Jiří Palla

předseda senátu