Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

6 Azs 240/2020 - 34

[4] Žalobu proti tomuto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě (dále jen „krajský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem zamítl, neboť ve shodě s žalovaným dospěl k závěru, že žalobce neprokázal, že by mu v zemi původu hrozilo nebezpečí pronásledování.

II. Kasační stížnost, vyjádření žalovaného a replika stěžovatele

[5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Namítal, že žalovaný při posuzování žádosti porušil , , a , . Zopakoval, že se v případě návratu do země původu obává újmy na zdraví a na životě a že mu tamní orgány nejsou schopny zajistit bezpečnost před muslimskými spoluobčany. Stěžovatel již nepraktikuje islám, nedodržuje ramadán. V České republice žije s družkou (bývalou manželkou), aktuálně se necítí psychicky zdráv. Stěžovatel se domníval, že žalovaným zjištěné informace týkající se bezpečnosti a politické situace v zemi původu nejsou aktuální. Navrhl proto, aby si Nejvyšší správní soud opatřil aktuální zprávy o zemi původu. V případě návratu se stěžovatel obává též znevýhodnění na trhu práce a neposkytnutí zdravotní péče. Dle názoru stěžovatele tak v jeho případě byly naplněny důvody pro udělení azylu dle zákona o azylu, humanitárního azylu dle či doplňkové ochrany dle téhož zákona.

[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti poukázal na skutečnost, že stěžovatel v průběhu správního řízení neprokázal, že zemi, ze které přichází, nelze v jeho konkrétním případě považovat za bezpečnou zemi původu. Dle názoru žalovaného krajský soud postupoval v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu a při posuzování žádosti stěžovatele nedošlo k porušení mezinárodních závazků České republiky, právních předpisů, ani k vadám správního řízení.

[7] Stěžovatel reagoval na vyjádření žalovaného podáním repliky, v níž namítal, že rozhodnutí žalovaného představuje nepřiměřený zásah do jeho soukromého a rodinného života. Stěžovatel žije v České republice více než dvacet let ve společné domácnosti s bývalou manželkou (družkou J. E. M.), která si do budoucna přeje realizovat rodinný život na území České republiky.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[8] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil jako nepřijatelnou ve smyslu , (dále jen „“), neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele (k výkladu tohoto pojmu srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá pro nepřijatelnost, nemusí být odůvodněno ( ), Nejvyšší správní soud nad rámec zákonného požadavku stručné odůvodnění připojuje.

[9] K stěžovatelem namítanému naplnění podmínek pro udělení azylu, humanitárního azylu či doplňkové ochrany, Nejvyšší správní soud nejprve připomíná, že při posuzování zjevně nedůvodných žádostí podle § 16 odst. 3 zákona o azylu platí, že nedochází ze strany žalovaného k hodnocení, zda žadatel splňuje podmínky pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b téhož zákona (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2006 č. j. - 50, či usnesení ze dne 24. 9. 2020, č. j. - 32).

[10] Dále uvádí, že v případě řízení o žádostech o mezinárodní ochranu týkajících se tzv. bezpečných zemí původu je oproti jiným azylovým řízením zdůrazněno důkazní břemeno žadatelů. Jelikož se dodržování mezinárodních závazků a neporušování práv vlastních občanů u bezpečných zemí původu presumuje, leží odpovědnost za prokázání opaku právě na žadatelích. Shodný závěr Nejvyšší správní soud vyslovil již v rozsudku ze dne 30. 9. 2008, č. j. - 70, č. 1749/2009 Sb. NSS: „Institut bezpečné země původu zakotvený v § 2 odst. 1 písm. a) zákona o azylu [pozn. soudu – dnes písm. k)] a v čl. 29 a 30 procedurální směrnice totiž stanoví presumpci nedůvodností žádostí osob přicházejících z dané země – srov. § 16 odst. 1 písm. d) zákona o azylu (...) [pozn. soudu – dnes § 16 odst. 2]. Jinými slovy, žadatel o mezinárodní ochranu přicházející z bezpečné země původu musí prokázat, že v jeho konkrétním případě tento stát za bezpečnou zemi původu považovat nelze, což v důsledku znamená, že musí prokázat, že mu hrozí větší riziko pronásledování nebo vážné újmy než ostatním osobám v obdobném postavení. Jak bylo uvedeno výše, obdobné podmínky nejsou u standardních žádostí o mezinárodní ochranu (minimálně, pokud jde o zkoumání podmínek pro udělení azylu podle § 12 písm. b) zákona o azylu) vyžadovány, a tudíž označení určité země za bezpečnou zemi původu v podstatě zvyšuje důkazní břemeno na straně žadatelů o mezinárodní ochranu.“

[11] Jinými slovy, pokud se udělení mezinárodní ochrany domáhá žadatel ze země patřící mezi tzv. bezpečné země původu, je jeho úkolem přesvědčit žalovaného, že jeho žádost nelze zamítnout podle § 16 odst. 2 zákona o azylu, ale že jeho mimořádný příběh odůvodňuje věcné posouzení žádosti ve smyslu § 12 až § 14b téhož zákona.

[12] V posuzované věci však stěžovatelem uváděné skutečnosti (toliko obecné a nepřesvědčivé tvrzení, že mu hrozí újma na zdraví a na životě z důvodu nepraktikování islámu a nedodržování ramadánu, neboť byl před 15 lety v Maroku viděn, jak v době ramadánu kouří), neodůvodňuje přijetí závěru, že by Maroko pro stěžovatele bezpečnou zemi původu nepředstavovalo. Žalovaný (stejně jako krajský soud soud) v předcházejícím řízení vycházel z náležitě zjištěného skutkového stavu věci a za tím účelem opatřil dostatek informací o zemi původu, z jejichž obsahu neplyne, že by v Maroku vládl nábožensky radikální a netolerantní režim; dobrovolná konverze k jinému náboženství není podle zákona trestným činem. Za pronásledování z důvodu náboženství by ostatně bylo možno považovat pouze takové ohrožení života či svobod cizince, které je trpěné, podporované či prováděné státní mocí, nikoli případné negativní chování ze strany třetích osob (nestátních původců), které státní orgány potírají a kterému čelí (srovnej již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 2. 2004, č. j. - 37, a další - na něj navazující -rozhodnutí, např. usnesení ze dne 28. 2. 2008, č. j. - 72, nebo usnesení ze dne 15. 8. 2018, č. j. - 35). Pokud se navíc stěžovatel o pomoc na policejní či jiné státní orgány Maroka nikdy neobrátil, těžko může bez dalšího tvrdit, že by mu pomoc nebyla poskytnuta.

[13] Rovněž otázkou kvality a kvantity zpráv o zemi původu v řízení o udělení mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v minulosti ve své rozhodovací činnosti zabýval, a to např. v rozsudku ze dne 1. 9. 2008, č. j. - 71, v němž dospěl k závěru, že „informace o zemi původu musí být v maximální možné míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů, a (4) transparentní a dohledatelné“. Těmto požadavkům žalovaný při shromažďování informací o zemi původu v posuzovaném případě dostál a také krajský soud se s žalobní námitkou neaktuálnosti a neúplnosti zpráv o zemi původu dostatečně vypořádal v bodě 10 odůvodnění rozsudku. Stěžovatel ostatně v průběhu správního ani soudního řízení doplnění informací nenavrhoval, ani s jejich obsahem věcně nepolemizoval. Z tohoto důvodu proto požadavku na obstarání nových zpráv o zemi původu nevyhověl ani Nejvyšší správní soud, který nadto není soudem nalézacím, ale soudem přezkumným.

[14] Stran stěžovatelem namítaného zásahu do soukromého a rodinného života pak Nejvyšší správní soud konstatuje, že rodinné poměry žadatele o mezinárodní ochranu (mimo zcela výjimečné případy) nepostačují pro udělení doplňkové ochrany (rozsudek ze dne 26. 7. 2007, č. j. - 69). Jak uvedl již krajský soud v kasační stížností napadeném rozsudku, skutečnost, že stěžovatel žije v České republice řadu let a má zde družku (bývalou manželku) a bratra, nemůže být považována za vážnou újmu ve smyslu § 14a odst. 2 zákona o azylu, a tedy být ani důvodem pro posuzování extrateritoriálního účinku čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 9. 2012, č. j. - 39, či usnesení ze dne 14. 7. 2017, č. j. - 39).

[15] Ke skutečnostem (obavám ze znevýhodnění na trhu práce, neposkytnutí zdravotní péče, jakož i tvrzeným psychickým obtížím), které stěžovatel nově uplatnil až v kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud s odkazem na nepřihlížel, neboť „smyslem omezení stanoveného v ust. (…) je zamezit situaci, kdy by Nejvyšší správní soud rozhodoval o kvantitativně i kvalitativně bohatším návrhu stěžovatele, než o jakém mohl rozhodovat soud v předchozím řízení“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 3. 2004, č. j. - 68, či ze dne 22. 9. 2004, č. j. - 49, č. NSS).

[16] Napadený rozsudek krajského soudu rovněž splňuje požadavky na přezkoumatelnost soudních rozhodnutí (např. rozsudek ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 75, č. NSS, nebo ze dne 13. 6. 2007, č. j. - 91), neodchyluje se od dosavadní judikatury Nejvyššího správního soudu a krajský soud se nedopustil ani hrubého pochybení při výkladu hmotného či procesního práva.

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Z výše uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle odmítl pro nepřijatelnost.

[18] Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn větou první ve spojení s , podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2020

JUDr. Filip Dienstbier

předseda senátu