Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
3 Azs 269/2020 - 36.pdf
PDF · 0 B
No categories available
3 Azs 269/2020 - 36
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[5] Kasační stížnost podaly žalobkyně (dále jen „stěžovatelky“) z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a) , b) a d) zákona č. 150/2002 Sb. , správního řádu soudního (dále jen „s. ř. s. “). Konkrétně namítly, že je zřejmé, že sociální postavení rodiny se liší od obvyklého profilu žadatelů o udělení mezinárodní ochrany pocházejících z Ukrajiny již tím, že stěžovatelka a) disponuje potřebnou kvalifikací a může v České republice zastávat práci zdravotní sestry. Domovský stát stěžovatelky opustily z důvodu letitého tlaku ze strany státu i místní společnosti, který byl zapříčiněn ozbrojeným konfliktem.
[6] Dále uvedly, že se městský soud s podanou žalobou vypořádal pouze obecným a nepřezkoumatelným způsobem, neboť jako hlavní důvod pro údajnou účelovost žádosti označil načasování jejího podání a nezohlednil, že účelem tohoto pobytu bylo strpění stěžovatelek podle § 33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců, který se opírá o zcela stejné důvody, pro které stěžovatelky požádaly o udělení mezinárodní ochrany. Stěžovatelky rovněž městskému soudu vytkly, že jeho rozsudek kromě rekapitulace jejich výpovědí a historie správního řízení nenabízí vypořádání žalobních námitek. Městský soud v odůvodnění napadeného rozsudku nijak nevysvětlil, z jakého důvodu se při hodnocení důkazů přiklonil k určitému důkazu (listinných zpráv o bezpečnostní a politické situaci na Ukrajině) na úkor důkazu jiného (některých pasáží výpovědí stěžovatelek).
[7] Stěžovatelky poznamenaly, že z rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 3. 2008, č. j. 2 Azs 71/2006 -82, a ze dne 13. 3. 2009, č. j. 5 Azs 28/2008 -61 vyplývá, že v řízení o mezinárodní ochraně nelze klást na osobu žadatele zvýšené požadavky na unesení důkazního břemene, neboť nelze očekávat, že cizinec prchající z domovského státu bude vybaven širokou paletou důkazů prokazujících jeho obavy. Pro existenci skutečného nebezpečí vážné újmy tak musí být kumulativně splněny jen tyto podmínky: 1) země původu žadatele se nachází v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, 2) žadatel je civilista a 3) žadatel by byl v souvislosti s tímto konfliktem v zemi původu vystaven vážnému a individuálnímu ohrožení života nebo tělesné integrity z důvodu svévolného (nerozlišujícího) násilí. Na Ukrajině podle stěžovatelek probíhá ozbrojený konflikt nejasného rozsahu a nelze určit, zda je ještě vnitřní nebo mezinárodní. Domnívají se, že tuto skutečnost není nutné dále odůvodňovat a že konflikt se neodehrává jen mezi soupeřícími vojáky, ale dopadá i na místní společnost. Bez uvedení konkrétních důvodů stěžovatelky rovněž poznamenaly, že podmínky pro udělení mezinárodní ochrany v jejich věci jednoznačně existují. Bezpečnostní situaci zemi nelze hodnotit na základě listin y, kterou zpracoval sám žalovaný jako rozhodující správní orgán, neboť takové rozhodnutí se „točí v kruhu“. Postupem, při kterém se žalovaný při rozhodování o žádosti řídí zprávou, kterou sám zpracoval, dochází k porušení § 3 a § 68 odst. 3 správního řádu .
[8] Jako poslední důvod kasační stížnosti stěžovatelky uvedly, že jejich letitý pobyt v České republice odůvodňuje udělení humanitárního azylu, neboť v domovském státě již nedisponují žádným zázemím a nemají tak kam vycestovat. Zamítnutí kasační stížnosti by je tak vystavilo riziku bezdomovectví.
[9] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že stěžovatelky na Ukrajině naposledy bydlely v Charkově, který je pod plnou kontrolou ukrajinské vlády. Konflikt na východě Ukrajiny, kde žalobkyně žily v minulosti, proto nezakládá důvod pro udělení mezinárodní ochrany. Ve zprávách o bezpečnostní situaci na Ukrajině žalovaný kompletuje informace z relevantních veřejně přístupných a nezávislých zdrojů, a proto se jejich použitím „netočí v kruhu“, ani neporušuje zákon. Jestliže žalobkyně tyto zprávy považovaly za neobjektivní, nic jim nebránilo, aby předložily zprávy jiné, které by závěry žalovaného vyvrátily. To však neučinily. Ostatní námitky jsou natolik obecné, že nezakládají relevantní kasační body. Kasační stížnost žalovaný považuje za nedůvodnou a navrhuje proto, aby ji Nejvyšší správní soud zamítl nebo ji odmítl pro nepřijatelnost.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud se nejdříve zabýval otázkou přijatelnosti kasační stížnosti, neboť podle § 104a odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ve znění platném v době podání kasační stížnosti je podmínkou věcného přezkumu kasačních stížností ve věcech mezinárodní ochrany i jejich přijatelnost. Kasační stížnost je podle tohoto ustanovení přijatelná pouze tehdy, pokud svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, Nejvyšší správní soud ji pro nepřijatelnost odmítne.
[11] Přesahem vlastních zájmů stěžovatele se zabýval Nejvyšší správní soud v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 -39, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS, ve kterém uvedl, že kasační stížnost je přijatelná, jestliže: 1) obsahuje otázky, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; 2) obsahuje otázky, které dosavadní judikatura řeší rozdílně; 3) je potřeba učinit judikaturní odklon; 4) Nejvyšší správní soud v napadeném rozhodnutí shledá zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní pochybení se přitom v konkrétním případě může jednat tehdy, pokud krajský soud v napadeném rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou soudní judikaturu a nelze ani vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu. O zásadní pochybení se konečně může jednat také tehdy, pokud krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. V obou nastíněných případech je současně třeba se důvodně domnívat, že kdyby k pochybení nedošlo, věcné rozhodnutí krajského soudu by bylo odlišné.
[12] Nejvyšší správní soud dospěl po zhodnocení argumentů vznesených v kasační stížnosti i ve vyjádření žalovaného k závěru, že kasační stížnost podmínky přijatelnosti nesplňuje. S rozsudky, na které stěžovatelky v kasační stížnosti odkázaly, není napadený rozsudek městského soudu v rozporu. Žádnou jinou rozpornou judikaturu stěžovatelky neuvedly a ani Nejvyšší správní soud neshledal, že by v předložené věci vyvstala otázka, kterou by Nejvyšší správní soud řešil rozdílně, popř. ji ve své judikatuře dosud neřešil. Bezpečnostní situací na Ukrajině se Nejvyšší správní soud již mnohokrát zabýval a dospěl k závěru, že situaci na východní Ukrajině nelze považovat za totální ozbrojený konflikt, který by sám o sobě zakládal důvod udělení mezinárodní ochrany (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 6 Azs 372/2018 -31, ze dne 18. 4. 2019, č. j. 9 Azs 410/2018 -38, ze dne 27. 6. 2019, č. j. 1 Azs 412/2018 -28 nebo ze dne 26. 5. 2020, č. j 4 Azs 456/2019-30).
[13] Napadený rozsudek městského soudu netrpí ani zjevnými a závažnými vadami, pro které by ho bylo nutné i bez návrhu stěžovatelek zrušit. Městský soud věc posoudil v souladu s konstantní judikaturou, od které nyní není třeba učinit judikaturní odklon.
[14] K námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku Nejvyšší správní soud odkazuje na své rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 -75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 22. 1. 2004, č. j. 4 Azs 55/2003 -51, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 -62, ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 -73, č. 787/2006 Sb. NSS, ze dne 19. 12. 2013, č. j. 9 Azs 16/2013 -26). V intencích zde vyslovených závěrů je odůvodnění napadeného rozsudku zcela standardní, městský soud se v něm vyjadřuje ke všem uplatněným žalobním námitkám a je z něj zcela zřejmé, jakými úvahami se při posuzování předložené věci řídil a k jakým závěrům na jejich základě dospěl. Hlavním důvodem pro zamítnutí žaloby nebyla účelovost podané žádosti vyplývající z načasování jejího podání, jak se mylně stěžovatelky domnívají. Městský soud podrobně vysvětlil, proč nepovažuje stěžovatelkami uváděné důvody za azylově relevantní, přičemž na základě skutkových zjištění žalovaného konstatoval, že stěžovatelkám v zemi původu nehrozí vážná újma, neboť na Ukrajině v důsledku úspěšného vnitřního přesídlení naposledy pobývaly v Charkově a nikoli v Luhansku. K možnostem vnitřního přesídlení přitom odkázal na četnou judikaturu Nejvyššího správního soudu. Je rovněž přípustné, aby městský soud za určitých okolností převzal argumentaci z rozhodnutí žalovaného (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 -130). Nejvyšší správní soud proto v předložené věci neshledává ani žádné zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatelek.
[15] Ustálená a jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na kasační námitky. Nejvyšší správní soud tak neshledal žádné důvody pro jejich věcné projednání, v důsledku čehož kasační stížnost podle § 104a odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. jako nepřijatelnou odmítl.
[16] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 3 věty první ve spojení s § 120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§ 53 odst. 3 s. ř. s. s. ř. s. ).
V Brně dne 21. července 2021
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu