Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 417/2020 - 55

pokračování - 56

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna a soudkyň Michaely Bejčkové a Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: H. M., zastoupený JUDr. Irenou Strakovou, advokátkou se sídlem Karlovo náměstí 287/18, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 2. 2020, čj. OAM-882/ZA-ZA12-VL13-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 25. 11. 2020, čj. -33,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

[1] Žalobce (stěžovatel), občan Ukrajiny, požádal dne 6. 10. 2019 o udělení mezinárodní ochrany. Pochází z Luhanské oblasti, hlásí se k ukrajinské národnosti. Žádost zdůvodnil tím, že byl pronásledován místní kriminální skupinou „opolčenců“, kteří chtěli, aby jim odevzdal majetek, a jeden z nich žalobce i fyzicky napadl. Místní orgány jsou s touto skupinou spojeny, není tak prakticky možné se na ně obrátit s žádostí o pomoc. Policie se po stěžovateli sháněla a bez upřesnění důvodů chtěla, aby se dostavil na jejich stanici. Problémy s kriminální skupinou měl již jeho otec, který byl nucen jim přenechat podnikání a auto. Stěžovatel jim nechtěl odevzdat majetek, proto z Luhanské oblasti odcestoval do Kyjeva, kde pobýval asi měsíc a půl. I poté mu však „opolčenci“ vyhrožovali telefonicky, že si jej najdou i v Kyjevě. Ani v Kyjevě stěžovatel toto vyhrožování neoznámil policii, na kterou se bál obrátit. Z Ukrajiny vycestoval do Česka, kde nejprve vyčkával, zda se situace v Luhanské oblasti uklidní. Matka mu ale sdělila, že dva lidé v podobné situaci jako on zmizeli, stěžovatel proto podal žádost o mezinárodní ochranu.

[2] Žalovaný neudělil stěžovateli mezinárodní ochranu podle , , , a , o azylu. Rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel žalobou u krajského soudu. Krajský soud se zabýval především tím, zda byly naplněny důvody pro udělení azylu podle [odůvodněný strach z pronásledování] nebo doplňkové ochrany podle zákona o azylu [vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu]. Dospěl k závěru, že podmínky pro přiznání mezinárodní ochrany stěžovatel nesplnil. Podle krajského soudu azylový příběh mj. nenaplnil definici pronásledování a problémy žalobce nebyly spojeny s žádným z azylových důvodů. Zdůraznil také, že stěžovatel měl možnost vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny, což by představovalo řešení jeho problémů. Krajský soud proto žalobu zamítl. Částečně jen korigoval argumentaci žalovaného, který jen proto, že stěžovatel nepožádal o mezinárodní ochranu bezprostředně po příjezdu do Česka, dovozoval účelovost podání žádosti.

[3] Rozsudek krajského soudu napadl stěžovatel včas podanou kasační stížností z důvodů dle a d) Krajský soud se prý dostatečně nezabýval jeho konkrétní situací, pouze převzal argumentaci žalovaného. Žalovaný nedostatečně posoudil, zda stěžovateli v budoucnu v případě návratu na Ukrajinu hrozí nebezpečí pronásledování. Dále stěžovatel tvrdí, že žalovaný nedostatečně zohlednil možnosti vnitřního přesídlení v rámci Ukrajiny.

[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se podle (ve znění účinném do 31. 3. 2021) NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou (blíže k tomu usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. -39, č. 933/2006 Sb. NSS).

[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.

[6] Pokud jde o první věcnou námitku stěžovatele (tedy možnost dalšího pronásledování stěžovatele kriminálními skupinami), na tuto otázku v úplnosti odpovídá ustálená judikatura. Krajský soud ve shodě s ní uznal, že ochrana před soukromými osobami (napojenými na místní orgány) přímo v Luhanské oblasti je problematická. To však neplatí o možnosti využít ochrany v jiných částech Ukrajiny, např. v Kyjevě (k prostředkům ochrany před soukromými osobami na Ukrajině srov. např. usnesení ze dne 29. 9. 2020, čj. -46, body 11 a 12, s citacemi další judikatury). Pouze subjektivní nedůvěra ke státním orgánům neodůvodňuje rezignaci na využití ochrany státu (např. usnesení ze dne 19. 2. 2020, čj. -35, bod 7).

[7] Rovněž samotnými podmínkami vnitřního přesídlení na území Ukrajiny se pak NSS zabýval již opakovaně. Odkaz stěžovatele na rozsudek NSS ze dne 16. 10. 2020, čj. -61 a v něm citovanou zprávu UNHCR o fungování systému vnitřního přesídlení na Ukrajině není přiléhavý. Ve věci totiž NSS s odkazem na tuto zprávu vytkl žalovanému a Městskému soudu v Praze závěr, podle kterého mohly stěžovatelky využít vnitrostátní ochrany ve smyslu § 2 odst. 7 zákona o azylu. K tomuto závěru ale orgány dospěly na základě zpráv z roku 2015, které naopak hovořily o (prvotních) problémech tohoto systému, a především za situace, kdy stěžovatelky snesly zcela konkrétní svědectví o opakovaných obtížích, které při pokusu o přesídlení na západní Ukrajinu zažily (srov. např. bod 3 cit. rozsudku).

[8] Naopak v jiných případech, stejně jako v této věci, žalovaný vycházel z aktuálních dokumentů, které poukazovaly nanejvýš na byrokratické obtíže v systému vnitřního přesídlení, který ale jinak postiženým lidem nabízel různé formy pomoci. V takových věcech pak NSS vůči závěru o možnosti vnitřního přesídlení nic nenamítal (to platí tím více v případech, ve kterých stěžovatelé nevznesli konkrétní stížnosti na tento systém, viz např. rozsudek NSS ze dne 7. 1. 2021, čj. -56, body 15 a 16, ve kterých NSS odlišuje tuto situaci od stěžovatelem citované věci). V nynější věci žalovaný vycházel z aktuálních zpráv z roku 2019, ze kterých již plynulo, že pomoci v rámci vnitřního přesídlení využilo přes milion osob a že původně negativní postoj Ukrajinců k přistěhovalcům z východu se zmírnil a převládá pocit solidarity a pochopení (podobně např. usnesení ze dne 29. 7. 2020, čj. -80, bod 16). Mimo obecné námitky k možnosti vnitřního přesídlení a diskriminaci Ukrajinců z východní části země navíc stěžovatel žádné konkrétní zkušenosti s podmínkami po přesídlení nenabídl.

[9] NSS proto kasační stížnost podle odmítl pro nepřijatelnost.

[10] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o ve spojení s

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. července 2021

Zdeněk Kühn

předseda senátu