Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 Azs 350/2020 - 22

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: Y. T., zastoupen JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1568/1, Praha, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 10. 2020, č. j. - 36,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I.

[1] Rozhodnutím žalovaného ze dne 18. 10. 2016, č. j. MV-25196-5/SO-2014, bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky ze dne 30. 10. 2013, č. j. OAM-49285-8/DP-2012, jímž bylo z důvodu nepředložení zákonem požadovaných dokladů dle , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „ “) zastaveno řízení o žádosti žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem společného soužití rodiny podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“).

II.

[2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalované žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“), který ji shora označeným rozsudkem zamítl. Ztotožnil se s žalovanou a správním orgánem I. stupně, že byly splněny podmínky pro zastavení předmětného řízení o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu z důvodu nepředložení všech zákonem požadovaných dokladů. Podle městského soudu žalobce nepředložil všechny zákonem požadované doklady správnímu orgánu I. stupně. Městský soud nesouhlasil ani se žalobním tvrzením, že požadované doklady byly doručeny společně s podáním, které mělo být (podle tvrzení žalobce) správnímu orgánu I. stupně doručeno dne 7. 1. 2013. Ztotožnil se s hodnocením provedeným žalovaným. I podle názoru městského soudu je argumentace o předložení všech podkladů společně s podáním ze dne 7. 1. 2013 nevěrohodná. V razítku otištěném na podání ze dne 7. 1. 2013 nejsou vyplněny všechny požadované kolonky, mj. údaj o počtu příloh přiložených k tomuto podání a dále podpis zaměstnance, který měl převzetí (k podání ze dne 7. 1. 2013) přiložených listin potvrdit. Ostatně na podání ze dne 7. 1. 2013 nejsou ani označeny všechny přílohy, které měl žalobce povinnost předložit. Za této situace správní orgán I. stupně nepochybil, pokud řízení z důvodu nepředložení všech zákonem požadovaných listin zastavil. Městský soud nepřisvědčil ani dalším žalobním námitkám a žalobu proto jako nedůvodnou zamítl. Plné znění rozsudku městského soudu je přístupné na www.nssoud.cz a soud na něj pro stručnost odkazuje.

III.

[3] Proti označenému rozsudku městského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodů uvedených v , b, a d) , , ve znění pozdějších předpisů (dále též „ “). Podle stěžovatele je rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný, vadný a nezákonný. Stěžovatel dne 7. 1. 2013 prokazatelně doložil správnímu orgánu I. stupně chybějící doklady (plnou moc, doklad o ubytování, doklad o zdravotním pojištění, doklad o příjmu). K tomu poukázal na své podání ze dne 7. 1. 2013, resp. přílohy v něm uvedené, které byly i správnímu orgánu I. stupně doručeny. To potvrzuje razítko správního orgánu I. stupně uvedené na podání ze dne 7. 1. 2013. Stěžovatel tedy řádně doložil zákonem požadované dokumenty. Opačná argumentace městského soudu je nepřípadná. Podle stěžovatele je podstatné, že jeho podání je opatřeno razítkem správního orgánu, což je dostatečný důkaz o předání této y (a v ní vyjmenovaných dokumentů) správnímu orgánu. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

IV.

[4] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázala na rozsudek městského soudu a své rozhodnutí.

V.

[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ).

[6] Kasační stížnost není důvodná.

[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkami poukazujícími na nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu ve smyslu Bylo by totiž předčasné zabývat se právním posouzením věci samé, bylo-li by současně napadené rozhodnutí městského soudu skutečně nepřezkoumatelné.

[8] Podle lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.

[9] Nejvyšší správní soud při posuzování nepřezkoumatelnosti rozsudků krajských soudů (zde městského soudu) vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu (např. nálezy ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. , č. 34/1996 Sb. ÚS, a ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. , č. ÚS), podle níž jedním z principů, které představují součást práva na řádný a spravedlivý proces ( d, y), jež vylučuje libovůli při rozhodování, je povinnost soudů své rozsudky řádně odůvodnit (ve správním soudnictví podle ). To potvrzuje i navazující judikatura Ústavního soudu, např. nález ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. , č. ÚS, v němž Ústavní soud vyslovil, že „odůvodnění rozhodnutí soudu jednajícího a rozhodujícího ve správním soudnictví, z něhož nelze zjistit, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodné skutečnosti, nevyhovuje zákonným požadavkům kladeným na obsah odůvodnění a v konečném důsledku takové rozhodnutí zasahuje do základních práv účastníka řízení, který má nárok na to, aby jeho věc byla spravedlivě posouzena“. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 7. 2004, č. j. - 52, vyslovil, že pokud „z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatele v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy, pak je třeba pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a tím i nesrozumitelnost ve smyslu “. Nepřezkoumatelností z důvodu nesrozumitelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval např. v rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. - 75, podle něhož lze „za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody.“

[10] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek a dospěl k názoru, že není nepřezkoumatelný. Z jeho odůvodnění je zřejmé, z jakého skutkového stavu městský soud vyšel, jak vyhodnotil pro věc rozhodné skutkové okolnosti a jak je následně právně posoudil. Rozsudek je řádně odůvodněn a je plně srozumitelný. Z rozsudku městského soudu jednoznačně vyplývají důvody, které městský soud vedly k zamítnutí žaloby. Městský soud řádně odůvodnil i to, z jakého důvodu neshledal případným poukaz stěžovatele na podání ze dne 7. 1. 2013, resp. z jakého důvodu nepřisvědčil argumentaci stěžovatele o doložení všech zákonem požadovaných dokladů. Nesouhlas stěžovatele s odůvodněním a závěry napadeného rozsudku nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. - 30, ze dne 29. 4. 2010, č. j. - 163 atd.). Nejvyšší správní soud připomíná, že nepřezkoumatelnost není projevem nenaplněné subjektivní představy stěžovatele o tom, jak podrobně by mu měl být rozsudek odůvodněn, ale objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2017, č. j. - 24, ze dne 27. 9. 2017, č. j. - 35). Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti libovolně rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se soud podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění. Zrušení rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost je vyhrazeno těm nejzávažnějším vadám rozhodnutí, kdy pro absenci důvodů či pro nesrozumitelnost skutečně nelze rozhodnutí meritorně přezkoumat (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. - 45, či ze dne 29. 6. 2017, č. j. - 64). Takovými vadami rozsudek městského soudu netrpí.

[11] K dalším námitkám Nejvyšší správní soud předesílá, že se plně ztotožnil s hodnocením provedeným městským soudem, resp. žalovaným, a jejich závěry plně přebírá. Mezi stranami není sporu o tom, že stěžovatel byl k žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu povinen předložit řadu dokladů (mj. doklad o zdravotním pojištění, doklad o výši příjmů, doklad o zajištění ubytování), ze správního spisu však nevyplývá, že by tyto podklady (přes poučení správního orgánu a poskytnutí lhůty k doplnění žádosti) předložil. Předložení zákonem požadovaných dokladů nevyplývá ani ze stěžovatelem akcentovaného podání ze dne 7. 1. 2013. Stěžovatel v této souvislosti tvrdil, že dne 7. 1. 2013 prokazatelně doložil správnímu orgánu I. stupně chybějící doklady. To má potvrzovat razítko správního orgánu I. stupně uvedené na podání ze dne 7. 1. 2013. Nejvyšší správní soud mu nepřisvědčil. Na předmětném podání je sice kopie podacího razítka Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, nejsou již však vyplněny všechny kolonky v tomto razítku. Není vyplněna kolonka, k jakému číslu jednacímu se má podací razítko vztahovat, není vyplněna kolonka o počtu příloh přiložených k tomuto podání, přičemž není uveden ani podpis zaměstnance, který měl převzetí k podání (údajně) přiložených listin potvrdit. Jinak řečeno, na základě uvedeného (neúplného) razítka nelze považovat za prokázané, že stěžovatel společně s podáním ze dne 7. 1. 2013 doložil správnímu orgánu I. stupně všechny zákonem požadované podklady. Jak přitom správně uvedl městský soud, ve spisu jsou založena i další podání, která stěžovatel (jeho zástupce) ve věci učinil a na těchto podáních má podací razítko všechny uvedené náležitosti. Další okolnost, která verzi stěžovatele vyvrací, je i jiný rozměr podacího razítka na podání ze dne 7. 1. 2013 oproti jiným listinám založeným ve spisu (na podání ze dne 7. 1. 2013 je razítko výrazně menší než na jiných listinách založených ve spisu). Ostatně na podání ze dne 7. 1. 2013 nejsou označeny jako přílohy i další y, které měl stěžovatel povinnost předložit (např. cestovní doklad). Ani na základě ničeho jiného nelze dovodit, že stěžovatel předložil všechny zákonem požadované podklady. Za této situace nelze správnímu orgánu I. stupně vytýkat, že podle řízení o žádosti zastavil z důvodu nepředložení všech zákonem požadovaných podkladů. Takový postup připouští i judikatura Nejvyššího správního soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 7. 2016, č. j. - 24). Nejvyšší správní soud tedy nesouhlasí se stěžovatelem, že nebyly splněny podmínky pro zastavení řízení. I podle názoru Nejvyššího správního soudu byly splněny podmínky pro zastavení řízení. V podrobnostech kasační soud odkazuje na rozsudek městského soudu a rozhodnutí žalované.

[12] S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji zamítl ( věta druhá ). Nejvyšší správní soud ve věci rozhodl dle bez jednání.

[13] Soud rozhodl o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti podle věty první za použití Stěžovatel nebyl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože jí v řízení o kasační stížnosti nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 6. května 2021

JUDr. Tomáš Foltas

předseda senátu