Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Konf 16/2020 - 12

- 14

pokračování

U S N E S E N Í

Zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy a JUDr. Tomáše Rychlého, rozhodl o návrhu náměstka pro zabezpečovací složky Bezpečnostní a informační služby na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Městským soudem v Praze, a dalších účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 320 000 Kč s příslušenstvím: žalobce D. Ž., zastoupeného Mgr. Mariánem Pavlovem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, a žalované České republiky – Ministerstva vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,

t a k t o :

I. Příslušný vydat rozhodnutí o nároku žalobce na náhradu nemajetkové újmy ve výši 320 000 Kč s příslušenstvím, vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , je soud v občanském soudním řízení.

II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016, čj. -78, se zrušuje.

O d ů v o d n ě n í :

[1] Podáním doručeným dne 20. 11. 2020 navrhuje náměstek pro zabezpečovací složky Bezpečnostní a informační služby, (dále též jen „navrhovatel“), aby zvláštní senát zřízený podle , o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „ “), rozhodl spor o pravomoc podle téhož zákona, který vznikl mezi ním a Městským soudem v Praze, rozhodujícím v občanském soudním řízení, ve věci náhrady nemajetkové újmy, která měla žalobci vzniknout v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného před Bezpečnostní a informační službou o žádosti žalobce o přiznání příspěvku za službu.

[2] Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu a jeho příloh vyplynuly následující skutečnosti:

[3] Rozhodnutím ředitele ekonomického odboru Bezpečnostní a informační služby ze dne 25. 11. 2011, čj. 390-14/2011-BIS-33, ve spojení s rozhodnutím náměstka pro zabezpečovací složky Bezpečnostní a informační služby ze dne 23. 3. 2012, čj. 783-5/2011-BIS-3, bylo v řízení vedeném dle , o služebním poměru příslušníku bezpečnostních sborů, rozhodnuto, že žalobci nenáleží příspěvek za službu dle , o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti. Žaloba proti posledně zmiňovanému (odvolacímu) rozhodnutí byla zamítnuta rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2015, čj. -43; kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 2. 2016, čj. -27.

[4] Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 27. 12. 2012 se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 320 000 Kč s příslušenstvím, jakožto přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ “). Tuto újmu spatřoval žalobce v nečinnosti služebních funkcionářů v řízení o jeho žádosti o příspěvek za službu (viz bod [3] výše), která měla být podána již koncem roku 1995, rozhodnuto o ní však bylo až 23. 3. 2012. Podle názoru žalobce tak řízení o jeho žádosti trvalo 17 let, což představuje nepřiměřenou délku řízení; za takto vzniklou újmu požadoval po žalované odškodnění. Této žalobě předcházelo uplatnění předmětného nároku u Bezpečnostní a informační služby, která jej postoupila k vyřízení Ministerstvu financí. Obvodní soud pro Prahu 1 svým rozsudkem ze dne 24. 8. 2015, čj. -38, žalobu zamítl (výrok I.) a rozhodl o nákladech soudního řízení (výrok II.), neboť měl za to, že ve věci nebylo vydáno nezákonné rozhodnutí a nedošlo ani k nesprávnému úřednímu postupu (o žádosti bylo rozhodováno bez průtahů). Na základě odvolaní Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 27. 4. 2016, čj. -78, rozsudek obvodního soudu zrušil a řízení zastavil (výrok I.), rozhodl o postoupení věci řediteli Bezpečnostní a informační služby (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výrok II.). V odůvodnění svého rozhodnutí odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 1. 2013, sp. zn. , podle kterého je služební poměr vztahem státně zaměstnaneckým, tedy veřejnoprávním. K projednání a rozhodnutí věci, která souvisí se služebním poměrem žalobce, což platí i pro nároky související s existencí či zánikem tohoto poměru, není dána pravomoc soudů v občanském soudním řízení podle a 2 , a to i v případech, kdy služební poměr již skončil. Vzhledem k tomu, že nedostatek pravomoci soudu je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, nezbylo městskému soudu, než rozsudek obvodního soudu zrušit, řízení zastavit a po právní moci věc postoupit k vyřízení příslušnému služebnímu funkcionáři.

[5] Poté, co došlo k postoupení věci, náměstek pro zabezpečovací složky Bezpečnostní a informační služby rozhodnutím ze dne 30. 9. 2016, ř. j 820-16/2016-BIS-3, žalobci nepřiznal nárok na zaplacení částky 320 000 Kč s příslušenstvím, jakožto zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, opírající se o ustanovení , a , a nepřiznal mu ani náklady správního řízení. Vycházel přitom ze základní premisy, dle které řízení o žádosti o příspěvek za službu bylo zahájeno až 17. 5. 2011 (nikoli v roce 1995, jak tvrdil žalobce) a rozhodnutí služebních funkcionářů o tomto nároku tak nebyla vydána v nepřiměřené lhůtě, ani nedošlo k jinému nesprávnému úřednímu postupu. Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí bylo zamítnuto rozhodnutím ředitele Bezpečnostní a informační služby ze dne 30. 5. 2017, čj. 805-6/2016-BIS-1. Obě tato rozhodnutí byla zrušena rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2020, čj. -28, a věc byla vrácena řediteli Bezpečnostní a informační služby k dalšímu řízení. Z odůvodnění tohoto rozsudku se podává, že v intencích právního názoru vysloveného Ústavním soudem v nálezu ze dne 30. 6. 2020, sp. zn. , mají o všech nárocích uplatňovaných podle , rozhodovat soudy v občanském soudním řízení, a to i v případech, kdy jde o nárok uplatněný (bývalým) příslušníkem bezpečnostního sboru, související se služebním poměrem. Služební funkcionáři tedy v dané věci nebyli orgánem (věcně – pozn. zvláštního senátu) příslušným pro rozhodování o uplatněném nároku a jejich rozhodnutí proto z pohledu zákona per se nemohou obstát. Zároveň městský soud navrhovatele instruoval, aby s ohledem na závěry plynoucí z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016, čj. -78, inicioval řízení před zvláštním senátem, ve kterém by popřel svou pravomoc.

[6] Navrhovatel s ohledem na shora popsaný skutkový stav podává návrh na rozhodnutí negativního kompetenčního sporu. Upozorňuje na skutečnost, že na jedné straně byl k vedení řízení ve věcech služebního poměru zavázán rozhodnutím soudu v občanském soudním řízení, na straně druhé jeho rozhodnutí v tomto řízení vydaná byla zrušena správním soudem, který vyjádřil závazný právní názor o nedostatku pravomoci služebních funkcionářů o žádosti žalobce rozhodovat. Za této situace nemá jinou možnost, než podat návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu podle

[7] Podle ustanovení věty druhé je negativním kompetenčním sporem spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně určených účastníků. V nyní posuzované věci svou pravomoc rozhodnout o nároku žalobce popřel jak soud v občanském soudním řízení (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016, čj. -78, jako soudu odvolacího), tak i navrhovatel, jsa vázán závazným právním názorem Městského soudu v Praze, jako soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, vysloveným v rozsudku ze dne 30. 9. 2020, čj. -28, podle kterého služební funkcionáři o tomto nároku nemohou pro nedostatek (věcné) příslušnosti rozhodovat. Lze tedy hovořit o existenci negativního kompetenčního sporu, k jehož projednání je povolán zvláštní senát.

[8] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem zvláštní senát vychází ze své konstantní judikatury, ve které se k podstatě tohoto typu kompetenčního sporu již vyslovil (viz například usnesení ze dne 19. 6. 2019, čj. Konf 13/2018-19, či ze dne 13. 11. 2019, čj. Konf 17/2019-14), přičemž nenalézá důvody, pro které by se měl od této judikatury jakkoli odchylovat.

[9] Domáhá-li se žalobce nároku na náhradu nemajetkové újmy – újmy vzniklé v důsledku nepřiměřené délky řízení, jde nepochybně o nárok, který se řídí (ostatně i žalobce se tohoto zákona v žalobě výslovně dovolával). Jak se podává například z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2018, čj. -151, „[p]odle OdpŠk [míněn ; pozn. zvláštního senátu] odpovídá stát za škodu, kterou způsobily státní orgány. Za podmínek stanovených odpovídá podle OdpŠk stát za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě podle OdpŠk. Na uvedeném nemění nic ani okolnost, že řízení probíhalo částečně před soudy a částečně před jinými orgány. Jestliže se tedy žalobci domáhají náhrady nemajetkové újmy, která jim měla vzniknout v důsledku porušení povinnosti vydat rozhodnutí v zákonem stanovené, příp. přiměřené lhůtě, je třeba důvodnost jejich nároku posoudit podle a OdpŠk“.

[10] Není přitom důvod odchylovat se od ustálené judikatury civilních soudů, dle které jsou k projednání a rozhodování takových sporů povolány soudy v občanském soudním řízení (viz ), bez ohledu na to, v jakém řízení mělo k tvrzeným průtahům, případně nepřiměřené délce řízení dojít. Je-li nárok na náhradu nemajetkové újmy opřen o tvrzené průtahy ve správním řízení, případně i o nepřiměřenou délku správního i soudního řízení v jejich souhrnu, jde o odpovědnost vyplývající z veřejnoprávního vztahu, neboť jde o poměr mezi účastníkem správního řízení a rozhodujícím správním orgánem. Žalobce zde přitom tvrdí porušení nikoli hmotného práva, jak tomu mělo být v případě újmy způsobené mu nezákonným rozhodnutím (viz řízení uvedená v odst. [3] výše), ale porušení procesních práv, spočívajících v neprojednání jeho věci bez průtahů, respektive v přiměřené době. Tato práva jsou společná všem účastníkům správních či soudních řízení bez ohledu na povahu nároku, o kterém je v nich rozhodováno. Skutečnost, že jde o nárok plynoucí ze služebního poměru, zde nehraje roli. Jinak řečeno, i osoba ve služebním poměru má právo na projednání věci bez průtahů, případně právo na projednání věci v přiměřené lhůtě jako součást práva na spravedlivý proces, zaručeného čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, publikované pod č. 209/1992 Sb.

Není přitom na zvláštním senátu, aby přesně kvalifikoval povahu nároku žalobce související s jím tvrzeným neprojednáním jeho nároků bez průtahů, popřípadě v přiměřené době (k rozdílům obou pojmů srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. ).

[11] S ohledem na výše uvedené proto zvláštní senát postupem dle výrokem ad I. vyslovil, že příslušným projednat žalobcem uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy ve výši 320 000 Kč s příslušenstvím, která mu měla vzniknout nepřiměřenou délkou správního řízení, je soud v občanském soudním řízení.

[12] Zvláštní senát podle § 5 odst. 3 zákona o některých kompetenčních sporech dále zruší rozhodnutí, kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem ad II. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2016, čj. -78, neboť odporuje výroku ad I. tohoto usnesení.

[13] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle , závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní orgány [ ] i soudy. Je nyní na Městském soudu v Praze, aby (neshledá-li že nejsou splněny jiné podmínky řízení) věcně projednal odvolání žalobce proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. 8. 2015, čj. -38, a rozhodl o něm.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně 31. května 2021

JUDr. Michal Mazanec

předseda zvláštního senátu