Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 Azs 1/2021 - 40

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Jitky Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: A. D., zastoupený Mgr. Pavlem Čižinským, advokátem se sídlem Havlíčkovo náměstí 189/2, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 9. 2020, čj. OAM-342-24/ZR-2020, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020, čj. -45,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020, čj. -45, se ruší.

II. Žaloba se odmítá.

III. Věc se postupuje Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců k vyřízení odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 2. 9. 2020, čj. OAM-342-24/ZR-2020.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Vymezení případu

[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím podle , o pobytu cizinců, žalobci zrušil platnost povolení k trvalému pobytu a podle zákona o pobytu cizinců mu stanovil lhůtu k vycestování z území 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Současně žalobce poučil, že podle zákona o pobytu cizinců nabývá rozhodnutí žalovaného právní moci oznámením, a tudíž proti němu nelze podat odvolání. Lze však proti němu podat žalobu ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení k příslušnému krajskému soudu.

[2] Žalobce následně podal žalobu v souladu s poučením, kterého se mu v rozhodnutí žalovaného dostalo. V ní namítal, že žalovaný pochybil, neboť žalobci neustanovil opatrovníka podle . Poukázal též na pochybení při doručování oznámení o zahájení řízení, jež mělo být žalobci správně doručeno veřejnou vyhláškou. Namítal, že žalovaný neposoudil přiměřenost svého rozhodnutí.

[3] Městský soud shora označeným rozsudkem žalobu zamítl, neboť žalovaný neměl povinnost žalobci ustanovit opatrovníka a splněny nebyly ani podmínky pro doručování veřejnou vyhláškou, protože žalobce nebyl nekontaktní. Neshledal ani nepřiměřený zásah rozhodnutí žalovaného do soukromého a rodinného života žalobce.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[4] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále „stěžovatel“) kasační stížnost. Předně namítá, že napadený rozsudek se vůbec nezabýval otázkou splnění podmínek řízení, tj. zda proti žalobou napadenému rozhodnutí žalovaného bylo nebo nebylo přípustné odvolání. Odkázal na již ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níž je i proti rozhodnutím dle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců odvolání přípustné a žalobu podanou na základě chybného poučení žalovaného proti rozhodnutí žalovaného je třeba odmítnout a věc postoupit odvolacímu orgánu, tedy Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců. Dále namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, neboť městský soud nedostatečně odůvodnil svůj závěr, že oznámení o zahájení řízení bylo žalobci řádně doručeno fikcí, ani závěr, že žalobce neprokázal svá tvrzení o zásahu do soukromého a rodinného života.

[5] Navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení.

[6] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro její nedůvodnost. Zopakoval, že zákonné podmínky pro doručení oznámení o zahájení správního řízení stěžovateli fikcí dle byly splněny. Uvedl, že stěžovatel sám nepřiměřenost zásahu do svého soukromého a rodinného života ve správním řízení dostatečně nekonkretizoval a žalovaný tak neměl povinnost podrobně zjišťovat a prokazovat všechny aspekty rodinného a soukromého života stěžovatele. Otázku nepřípustnosti žaloby nechal žalovaný bez vyjádření. Žalovaný rovněž sdělil, že žalobce 30. 11. 2020 podal rovněž odvolání proti rozhodnutí žalovaného, přičemž Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců je svým rozhodnutím z 16. 2. 2021, čj. MV-42532-4/SO-2021, zamítla jako nepřípustné.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[7] Nejvyšší správní soud v první řadě přezkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ). Dospěl k závěru, že rozsudek městského soudu je třeba zrušit pro zmatečnost řízení před soudem spočívající v tom, že k projednání věci chyběly podmínky řízení [vada rozsudku podle , ke které zdejší soud přihlíží z úřední povinnosti podle ]. Žaloba totiž byla podle nepřípustná, jelikož žalobce nevyčerpal řádné opravné prostředky ve správním řízení. Otázka přípustnosti žaloby spadá do širšího okruhu podmínek řízení ve správním soudnictví, které je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Až po ověření předpokladu přípustnosti žaloby se může soud věcí zabývat po obsahové stránce (např. rozsudek Nejvyššího správního soudu z 30. 4. 2019, čj. -32).

[8] Podle je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.

[9] Podle nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, jestliže je podle tohoto zákona nepřípustný.

[10] Podle platí, že podal-li navrhovatel návrh proto, že se řídil nesprávným poučením správního orgánu o tom, že proti jeho rozhodnutí není přípustný opravný prostředek, soud z tohoto důvodu tento návrh odmítne a věc postoupí k vyřízení opravného prostředku správnímu orgánu k tomu příslušnému. Byl-li návrh podán včas u soudu, platí, že opravný prostředek byl podán včas.

[11] Stěžovatel se řídil poučením uvedeným v rozhodnutí žalovaného o nepřípustnosti odvolání a podal proti němu žalobu, kterou městský soud věcně projednal a rozhodl o ní shora označeným rozsudkem.

[12] Poučení v rozhodnutí žalovaného však bylo nesprávné, a to z následujících důvodů. Podle § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců sice nabývá rozhodnutí žalovaného právní moci oznámením. To však neznamená, že by proti němu nebylo možné podat odvolání. Pravidlo obsažené v zákona o pobytu cizinců ve znění účinném od 31. 7. 2019 totiž o přípustnosti odvolání ničeho nestanoví. Stanoví jen výjimku z obecného pravidla obsaženého v , podle kterého je v právní moci rozhodnutí, jež bylo oznámeno a proti němuž nelze podat odvolání. Tato úprava ale nepředstavuje žádnou výjimku z jiných obecných pravidel obsažených v (účastník může proti rozhodnutí podat odvolání, pokud zákon nestanoví jinak), (proti rozhodnutí ústředního správního úřadu lze podat rozklad, pro nějž zpravidla platí ustanovení o odvolání) a v zákona o pobytu cizinců (proti rozhodnutí ministerstva lze podat odvolání ke komisi – obecně podle by byl možný rozklad k ministru vnitra). Sám zákon o pobytu cizinců u řady rozhodnutí právo podat odvolání vylučuje ( , , , , a 3 atp.), zpravidla formulací „odvolání proti tomuto rozhodnutí není přípustné.“

[13] Nejvyšší správní soud v rozsudku z 20. 8. 2020, čj. -21, č. 4078/2020 Sb. NSS, tedy dovodil, že zákonodárce zakotvil v § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců zvláštní úpravu, podle které rozhodnutí stěžovatele nabývá právní moci oznámením účastníkovi, přičemž právní moc nemá žádný vliv na právo podat proti tomuto rozhodnutí odvolání, protože tato zvláštní úprava představuje výjimku z tzv. formálního aspektu právní moci, podle kterého pravomocná rozhodnutí nelze měnit na základě řádných opravných prostředků. Tento závěr vyslovil Nejvyšší správní soud také v rozsudcích z 2. 9. 2020, čj. -27, z 3. 9. 2020, čj. -15, z 16. 9. 2020, čj. -33 nebo z 25. 9. 2020, čj. -43.

IV. Závěr a náklady řízení

[14] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud napadený rozsudek městského soudu zrušil, neboť městský soud měl žalobu odmítnout podle ve spojení s a Protože tak neučinil, zatížil svůj rozsudek vadou zmatečnosti podle Podle věty první za středníkem , jestliže již v řízení před krajským (městským) soudem byly důvody pro odmítnutí návrhu (postoupení věci), rozhodne o tom současně se zrušením rozsudku krajského (městského) soudu Nejvyšší správní soud. Proto Nejvyšší správní soud současně se zrušením napadeného rozsudku žalobu sám dle ve spojení s odmítl a věc postoupil k vyřízení odvolání příslušnému odvolacímu správnímu orgánu, kterým je Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (viz shodně rozsudky Nejvyššího správního soudu z 26. 11. 2020, čj. -26, či z 16. 12. 2020, čj. -28 a další). Žalobce totiž podal žalobu v důsledku nesprávného poučení o nepřípustnosti řádného opravného prostředku proti napadenému rozhodnutí.

[15] Nejvyšší správní soud v dané věci zaznamenal informaci žalovaného, že stěžovatel, po podání žaloby k městskému soudu, podal proti rozhodnutí žalovaného z procesní opatrnosti 30. 11. 2020 rovněž odvolání. Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců (dále „Komise“) odvolání rozhodnutím z 16. 2. 2021, čj. MV-42532-4/SO-2021, podle zamítla jako nepřípustné, protože proti rozhodnutí žalovaného nelze podle zákona o pobytu cizinců odvolání podat. Vydání tohoto rozhodnutí nicméně nemůže mít vliv na postup Nejvyššího správního soudu v nyní projednávané věci, tedy na odmítnutí žaloby a postoupení věci Komisi k vyřízení odvolání proti rozhodnutí (výrok II. a III.).

[16] Protože Nejvyšší správní soud rozhodl současně se zrušením rozsudku městského soudu i o odmítnutí žaloby, rozhodl rovněž o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí ( , věta druhá ). Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z , podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li žaloba odmítnuta. Do těchto nákladů řízení patří jak náklady vzniklé v řízení před městským soudem, tak i náklady, které vznikly v řízení o kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 11. 2008, čj. -98). Z tohoto důvodu nemají účastníci právo na náhradu nákladů řízení ani před městským soudem, ani před Nejvyšším správním soudem.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně 7. dubna 2021

Petr Mikeš

předseda senátu