Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Afs 215/2019 - 47

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: R. F., zastoupeného Mgr. Markem Nemethem, advokátem se sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, se sídlem Lazarská 15/7, 117 22 Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 6. 2017, č. j. 42551/17/7700-10124-202542, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 5. 2019, č. j. - 51,

takto:

I. Kasační stížnost se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem

[1] Odvolací finanční ředitelství rozhodnutím dne 23. 11. 2016 zamítlo žádost žalobce o v předešlý stav dle , daňového řádu (dále jen „ “). K odvolání žalobce žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že řízení o žádosti zastavil. Žalobce žádal o ve vztahu k pěti písemnostem Odvolacího finančního ředitelství, lhůta však byla stanovena pouze v písemnosti ze dne 20. 7. 2016 označené jako „Seznámení se zjištěnými skutečnostmi a výzva k vyjádření se v rámci odvolacího řízení“ (dále jen „výzva“). stanovené v této výzvě však nebylo možné, neboť ve věci již bylo vydáno rozhodnutí o odvolání.

[2] Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Brně. Krajský soud neshledal žalobu důvodnou a zamítl ji.

[3] Soud souhlasil se závěrem žalovaného, že žádost o pro vyjádření se ke skutečnostem zjištěným v odvolacím řízení a navržení provedení dalších důkazních prostředků (dle daňového řádu) je možno podat nejpozději do vydání rozhodnutí o odvolání. Jestliže byla žádost o podána až po vydání rozhodnutí o odvolání, pak je taková žádost nepřípustná, a veškeré námitky týkající se důvodnosti byly proto bezpředmětné. Rozhodnutí žalovaného proto nemůže být nepřezkoumatelné z toho důvodu, že se žalovaný námitkami nezabýval.

II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného

[4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost z důvodů dle , b), a d) , (dále jen „ “).

[5] Stěžovatel poukázal na to, že Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, rozhodl usnesením ze dne 14. 5. 2019, č. j. - 60, ve skutkově a právně shodné otázce odlišně, a to tak, že žalobu z důvodu kompetenční výluky odmítl. Stěžovatel tedy rozsudku krajského soudu vytýká, že nebyl naplněn princip předvídatelnosti a legitimního očekávání jednotného rozhodování obdobných případů.

[6] Stěžovatel dále namítá, že správní orgán I. stupně neměl k dispozici kompletní daňový spis, a rozhodoval tak na základě nesprávně a nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Tuto vadu neodstranil svým rozhodnutím ani žalovaný ani krajský soud. Stěžovatel doručil dne 15. 11. 2016 svoji žádost označenou jako „reakce na sdělení k návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení a k návrhu na navrácení v předešlý stav“. Na tuto žádost Odvolací finanční ředitelství nereagovalo a znemožnilo stěžovateli předložit relevantní důkazní prostředky.

[7] Stěžovatel dále namítá, že výzva je svým obsahem rozhodnutí, přičemž rozhodnutí je vůči tomu, jemuž se ukládá povinnost, účinné až tehdy, je-li řádným způsobem doručeno. Seznámení bylo součástí písemností, u nichž stěžovatel žádal o vyslovení neúčinnosti doručení podle daňového řádu. Žádost byla zamítnuta žalovaným, stejně tak žaloba proti rozhodnutí žalovaného. Rozhodnutí o žalobě bylo napadeno kasační stížností, o níž dosud nebylo rozhodnuto. Toto rozhodnutí je předřazeno rozhodnutí o , protože nejprve musí být postaveno najisto, zda výzva byla doručena v souladu se zákonem. Dle stěžovatele je vadou, že krajský soud neprovedl dokazování ohledně závažného a předem nepředvídatelného důvodu, pro nějž se stěžovatel nemohl s obsahem výzvy seznámit; skutkový stav tak byl nedostatečně zjištěn. Stěžovatel utrpěl při automobilových závodech konaných ve dnech 20. až 21. 5. 2016 poranění hlavy, v jehož důsledku zapomněl, že má zřízenu datovou schránku. K prokázání svých tvrzení navrhl stěžovatel výslechy svědků.

[8] Žalovaný se ve svém vyjádření ztotožnil s rozsudkem krajského soudu. Stěžovatel po celou dobu řízení vedených orgány finanční správy a krajským soudem neprokázal závažné důvody, které by umožnily postup správce daně dle § 37 daňového řádu. Důkazní břemeno je v daném případě dle § 90 odst. 3 daňového řádu na stěžovateli.

III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem

[9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení, přičemž dospěl k závěru, že má požadované náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou, a je tedy projednatelná.

[10] Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti ( a 4 ), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.

[11] V prvé řadě bylo na místě zabývat se tím, zda krajský soud věcně neposuzoval návrh, který je ze soudního přezkumu vyloučen. Tuto otázku musí soud zkoumat z úřední povinnosti, stěžovatel však zároveň v kasační stížnosti uplatnil námitku, že Krajský soud v Ústí nad Labem skutkově obdobnou věc odmítl z důvodu kompetenční výluky.

[12] Dle jsou ze soudního přezkoumání vyloučeny úkony správního orgánu předběžné povahy.

[13] Rozšířený senát vyložil kritéria pro vymezení pojmu rozhodnutí předběžné povahy podle v rozsudku ze dne 27. 10. 2009, č. j. - 54, č. 1982/2010 Sb. NSS: „O rozhodnutí předběžné povahy, na které dopadá výluka podle , se jedná, pokud ve vztahu k rozhodnutí konečnému splňuje kumulativně tři podmínky: časovou, věcnou a osobní. Je tedy vydáno v již zahájeném řízení o vydání rozhodnutí konečného nebo je zákonem stanovena přiměřená lhůta pro zahájení takového řízení a účinky předběžného rozhodnutí musí být omezeny do vykonatelnosti rozhodnutí konečného. Rozhodnutí konečné pak v sobě musí věcně zahrnout vztahy upravené rozhodnutím předběžné povahy a musí být adresováno mj. i subjektu, jemuž bylo určeno rozhodnutí předběžné.“

[14] Nejvyšší správní soud se otázkou, zda je rozhodnutí o žádosti o dle daňového řádu rozhodnutím předběžné povahy ve smyslu , se zabýval v rozhodnutích ze dne 22. 2. 2017, č. j. - 36, či ze dne 18. 10. 2019, č. j. - 85 (tento rozsudek se týkal přezkumu stěžovatelem poukazovaného usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 5. 2019, č. j. - 60).

[15] V daných věcech soud dospěl k závěru, že žalovaná rozhodnutí byla předběžné povahy. Jednalo se o rozhodnutí o žádosti o k podání odvolání. V takové situaci tedy byly splněny všechny výše uvedené podmínky – věcná, časová i osobní.

[16] V projednávané věci je však skutková situace odlišná. Stěžovatel podal žádost o dle daňového řádu ve vztahu ke lhůtě pro seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí, k vyjádření a k navržení důkazů. To by samo o sobě pro rozdílné hodnocení rozhodnutí o takové žádosti nestačilo. V případě žádosti podané v průběhu řízení, o níž by žalovaný rozhodl, třebas nesprávně i po vydání konečného rozhodnutí v odvolacím řízení, bylo by možno k žalobní námitce účastníka řízení v žalobě proti rozhodnutí o odvolání ve věci samé přezkoumat i otázku včasnosti, zákonnosti a správnosti rozhodnutí o žádosti a výsledek tohoto přezkumu promítnout do rozhodnutí o žalobě proti tomuto konečnému rozhodnutí.

[17] Rozdílem, který vede k odlišnému hodnocení otázky předběžnosti tohoto rozhodnutí v projednávané věci, je skutečnost, že stěžovatel podal žádost dle § 37 daňového řádu až poté, co bylo o jeho odvolání rozhodnuto. Není tak splněna časová podmínka k posouzení rozhodnutí jako předběžného, neboť v takovém případě není rozhodnutí o vyhovění či nevyhovění žádosti vydáno v řízení ve věci samé, ani nevede k tomu, že by mělo být v přiměřené lhůtě jakékoliv řízení zahájeno. Nebude tak existovat konečné rozhodnutí, v rámci jehož přezkumu by bylo možné zabývat se rozhodnutím o . Ani při případném soudním přezkumu konečného meritorního rozhodnutí vydaného v řízení, ve vztahu k němuž je požadováno, by soud rozhodnutí o takové pozdější žádosti přezkoumat nemohl. Žalobou napadené rozhodnutí (zde tedy konečné meritorní) totiž přezkoumává podle skutkového a právního stavu ke dni vydání tohoto rozhodnutí ( ).

[18] Z uvedeného důvodu nelze v nyní projednávané věci nahlížet na rozhodnutí žalovaného jako na rozhodnutí předběžné povahy a není tedy vyloučeno ze soudního přezkumu. Krajský soud postupoval správně, když je věcně přezkoumal.

[19] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil ani námitkám stěžovatele brojícím proti věcným závěrům krajského soudu.

[20] Podle , 2 a 3 daňového řádu platí, že: (1) Osoba zúčastněná na správě daní je oprávněna požádat správce daně o v předešlý stav. (2) Správce daně povolí ze závažného důvodu stanovené daňovým zákonem nebo správcem daně v předešlý stav, pokud před podáním žádosti lhůta již uplynula, a nově stanoví den jejího uplynutí. (3) Žádost o v předešlý stav musí být podána do 15 dnů ode dne, kdy pominul důvod zmeškání lhůty.

[21] Podle § 115 odst. 2 a 3 daňového řádu platí, že: (2) Provádí-li odvolací orgán v rámci odvolacího řízení dokazování, seznámí před vydáním rozhodnutí o odvolání odvolatele se zjištěnými skutečnostmi a důkazy, které je prokazují, a umožní mu, aby se k nim ve stanovené lhůtě vyjádřil, popřípadě navrhl provedení dalších důkazních prostředků. Obdobně postupuje odvolací orgán i v případě, kdy dospěje k odlišnému právnímu názoru, než správce daně prvního stupně, a tato změna by ovlivnila rozhodnutí v neprospěch odvolatele. (3) Lhůta podle odstavce 2 nesmí být delší 15 dnů; žádost o navrácení této lhůty v předešlý stav je možné podat nejpozději do vydání rozhodnutí o odvolání.

[22] Podle § 101 odst. 2 platí, že: Rozhodnutí je vydané okamžikem, kdy byl učiněn úkon k jeho doručení; rozhodnutí, které se nedoručuje, je vydané okamžikem, kdy bylo podepsáno úřední osobou.

[23] Nejvyšší správní soud souhlasí s výkladem krajského soudu, že ustanovení věty za středníkem daňového řádu omezuje časový rámec, v němž lze podat žádost o dle daňového řádu. je institutem, který dává možnost navrátit lhůtu, jsou-li dány závažné důvody. Jde přitom o institut výjimečný. Smyslem lhůt (obecně) je urychlení procesu rozhodování za účelem reálného dosažení stanovených cílů. Možnost požádat o proto není časově neomezená, nýbrž zákonodárce ji omezil, a to do okamžiku vydání rozhodnutí o odvolání. Neomezení možnosti navrátit lhůtu by vedlo v rozporu se smyslem lhůt k naprosté právní entropii. S vydáním rozhodnutí o odvolání právo požádat o zaniká, resp. žádost podaná po vydání rozhodnutí o odvolání je opožděnou, a tedy zjevně právně nepřípustnou dle daňového řádu.

[24] Z obsahu správního spisu vyplývá, že Odvolací finanční ředitelství ve výzvě stanovilo lhůtu k vyjádření ke zjištěným skutečnostem a důkazům v odvolacím řízení dle daňového řádu. Rozhodnutí o odvolání vydalo Odvolací finanční ředitelství dne 29. 8. 2016. Žádost o stěžovatel podal až dne 29. 9. 2016. Žádost o navrácení tedy byla podána až po vydání rozhodnutí o odvolání.

[25] Krajský soud proto správně uzavřel, že rozhodnutí žalovaného bylo vydáno v souladu se zákonem a nezabýval se dalšími námitkami týkajícími se posouzení, zda byly dány závažné důvody pro . Předmětem řízení totiž byla pouze otázka, zda žalovaný postupoval správně, když řízení o žádosti (bez posouzení její věcné opodstatněnosti) zastavil.

[26] Z uvedeného důvodu nemají námitky týkající se nedostatečně zjištěného skutkového stavu a neúčinnosti doručení výzvy místo ani v řízení o této kasační stížnosti.

[27] Pouze nad rámec nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud podotýká, že o stěžovatelově kasační stížnosti týkající se jeho žádosti o vyslovení neúčinnosti doručení dle § 48 daňového řádu, na kterou poukazoval v kasační stížnosti, rozhodl Nejvyšší správní soud dne 30. 10. 2019, č. j. – 94, tak, že kasační stížnost neshledal důvodnou.

IV. Závěr a náklady řízení

[28] Stěžovatel se svými námitkami neuspěl. Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí ani z úřední povinnosti ( ), zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou ( ).

[29] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s za použití Stěžovatel ve věci neměl úspěch, a proto nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly, proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 22. února 2021

JUDr. Filip Dienstbier

předseda senátu