Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

10 Azs 275/2020 - 52

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobce: O. R., zastoupeného Mgr. Bc. Ivou Jónovou, advokátkou se sídlem Bozděchova 97/2, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 4. 2020, čj. OAM-12203-13/TP-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2020, čj. -56,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. 7. 2020, čj. -56, se ruší.

II. Žaloba se odmítá.

III. Věc se postupuje Komisi pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců k vyřízení odvolání proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 9. 4. 2020, čj. OAM-12203-13/TP-2019.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Bc. Ivě Jónové, advokátce, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 6 728 Kč, která jí bude proplacena do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.

Odůvodnění:

[1] Žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 9. 4. 2020 žalobcovu žádost o vydání povolení k trvalému pobytu, neboť shledal existenci důvodného nebezpečí, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu [ , o pobytu cizinců na území České republiky]. Vycházel přitom z informace zpravodajské služby vedené v režimu „důvěrné“. Žalobu, kterou žalobce proti tomuto rozhodnutí podal, zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29. 7. 2020. Soud se seznámil s obsahem utajované informace, na níž žalovaný založil své rozhodnutí, a shledal, že utajovaná informace obsahuje dostatek údajů potřebných ke zhodnocení její věrohodnosti a přesvědčivosti. Ve shodě se žalovaným pak dospěl k závěru, že by žalobce mohl ohrozit bezpečnost státu.

[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost. Napadený rozsudek považuje za nepřezkoumatelný a zdůrazňuje, že neudělení trvalého pobytu by zasáhlo do jeho práva na soukromý a rodinný život.

[3] NSS dospěl k závěru, že napadený rozsudek je třeba zrušit, neboť k projednání věci chyběly podmínky řízení. Žaloba totiž byla podle nepřípustná. Otázka přípustnosti žaloby patří k těm podmínkám řízení, které je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti. Až po ověření, že je žaloba přípustná, se může soud věcí zabývat po obsahové stránce. NSS se v této věci inspiroval nedávnými rozsudky v podobné věci.

[4] Podle je žaloba nepřípustná také tehdy, nevyčerpal-li žalobce řádné opravné prostředky v řízení před správním orgánem, připouští-li je zvláštní zákon, ledaže rozhodnutí správního orgánu bylo na újmu jeho práv změněno k opravnému prostředku jiného.

[5] V rozhodnutí, jímž zamítl žádost o povolení k trvalému pobytu, poučil žalovaný stěžovatele o tom, že rozhodnutí nabývá právní moci oznámením a nelze proti němu podat odvolání (§ 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců). Naopak lze podle žalovaného podat žalobu k soudu.

[6] Právní otázkou, zda je proti rozhodnutím vyjmenovaným v § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců přípustné odvolání, se již NSS zabýval. Poprvé tak učinil v rozsudku ze dne 20. 8. 2020, čj. -21, č. 4078/2020 Sb. NSS, jehož právní závěry dále převzal v mnoha dalších rozsudcích (ze dne 16. 9. 2020, čj. -33; ze dne 27. 11. 2020, čj. -26; nebo ze dne 21. 12. 2020, čj. -32). V nyní posuzované věci NSS neshledal důvod se odchýlit od právního názoru, který byl již mnohokrát vyjádřen, a v podrobnostech odkazuje na citované rozsudky. V tomto odůvodnění NSS přebírá jen ty nejdůležitější argumenty.

[7] Podle zákona o pobytu cizinců lze proti rozhodnutí ministerstva podat odvolání ke komisi. Ustanovení zákona o pobytu cizinců bylo s účinností od 1. 8. 2019 novelizováno Nyní se v něm stanoví, že rozhodnutí ministerstva vydaná z důvodů, které plynou z ustanovení zde vyjmenovaných, nabývají právní moci oznámením. V taxativním výčtu je zahrnut také zákona o pobytu cizinců, který byl použit v nynější věci.

[8] Podle závěrů NSS ve výše uvedených rozsudcích nelze ze samotného textu novelizovaného § 168 odst. 3 zákona o pobytu cizinců dovodit, že se jím vylučuje odvolání proti tam uvedeným rozhodnutím. Úvahy vycházející z právní teorie, podle nichž není možné napadat pravomocné rozhodnutí řádným opravným prostředkem, jsou sice obecně platné, avšak nemohou překonat situaci nastolenou neuváženým zásahem zákonodárce do zákona o pobytu cizinců. S ohledem na znění § 170b odst. 1 zákona o pobytu cizinců to znamená, že je odvolání připuštěno i proti těmto pravomocným rozhodnutím. Nelze souhlasit s tím, že novela sice nevyloučila právo na odvolání výslovně, ale fakticky se tak stalo. Právo na odvolání, které plyne z výslovného znění § 170b odst. 1, totiž nemůže být popřeno textem § 168 odst. 3, který o odvolání vůbec nepojednává (rozsudek , bod 14, a navazující judikatura).

[9] Proto NSS v této věci nemohl postupovat jinak než napadený rozsudek zrušit, neboť krajský soud měl žalobu odmítnout podle ve spojení s Jestliže již v řízení před soudem byly důvody pro odmítnutí návrhu, rozhodne o tom samotný NSS současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu ( ). NSS tedy současně odmítl žalobu.

[10] Jak dále vyplývá ze správního spisu, žalovaný nesprávně poučil stěžovatele o tom, že proti napadenému rozhodnutí není přípustné odvolání. Protože stěžovatel podal žalobu v důsledku tohoto nesprávného poučení, postoupil NSS jeho věc k vyřízení odvolání příslušnému odvolacímu správnímu orgánu ( ve spojení s ), kterým je Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců.

[11] Jelikož NSS rozhodl současně se zrušením rozsudku i o odmítnutí žaloby, rozhodl také o nákladech řízení, které předcházelo zrušenému rozhodnutí ( věta druhá ). Byla-li žaloba odmítnuta, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení ( ). Do těchto nákladů řízení patří jak náklady vzniklé v řízení před krajským soudem, tak i náklady, které vznikly v řízení o kasační stížnosti. Účastníci tak nemají právo na náhradu nákladů řízení ani před krajským soudem, ani před NSS.

[12] Stěžovateli byla v kasačním řízení ustanovena advokátka, které náleží odměna za dva úkony právní služby [převzetí a příprava zastoupení a sepsání kasační stížnosti, a d) (advokátní tarif)]. U NSS proběhlo řízení ve skutkově obdobné záležitosti ( ), advokátka Mgr. Bc. Iva Jónová v něm zastupovala i stěžovatelovu sestru a činila ve věci společné úkony. U společných úkonů při zastupování nebo obhajobě dvou nebo více osob náleží advokátovi za každou takto zastupovanou nebo obhajovanou osobu mimosmluvní odměna snížená o 20 % ( advokátního tarifu).

[13] Ustanovené advokátce tedy v nyní projednávané věci přiznal soud odměnu za dva úkony právní služby sníženou o 20 %, tj. 2 x 2 480 Kč, a paušální částku ve výši 2 x 300 Kč za dva úkony právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Částku 5 560 Kč soud zvýšil o 1 168 Kč připadající na daň z přidané hodnoty, kterou je advokátka jako plátkyně povinna odvést. Celkově tedy advokátce náleží odměna za zastupování ve výši 6 728 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 21. ledna 2021

Ondřej Mrákota

předseda senátu