Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 245/2024 - 25

- 26

pokračování

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Kocourka a soudců Evy Šonkové a Štěpána Výborného v právní věci žalobkyně: I. A. R., zast. Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 11, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, se sídlem Kaplanova 2055/4, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2024, č. j. KRPA27980223/ČJ2024000022MIG, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2024, č. j. , o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,

takto:

Návrh žalobkyně na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.

Odůvodnění:

[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 8. 11. 2024 kasační stížnost žalobkyně proti v záhlaví označenému rozsudku městského soudu. Tímto rozsudkem městský soud zamítl žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2024, č. j. KRPA27980223/ČJ2024000022MIG, jímž bylo podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, rozhodnuto o prodloužení doby zajištění žalobkyně za účelem předání podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013, kterým se stanoví kritéria a postupy pro určení členského státu příslušného k posuzování žádosti o mezinárodní ochranu podané státním příslušníkem třetí země nebo osobou bez státní příslušnosti v některém z členských států. Žalobkyně byla ve smyslu téhož zákona zajištěna rozhodnutím žalované ze dne 3. 9. 2024, č. j. KRPA2798029/ČJ2024000022MIG. Doba zajištění žalobkyně byla nyní napadeným rozhodnutím žalované prodloužena o 27 dní.

[2] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) s kasační stížností spojila návrh na přiznání odkladného účinku. V jeho odůvodnění uvedla, že pokud by kasační stížnosti odkladný účinek přiznán nebyl, vznikla by jí větší újma, než jaká by jeho přiznáním vznikla jiným osobám (jiným osobám by žádná újma nevznikla). Uvedla, že žije v České republice již dlouhodobě, dodržuje místní zvyklosti, funguje ve společnosti nekonfliktně a bez problémů. Přiznání odkladného účinku by tedy ani nebylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Závažná újma by stěžovatelce vznikla v důsledku jejího vycestování do země původu a měla by podobu ztráty možnosti vystupovat osobně v probíhajícím soudním řízení a další újmy spojené přímo s pobytem v zemi původu.

[3] Žalovaná se k návrhu stěžovatelky nevyjádřila.

[4] Kasační stížnost v nynější věci nemá ze zákona odkladný účinek [ , (dále jen „“)]. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, jsouli splněny tři materiální předpoklady: 1) výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí musí pro stěžovatele znamenat újmu; 2) újma musí být pro stěžovatele nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám; 3) přiznání odkladného účinku nesmí být v rozporu s důležitým veřejným zájmem (viz usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 1. 7. 2015, č. j. , č. 3270/2015 Sb. NSS). Uvedené předpoklady musí být naplněny kumulativně.

[5] Pro posouzení stěžovatelčina návrhu je podstatné, že stěžovatelka již v současné době není zajištěna na základě rozhodnutí žalované, které bylo přezkoumáno rozsudkem městského soudu, jenž je předmětem tohoto řízení o kasační stížnosti. Žalovaná vydala dne 25. 10. 2024 rozhodnutí č. j. KRPA27980232/ČJ2024000022MIG, kterým byla doba zajištění opětovně prodloužena o dalších 30 dní. Toto rozhodnutí svými účinky nahradilo rozhodnutí, o které jde v nyní posuzované věci, a které tudíž již nevyvolává žádné právní následky. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by tedy ani nemohlo mít jakýkoliv dopad do právní sféry stěžovatelky, resp. by nemohlo odvrátit jakoukoliv újmu na stěžovatelčině právním postavení.

[6] I kdyby však rozhodnutí žalované právní následky nadále vyvolávalo, je třeba podotknout, že je to stěžovatelka, kdo je povinen vylíčit a osvědčit újmu, která může být rozhodnutím žalované vyvolána (usnesení NSS ze dne 29. 2. 2012, č. j. ). Stěžovatelka ve svém návrhu neuvedla nic, co by nasvědčovalo tomu, že by jí hrozila jakákoliv újma v důsledku prodloužení doby jejího zajištění. Hrozbu újmy stěžovatelka spatřuje toliko v důsledku jejího případného vycestování do země původu. Takové účinky však rozhodnutí o zajištění či o prodloužení doby zajištění vyvolat nemůže, resp. jeho účel je právě opačný.

[7] V této souvislosti lze rovněž odkázat na usnesení NSS ze dne 19. 1. 2012, č. j. , a na navazující judikaturu (z nedávné doby viz usnesení ze dne 20. 11. 2024, č. j. , ze dne 19. 6. 2023, č. j. , ze dne 12. 6. 2024, č. j. , či ze dne 14. 3. 2024, č. j. ), z níž vyplývá, že z povahy institutu zajištění cizince, resp. rovněž prodloužení doby zajištění nepřichází přiznání odkladného účinku v úvahu, neboť by zcela popíralo a mařilo samotný smysl a účel zajištění, kterým je časově ohraničené omezení osobní svobody. I z tohoto důvodu tedy nemohl být stěžovatelčin návrh úspěšný.

[8] Z uvedených důvodů proto Nejvyšší správní soud stěžovatelčin návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ve spojení s zamítl.

[9] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že usnesení o přiznání či nepřiznání odkladného účinku kasační stížnosti lze považovat pouze za rozhodnutí předběžné povahy a nelze na jeho základě předjímat, jak bude rozhodnuto o kasační stížnosti samotné.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 4. prosince 2024

Tomáš Kocourek

předseda senátu