Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

2 Azs 245/2024 - 35

III. Posouzení kasační stížnosti

[5] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu přípustná, a stěžovatelka je v souladu s zastoupena advokátem.

[6] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval přijatelností kasační stížnosti. Podle Nejvyšší správní soud odmítne kasační stížnost ve věcech, které jsou v řízení před krajským soudem rozhodovány specializovaným samosoudcem, pro nepřijatelnost, pokud tato stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele.

[7] Vymezením institutu nepřijatelnosti a výkladem konceptu přesahu vlastních zájmů stěžovatele se Nejvyšší správní soud podrobně zabýval v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. , č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, 2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně, 3) kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikaturní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně, 4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu bylo shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. O zásadní právní pochybení se v konkrétním případě může jednat především tehdy, pokud: a) krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou judikaturu a nelze navíc vyloučit, že k tomuto nerespektování nebude docházet i v budoucnu, b) krajský soud v jednotlivém případě hrubě pochybil při výkladu hmotného či procesního práva. Nejvyšší správní soud naznal, že k žádné z předestřených situací v projednávané věci nedošlo.

[8] Stěžovatelka namítá, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný. K otázce přezkoumatelnosti rozhodnutí existuje velice bohatá judikatura, jako kupříkladu rozsudky NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. , ze dne 4. 12. 2003, č. j. , č. NSS, ze dne 1. 6. 2005, č. j. , a ze dne 21. 8. 2008, č. j. . Jeli napadené rozhodnutí řádně odůvodněno, je přípustné, aby si krajský soud, nedocházíli k jiným závěrům, správné závěry žalovaného se souhlasnou poznámkou osvojil (viz např. rozsudky NSS ze dne 2. 7. 2007, č. j. , ze dne 27. 7. 2007, č. j. , č. 1350/2007 Sb. NSS, nebo ze dne 29. 5. 2013, č. j. ). Krajský (městský) soud nemá povinnost reagovat na každou dílčí žalobní argumentaci (a v žalobě obecně zmíněné tvrzení) a tu obsáhle vyvrátit. Úkolem soudu je vypořádat se s obsahem a smyslem žalobní argumentace (srov. např. rozsudek NSS ze dne 3. 4. 2014, č. j. ). Podstatné tedy je, aby se soud ve svém rozhodnutí zabýval všemi stěžejními námitkami účastníka řízení, což může v některých případech konzumovat i vypořádání některých dílčích a souvisejících námitek (srov. např. rozsudek NSS ze dne 24. 4. 2014, č. j. , či rovněž nález ÚS ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. ). Nejvyšší správní soud je toho názoru, že rozsudek městského soudu ve světle citované judikatury obstojí.

[9] Stěžovatelka dále namítá, že žalovaná ve svém rozhodnutí nezdůvodnila, proč prodloužila dobu zajištění právě o 27 dní. Doba zajištění musí korelovat s naplněním jeho cíle. Nejvyšší správní soud uvádí, že městský soud se s otázkou přípustné doby zajištění vypořádal dostatečně v bodě 22 svého rozsudku, přičemž odkázal na relevantní judikaturu (rozsudky NSS ze dne 28. 5. 2021, č. j. , či ze dne 29. 3. 2019, č. j. , ze dne 19. 10. 2011, č. j. , ze dne 19. 2. 2015, č. j. , ze dne 4. 4. 2019, č. j. , a ze dne 27. 5. 2019, č. j. ). S ohledem na vysokou míru obecnosti námitky stěžovatelky stran délky prodloužení doby zajištění Nejvyšší správní soud pouze dodává, že žalovanou stanovená doba nevybočuje z limitů stanovených čl. 28 odst. 4 nařízení Dublin III, byla stanovena v souladu s citovanou judikaturou a žalovanou řádně zdůvodněna.

[10] Stěžovatelka rovněž namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu žalovanou i městským soudem, a to ve vztahu ke zkoumání možných nedostatků azylového řízení v Bulharsku, tvrzené absence vážného nebezpečí útěku, možnosti uložit zvláštní opatření podle § 123b zákona o pobytu cizinců a možnosti aplikace § 123c téhož zákona.

[11] Ve vztahu k tvrzeným nedostatkům v azylovém řízení lze odkázat na judikaturu, kterou citoval i městský soud (rozsudky NSS ze dne 17. 4. 2018, č. j. , ze dne 9. 5. 2018, č. j. , a ze dne 5. 1. 2023, č. j. ). Otázka systémových nedostatků bulharského azylového řízení byla městským soudem posouzena dostatečně i z toho důvodu, že hlubší úvahy stran těchto otázek patří do rozhodnutí o předání do příslušného členského státu (viz rozsudek NSS ze dne 8. 1. 2021, č. j. , a rozsudek rozšířeného senátu ze dne 17. 4. 2018, č. j. , č. 3773/2018 Sb. NSS). Problémy s tlumočením nelze považovat za systémový nedostatek azylového systému (rozsudek NSS ze dne 15. 10. 2020, č. j. ).

[12] K namítanému nedostatku § 129 zákona o pobytu cizinců spočívajícímu v absenci definice vážného nebezpečí útěku Nejvyšší správní soud konstatuje, že tato definice je obsažena v odst. 4 tohoto ustanovení. S touto definicí Nejvyšší správní soud pracoval již dříve například v usneseních ze dne 5. 9. 2024, č. j. , ze dne 18. 4. 2024, č. j. , nebo ze dne 12. 7. 2022, č. j. . Městský soud ani žalovaná se od znění zákona ani od jeho ustáleného výkladu správními soudy neodchýlily. Co se týče namítaných hrozeb ze strany převaděčů, rozdílného zacházení s jinými cizinci cestujícími stejným kamionem jako stěžovatelka, a údajného podstrčení žádosti o azyl ze strany bulharských orgánů, odkazuje Nejvyšší správní soud zcela na odůvodnění rozsudku městského soudu (body 18, 20 a 21 rozsudku).

[13] Zvláštními opatřeními podle § 123b zákona o pobytu cizinců se Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval ve své judikatuře, a to například v usnesení rozšířeného senátu ze dne 28. 2. 2017, č. j. , č. 3559/2017 Sb. NSS, a rozsudcích ze dne 22. 8. 2022, č. j. , a ze dne 12. 10. 2016, č. j. . Tuto judikaturu žalovaná zohlednila ve svém rozhodnutí. Rovněž z napadeného rozsudku nijak nevyplývá, že by městský soud rozhodoval na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu.

[14] Námitka možnosti aplikace § 123c zákona o pobytu cizinců rovněž není přijatelná. Nejvyšší správní soud podotýká, že žalovaná se majetkovými poměry stěžovatelky ve svém rozhodnutí řádně zabývala (s. 5 rozhodnutí). Vycházela především z vyjádření stěžovatelky, která při podání vysvětlení dne 3. 9. 2024 uvedla, že nedisponuje žádným majetkem včetně jakéhokoliv finančního obnosu. Nejvyšší správní soud připomíná, že v řízení o kasační stížnosti je zastoupena advokátem, kterého jí ustanovil z důvodu jí doložené nemajetnosti. S ohledem na účel zajištění stěžovatelky by navíc finanční záruka nemohla plnit svoji funkci jako náhradní institut (rozsudky NSS ze dne 13. 2. 2019, č. j. , a ze dne 29. 3. 2019, č. j. ).

[15] Zohlednění pořadí kritérií v čl. 7 nařízení Dublin III a důkladné odůvodnění zvoleného kritéria má své místo především v rozhodnutí o předání do příslušného členského státu (viz rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2019, č. j. ). Z hlediska posouzení účelnosti zajištění postačuje konstatovat, že stěžovatelka se dovolává aplikace kritéria upraveného v čl. 9 nařízení Dublin III, které by založilo příslušnost Spolkové republiky Německo, kde pobývá její matka. Pomíjí však, že rodinným příslušníkem držitele mezinárodní ochrany může být pouze nezletilé dítě, kterým ona není [čl. 9 ve spojení s čl. 2 písm. g) nařízení Dublin III].

[16] Stěžovatelka v kasační stížnosti nijak nespecifikovala, jakým způsobem žalovaná porušila § 124 zákona o pobytu cizinců a jí jmenované mezinárodní úmluvy. Ustanovení § 124 zákona o pobytu cizinců se navíc týká zajištění za účelem správního vyhoštění, o které však v dané věci nejde.

IV. Závěr a náklady řízení

[17] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost přijatelnou, a proto ji podle odmítl.

[18] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl podle úspěchu ve věci v souladu s větou první ve spojení s (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 25. 3. 2021, č. j. , č. 4170/2021 Sb. NSS). Stěžovatelka v řízení nebyla úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované žádné náklady nad rámec úřední činnosti nevznikly. Proto jí Nejvyšší správní soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.

[19] Nejvyšší správní soud ustanovil usnesením ze dne 27. 11. 2024, č. j. , jako zástupce žalobkyně Mgr. Umara Switata, advokáta se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 11. Ustanovenému zástupci přísluší za zastupování žalobkyně odměna a náhrada hotových výdajů. Tyto náklady nese stát ( ve spojení s ). Ustanovený zástupce ve věci učinil dva úkony právní služby, a to převzetí věci a přípravu zastoupení a písemné podání ve věci samé [ a d) , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)], za které mu přísluší odměna ve výši 2 x 3 100 Kč [ a advokátního tarifu]. K těmto úkonům se přiznává náhrada hotových výdajů podle advokátního tarifu ve výši 2 x 300 Kč. Celkově tak ustanovenému zástupci náleží odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování stěžovatelky v řízení o kasační stížnosti ve výši 6 800 Kč. Tato částka bude ustanovenému zástupci vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení. Jelikož zástupce žalobkyně není plátcem DPH, Nejvyšší správní soud mu nepřiznal její náhradu.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. prosince 2024

Tomáš Kocourek

předseda senátu