Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

1 Azs 329/2020 - 48

pokračování - 50

U S N E S E N Í

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudce JUDr. Ivo Pospíšila a soudkyně JUDr. Lenky Kaniové v právní věci žalobců: a) V. H., zastoupena Mgr. Silvií Rymlovou, advokátkou se sídlem náměstí Republiky 2/1, Opava b) D. H., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 1. 2019, č. j. OAM-1023/ZA-ZA06-K07-2017, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně a) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 6. 2020, č. j. – 126,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

III. Ustanovené zástupkyni žalobkyně a) Mgr. Silvii Rymlové, advokátce, se přiznává odměna za zastupování ve výši 3.400 Kč, která bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

I. Vymezení věci

[1] Žalobkyně a) [dále též „žalobkyně“] podala jménem svým a jménem svého v té době nezletilého syna, žalobce b) [dále též „žalobce“], žádost o mezinárodní ochranu ve Spolkové republice Německo a poté byli žalobci na základě přímo použitelných evropských předpisů předáni k vyřízení žádosti do České republiky. Jako důvod žádosti uvedla žalobkyně strach z bývalého manžela, který ji fyzicky napadal. Se žádostí o pomoc se žalobci v zemi původu na nikoho neobrátili. Žalovaný napadeným rozhodnutím žalobcům mezinárodní ochranu podle – , o azylu (dále jen „“), neudělil. Dospěl k závěru, že žalobkyně měla v Arménii možnost využít k ochraně svých práv pomoci tamních úřadů, čehož za celých 23 let, kdy ji manžel napadal, nevyužila, přičemž posledních 6 let před opuštěním Arménie s manželem ani nežila.

[2] Proti napadenému rozhodnutí se žalobci bránili žalobou u Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“). Namítali, že domácí násilí, jemuž byla žalobkyně dlouhodobě vystavena, představuje azylově relevantní skutečnost a žalovaný při hodnocení věci pochybil, neboť reálně není ochrana v zemi původu pro žalobkyni dostupná.

[3] Žalobu proti napadenému rozhodnutí nejprve zamítl krajský soud rozsudkem ze dne 29. 4. 2019, č. j. - 49. Tento rozsudek zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 9. 2019, č. j. - 63, pro nepřezkoumatelnost, neboť krajský soud se nevypořádal s námitkami, že možnost ochrany proti domácímu násilí v zemi původu je toliko formální, v praxi nefunguje a policisté nebo jiné orgány jsou nečinní a neochotní.

[4] Krajský soud poté žalobu zamítl rozsudkem ze dne 29. 10. 2019, č. j. - 70. Tento rozsudek Nejvyšší správní soud zrušil rozsudkem ze dne 1. 4. 2020, č. j. - 44, z důvodu vady řízení, spočívající v tom, že krajský soud ve věci rozhodl bez jednání, aniž by po vydání zrušujícího rozsudku kasačního soudu opakovaně vyzval účastníky ke sdělení, zda s tímto postupem souhlasí.

[5] Krajský soud žalobu opětovně zamítl nyní napadeným rozsudkem. O žalobě rozhodl bez jednání, neboť žalovaný s tímto postupem vyslovil souhlas a žalobkyně na výzvu soudu dle , (dále jen „“), nereagovala.

[6] Krajský soud konstatoval, že domácí násilí může být za určitých okolností, které záleží především na zemi původu, jejích právních, sociálních či kulturních normách a hodnotách, azylově relevantním. Ačkoliv situace v Arménii není zcela ideální, dle informací shromážděných žalovaným arménské státní orgány danou problematiku řeší, a to i za podpory nevládního sektoru (nový zákon o domácím násilí, strategický akční plán pro boj s genderově motivovaným násilím, v roce 2017 bylo započato 458 trestních řízení kvůli domácímu násilí a obviněno bylo 272 osob). Tvrzení žalobkyně, že možnost ochrany v zemi původu je toliko formální, hodnotil krajský soud jako účelové a nemající oporu ve shromážděných podkladech. Ztotožnil se s žalovaným, který logicky dovodil, že žalobkyně pouze využila svých několik let starých potíží s bývalým manželem, aby svůj příběh zveličila a vytvořila údajné obavy z návratu do vlasti.

II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného

[7] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Namítá, že krajský soud v rozporu se zákonem opětovně rozhodl bez nařízení jednání. Otázkou podle ní je, zda ji krajský soud řádně vyzval ve smyslu a zda výzvu doručoval na správnou adresu.

[8] Trvá na tom, že možnost ochrany před domácím násilím v zemi původu je toliko formální. V Arménii sice existuje zákon o ochraně proti domácímu násilí, avšak ze shromážděných informací vyplývá, že reálné ochrany se obětem domácího násilí nedostává, případně vše závisí na osobních konexích. Násilné chování vůči ženám je v arménské společnosti normou, kterou je žena a především manželka povinna strpět. Krajský soud si protiřečí, když odkazuje na případy žen, kterým se ochrany nedostalo, a přitom tvrdí, že není jisté, že by to byl případ stěžovatelky. Poté nepřípadně dodává, že se ze strany stěžovatelky jedná jen o účelovou argumentaci, kdy využila svého starého případu domácího násilí za účelem zneužití mezinárodní ochrany. To je jen domněnka, která není podložena žádnými důkazy. Stěžovatelka má za to, že svou věrohodnou výpovědí dostatečně prokázala strach z pronásledování pro domácí násilí, přičemž účinná ochrana proti tomuto jednání není v Arménii zajištěna. Domácí násilí přitom představuje azylově relevantní důvod (obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 9. 2008, č. j. – 55), s čímž se krajský soud nijak nevypořádal.

[9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že vycházel ze spolehlivě zjištěného skutkového stavu a situací stěžovatelky se podrobně zabýval. Také krajský soud se případem důkladně zabýval. Žalovaný opakuje, že stěžovatelka se v souvislosti s násilnickým chováním manžela neobrátila nikdy s žádostí o pomoc na příslušné státní orgány.

III. Posouzení Nejvyšším správním soudem

[10] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Jedná se o opakovanou kasační stížnost, nicméně Nejvyšší správní soud předchozí rozsudky krajského soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost, resp. vadu řízení spočívající v absenci výzvy dle , kasační stížnost je tudíž přípustná. Jedná se však o věc mezinárodní ochrany, a proto se soud podle zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatelky a není nepřijatelná.

[11] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. – 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O žádný z případů, v nichž je kasační stížnost přijatelná, se však v posuzované věci nejedná.

[12] Přijatelnost kasační stížnosti nezakládá námitka stěžovatelky, že krajský soud opět rozhodl bez nařízení jednání. Stěžovatelka ohlásila změnu pobytu na současnou adresu dne 16. 6. 2020. Z judikatury kasačního soudu vyplývá, že pokud účastník řízení neoznámí změnu své adresy (a to ani soudu, ani žalovanému), nelze následně účinky doručení zásadně zpochybňovat (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 7. 2004, č. j. – 40). Postup krajského soudu, který dne 28. 5. 2020 výzvu dle doručoval na adresu hlášeného pobytu (kde navíc stěžovatelka v minulosti písemnosti přebírala), byl zcela v souladu s citovanou judikaturou.

[13] Krajský soud v napadeném rozsudku nezpochybnil, že domácí násilí může být za určitých okolností důvodem k poskytnutí mezinárodní ochrany (např. rozsudky ze dne 14. 6. 2007, č. j. – 68, ze dne 15. 9. 2009, č. j. – 68, 18. 12. 2014, č. j. – 38). Nejvyšší správní soud taktéž v minulosti vymezil, že v případě pronásledování soukromými osobami se musí postižená osoba primárně obrátit s žádostí o pomoc nejprve na vnitrostátní orgány v zemi původu, pokud není zjevné, že tyto orgány nejsou schopny či ochotny účinnou ochranu poskytnout (např. rozsudek ze dne 16. 9. 2008, č. j. – 57, či usnesení ze dne 21. 10. 2009, č. j. – 73). Ve vztahu k domácímu násilí závisí možnost účinné ochrany především na zemi původu, jejích právních, sociálních či kulturních normách a hodnotách (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 6. 2007, č. j. – 68). Je nutné posuzovat, zda žadatelce v případě návratu do země původu hrozí nebezpečí ze strany bývalého partnera, a zda by byly příslušné státní orgány schopny a ochotny před případnými útoky poskytnout ochranu (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 7. 2009, č. j. – 93).

[14] Krajský soud v napadeném rozsudku odstranil nedostatky vytýkané zrušujícím rozsudkem ze dne 13. 9. 2019, č. j. - 63, a zabýval se námitkami stěžovatelky, že účinná ochrana proti násilí ze strany bývalého manžela jí nebude v Arménii zajištěna. Při hodnocení konkrétního příběhu stěžovatelky se přitom neodchýlil od výše uvedených judikaturních východisek. Poukázal na skutečnost, že přes problémy, na které stěžovatelka upozornila, země původu situaci řeší jak legislativně, tak ve spolupráci s nevládními organizacemi. To odpovídá i závěrům usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2017, č. j. – 45, který na podkladě obdobných informací o zemi původu konstatoval, že otázku domácího násilí v Arménii se tamější vláda snaží řešit a nabízí programy, které je možné využít, pokud by byla žadatelka domácímu násilí opět vystavena.

[15] Předchozími rozsudky kasačního soudu nebyl krajský soud zavázán k doplnění skutkových zjištění ani k nařízení jednání ve věci, nýbrž k tomu, aby reagoval na konkrétní žalobní námitky stěžovatelky. Této povinnosti dostál, přičemž podklady shromážděné žalovaným jak k situaci v Arménii obecně, tak přímo ve vztahu k domácímu násilí, adekvátním způsobem vyhodnotil jako dostatečné. Jak již kasační soud uvedl, tyto závěry také odpovídají jeho dosavadní judikatuře.

[16] Soud proto kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost dle Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o , větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla kasační stížnost odmítnuta.

[17] Nejvyšší správní soud ustanovil usnesením ze dne 21. 9. 2020, č. j. - 27, stěžovatelce zástupkyní pro řízení o kasační stížnosti advokátku Mgr. Silvii Rymlovou. Ustanovené zástupkyni soud přiznal odměnu za jeden úkon právní služby (doplnění kasační stížnosti) ve výši 3.100 Kč [11 odst. 1 písm. d) ve spojení s bodem 5. a , advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů], a dále paušální náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle advokátního tarifu, celkem tedy 3.400 Kč. Zástupkyni soud nepřiznal odměnu za úkon spočívající v převzetí a přípravě zastoupení, neboť byla stěžovatelce ustanovena již v řízení o kasační stížnosti proti prvnímu i druhému rozhodnutí krajského soudu v této věci, a byla tudíž s věcí již dostatečně seznámena. Částka ve výši 3.400 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

P o u č e n í : Proti tomuto rozhodnutí n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 26. listopadu 2020

JUDr. Josef Baxa

předseda senátu