Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Azs 350/2019 - 78

- 79

USNESENÍ

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Í. D., zastoupen JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem Joštova 138/4, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 9. 8. 2019, č. j. - 36,

takto:

I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.

Odůvodnění:

[1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 8. 2018, č. j. OAM-913/ZA-ZA11-ZA17- 2017, kterým bylo rozhodnuto, že žalobci se mezinárodní ochrana podle , , , a , o azylu, neuděluje.

[2] V kasační stížnosti žalobce (dále jen „stěžovatel“) nejprve připomněl, že ve správním řízení uváděl, že je kurdské národnosti a poukazoval na postoj turecké státní správy vůči kurdské menšině. Následně upozornil na podstatnou změnu okolností na podzim roku 2019 spočívající v turecké invazi do Sýrie, která podle jeho názoru zakládá důvod pro opakované posouzení jeho věci, neboť může značně měnit náhled na situaci Kurdů v Turecku (zvláště těch, kteří pocházejí z pohraniční oblasti se Sýrií a jsou politicky aktivní). V daném případě jde sice o lokální, ale nepochybně o mezinárodní ozbrojený konflikt, který se odehrává v oblasti, odkud stěžovatel pochází a je směřován proti etniku, k němuž přináleží. Dále poukázal na to, že tvrdil, že byl v Turecku pronásledován z důvodu své kurdské národnosti, neboť na Kurdy je nahlíženo jako na „teroristy“. Ačkoliv jej nelze považovat za místního politika ani politického aktivistu, na základě úvah žalovaného v žalobou napadeném rozhodnutí nelze vyloučit, že by mohl být terčem policejní zvůle v souvislosti se svou kurdskou národností a prokurdskými postoji. Lze také předpokládat, že nedávná turecká ofenzíva v Sýrii zaměřená proti kurdským jednotkám ještě prohloubila tlak nejen vůči Kurdům žijícím v syrském pohraničí, ale i politický nátlak proti politickým stranám, které mají prokurdskou orientaci. Z tohoto důvodu stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek i jemu předcházející rozhodnutí žalovaného zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a jemu přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

[3] Dříve, než se mohl Nejvyšší správní soud zabývat námitkami uplatněnými v kasační stížnosti, musel posoudit otázku její přijatelnosti. Podle totiž platí, že „[j]estliže kasační stížnost ve věci mezinárodní ochrany svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, odmítne ji Nejvyšší správní soud pro nepřijatelnost.“ Výkladem institutu přijatelnosti se zdejší soud zabýval například v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. - 39, publikovaným pod č. 933/2006 Sb. NSS, na které pro stručnost odkazuje.

[4] Nejvyšší správní soud neshledal v posuzované věci přesah vlastních zájmů stěžovatele ani zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení. Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu totiž poskytuje dostatečnou odpověď na uplatněné kasační námitky a stěžovatel ve své argumentaci neuvedl žádné důvody, které by svědčily pro odklon od této judikatury.

[5] Nejvyšší správní soud předně poukazuje na to, že v nedávné době odmítl kasační stížnosti založené na námitce nesprávného posouzení otázky pronásledování kurdské menšiny v Turecku například usneseními ze dne 17. 1. 2019, č. j. - 30, ze dne 25. 4. 2019, č. j. - 46, či ze dne 7. 11. 2019, - 46. Již dříve tento soud „dospěl k závěru, že obtíže spojené s příslušností k této etnické skupině nedosahují intenzity pronásledování ve smyslu § 12 písm. a) či b) zákona o azylu, případně vážné újmy podle § 14a odst. 2 téhož zákona. K obecným tvrzením o tom, že „po státním převratu, k němuž došlo dne 15. 7. 2016, se v důsledku následující reakce státní moci a intenzívních opatření vůči domnělým pučistům, politickým oponentům a jiným osobám, mohou za určitých okolností některé osoby obávat pronásledování“ pak Nejvyšší správní soud uvedl, že obavy z pronásledování by případně mohly být namístě u politicky aktivně činných osob, respektive u osob zapojených do neúspěšného státního převratu (usnesení ze dne 21. 6. 2018, č. j. - 28). Dále soud konstatoval, že „nelze stěžovateli přisvědčit, že by kurdští příslušníci v Turecku byli na celém území státu tak běžně a závažně pronásledováni, že by tato skutečnost zakládala důvod pro udělení mezinárodní ochrany“ (usnesení ze dne 25. 4. 2019, č. j. - 46).

[6] Stejně tak se Nejvyšší správní soud v minulosti vyjádřil i k otázce aktuálního vývoje v Turecku ve vztahu ke kurdské menšině, souvisejícímu s tureckou operací „Pramen míru“ spočívající ve vpádu ozbrojených sil Turecka do severní Sýrie v oblasti Eufratu, která je pod kontrolou kurdských milic. Konstatoval, že tento ozbrojený konflikt je lokalizován výhradně na konkrétním území (část hranice se Sýrií), které již žalovaný i krajské soudy dříve hodnotily jako bezpečnostně problematické. Přitom dospěl k závěru, že nelze bez dalšího říci, že se jedná o vnitřní ozbrojený konflikt či válečný stav na celém území Turecka (viz například usnesení tohoto soudu ze dne 30. 4. 2020, č. j. - 54 a č. j. - 55, či ze dne 21. 5. 2020, č. j. - 50). V těchto rozhodnutích Nejvyšší správní soud taktéž dospěl k závěru, že uvedené skutečnosti nelze vyhodnotit jako výjimečný případ způsobilý prolomit obecné pravidlo zakotvené v , které zakazuje správnímu soudu přihlížet ke skutkovým novotám, jež neexistovaly v době vydání rozhodnutí správního orgánu (k tomu viz například také rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2013, č. j. - 65, či ze dne 10. 7. 2014, č. j. - 43).

[7] Nejvyšší správní soud nezpochybňuje, že situace ohledně dodržování základních lidských práv v Turecku je problematická a vyžaduje pečlivé zvážení individuálních okolností každého jednotlivého případu. V nyní projednávané věci však neshledal žádnou specifickou okolnost, pro niž by se měl od výše citované judikatury odchýlit; ta neplyne z tvrzení samotného stěžovatele ani ze zjištění žalovaného. Stěžovatel nebyl v Turecku nikdy sám politicky aktivní. Rovněž lze poukázat na to, že stěžovatel před svým odchodem z Turecka pobýval v Istanbulu, tedy nikoliv na problematickém území v blízkosti hranice se Syrskou arabskou republikou. Stěžovatelem popsaný incident, kdy byl v červenci roku 2017 zastaven dopravní policií při jízdě automobilem, aniž by cokoliv provedl, a kdy mu následně policisté nadávali, pak nedosahuje intenzity pronásledování či ohrožení vážnou újmou V této souvislosti lze odkázat i na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 7. 2005, č. j. - 79, kde uvedl: „Pokud žadatel o udělení azylu není vystaven žádnému pronásledování nebo diskriminaci z azylově relevantních důvodů, resp. nemá z takového pronásledování nebo diskriminace odůvodněný strach, popř. takové skutečnosti ve správním řízení vůbec netvrdí, pak nesplňuje podmínky pro udělení azylu ve smyslu , o azylu, ve znění , a to i přes skutečnost, že pochází ze země s nedemokratickým a autoritativním režimem, který zásadním způsobem diskriminuje a potlačuje opozici, resp. osoby zastávající politicky odlišné názory.“

[8] Závěrem Nejvyšší správní soud dodává, že nikterak nezlehčuje pozici stěžovatele a chápe jeho obtížnou situaci. Prostřednictvím azylového řízení však nelze usilovat o legalizaci pobytu v České republice, neboť pro takový účel obsahuje právní řád České republiky jiné nástroje, konkrétně instituty podle , o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 11. 2004, č. j. - 57). Stěžovatel si nemůže zvolit využití institutů zákona o azylu namísto institutů zákona o pobytu cizinců, neboť mezinárodní ochrana je specifický institut sloužící lidem, kteří byli ve své vlasti pronásledováni či ohroženi vážnou újmou, nikoliv univerzálním nástrojem pro legalizaci pobytu.

[9] S poukazem na shora uvedené důvody Nejvyšší správní soud odmítl kasační stížnost jako nepřijatelnou podle

[10] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o větu první ve spojení s , podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné ( ).

V Brně dne 25. srpna 2020

JUDr. Jaroslav Vlašín

předseda senátu